Fejfy ♥

Můj literární hrdina nemá držku, jídlo jaksi požírá pouze nitrožilně, je to trošku feťák 👅

Vsaď se, že když tomu dám název Fejfy, konečně to poprvý v životě otevře a nepřečte si jenom náhled. 

Ahojky Blondýno, 

byl tu Ježíšek a za pár týdnů už zase budu chodit v mikině a očekávat jaro a takovou tu druhou (v mém případě už tak desátou) můzu. Hele ale fakt bez srandy.. Čím to, že ten čas tak letí, jako by to bylo včera, jak jsme spolu při teplém letním dni pozorovaly dva zamilovance, kteří si svou schůzku jaksi neplánovaně užili u vody a nebo jak jsme milovaly Vysvlečenej deník Johany, jak jsem si zlámala ruce, přijela za tebou na hory, probírala s tebou tvojí šikanu (jakože tebe šikanovali, chápeš), jak jsem se tě snažila uklidnit, když tě nikdo neměl rád a teď nemá nikdo rád mě, ne, kecám, ty mě máš ráda a taky Ondra, Timmy, Ziky, Fejfy mě nesnáší a tímto je všechny zdravím. A dneska jseš oblíbená, hodně oblíbená. A jak jsi díky mně zhubla, pamatuješ? Na první hodině jsi mě málem zabila, ikdyž já si myslím, žes měla co dělat, abys radši dobrovolně nezabila sebe, aby sis ulevila od tý příšerný bolesti z toho kroku, jakže se to jmenoval? No, netuším, protože jsem s tím taky nakonec sekla, vydrželas to dýl než já, ale to je jedno. Chtěla jsem nostalgicky zavzpomínat na starý časy a pouštěla jsem si video z našeho vyřazení. Já jsem brečela, pak jsem se řechtala jak moje ségra když mi vyleje čaj do šuplíku a neuvěřitelně moc jsem si užila pohled na všechny ty lidi, co mi chybí. Mimochodem třetího se jdu na základku podívat, nepůjdeš se mnou? A to je všechno, protože jsem se chtěla jít koukat na večerníčka a zjistila jsem, že už ho dávali. Jdu to oplakat. 

Jo a očekávám nějakou reakci od těch, co mi chybí, doufám, že taky někomu chybím :DDD Musíme někam zase zajít autisti!! A tohle berte jako můj novoroční projev...

Nemůžu si odpustit tyhlety naše zprávičky... 

PS: Jůli, já mám kamarády..

PPS: Mám skvělej nápad s Pravdomluvkama, ale pššt!!

PPPS: Jestli si Fejfy přečte celej ten článek, tak se snad za něj vožeru! 

PPPPS: A to není tak dlouhej!

PPPPPS: Mám vás ráda, všechny!

Tentokrát vánoční..

Čauký, Bino..

Nemůžu uvěřit tomu,
trvalo to tak krátce,
cukroví cítím na sto honů,
sníh však nepadá prudce.

Já včera byla dárky nakupovat,
v Plaze nemálo bylo lidí,
po dredařích nemohla jsem nepokukovat,
co však vybrat s pílí ?

Mamince svíčku koupím,
tatínek dostane ji též,
babičce vanilkovou podstrčím,
dědeček miluje svíčky více než....

Každý dostane svou svíčku,
nemám totiž peněz tolik,
splácím naši novou myčku,
Matýsek je náročný alkoholik.

Ale já o Vánocích psát chtěla,
necítím tu atmosféru však,
sem tam nějaká ta koleda,
ale ta vytratí se pak.

Poslední fyziku završili jsme testem,
poprvé já věřím v Boha,
doufám, že nezničí mne trestem,
od jednoho svědka Jehovova. (#džastedžouk)

Chybí mi má dětská léta,
to mi není ani šestnáct let,
kdo je to vlastně ta Petra ?
Jo.. zase mi došly rýmy.... bylo nás pět.

Už by nám mohli dát svátek,
pomalu se z toho hroutím,
volno bude až tento pátek,
mezitím někomu hlavu ukroutím.

Těším se, až přiletí Ježíšek,
na svých saních tažených velbloudy,
počkat, tady není zas tolik Muslimek,
eh, autokorekce.... jdu se smočit do vody.

Tímto završím svou báseň,
už mi palce bolí,
mám tě ráda jako plíseň,
a tyhle Vánoce si fuckt užij ! ♡

PS.: dneska končím po čtvrté hodině ^-^
PPS.: ale máme matiku i chemii :(
PPPS.: nechce se mi k té spodině
PPPPS.: ale nezapejkam jako Matýsek.

V penny nemají slevy

Víš, co se stane jednoročnímu chlapečkovi po sedmi letech? Bude mu osum!

IOKASTÉ:
Můj vlastní syn zabil mého chotě a pak se se mnou sám oženil, jak pravily Delfy. Delfy se nepletou ani tehdy se nepletly. My opatření učinili po jeho narození a synáček měl být zabit, však byl ušetřen. Přežil, zůstal žít s opuchlýma nohama, vyhnul se přichystané smrti.Daleko pak vyrůstal v cizích zemích. Nebyl nám na očích a osud ho přivedl zpět. Byla to náhoda, ne velký omyl. Stalo se jak mělo. Oidipus na cest zabil Láia, nepoznal v něm krále, svého otce, jak by také mohl, sem se vydal pro trůn a pro mne. Získal oboje i dítě jsem mu porodila, vlastnímu synovi, co já to udělala, že vlastního syna jsem nepoznala. Vdala jsem se za něj a žila s ním. Co já jsem to za matku. Jak špatné bylo chtít se zbavit jeho.

Nemám čas psát sáhodlouhý romány Jůlinko, tak ti píšu mou tvorbu ze školy, doufám, že jsem tě natolik tím vyprávěním z pohledu Iokasté navnadila, že si ještě dneska Krále Oidipa přečteš...

Zamilovanáá ?

Čúz, Sábino..
Poslední dobou si začínám stále více uvědomovat, že jsem asi opravdu (jakože.. opravdu opravdu) zamilovaná a tentokrát ne do Johnnyho Deppa ztvárňujícího Sweeneyho Todda (ikdyž ten je taky dost dobrej), ale do mého téměř půlročního přítele.. a ano, já moc dobře vím, že půl rok je v životě jen střípek času, ale proč si tenhle střípek neužít ? Je to naprosto jiný, je to.. cítím se jinak, celým dnem se na něj těším, když jedu ze školy, nahlas doufám (Verču to už asi celkem sere), že se potkáme v trolejbuse, nemůžu se dočkat pokaždé, když mi napíše, že za mnou přijde.. miluju středeční večery, kreré trávíme spolu například.... učením se matiky, správně, mami ! :33 :D občas mě štvou jeho názory, které se přou s mými, ale pak si prostě upečeme pizzu a je to zase v pohodě.. když byly letní prázdniny a on za mnou chodil už časně zrána, nestihla jsem se nijak upravit a on mi prostě jen tak řekl, že jsem krásná.... zachraňujeme společně stromy !

Strašně ráda vzpomínám na to, jak mi třeba na můj svátek v osmé třídě dal první pusu.. byla u toho i naše oblíbená učitelka, bohužel to nejspíš nezaznamenala :D .. jak před Vánoci nakráčel do třídy a v ruce držel toho obrovskýho medvěda, kterýho mám na posteli do teď.... jak si u nás vždycky společně vaříme čaj a on si dá zelenej bez cukru, protože je za****á bulimička a já si uvařím černej a moooc si ho osladím, protože.. chci mít sladkej život, jo.... jak mi jednou chtěl běžet utrhnout růži, ale musel přelézt plot, tak si jen natrhl tričko a vrátil se bez růže.. jak mi jednou bylo smutno a on mi v dešti běžel koupit brambůrky a přinesl mi je k oknu ♡ .. jak 11. září hrála na Óčku písnička "Sofia" a nebo "Tell me Rosie" .... jak mě vždycky pevně obejme a dá mi pusu na čelo.. a jak si ladíme oblečení do veselé černé barvy ^-^ jo a abych nezapomněla.... POSLOUCHÁ LANDUU ! JOOO ! Konečně někdo ! :33 :D

Jak jsme chodívali ráno ještě před vyučováním (ke konci základky) do parku, chodili si lehnout k "našemu" stromečku a koukali do nebe.. já jsem si položila hlavu na jeho hrudník a přivřela oči.... od sedmé třídy se mi líbil, byla jsem do něj "zbláněná" a jsem ráda za to, jak to dopadlo.... ♡ všechny moje deníky jsou z velký části o něm.... jo a.. tahle fotka asi nebude úplně korespondovat s fotkou v první části článku, ale.. no co :3 :D

..... podporujeme se v každodenním životě, když má kocovinu, přinesu mu cukroví až domů.. jo.... :)) :D dneska jsou to přesně dva roky ode dne, co jsme spolu poprvé někam pořádně šli a to do kina.. jo, sice tam byla i Miky (nesnáším tě, Puso :* :D), ale seděla jsem vedle něj a celou dobu jsem se k němu chtěla přimáčknout, ale.. bylo nám 13 a já se styděla.... každý ráno, kdy jsme společně chodívali do školy, jsem se nejvíc těšila na tu chvíli, kdy mě obejme a já budu mít zas ten krásný pocit bezpečí, štěstí a.. nevím, asi tepla ? :D ♡
Má ty nejkrásnější modrý oči a špinavý blonďatý vláskyy (jestli budeme mít děti, bude to prostě ta nejsilnější armáda. Jo a stále platí, že prvorozenec bude pokřtěn po tobě, takže "Kevin Sabina Zikmund".), křivej malíček na pravé ruce s kloubem navíc, super bráchy a bratrance.. třetí bradavku (a to fakt.. bleh) a přední zuby trošku od sebe, po tátovi :333 :D ..... úplně nejradši mám, když je venku ošklivě (nebo prostě zima), tak jen ležíme u mě na posteli, pouštíme si film a on mě drží u sebee.. a jeden takovej super skrýn na konec.... byli jsme mladí a neuměli jsme vyjadřovat své city :

PS.: MATES KUP SI UŽ KONEČNĚ TO KVÁDRO A BOTY DO TANEČNÍÍCH
PPS.: jsem asi dost ukecaná, co ?
PPPS.: M I L U J U ♡
PPPPS.: ..... jo a ty svaly taky celkem ujdou

Svět je zkaženej!

Ahojda Blondýno, 

už je zase středa a já si marně lámu hlavu nad tím, co ti sem teď napíšu. Je libo můj článek o psychologii? Určitě jo, ikdyž zrovna asi ještě spíš a pravděpodobně ani nevíš, co psychologie je.V dnešní době moderní se psychologie velmi zapotí. Všechno je totiž moderní. Ne jen doba, ale i lidé. Považují například svou práci za velmi důležitou, proto se z ní prakticky nehnou. Domů přicházejí (zda-li vůbec přicházejí) velmi pozdě a nestíhají praktický život, který by se v druhé polovině 20.století považoval za naprosto normální a očekávaný. Tato doba je nastavena jaksi bez manuálu. Lidé se z nedostatku času hroutí. Hroutí se také ze vztahů ve společnosti, které se mediálním světem pohoršily. Neví, že je to kvůli tomu, ale existují praktické důkazy, které tvrdí následující. Tato doba není nastavena správně. Nemá vymyšlené detailní propracování průběhu a pouze jí proplouváme. Bez povšimnutí se ocitáme na samém břehu, nemůžeme vyplout a ztrácíme se v pobřežní mlze. Práce psychologů se za posledních deset let výrazně zařadila do každodenních potřeb populace. Je to jednoduché. Z nedostatku vztahů, času a naopak z velkého dostatku práce a mediálních zařízení se lidé odcizili sami sobě. Zní to trošku překrouceně, ale přečtěte si výše uvedené víckrát, abyste to pochopili. Svět žije tak nějak napřed. Ani ne v minulosti ani ne v přítomnosti. Přehoupli jsme se do budoucnosti, ve které neumíme žít. Spíš kterou neumíme žít. Jak bychom také mohli, když žijeme v přítomnosti? Možná jsem Vám teď zamotala hlavu, ale celková podstata věci je velmi jednoduchá. Chtěla jsem říct, že abnormální se zdá být to, čemu nevěříme, pokud nebudeme věřit této době, budeme se i v příštích letech dále ve velmi početných houfech scházet s našimi psychology, kteří nám každé úterý poskytnou od 16:00 hodinku, možná dvě. A i nadále budeme probírat náš život jako urputné trápení, bez uvědomění si, že si celou situaci způsobujeme sami. 

Já totiž po ránu plodím jedině takovýhle příšernosti, abych už mohla ve škole jen tupě sedět a zírat na Káju sedící předemnou, respektive na její záda, nikoli na tabuli nebo dokonce na učitelku přednášející látku u tabule. To bych byla moc trapná víš? A taky že budu, protože to takhle ukončím, abych se stihla ještě oblíct a tak. 

PS: Nalejou nám v Crazy baru? 

Z R C A D L A A L D A C R Z

Drahá Bino a všichni příznivci, kteří si toto právě teď čtete.. nejprve bych vás chtěla varovat…. je dost možné, že po přečtení tohoto článku budete i VY minimálně pociťovat jemné mrazení z pohledu do zrcadla a ne proto, že by vám to zrovna dnes neslušelo. Než začnete (obdobně jako můj přítel) tyto myšlenky odsuzovat, zamyslete se nad tím z hlediska ne fyzikálního, ale.. prostě se nad tím pořádně zamyslete. Začněme Alenkou v říši divů.. V příběhu se objevuje určitý "svět za zrcadlem". Svět, skoro na chlup podobný tomu našemu, ale celý zrcadlově otočený. Dejme tomu, že když v běžném životě budete chtít někam odejít, třeba jen do školy/do práce…. co k tomu použijete ? Správně, okno (ti znalejší dveře).

Teď si představte naprosto jinou a při tom naprosto stejnou dimenzi, kde k tomu lidé používají orámované plochy odrážející obraz. Možná v jejich světě slouží k něčemu jinému, možná je jinak vnímají, ale jsou to jednodušše naše zrcadla. Každý z nás máme doma zrcadlo, a to minimálně v koupelně. Když se do něj díváte, zkuste si chvíli nesoustředit jen na vaši problémovou pleť, postavte se před něj a zadívejte se "sami sobě" do očí. Jste to skutečně vy ? Není to jen jakýsi váš dvojník, který má pihu na opačné straně obličeje, než na jaké ji máte vy ? Nestalo se vám někdy, že by zrcadlo zrcadlilo nějaký "blud" ? Ať už nepatrně rozdílnou mimiku ve vašem obličeji či předmět v místnosti ? Nebo když jste si jako malí hráli, vzali si zrcátko doprostřed místnosti a přiložili tvář až těsně blízko k odrazové ploše ? V této chvíli se totiž může stát, že uvidíte i věci mimo běžné vnímání z tohoto úhlu (teď mám na mysli například předmět, který je třeba i metr od vás a zrcadlo by ho nemělo odrážet, třeba i na opačné straně, než je odrážecí plocha). Upřeně se někdy zadívejte na svůj odraz a popřemýšlejte. Jste v životě dobrým člověkem ? Tak váš "dvojník" v zrcadle není. Je to zrůda, která prahne po tom, aby vás zlikvidovala.

Přijde vám to celé jako kravina ? A co například pověra, která říká, že když rozbijete zrcadlo, čeká vás 7 let smůly ? Také odvozena od tohoto. Čím starší je ono zrcadlo, tím je to také horší. A to z toho důvodu, že za dobu svého bytí na Zemi se do něj mohlo dostat nespočet duší, které kolem něj za svého života prošly a následné zemřely. Když se zrcadlo rozbije, všechna energie se uvolní, duše "vyletí" ven a neznačí to, myslím, nic dobrého. Na závěr bych chtěla zmínit, že je opravdu dost špatné mít zrcadlo v ložnici (jo.. taky tam mám 4, to je v pohodě….), už jen kvůli tomu, že vám bere energii a můžete díky tomu mít noční múry a problémové spaní. Stačí ho na noc něčím přikrýt, položit před něj ochranný předmět (křišťál, ..), nebo ho jednodušše alespoň přemístit do jiné místnosti. Také není moc dobré mít zrcadlo přímo naproti vchodovým dveřím (u nás také vedeme.. :D), protože to všem, kteří do vašeho bydlení vkročí seberou určitou energii a mohou pak mít skutečně špatnou náladu. Zkrátka, čím míň zrcadel budete doma mít, tím líp pro vás. A jestli tomu nevěříte, tak nevěřte (ale až vaše zrcadlo bude ukazovat bludy a vy budete vyděšení, tak za mnou nelezte :3 :D)…. Takže.. zrcadla jsou zlo a hezky si užijte zbytek dne :).

PS.: a pozor na škrkny PPS.: nezapomeň.. čím míň doma zrcadel, tím líp PPPS.: platí to i pro výlohy, některá okna, nikoli však pro vodní hladiny a tak dále a tak dále…. PPPPS.: při astrálním cestování do zrcadla NEVSTUPOVAT, ještě lépe, ani se do něj raději nedívat.

Ta správná vánoční atmoška

Ahojda Zlondýno,
zrovna jsem prožila víkend, kdy jsem si uvědomila, že se blíží Vánoce (takový ty svátky klidu a pohody). Taky se o nich občas říká, že dělají zázraky a spojujou lidi ve společnosti. Na takový kraviny já už nevěřím, ale přesto je mám ráda. To že jsou za rohem mi připomněla mamka, když mi vrazila do ruky oboustranný seznam věcí pro Ježíška a Ježíšek (já) se v tom hnusným marastu vydal pěšky do obchoďáku, protože ve zdravém těle je zdravý duch, že ano. A taky jsem byla podruhé na hřbitově (za poslední měsíc), páč jsem tam naposledy nezapálila svíčky, protože nekouřím a proto nenosím zapalovač, jenže jsem při vstupu na hřbitov i tentokrát zjistila, že jsem hloupej nekuřák, co si nic nepamatuje a zapalovač jsem opět neměla. Stejně jsem si tam postěžovala, omluvila se a pak jsem šla jako správnej Ježíšek s obří seznamem nakupovat. Lidi se na mě koukali divně, patrně proto, že jsem měla tenisky a naproti tomu ten nejteplejší kabát co doma mám a tu největší a nejdelší šálu, kterou kdo kdy vyrobil. Jenže já jsem se rozhodla tyhle tenisky nosit celou zimu, protože se v nich dobře chodí a zima v nich není, když mám jinak perfektní zimní výbavu. Navíc mi názory lidí nezajímají, takže jsem si ještě vyndala brejle a byla jsem dokonalá. Dvě hodiny jsem strávila v obchodě s knížkama, protože mi mamka dala úkol, ať si vyberu knížku, jenže já jsem absolutně nevěděla jakou a tak jsem si přečetla půlku toho obchodu než jsem dospěla k závěru, že mi to tam vlastně baví, protože tam pobíhaj nerozhodný lidi sem a tam a jsou tak zaujatý vánočním nakupováním v listopadu, že je jen já vytrhávám z jejich ideálního plánu rychle nakoupit, protože jsem tam absolutně všude překážela a to mi bavilo. V hračkářství byla jedna moc fajn paní. Miluju ironii. Taková ochotná príma ženská, co se tvářila, jako by si zrovna čuchla k pytlíku mochovský zeleniny a u toho stačila pálkovat všechny akční rodiče, co chtějí pro své děti to nejlepší a zároveň chtějí ty svý dětičky co nejdřív dostat domů, aby neotravovaly. Chvilku jsem jí pozorovala a nakonec jsem usoudila, že její trpělivost vyzkouším. Šla jsem se jí teda zeptat, jestli mají takovej ten dětskej kočárek pro dvouletý dítě. Prohlídla si mě od hlavy až k patě, což byla celkem očekávaná reakce a nakonec řekla: "To vám bylo třináct, když se narodilo ne?" A já jsem se jen v duchu pousmála nad její myšlenkou a řekla jsem si, že jí pokoj nedám. "Ne, bylo mi patnáct, máte teda ten kočárek? Já jen, že na mě to dítě čeká v autě." A ona se vyděšeně podívala směrem k jiné prodavačce a řekla. "Jarko, přines prosimtě ze skladu ten poslední kočárek." Ještě jsem si chvilku prohlížela regály s chrastítkama a pak jsem šla ke kase. Ta ženská už se na mě nedívala jako před tím, dívala se ještě hůř. "Děkujeme za nákup." Snažila se znít přátelsky a já jí řekla: "Děkuji a kdyžtak jsem slečna, hezký den." A odcházela jsem s takovým zvláštním pocitem, že ta ženská ten den neusne, protože jí bude vrtat hlavou, jestli jsem si z ní dělala legraci a nebo jsem opravdu matkou skoro dvouletýho dítěte. A aby toho nebylo málo, pak jsem stála v sámošce ve frontě, kde se přímo předemnou pohádala nějaká velmi početná rodina, přišlo mi to, jako rodina Homolkova na nákupu a já jsem nakonec frontu s radostí opustila, protože už to vypadalo na rodinnou rvačku, kvůli salámu a utopencům. A den poté jsem doma uviděla mamky šťastný výraz nad hrajícími koledami, které jindy pouští už mnohem dřív, ale letos na to nějak nebyla nálada. Poznala jsem, že vánoce jsou za dveřma. Všechno tomu nasvědčovalo a bylo to tak. Seznam jsem splnila z půlky, tu druhou půlku neměli.

PS: Příště pošlu tátu s autem.
PPS: Tvůj kluk je taky dobrej týpek, když si zlomí ruku před vánocema, aspoň nemusí nic dělat.
PPPS: Do obchoďáku už mě nikdo nedostane.

BlackBook

Ahojda Sabinko.. 
Mám asi problém, jelikož jsem si dopředu tak úplně nepromyslela, o čem budu dnes psát (ostatně jako vždy, že..), tento článek bude mít s trochou štěstí tak 37 zhlédnutí. Jo. Dokonalý. 
Takže co bych ti sdělila.. mám totiž nový mobil a za Budhu mi nešlo se přihlásit na Blogger, změnila jsem si totiž gmail, pak zase našla heslo k tomu starýmu, no.. tak nakonec jsem si Blogger stáhla jako aplikaci a je to asi mnohem lepší.... takže tak. 
Dále bych ti chtěla říci, že jsi mi inspirovala svým "notesem básní" a založila jsem si "BlackBook", pokud už jsi viděla na Instáči � je to vlastně místo, kam si zapisuji své "černé myšlenky", dále plánuji tam udělat špecijální stránečku o něčem/někom/klobása, co fakt nemám ráda a "vyřvat" si tam všechnu svou zlost.. myslím, že je to docela dobrý nápad, nebudu tak nikoho obtěžovat svými problémy a jen je napíšu do toho černého sešitu.. prostě nádhera. 

Včera jsem si nechutně spálila jazyk o polévku, ale ona byla tak dobrá.... nemohla jsem jí odolat. Jako by nestačilo, že už mám téměř dva týdny popálenou levou ruku, protože neumím nalévat čaj.... šikovná Julinkaaa.
Už plácám docela nonsensy, viď ? Tak co třeba todhleto.. : 
V pondělí večer jsem měla slabou chvilku, nemohla jsem usnout a přehrála jsem si skoro všechna videa z našeho vyřazení.. kdo by řekl, že mi nakonec budou ty lidi fakt chybět.... jako.. jo, myslela jsem si to, ale nečekala jsem, že na to budu koukat se slzami v očích, a pak se rozhodnu alespoň třem těm lidem napsat.... tímto zdravím Honzu, který mi byl v tento večer oporou a hezky jsme si popsali, Miky, se kterou jdu dnes na kafííčko a Ondřeje, kterej mi druhý den poslal sněhuláka. Jsi krutý člověk, Ondro. Fuj. Každopádně příští pondělí končím ve škole ve 12.45 a dle mých výpočtů dorazím domů kolem 13.15, takže se ptám naší bývalé paní učitelky třídní (Verčo ?? Ne.. Sabi, jak jí můžete tykat ? Je to hrozný.), zda nebude mít volnou hodinu, kterou by si na mě mohla udělat ? Nebo alespoň přestávku ? � vsadím se, že bych se tam potkala i s Timíkem.... a protože vím, že to čtete, paní učitelko.. svým lajkem k příspěvku potvrdíte, že se mohu stavit. Děkuji. Cítím se opravdu trapně �� .. tenhle mobil má smajlíky, vidíš to !? Dokonalý.... dokonalý. 
Tak si užij dnešek ve škole, drž mi ploutve při čtvrtletce z matiky (učila jsem se na ni celých dloouhých 17 minut) a měj se famfárově.. ♡ 


PS.: mám tě moc ráda
PPS.: v pondělí jdeme na pedagogickou fakultu
PPPS.: ten jazyk pořád pálíí
PPPPS.: po napsání tohoto článku technici zjistili, že Blog smajlíky nepříjmá a považuje je za vetřelce, které je nutno proměnit v otazníky.

Složka umí mlčet

Ahojky Jůli,
tak jsem si tak říkala, co ti pěknýho napíšu. V pátek si to povíme, ale co ti řeknu teď? Asi by jsi nebyla dvakrát ani třikrát moudrá z toho, kdybych ti tu teď začala kvákat něco o Krakatici, tyjo kdybys to ale viděla a věděla o tom to co já, tak bys asi čučela, protože ty víš, že si umím všechno nějak aspoň trochu logicky odvodit, odůvodnit, ohodnotit, i tu největší hovadinu nebo něco co, je totální, ale fakt totální kravina. Jenže já jsem u tohodle přišla na to, že to fakt nejde. Takže Krakatici tu taky řešit nebudu. Co teda zbývá. Vlastně si nestěžuju, život mě teď baví, ne teda všechno v něm, ale to co mě v něm baví mě ovlivňuje celkem dost a proto mi nezbývá čas řešit cokoliv jinýho. Mimochodem se ti musím pochlubit, že ten tvůj kluk jo, je fakt zlatej, Ahoj Ziky. Představ si, že tě má tak rád a tak moc to s tebou myslí vážně, že si mě na mesenžru přejmenoval z ,,Moje holka ♥" jenom na ,,Sabinka." Chci tím říct, že tě má fakt rád, hodně, hodně moc, to já vím, a jsem strašně šťastná, že ty jsi šťastná a že on je šťastnej, že ty jsi šťastná a ty, že jsi šťastná, že on je šťastnej. Jste spolu pěkný, ale nemusíte pořád spamovat instagram, teda co jsem to chtěla ještě... No a to bys nevěřila, teda já vím, že věřila, ty mi vždycky nakonec uvěříš všechno, že může existovat doba, kterou fakt miluju, jakože fakt miluju, víš jak to myslím? Ale tohle bys pochopila a normálně by ses divila, že ti to vůbec říkám, ale tuhle jsem držela v ruce fotku nejmenované osoby a jak jsem se tak s nezájmem na tu onu osobu koukala a vzpomínala na ní, to bys ale fakt nevěřila (zrovna jsem to psala před pár větama viď), že jsem se začala strašně smát, smát sobě a svojí blbosti a těm depkám, co jsem z toho měla a těm hodinám, co jsem strávila nad podobnejma fotkama, a teď jak jsem tak čučela na tu fotku a smála se, jsem jí musela rychle vypnout, prostě dát pryč z okolí mých očí, protože jsem absolutně vůbec netušila, proč se na ní vůbec koukám a proč bych to měla dělat ještě tak půl vteřiny. Takže bych se mohla radovat hned z dvou věcí. Tu druhou říct můžu, je to hrozně jednoduchý, ale prostě se na určitý věci dá zapomenout, jednoduchý je to teď z mýho pohledu, tenkrát bych to rozhodně netvrdila, ale teď můžu jen úplně žasnout, kde se to kdy vůbec vzalo. Panebože, fakt jsem byla tak pitomá? Řekni mi!! Protože jestli jo, tak normálně při příští depce skáču z Černýho mostu. No, což je fajn, protože depky teď neplánuju, Před chvilkou jsem napsala jednu básničku, chápeš to? Já, moc básniček nenapsala, ale teď mám na všechno k dispozici strašně slov a deník přitom praská ve švech a obrázkama už mám pokreslenej i stůl, badam to jsem zjistila, když jsem si včera kreslila a nakonec jsem zhodnocovala svoje dílo a jako fakt jsem si říkala, tyjo, to se mi docela i povedlo, tak jsem si to tak prohlížela a chtěla jsem si to dát víc na světlo, abych to viděla celý, ta tužka se strašně leskla no a najednou zvednu ten sešit a ten obrázek zůstává nakreslenej na stole, teda z části, jedna část je v sešitě a ta druhá na stole. Tak jsem se trapně ohlídla, jestli za mnou třeba nestojí mamka, aby měla možnost na mě začít ječet a nebo jestli tam nestojí někdo jako ty, aby mi mohl začít tleskat a u toho se válet po zemi. Nikdo tam nestál, tak jsem tu krásu, z který jsem se ještě před chvílí radovala vygumovala a u toho jsem nenadávala jako obvykle, když se mi "zadaří" vlastně jsem už nad tím nepřemejšlela. Jen jsem hledala prázdnou stránku v sešitě, abych mohla zas kreslit, Víš co si myslím? Že bych neměla mít děti, že bych neměla přivést na svět dítě už jen z toho důvodu, že bude po mně a že to bude asi zdvojnásobený, nebo že se to dítě bude chtít ode mě odprostit, že mu nebudu vyhovovat jako máma, že mu nedám tolik lásky a výchovu, že ho budu rozmazlovat a nebo budu záhy strašně přísná, že mu koupím všechno co bude chtít, že si pískne a já mu to splním, že budu hrozně sobecká a nebudu chtít svůj čas věnovat právě jemu, že budu věčnej workoholik, co se na svý dítě nepodívá ani když se vrátí z práce a u toho poprosí chůvu, aby ještě počkala, a ať klidně přespí, a že mu naproti tomu budu cpát sladký a drahý blbosti, co si bude přát, značkový hadry, drahý telefony, po kterejch bude toužit, že si ho budu tím kupovat, aby mě mělo rádo, přitom ho ráda mít asi budu, ale třeba taky ne, a že mě nebude mít rádo ono, protože uvidí, jaká jsem, a já se v něm uvidím, uvidím to, co jsem dělala mý mámě já, že ta moje sobeckost naroste do jednoho sobeckýho světa, kterej nebudu chtít opouštět, že na něj budu žárlit, když se třeba jeho táta podívá na něj místo na mě, nebo když se bude smát s ním a ne se mnou, a od začátku se budu bát, že to, co mu dám já, jednou zahodí, tak jako jsem to udělala já, že mu nedám nic, nic, co by jednou považovalo za dobrý, že v něm zmzrnou všechny city a že mi to dá sežrat už v pubertě, jestli se jí vůbec dožijem takhle spolu, že na dítě prostě nebudu mít čas ani chuť, že mi bude připadat jako plevel a jako plevel ho i budu brát, přitom já děti miluju, ale co když je to s vlastníma trochu jinak? A co když v sobě nenajdu mateřskej chtíč, není to spíš kýč?

PS: Koupím si dítě, až to bude nutný!

Básnická chvilka

дорогая Сабино..  
Ano, správně Bino.... to druhé "slovo" je tvoje jméno. A uhodla jsi i v jakém je to psáno jazyce ? Cože ? Ale prosím tě, jak by to mohla být rumunština ? Však mě znáš.. no ano, je to ruština. Jazyk, který mám čtyři hodiny týdně a téměř každou hodinu, ale co, prostě každou hodinu dostáváme domácí úkoly. Taky jsi o ničem takovém neslyšela snad od páté třídy prvního stupně ? No, nevadí. Po dloouhé době píšu na noutbuku a je to fakt nezvyk (navíc nedodržuji prstoklad všech deseti.. ale i tak mám pořád nejvíc úhozů za minutu. Zlatej klavír. Ale jako koukni na ty chudáky malíčky !!).

Měla jsem v plánu tu dnes vyplodit něco opravdu filozofického, ale na to mě neužije.. to jsem zrovna na poslední hodině angličtiny měla vyjmenovávat nějaké skupinové sporty a vypadlo ze mě "swimming in pairs".. ale smích to sklidilo, takže jsem byla poměrně spokojená a taky červená. Ale i tak bych se ráda pokusila, tak si nyní užij fotku králíka v klobouku, uvař si zelený čaj, který (jak jistě víš) podporuje myšlení a obecně zdravou mysl a já ho tu také mám při sobě, aby mi to psaní lépe šlo.. hh, to byl vtip, byla jsem moc líná se zvednout z pelíšku a jít si ho uvařit. Tak jdeme na to.... tady je ta vydra :

PROČ SE NÁM, PUBERŤÁKŮM, DĚLAJÍ BEĎARY ??
Správně Lišková, velmi filozofická otázka ! A tohle téma, prosím, dnes budeme rozebírat a budeme se jím zaobírat. Moje teorie je jasná, je zde několik faktorů.. my si řekneme hlavních pět :
1) JSME VE STRESU
Slyšela jsi správně, Bino.. i ze stresu se ti můžou tvořit tyto velmi nevzhledné pupínky (které běžné blondýně trvá zakrýt přibližně asi možná tak šest minut a dvacet čtyři sekund.. jen odhaduji), troufám si říct, že je to dokonce jeden z HLAVNÍCH důvodů. Prostě si to představ : sedíš ve škole, je matika, píšeš test z výroků (že nevíš, co to je ? To je v pohodě.. ani já ne), jsi nervózní a potíš se.. A JE TO TU ! Náš malý kamarád, říkejme mu třeba Rudolf, je na světě (jde o ten beďar, kdyby to tu nějaká zbloudilá duše nepochopila. Ano, jmenuje se Rudolf. Máš s tím nějaký problém ?).
2) AŽ PŘÍLIŠ ČASTÝ POH.... No to mi neříkej, že sis myslela, že tu jako opravdu budu mluvit o beďarech.. ale Sabinko, copak mě už dostatečně neznáš ? Neznáš. No já si myslím.

Tak mi teď dovol trochu pobásnit o mém nynějším životě. Jo, Julietta má básnickou náladu, toho si važ, to se neděje často.... obvykle jen máchám rukama kolem sebe, jako bych měla epileptický záchvat a dělám, že repuju.. ahoj má spolusedící, Verčo :33 (ta to nejvíc trpí.. promiň)

Každé ráno v sedm dvanáct

vyrážím na ono místo

Bůh nevyslyšel mé prosby a vykašlal se na nás

projíždíme celé město.

Občas vedle mě sedne si Matýsek

když jede na jeho učňák

od divných děcek dělí nás kousíček

jo, to byl rým jak tučňák.

Když však vystoupí, přijde na scénu Kamča

pátky táhne kufr, protože je z daleka

povídáme si o problémech, které má její mamča

zastávku před Mírákem přichází hrozba, která haleká. (jů nou vot áj mín)

Přijdu do třídy, každý mě vítá

sundám si kabát a tiše se usadím

co to ta Julča za kraviny povídá ?

Nikdy není zticha, to se klidně vsadím.

Během těch hodin je docela nuda

ale nemůžu tu pomlouvat

,,Valečková ! Opět pozdě, kde jsi byla ?"

,,U doktora se přimlouvat.."

Po škole spěchám domů na oběd

v šestnáctce střetnu se s mým vyloučencem

byla bych šťastná, tam dřív dojet ....

sakra, tohle nezrýmuju, eeee.. nyní jsi mým učencem.

Když se najím a vyvenčím Godzillu

Blonďák se staví na doučování

v zemáku bereme povodí u Nilu

on na praxích nějaký kování.

Jsem do něj zblázněná až po oči

už jsou to čtyři měsíce

i když je to občas jak na kolotoči

umí alespoň montovat police.

Nevím, zda tě tohle básnění naplňuje

ale mě to docela i baví

nech můj mozek, ať pokračuje

alespoň ještě sekundu, chvíli.

Učím se, do sešitu píšu si azbuku

Mates hraje untur..věcičku

občas si zapnu překladač na noutbuku

ale to přeháním.... už jen chviličku.

Jdu si lehnout a přemýšlím nad světem

také nad hloupými lidmi

kteří svou důstojnost skrývají pod hřbetem

shazují to na jiné vydry.

Jsou zkažení, lžou a ....

Jo.. to by asi mohlo stačit, už se mi to zas schyluje k nenávisti k vydrám, ale já mám vlastně vydry docela ráda.. Je to těžký, Sabinko.... každopádně díky, jestli jsi to celý dočetla a děkuju i vám ostatním !! Pokud zde nejsou odstavce, budu opravdu velmi naštvaná. Jo. A pokud jsem tento článek vydala již v úterý večer, tak se velice omlouvám, ale nudila jsem se a.... asi jsem to prostě nějak dobře stihla :3 :D.

 PS.: mám tě ráda, Sabinko moje....
 PPS.: jeej, prázdniny !
PPPS.: ty taneční si, prosím tě, zařiď. Je mi jedno jak. Jdi pryč. Ahoj.

Sentimentální vzpomínky na vánoce

Nazdárek Jůliško,
jsem tady zase abych ti zpříjemnila den svýma slovama a ty jsi nemusela pořád číst jen jízdní řády. Vím, že tě to už nebaví. No a taky jsem se chtěla pochlubit, teda vlastně ještě není čím, ale aspoň tou předtuchou z výsledku šikovnejch rukou mýho kadeřníka, kam jdu v pátek a hádej na co. No, vlastně a lá duhovka, či že typicky něco mezi libovejma krátkejma vlasama a libovejma skoro krátkejma vlasama. Vyjde to nastejno, jestli jsi to nepochopila, protože jsem ještě neviděla verzi střihu na dva způsoby, ale až to vymýslíš, ať jsem prosím první, kdo to ví a je s tím obeznámen. Díky. No a protože se těším jako když jsem byla malá holka a blížily se vánoce, teda padl datum první září, což ve mně nutně muselo vyvolat minimálně první příznaky blížících se svátků a protože mě znáš, víš, že padly příznaky všechny, musím říct, že se nemůžu dočkat, měla bych to třikrát podtrhnout, ale jsem líná krom toho píšu na mobilu, protože jsem úplně mrtvá a přiznávám, že píšu a není středa jak bys čekala, ale je úterý večer a jak říkám, už asi tři hodiny ležím v poloze, radši mě zabijte, protože mě bolí úplně všechno, teda hlavně noha, do který mi přišla křeč a sval si řekl, že má dovolenou, takže mi řekl ať si funguju jak chci, ale bez něj. Taky mi bolí za krkem a nejsem ani trochu unavená, což je taky blbý, protože jsem celej den v jednom kole a pořád unavená a když mám spát, nějak se mi nechce. Jo, už končím s hypochondrovskejma kecama, ale viď, že mě chápeš. Taky už ti vyrostl třetí moudrák? Jinak zrovna čtu Viewegha a musím říct, že jeho knížky se číst dají, dokonce už jsem od něj četla asi všechny, co mají v knihovně, ale u týhle mám pocit, že si přečtu stránku a absolutně nevím, o čem byla. S tímhle bych i navázala na téma čeština, protože bys nevěřila (ani já pořád nevěřím), že mi bude čeština na střední dělat takovej problém. Asi jsem byla zvyklá ze základky na slohový hodiny a tam jsem si vypsala duši a měla za jedna, proč jsme sakra ještě v prváku sloh neměly? Za to už mám čyřku z pravopisu a vlastně už se stydím za to, že jsem si doteď vedla dobře a teď nevím co je oxygon (teda jestli něco takovýho vůbec existuje, protože o tom dost pochybuju), možná je to podobnej výraz? Fakt nevím. No a jak tak rostu a těším se, zjistila jsem, že se těším míň. Když mi bylo deset, měla jsem dokonalou představu o tom, co si přeju a zmapovaný jsem to měla tak dokonale, že se to vešlo na dva papíry A3 včetně obrázků a k polovičnímu štěstí mi stačilo, že ty papíry zmizely z okna, což nutně znamenalo, že Ježíšek vyzvedl seznam a jel nakupovat. Pak když se to pod stromečkem ukázalo, štěstí bylo dokonalý, ale dneska už seznamy nepíšu. Obvykle pošlu mamce jenom mail s eshopama, kde to koupí a starost vyřešena. Taky mi dochází, že jsem si v deseti přála jiný věci než dneska, oproti žehličce na vlasy, barevných zápisnících, diáři, podprsence a dokonalej kabelce jsem si v deseti přála knížku je mi deset (pamatuju si, že jsem si myslela, že jsem velká holka a samozřejmě jsem se tak i chovala), mimino, který vypadá jak pravý a když jsem ho dostala, dala jsem mu jméno Mikuláš a hrdě jsem všude prohlašovala, že se tak jednou bude jmenovat můj syn, ale největší radost mi v deseti stejně udělal fakt, že cukr, kterej jsem pořád brala v kuchyni a s inteligentním zájmem ho nemyslitelně nosila na okno do ložnice, najednou konečně zmizel. Doufala jsem, že z jedináčka se stane nejedináček. Chtěla jsem bráchu, hrozně moc. A asi by mě nenapadlo, že se dočkám a nakonec budu mít v patnácti ségru. Tej malej osůbce je sice teprve rok a pět měsíců, ale stejně je to můj nejbližší člověk a i když je to asi trochu předčasný, stejně už jsem jí asi desetkrát řekla, že až umřu ať mě nechá spálit a pak mě vysype na nějakým prima místě, hlavně ať po mně nezůstanou někde ležet kosti, nemám ráda bordel a za šedesát let mě taky najít nemusí. No, chtěla jsem původně jenom říct o sentimentalitě vánoc, ale asi se to trošku vymklo co?? Nevadi, i tak jsem ráda, že jsem tu zanechala názor a raději už to nebudu rozpatlávat.

PS: Díky za tvý rady, fakt mi pomáhají, vážně...
PPS: Četla jsi Jozovo Hanuli??
PPPS: Co si přeješ k Ježíšku ty?
PPPPS: Ahoj mami!
PPPPPS: Ona to stejně nečte...

Sába, která nemá trapasy, absolutně žádný, FAKT!

Čau Zlondýno,
tak asi začnu úvodem, tenhle článek tu absolutně nemá co dělat, páč je čtvrtek a my píšeme ve středu, navíc ty jsi psala včera a skoro jsi na to zapomněla. Jenže, já mám zrovna teď super téma a musím se o něj s tebou podělit. Chtěla jsem ti hlavně říct, že to není bych to nebyla já bez aspoň jednoho trapasu za měsíc. Přidej si důraz na to aspoň, protože to je u mě minimum. No a co že se mi teda zase stalo? Jedu tramvají s takovou tou holkou, co má modrý vlasy, sedí se mnou v lavici, trpí hyperaktivitou a když se na nás lidi koukají, musí si myslet, že jsem strašně zlá, protože jí pořád beru cukr a zakazuju jí jakoukoli konzumaci sladkýho, protože jí to vždycky hrozně rozdovádí, shodou okolností se bavíme o tvojí sestřenici, to že je nevlastní se nepočítá, protože jste si i tak podobný, ahoj Anežko, no a tak si tak povídáme, já si zrovna dělala srandu, že čekám ALE FAKT DŮLEŽITEJ HOVOR a že by byla sranda, kdyby mi zazvonil mobil zrovna v tramvaji. HA HA HA. Asi už tušíš, že hovor se dostavil. My s Anežkou obě stojíme a mně zvoní mobil, hledám ho v batohu a Anežka drží mou tašku, kterou jsem jí hodila do náruče. Konečně to zvedám a říkám "prosím?" Tak trošku zjišťuju, že se nedržím, ale hlavně že je mi to zrovna úplně jedno. A najednou ta tramvaj cukne, prostě prudce zabrzdí. Já letím, zatím nevím kam, ale ten pohled Anežky nezapomenu. Už tak jsem měla většinu pohledů upoutanou na sebe, ale tímhle jsem to dorovnala. Nespadla jsem úplně, spíš jsem zalehla nějakou sedící holku, Anežka se po mně natáhla s tou taškou a já hlavně držela mobil. Když už jsem neměla kam padat, všichni lidi se tak žačali smát, že jsem se začala smát taky a u toho pořád ten hovor. Ten byl mimochodem z práce, kam zítra jdu, asi půl minuty jsem se smála a nešlo to prostě zastavit, na druhým konci bylo ticho, takový to ehmehm, až to skončí, budu moct pokračovat? No a já se nakonec donutila k uklidnění. Začala jsem plácat něco o tom, že jsem v tramvaji a že to je špatnej řidič a ty lidi se pořád smáli a ještě ke všemu poslouchali ten rozhovor. Anežka byla úplně mimo, takovej záchvat smíchu jsem u ní ještě nezaznamenala a to je co říct a pak když jsem to konečně tak nějak pořešila, hovor skončil a představ si, že ty lidi se pořád smáli a já si najednou začala říkat, proč se to vlastně smějou, že to nebylo až tak vtipný a pak jsem zase chytla ten záchvat, protože to asi fakt vtipný bylo. Já si snad myslím, že to bylo víc vtipný než to, jak jsem polila členy zásahovky pivem. No a naštěstí už jsme musely vystupovat, takže Anežka popadla mě, mou tašku, a já hlavně mobil a cestou jsem ještě přehlížela ty pohledy lidí dusících se smíchem. Takže aby to mělo nějakej pěknej závěr a poučení, už nikdy mě nepouštěj do EmHáDéčka, donuť mě chodit pěšky, no jasný, vím, že to neuděláš, ale stejně. To je jak s demencí, se to u mě začíná stupňovat, bojím se, co přijde příště...

PS: Ano, článek příští středu mi zůstává..

Umlátili Golema ?

Štědrá Bino.. Nad tvým minulým článkem jsem se dlouho a usilovně zamýšlela, ale nic jsem nevymyslela.... a víš proč ? Odpovím ti otázkou, sestro.. víš, co je to onomatopoie ? Tak to je Golem.. jojo, umlátili Golema, golfovýma holema. A co, že to tu vlastně kecám ? No, včerejší odpoledne jsem strávila ponořená v sešitech a jeden z nich nese název literatura a právě TAM jsou tyhle šílené názvy.. potom také epifora, epizeuxis a.... nejspíš jsem to i napsala špatně, ale to nevadí. Každopádně, já bych se neučila, pokud bychom nepsali žádný test, že jo, jenže já vím, které přesně učitelky zkouší podle datumu dne, ve kterém se právě nacházíme a kdo je tohle číslo v třídním seznamu.. no a ve čtvrtek je 13. října a hádej, kdo je šťastná třináctka ? Ano, správně. Tahle blondýna ♡. A zrovna ve čtvrtek máme předměty jako je dějepis a ekonomika.. SUPER. Dneska jsme byli v rámci češtiny ve vědecké knihovně ve městě.. kámo, to je sakra něco jinýho, než ta naše knihovnička v Centrumu !! Je to tam obrovský a navíc je to jako bludiště.

Už i naši se tu procházejí v nových botech, které si právě koupili, otec si tu zkouší kvádro a vyrážejí do tanečních pro dospělé.. jako by nestačilo, že to slyším téměř každý den ve škole : ,,A jaký máš šaty ?" .. ,,A v jakejch botech dneska půjdeš ?" .. ,,Co když mu pošlapu nohyy ?" ..... a už mi to deptá. Doufám, že platí, že my tam půjdeme na jaře, Sabinko, protože jsem nám sehnala další pár navíc a bude SKUPINOVÁ SLEVAAA ! ^-^ asi stofka.. jo.

Samozřejmě pro mě tu jsou i jisté výhody toho, že tam rodičové budou každou středu od asi sedmi do nevímkolika (+ se na 197% zdrží "na skleničku" a pojedou MHDčkem..), pro mě je to přece každou středu od asi sedmi do nevímkolika volnej byt ! Takže.. kdyby ses nudila, vem ty lysohlávky, co máš schované v lochu (tj. domažlicky "sklep") a přijď na čaj.... PS.: táta má vyšší podpatky, než já.. a ty boty jsou kožený.... no, ale já mám Stýlky. PPS.: buď v klidu a v pohodě, prosím tě.. :( PPPS.: už čteš tu maturitní četbu ? Mám za sebou prozatím dvě díla.... a už mám celkem dost. PPPPS.: NEMÁM PPPPPS.: RÁDA PPPPPPS.: ZRZKY. (ale nic osobního)

Motýl

Bude to asi emotivní příběh, jediné, co k tomu dneska mám je, že chci aspoň ten malý svět pozorovatelů obohatit o pravdivé spekulace kolující mezi lidskými životy. Narodíš se jako šťastný dítě, vyrůstáš v té nejlepší rodině, máš prakticky fungující rodinu. Nikdo si nehraje na nenávist a nikdo nehledá rozdílnost mezi vlastními a nevlastními. Oko malého dítěte tohle nevidí, pouze to cítí, cítí to ve chvíli, kdy to je, neumí to specifikovat, neví, co se děje. O pár let později vidíš, jak se vesele bavíš, ty a ten nevlastní příbuzný, vlastně přemýšlíš nad tím, kde se to v tom vzduchu vzalo, nevlastní, všimneš si, že nejsi sama, nejsi jediná, kdo pochybuje o vztazích. Nejsi na to moc mladá? Jsi, ale to ještě nevíš, chce to dar, který získáš záhy. Najednou se ocitáš skoro na dlažbě, obličej v hnoji plným zlých slov, pořád se otáčí proti tobě. Skoro nevěříš z jakých úst je slyšíš a zase je ve vzduchu to nevlastní. Zrekapitulováno rodiče jsou láskyplní, o nich nikdy nepochybuješ, už vůbec ne v tomto směru, neznám nikoho tak dobře. Znám velké množství lidí a ještě více sociálních skupin. Zajímavé, jak v nich převažují svině. Nechci přeskakovat. Děláš to samé co ostatní, jen se to někomu nelíbí, nemůžeš uvěřit, právě ti to řekli do očí, ale beze svědků, svědci zmizeli, viděli to andělé, ale kdo to dokáže? Svědci dorazí, ale ty už nic neřekneš, prostě by ti nevěřili, blbce by z tebe udělali. Bez rozdílu. Přejdeš to, i když jsou tvé roky tak malé, jseš ještě dítě, považuješ novou skutečnost za normální, co když ale o pár let zjistíš, že to normální není. Zjistíš to, je to hodně drsný, brečíš, celý ty roky hledáš chybu v sobě, najednou zjistíš, že ty nechybuješ. To oni. Pořád se opírám o skutečnost, i když je tak zamotaná, pořád se opírám o minulost, i když je tak hořká, nemůžeš uvěřit. Přesto ale věříš, protože to prožíváš, cítíš, žiješ v tom. Jako všechno se to v životě stupňuje, nejseš už jediná, kdo to vidí, cítí, prožívá. Jseš ta, co má spojence, proti kterým hyeny vyrážejí, jseš jejich kořist, spojenců je však málo, nám nikdo nevěří, celý život si říkáš, proč si vybrali tebe, časem zjišťuješ snad to nejhorší. Nejde se bránit. Hyeny mají ostré drápy, skoro jak dračí saň spojená s monstrem. Skrývají jed, fungují jako vosy, bodnou a zmizí. Je to všechno dohromady, Nemůžeš uvěřit. Stále věříš čím dál víc. Už ani nežasneš nad tím, nad čím by jiní umírali, už jsi se smířila, ve skutečnosti však vůbec, protože bojuješ, budeš bojovat, teprve tě boj čeká, ještě nevíš, co přijde. A já to vím. Už to přišlo. Ta špína, to co všechno oni dělají to, co nikdy nepochopíš, protože tohle neděláš, nežiješ v tom, nikdy by tě to nenapadlo, tohle všechno, co je součástí jejich života hodí na tebe. Jen tak, součást jejich likvidačního plánu. Jejich plán najednou získává více obětí, lidé, kteří ti věřili už ti nevěří, pořád zůstali ti praví, ti, co v tom jsou a vždycky budou s tebou, jsou to ti, co tě znají a co bohužel znají i je. Když je máš přečtený jak boty, ani tě nenapadá, že to ostatní nevidí. Jsou to lháři, intrikáni, pomlouvači, zlojedi a zloději. S důrazem pro slovo zloději lpím na této skutečnosti. Tihle lidi se neštítí ničeho, měla bych tisíce možných variant, čeho jsou schopni, ale nebudu je tady vypisovat, nevěřili byste a o tom to je. Vyšší skupiny, tak se jim říká, významově je to přesný opak, tohle si přeber prosím doslova a zamysli se nad tím. Když se zamyslíš, uvidíš v tom jednoduchý princip. Hraješ si na něco? Máš potřebu něco skrývat? Proč?? Kdo to dělá, nejedná tak jak by chtěl, má k tomu důvod, jeho úmysly jsou podlé, ty nejzlejší. Představ si jeho hlavu, jsi teď ona. Prahneš po všem, vidíš svůj cíl, co to vlastně je? Sama v tom tápeš, snažíš se, plány ti jdou výtečně. Zrodil se ti jeden, že? Není první ani poslední, je jen jeden z miliona. Co za ním stojí. Moc, peníze, figurují v něm lidé, ti dobří, které musíš zničit. Vidí ti do karet žejo? Ví o tvém každém kroku, toužíš. Toužíš je zničit, přeješ jim jen to nejhorší, skoro nemyslíš, máš zatemněno, Vidíš svůj cíl. Neustupuješ, řítíš se jako lavina. Další lidé, kteří ti věří, jseš taková intrikánka, že ti vlastně věří proto, že jsi jim vymyla hlavu, věří ti, už ani nehledají pravdu, věří jen tobě. Pomáhají ti k cíli. První úsměv, objekt zameten, jen čekáš.bude se bránit, stane se ještě něco? Vidíš, že ne. Tvá síla je větší, ukradla jsi jim ji. Vytváříš si další cíl, ten cíl zůstává stejný, ty je vidíš, jsou na dně. Vidíš, jak nemůžou nic dělat. Hřeješ si hada na prsou. Nemůžeš uvěřit. Jen ona si věří. Vidí za vším jen jedno, možná dvě. Ta nejohavnější přání, postupně jich přibývá. Pořád se dívej do její hlavy. Je pustá, jseš teď stále ona. Ustavičně ničíš jejich blízké. Neexistuje východisko. Její inteligence se dá přirovnat opici s činelama, ještě hůř, takový tvor nikdy inteligenci nedostal, tento dar od boha hyeny nedostávají. Byla a vždycky bude v mínusu, kolonka prázdná nádrž svítí. Až jednou mlýny domelou, nikdy ji to nenapadlo. Ale počkej jednou. Pryč s nechutným pohledem do jejích myšlenek. Nechutné je to i tak. A jak je potom člověku, který žije s jejím spojencem, čas se mění, všechno se mění. Je to učebnicový, něco se stane a jedeš jak na bobový dráze. Nemáš bydlení, víš, kde je pravda, jak to celé je, kdo je svině a jseš ztracen. Je to válka a tohle bitva, kterou vyhráli, Zlojedi mlčí, radují se, ale už zase vymýšlejí, i kdyby měli všechno, pořád jim to nebude stačit, zlojed se nikdy nezmění. Jseš motýl co letí, chceš jím být pořád. Další bitva je před námi, když věříš sám sobě, vyhraješ ji. Svět je plný zlých lidí, převládají, ale pořád existuje koloběh, karma, mlýny, vyber si. Jednou je to doběhne, ty si nic nevyčítej. I po letech jsi malé dítě, nevíš o světě nic a přitom víš všechno, chce se ti zase brečet, nedovol jim to, už nikdy, rozumíš? Tím je nejvíc rozzuříš. Není nám ctí s nimi bojovat, jsou to chudáci, ale my nejsme ti, co by nesli vinu na sobě. Motýl by odletěl, ty ne, motýl je srab. My bojujem!

PS: Snažila jsem se o naprosto přesné vyjádření života, to jaký opravdu je, za pár let o tomhle napíšu knížku, ale teď je to moc čerstvý, nikdo by tomu nevěřil.

Mluvící lavička

Ahojda, Sabinko .. tak dneska máme státní svátek a obě jsme mo-mentálně doma a odpočíváme od toho hárd života středoškolaček, že ? Ale víš, jaký je mezi námi v tomto okamžiku rozdíl ? Já mám ředitelské volno ještě ve čtvrtek a v pátek, zatímco ty budeš ve škole, teď si možná děláš úkoly na zítřek a budeš se šrotit psychologii a matematiku.... *zlý smích* Ale o čem, že jsem to chtěla dens psát ? Já ti ani vlastně nevím.. každý týden si říkám, že se mi určitě přihodí něco, co bude stát za to, abych to sem napsala, ale.. buď je ta určitá událost pro okolí nepřístupna, nebo se mi ani nic nestane (hh, spíše ta první varianta). Ale tak co.. já nějak shrnu mé prozatimní pocity, jelikož se na škole stále jen rozkoukávám.... včera mi byla přiřazena skříňka ve sklepě, kam bych asi ani sama netrefila (díky, Kačenko) a.. vlastně nevím, k čemu mi bude, když si tam nesmím nechávat učebnice (#jakonazákladce), a dokonce ani tělák, ani nic podobného.. taky jsme dostali zadání na slohovou práci, kterou budeme psát příští týden a ty víš, jak já miluju slohy.... jde o "personifikaci". Že nevíš, co to znamená ? No to je třeba, když sedíš na lavičce a ta lavička na tebe prostě najednou začne mluvit a bude ti vyprávět o tom, jaký všechny hnusný zadky na ní za dnešek seděly.... TO je personifikace.

Na výtvarce jsme měli kreslit autoportrét a.. mé umělecké schopnosti jsou na bodu mrazu, tak přidávám svůj "výtvornevýtvor".. je mi to mega podobný, co ? :) :D

Zítra se jdeme podívat na základku, tak se konečně dozvím, jak se naším paním "bývalým" učitelkám daří bez nás a jak moooc se jim stýská.. tipuju to na 11 bodů z 10ti. PS.: připadá ti, že vypadám starší ? Třeba.. aspoň o 3 roky ?? Protože mně ne, ale.. no, to je jedno PPS.: měla bych se naučit na matematiku, zeměpis a možná i mrknout na chemii :/ PPPS.: obouvám Steelky a vyrážím na demostraci proti.... uvidíme se v týdnu, mám tě ráda, papa :*

Socky

Ahoj Blondýno,

tak ti teda povím, že být v prváku obnáší jistý... komplikace, zároveň se konečně učíme něco smysluplnýho a nutně nemusím usínat na většině hodinách. Vlastně jsem zatím neusínala na žádný. To mi připomíná, že jsem začala školní rok neobvykle, připadám si jako šprt. Mám jedničku z těláku a ze zdravotní nauky. Kdybych normálně neměla tu trojku z němčiny, začínala bych se bát, že jsem se nakazila takovou tou pitomou nemocí, jak se jí říká? Joo, ono se to spíš dá definovat, prostě jinými slovy, ten kdo má samý jedničky, patrně spí v knížkách, pětadvacet hodin denně v nich listuje, ve sprše, v tramvaji i u oběda si pořád něco brebentí, patrně látku z psychologie z který... Víš, že jsem se dneska celý odpoledne šprtala psychologii? Zítra se nechám dobrovolně vyzkoušet... No, a asi nemusím dál rozebírat, že se mi na střední líbí viď? Taky jsem si už docela zvykla na ty dlouhý hodiny, kdy trávíme ve škole i náš biologickej čas, respektive, že se domů vracíme skoro po tmě. Možná ještě není tma, ale když jedu domů, už dávno není dopravní špička a ta bejvá kolem třetí, čtvrtý. Mám spoustu kamarádek a ... dobře, nebudu se tady vychloubat, třeba Anet se na mě tuhle otočila s mobilem v ruce a radostně mi sdělila, že má kamarády, že jí někdo napsal. Chtěla jsem, aby to nakonec znělo nějak vtipně, ale bohužel se potom její úsměv neproměnil ve výraz plačící týnejdžerky, a se slovy "to byl jen operátor" by se zase otočila zpátky. Tím samozřejmě chci říct, že má asi víc kamarádů než já. Ne, nebudu brečet. My spolu ve třídě kamarádíme všechny. A víš co? Líbí se mi, když můžu psát "viděly jsme, zaslechly jsme, zažily jsme,.." a všude psát  tvrdý y, protože ve třídě 30 holek jinej rod není. Maximálně tak dělení, které jsme zvolily při dějepise, když jsme se rozdělily na tři skupiny. My byly supráci, druhá skupina husiti a třetí socky. Já myslím, že budeme super kolektiv a myslím si, že si to myslíš taky. 

PS: Zjistila jsem, že nám překopali rozvrh a v pátek máme od devíti, takže spolu nemůžeme jet, fakt sorry, ale budu spát

PPS: Nevím, co ti říct na to, že jsem zatím asi tak jednou nezapomněla na to napsat nebo dokonce vydat článek, asi bys toho po mně chtěla už opravdu moc. Za to si vždycky vzpomenu, že ho máš vydat ty. 

PPPS: Dneska jsme měly do půl dvanáctý, byly jsme na exkurzi...

PPPPS: Tak už to vidím tak, že tohle nakonec bude středoškolskej blog...

Jazykový kurz

Drahá, pozůstalá Bino.. Tímto časem jsem právě na anglickém kurzu s polovinou naší třídy a polovinou třídy druháků z lycea. Nechci se tu dnes tolik vypisovat, jelikož jsem právě po snídani a připravuji se na výuku ájiny.. jo, tři hodiny.... aarghg. A mé znalosti tohoto jazyka nejsou zrovna v bodě, kdy bych uměla perfektně šprechtit :D ale snažím se.. děláme spoustu projektů, chodíme po Železné Rudě a byli jsme i ve dvou muzeích.... v jednom byly motorky a auta a v druhém takový bílý schody.. jeeej. Adaptujeme se tu, s holkama máme každý večer intimčo a kecáme.. je to tu fajn, chybíš mi a.... enjoy the learning in the school :33 :D. PS.: nefunguje nám televize PPS.: je tu moc holek PPPS.: dneska není poledňák a jdeme na dlooouhej výlet na Špičák.. :( :D

Adapťák

Nazdárek, ráda bych uvedla jak to včera bylo. Nestihla jsem napsat článek, protože jsem s třiceti holkama na adaptačním kurzu na faře, kde je ideální spát ve tvém spacáku nad postelí, kde ještě včera večer bylo seskládáno patnáct holek. A taky je tu hodně rozvinutých diskusí, řeší se tu úplně všechno, holky se tu opíjí šťávou a každou chvíli slyšíme urputný řev odrážející se od zdí starého domu. Točící kolotoč je pořád obsazenej a záchod taky. Moc lidí se tady nemylo, zvon nad schodama už je skoro urvanej a teď... Dobře, tak teď jsem byla na hřbitově, asi víš, že hřbitovy miluju a vždycky tam naberu energii. Dneska bude zrovna probíhat pohřeb, ale ten my nestihneme, protože nám jede autobus ve tři a ten my musíme stihnout, páč pan řidič bude stejnej jako při cestě sem a třicet holek zpívalo a bude zpívat i cestou domů. To je na mou obhajobu asi vše, zrovna hledám lehátko a židličku..



PS: Tvůj spacák je super
PPS: Sorry, prostě tě mám na to, abys mi připomínala mý středy a článek...

BEK TŮ SKŮL

Drahá Sábo.. Víš, co je ultramegaděsný ? Zítra začíná škola.... tedy.. jako já se tam těším, budu poznávat nový lidi, nové chodby a jinak chutnající obědy, ale.. je toho nějak moc najednou a já ještě nemám nic hotovo.. za několik desítek minut mám stát před domem a čekat na tebe s tím, že si jdeme pokecat (kam jinam, než..) do Krosu, ale já jsem neuvěřitelně znavená tím vším a.. víš, co ještě dneska musím udělat ? Nevíš ?? No tak já ti to s radostí vylíčím.. 1) musím si nalakovat nehty, které jsem si naschvál po nevímkolika letech nechala DOST narůst a u hraní na klavír z toho šílím.. 2) musím si oholit nohy.. né, že bych plánovala jít v kraťasech, ale tak co.... 3) musím si někde dát sraz s týpkem a uškrtit ho za to, že jsem včera přišla domů až ve 23.46, protože jsme byli v letním kině a cestou domů jsme se zakecali s nejmenovanným (teď už) bývalým spolužákem, kterého jsme náhodou potkali.. byla tam snad celá Doubravka. Jo a tímto se chci báj d vej omluvit mé mamince, že jsem jí už pak nedala vědět, že žiji, bikóz.. mobil byl u týpka v batohu a já ABSOLUTNĚ ztratila pojem o čase.... 4) musím si vybrat vhodné oblečení a boty na první den do školy.. (tak Steelky prej nemůžu, špatný.) 5) musím najít vysvědčení z devítky, asi ho máme přinést.. 6) musím vysrřihnout svou minipodobiznu z takovýho papírku, kde je asi 7 mých minipodobizen a vzít ji do školy, aby mi udělali "studentskou průkazku", či co.. dala bych sem foto, ale.... je to opravdu hrozný. 7) mám si umýt vlasy dnes večer, nebo až ráno.. ? Čímž se vlastně dostáváme k tomu, že jsem se včera dopoledne TAAAK moc nudila, až jsem se rozhodla změřit si (na co to myslíš !? Úchyle.), co mi jak dlouho ráno trvá.... : Snídaně ==> 2 minuty

Sprcha, umytí vlasů, čištění zubů, čištění pleti, .. ==> 14 minut Ochrana proti spálení vlasů, fénování vlasů a následně uklízení seškvařených vlasů z umyvadla a podlahy.. ==> 6 minut "Mejkap" + linky, které mi dávají EXTRA zabrat.... ==> 19 minut a asi 5 písniček od Řezníka.. Oblečení, doplňky ==> 4 minuty

No a plus k tomu samozřejmě nějaké ty "přechody" po bytě a samozřejmě panikaření.. na to jsem já totiž expert, hh. PS.: snídám wafle. PPS.: nemám ráda kočičky.. PPPS.: pokud jdeš do kina (ne do toho letního, tam je zima a nějakej týpek sedící vedle tebe ti kouří přímo pod nos doutníček za dvacet korun..), doporučuji "Sausage party", ale bacha.. musíš vytáhnout občanku, je to od 15ti 3:) PPPPS.: to jsem fuckt jediná, kfo bude nosit desky na sešity ? :(( :D PPPPPS.: kdybych zítra nestála na zastávce v 7.08, nevolej mi.. znamenalo by to, že jsem zaspala, zpanikařila a šla zpátky na základku.. eeee

Oblíknem mikiny, kostýmy, saka, škola už nás čeká..

..... Aneb, přípravy do prváku. Nazdárek Jůlinko, tak si představ, že už je tu za pár dní škola. Jeden by se divil, že to tak uteklo a druhej ještě hledá věci z června co? No, mně to teda uteklo, do školy už se docela těším, to sice jo, ale pořád je v vzduchu nějaký ale. Mám strach, že mi nezazvoní budík, víš, že mi zamítli tu reklamaci mobilu? Takže já budu další měsíc čekat, až mi jí zamítnou znovu, to víš, že jsem se nenechala vyhodit a vrátila jsem jim to, protože aby mi mobil vydržel půl roku a pak se rozhodl, že půjde do předčasného důchodu a mě nechá na holičkách se starým... Tss... To naštve. Jeden z důvodů, proč jsem si kupovala novej mobil, byl taky ten, že mi milej mobílek přestal budit do školy. Nejdřív občas a pak pravidelně, takže jsem si pořídila novej a teď už mám zase starej. Věřím, že jestli jsi to dočetla až jsem, patrně tě stále zajímá problém s mým mobilem, možná tě zajímají i moje jiný trable, ale  těch zase jindy jo... No a popravdě řečeno, víc ze sebe nevymáčknu, dneska jsem si byla koupit učebnice a rybku nemám, asi utopím sebe a budu předstírat zlatýho kapra, toho co přináší štěstí. Strašně se těším na zimu a na vánoce.

PS: Další měsíc bez simky jééj!!
PPS: Ve středu kafíčko, jasný??!!!
PPPS: Dneska jsem měla po dlouhý době chuť na cígo...

Které tři věci máš na světě nejraději ?

Čaukýs, Bino ! Vy, jenž si toto mo-mentálně čtete.. ne ! Nepřepínejte na jiný kanál, jste tu správně ! Dnes je středa, 17. srpna a do konce letních prázdnin tedy zbývá 14 dní (pokud se nepletu v tom, že škola nám začíná ve čtvrtek.. ?). To je docela hrozný, ne ? Jako by to bylo včera, co jsme spolu šly na kafe a bavily se o vyřazení, které proběhlo teprve před několika málo desítkami hodin a o tom, kolik věcí kdo podělal a podobně.... ale prázdniny pomalu končí a mě začíná popadat nechuť kupovat učebnice (ano, ještě je všechny nemám.. ani zdaleka ne) a vybírat si vhodné oblečení pro první den na střední škole.. to máme jako chodit ve společenskym ? Nebo.... Landovo triko asi ne, co ? Hh.. ale dost o škole, protože my si právě teď společně (a s ještě pár dalšími, nevýznamnými lidmi) užíváme naší "dovolenou" u vody, v chatkách, obklopeni spooustou přírody, namakaných chlapců, prdelatých holek (ahoj Miky.) a ještě více opilců. Co víc si jen přát ?

Nechci tu ale vypisovat naše dokonalé zážitky odsud, protože tu budeme ještě dva dny a.. ty moc dobře víš, kolik se toho může za tak krátkou dobu udát. Proto ti nechám prostor, aby ses k Hracholuskám vyjádřila v příštím článku ty. Chci, abys mi sdělila své pocity, abys pomluvila mýho otce, promenádujícího se v plavkách po Hracholusské pláži a taky nedostatek místa v chatce, kde spí jedna červenovlasá dívka, jedna s rasta copánky, jedna s oobrovskými přednostmi (promiň, Miky.), a pak.. no a pak jsem tu já, hh. Ale pojďme už KONEČNĚ přejít k dnešnímu tématu, který jsi měla pochopit z nadpisu....

Když jsem si tak četla tvůj poslední příspěvek na tomto D O K O N A L É M blogu (ego lvl. 9725467), který byl o věcech, které miluješ a o dalších, které už tolik ne.. napadlo mne, že bych napsala o něčem podobném.... pokusím se to ale jemně a opatrně shrnout do tří "odstavečků". Takže.. Které tři věci mám na světě nejraději ? (Upozorňuji jen, že se nejspíš nebude jednat přímo o "věci".. protože to, že miluju ledničku, svou postel a třeba zrcadlo.... to už dávno víš.)

1) HUDBA Bez mých bílých neznačkových sluchátek já teda nedám ani ránu.. nosím je stále při sobě, protože ,,..co kdybych nazpátek jela tramvají a potřebovala se odprostit od vnějšího světa a co hůř.. od toho bezdomovce, který sedí přes uličku vedle mě a něco na mě haleká ?" ..... no a žánry, které poslouchám jsou daleko rozmanitější.. kdyby si totiž normální člověk projížděl můj playlist, asi by se pozastavil nad několika albami Daniela Landy a co víc.. nad skladbami od interpreta, nazývajícího se "Řezník", hh. A to tu ani nebudu zmiňovat mou nehynoucí lásku ke klavíru a.. počkat, zmínila jsem ji.... hm, co naděláš.

2) DNY, KDY NEMÁM CO DĚLAT Ono si sice řeknu : ,,Sakra, už zase prší.. tak to mám pokažené plány na celý den....", ale v hloubi duše jsem nakonec i ráda, že si vyhradím jeden den pro sebe, nalakuju si nehty, vytrhám si SAKRA POŘÁDNĚ obočí a jen tak si zalezu pod deku s horkým hrnkem černého čaje ("zdravě" přeslazeného, pro mou osobu akorát) a mým "NEDENÍKEM", který jsem si teď nově založila a snažím se do něj zapisovat jen ty nejlepší a nejhorší věci, co se mi staly, nebo co jsem udělala.. a že jich teď je.

No a konečně.. 3) VY Sabi, jste to jen a jen VY, kdo mě děláte šťastnou.. jsi to ty a tvoje neustálá potřeba vyčnívat z davu, ať uź extravagantním účesem, nebo třeba falešnými tetováními, který vypadají sakra jako pravý.... je to Miky a její zadek obřích rozměrů, který žádnej jinej nepřekoná.. protože se s ním nevejde ani do lodičky. Je to Bára a její neustávající depky, ve kterých se denodenně utápí, kterým se všichni smějeme a nechápeme je (promiň, Báro :( :D). Je to Mates a jeho nevinný modrý oči, který se mi na něm tak strašně líbí.. a co víc.... dokonce i s mokrým hárem dokáže vypadat dobře ^-^ :D ...... dokonce sem zařadím i ostatní lidi od nás ze třídy (jo, do konce srpna jste moje třída. Jen tak se mě nezbavíte.), třeba Honzu a jeho záchvaty smíchu, následné zakašlání se a další záchvat smíchu.. Tima a jeho debilní narážky na učitelky, na moje "tlustý ruce", na zdi, podlahy, dveře, prostě na všechno, co vidí.. Ondru a jeho věčný žebrání o MOJE jídlo.... Fejfyho a jeho ježdění na kole z Kyšic až na Štruncáky, protože tam jsou "dobrý Pokémoni".... Davida a jeho polemizování o naší existenci a o tom, proč tady vůbec jsme.. Milana a jeho neustálou chuť k jídlu, která nezná hranic, ale přesto nepřibírá.. eeee. A mohla bych jmenovat dál a dál.... jen myslím, že i ti ostatní už vědí.. to VY jste ti, díky kterým se usmívám.... a jsem za to ráda.. už mi zase chybí školní rok na základce.

PS.: "hh" ==> SMÍCH. PPS.: jestli si tohle čteš, Sabi, chytla jsi v kempu wifinu. PPPS.: proč mi ten zas**nej blog nechce dělat odstavce !? PPPPS.: mám vás ráda.. ♡ PPPPPS.: jo a.. ty ten článek o Hrachách POVINNĚ napíšeš, Puso :* :D PPPPPPS.: může být bisexuál homofób ??

Miluju

Ahojda Zlondýnko,
v tvém minulém článku mě pobouřila jedna věta, zněla asi nějak takhle: "chybí mi ty budíčky brutálně brzo ráno (asi v půl osmý)". Děláš si srandu??!! Jako vážně ti přijde brutální vstávat v půl osmý? Já třeba dneska vstávala v pět a stěžuju si? Možná trošku, ale to na věci nic nemění. Dobře jdeme dál. Copak ještě rekreační zařízení, ale Hracholusky. To se hotelu nepodobá, to doufám víš. A prdelko, jen takový dodatek, víš že oheň se dá udělat pomocí slámy a kapesníků?! Já jen abych znemožnila tvůj postup v minulém vydání :DDD

Jo a to s tím trojúhelníkem!! Ať tě to ani nenapadne, to byl můj nápad a mám ještě další, ale ten už ti radši neřeknu, jinak se ti bude zdát, že už to máš vytetovaný taky.

Říkala jsem ti už někdy, že když dopíšu jeden deník a začnu psát první stránku novýho, celej život se mi otočí o 360stupňů? Ne? Tak před týdnem jsem ho zrovna dopsala.

PS: Nemám nápady na PS: bolí mii hlava.

PPS: Není to stěžování.

PPPS: Prostě dobrou ▲

Sebelítost ? Ne, já ten oheň rozdělám !

Zdár, Bina ! Mo-mentálně se nacházím někde na konci světa s mými poručníky, sedím v tzv. "společenské místnosti", mé nohy obuté do seksi Konversek směřují k podlaze a popíjím černý čaj. Jako každý rok jsem se tradičně vrátila z tábora, nestrávila jsem doma ani 2 noci a odjížděli jsme na "dovolenku". Své přesné souřadnice ti nesdělím, protože bys mě stólkovala. Řekla bych, že jsme v hotelu, ale.. otec mi tomu tak zakazuje říkat.... je to nějaký "rekreační zařízení", či co. Po tom, co jsme byli každým rokem v létě někde u moře, byl tenhle výlet (=> někde v Česku) pro mě docela šokem.. ale neříkám, že to tu není pěkné....

Každopádně se mi normálně sakra STÝSKÁ po táboře :D chybí mi ty budíčky brutálně brzo ráno (asi v půl osmý), chybí mi ten nedostatek teplé vody, ty seksi záchody, dokonce mi chybí i ty několikakilometrový túry a peskování za to, že jsme v mokru nerozdělali oheň.. no, dobře. To s tím ohněm mi nechybí, to mě ve skutečnosti hrozně naštvalo :( :D. Ale chybí mi ty lidi, chybí mi Anička, chybí mi Christopher, snad dokonce i Jakub (a to je špatný..). A přemýšlím, zda bude mít ještě cenu jezdit na soustředění, když vím, kdo z těch lidí se nakonec tábora vůbec zúčastní a když si nejsem jistá tím, zda na to vůbec mám.. oni nehledají průměr. Ale dost sebelítosti, tábor jsem si užila, dopis od tebe mi dorazil (děkujuu :3 ) a těším se na poslední týden v srpnu, kdy se s těmi lidmi opět setkám a bude to.. fajn ^-^ :D. Nemám moc chuť ani čas se tu dnes příliš rozepisovat (hlavně tu není signál a extrémně slabá wifina :D), tak už jen napíšu, že dneska, i když pršelo a je sakra mokro, tak že Lišková dnes rozdělá oheň. Prostě před večeří vyrazím vstříc lesům, přitáhnu si k "rekreačnímu zařízení" hromadu klestí, dřívek, březové kúry a smoly, koupím si zápalky za jednu korunu (nekecam, taky tu ty ceny nechápu) a zvládnu to ! Za všechny ty spackané ohně na táboře :D prostě.. já to dám. Věř mi ! ^-^ :D

PS.: mo-mentálně jedeme někam nevím kam, jsem téměř bez signálu a máme s sebou jen perlivou vodu a tu já nepiju.... PPS.: těším se na tebe a na náš pokec :* PPPS.: v noci se mi zdálo, že mám na kotníku vytetovaný trojúhelník, hmm ? :) :D

Teorie střídá teorii a já jsem sentimentální!!

Pěknej den Jůlinko,
já jsem dneska ve výhodě, protože ty ještě zatím nejsi jaksi k dostižení (to až v pátek) a proto mi nezabiješ, když vydám článek až večer ve středu, když ho mám vydávat ráno, ale jako obvykle to z nějakýho důvodu nevyšlo (důvod je furt stejnej, já jsem zapomnětlivá a jak by řekla moje mamka, jsem po tátovi a nic si do tý hlavy neberu). Jo, s tím posledním souhlasím, ale hele, vzpomněla jsem si nakonec jako vždycky, je středa žejo? Mám v tom, teď o prázdninách trochu zmatek. Strašně mě to vyvádí z míry, pořád mám sobotu a neděli, pořád dokola, aby se z toho jeden zbláznil, musím to rozlišovat na nějakejch prdlejch sedum dní, ale pletou se mi.

A určitě se ptáš jak se mám. Jůli, to se nedá vůbec vysvětlit. Doba se někam pohnula, jako těžký dveře v Harry Potterovi, vidělas Harryho Pottera? Já už jo, konečně. Protože jsem byla jediná pošahaná široko daleko, která to nikdy neviděla, řekla jsem si, že to změním a poslední tři dny, jsem u noťasu spala, jedla,... fakt mi to věříš? Vlastně to bylo trošku jinak, mamka mě od noťasu spíš pořád vyhazovala. A.. sakra, proč ti tady teď vylejvám srdíčko zrovna kvůli Harrymu? Dobře, pryč s Harrym. Chci říct, že je jiná doba, unesla mě do nějakýho zvláštního potěšení, kde to sice taky není jak na jahodovým dortu, ale zároveň jsem v sedmém nebi ač mám jen pár důvodů a ani ne tak důvodů, jako spíš pocitů. Sakra, já to neumím vysvětlit, bojím se sem napsat něco víc, chci ti to říct až se zase uvidíme. Prostě řeším jiný věci než před měsícem, usínám s jinýma přáníma než před měsícem, směju se jinejm věcem než před měsícem, jím jiný věci než před měsícem, piju jiný věci než před měsícem, oblíkám se jinak než před měsícem, chovám se jinak než před měsícem... (jestli pochybuješ, o mém zdraví, neboj, nejsem těhotná a nevylejvam si tady hormóny). Zkrátka a dobře mám pocit, že jsem se konečně odpíchla od loňskýho léta, jako by to bylo něco, co jsem odřízla a poslala na druhou stranu oceánu. Ačkoliv jsou prázdniny, a já si naivně myslela, že si je budu užívat válením se v síti s Kurtem Cobainem, tak jsem se opět mýlila. V síti jsem ležela od začátku prázdnin dvakrát. Pořád mám co dělat a když zrovna neřeším něco v týmové domácnosti (kde teď máme žhavý téma), tak chvilkama relaxuju, nechávám se mučit od své rozkošné sestřičky, hraju na klavír a bouřím sousedy a sháním krabice (však víš, moje úchylka). No a k tomu všemu se snad věci daly do pohybu. Stejně tak já jsem v pohybu a vůbec se mi nějak to tempo kolem mě nelíbí. Všechno je nějak napřed. Hrozně rychlý. A nemůžu se dočkat středy, odpočítávám dny, už jak dlouho!! No a to asi bude všechno, podrobnosti ti řeknu až se uvidíme. Všechno je úplně geniálně super, teda všechno úplně ne, má to svoje zádrhely, ale kašlu teď na zádrhely, protože to co je teď je docela důležitý..

Pravděpodobně je pátek, to už jsem psala žejo? Určitě hned jak jsi dojela domů z dvoutýdenního tábora, odhodila jsi karimatku a špinavý oblečení do kouta a letěla jsi, div ses nepřerazila (určitě ses přerazila) o další batoh plnej špinavýho prádla. No, a letěla sis přečíst můj středeční článek (hlavně to zase nějak nepřekrucuj). Teď jsi ho právě přečetla a nejspíš mi závidíš i to málo, co mě dělá šťastnou.

PS: Jsem šťastná
PPS: Asi se rozbrečím
PPPS: Věděla jsi, že ve všech dílech Harryho Pottera jde o pána zla, jehož jméno se neříká? A já to napíšu, Voldemort.

Polemizování se Zlondýnou ^-^

Milá Bino.. Pokud si tohle právě teď čteš, jsi v Plzni, doma, ležíš v tvojí suprový houpací síti a užíváš si to ticho, které se prolévá vaším klidným bytem. Je středa a ty přemýšlíš, zda máš jít dnes na Bolevák, nebo se jen projet na bruslích. Za to já, já jsem právě teď v tuto chvíli na táboře, užívám čerstvého vzduchu, křiku dětí a také toho, že tu je nejspíš jen jedna funkční sprcha v dívčích umývárnách (jen tipuji, bohužel tento článek předepisuji, jelikož silně pochybuji o tom, že na táboře bude čas být vůbec na mobilu..). Ale nakonec, je tu spousta super lidí a já jsem ráda, že jsem taky někam konečně P O Ř Á D N Ě vypadla. Možná už ti přišel dopis ode mě, psala jsem ho pouhý den po příjezdu, tak.. mi pak někdy odepiš, až se prokoušeš mým suprčupr písmem. Ale víš co ? Téma dnešního článku mělo být o něčem absolutně jiném, než o tom, že si užívám někde v lese komárů a brzkých ranních budíčků. Ani nevím proč, jsem si nedávno vzpomněla na to, proč jsme vlastně jenom jedna devítka.. ano, je to tak, na naší základce z našeho ročníku zbyla jen jedna třída. Vždy, když jsem před někým mluvila o nějaké školní akci (výlety, soutěže, vyřazení, ..) a zmínila se, například....: ,,No my tam nebudeme jen půl dne, nemáme se s kým 'vystřídat', jsme jen jedna devítka...." nebo : ,,My to ani neměli mít v Alfě, když je nás tak málo a jsme jen jedna třída.." ..... schytala jsem několik údivných pohledů a ještě více otravných otázek tipu : "jak je to možný ? Vždyť jste silnej ročník.." a jiných..

Popravdě ? Já už si to dopodrobna nepamatuju, to je sice pravda, ale vyhrabal jsem svůj Deník z šesté třídy, kde mám dokonce i nalepené útržky z novin (o nás) a mám tam napsaná svá vyjádření k tomu :D ..... bylo to tak nějak, že.. se nám často střídaly třídní učitelky, pak jedna odešla, dostali jsme úplně novou a ona si prostě usmyslela "heh, tady je to debilní, přetáhnu je na jinou základku" a udělala to.. z našeho "Áčka" nás na naší škole zbylo asi 6 a spojili nás s "Béčkem".... proto jsme doposud byli jen "sedmá, osmá a devátá bé'.....

Ale proč to tu rozebírám, když je to pěkných pár roků nazpět ? Já to v té době nevnímala tak, jak to vnímám teď.. ale když jsem si zpětně pustila video, které bylo tehdy ve zprávách (ano, i v televizi jsme byli..) a přečetla všechny ty články v Plzeňském deníku.. bylo mi z toho na zvracení, fuckt :D ty kraviny, co se tam psaly.... že více, než polovina žáků z naší bývalé třídy byla donucena pravidelně navštěvovat dětského psychologa proto, že na ni mělo ohromný dopad časté střídání se třídních učitelek.... mohu s klidem v srdci říci, že to, že se nám měnily učitelky bylo dle mého názoru všem víceméně u zadele :D ono tam šlo taky o to, že naše první učitelka na druhém stupni byla spíš tak trochu vyprovokována a vyštvána některými rodiči a následně.. no.... prostě odešla, nebudu se tu opírat o nějaké konspirační teorie, ale.. asi tak.

A že se pod každým článkem autor podepsal jako "Anonym", vůbec nenapomohlo tomu, že jsme všichni věděli, o koho se jednalo.. to si pamatuju moc dobře i já :D Nakonec jsem ale N E H O R Á Z N Ě ráda za to, že nás spojili s "Béčkem", že se ta třída tak hezky "pročistila" a ten poslední rok na základce byl úžasnej a nezapomenutelnej.... opravdu.. zbyli jsme si tam, troufnu si říct, ti nejlepší lidi a já se už nemůžu dočkat srazů po nevímkolika letech ^-^ :D Zkrátka.. tohle byl sice článek tak trochu o ničem, ale myšlenky, které se mi tak dlouho honily hlavou jsem prostě chtěla nějakým způsobem uveřejnit, i kdyby si to měla přečíst jen moje nejlepší kamarádka a moje kočka..

PS.: nemám kočku
PPS.: ani kamarády...
PPPS.: těšíš se na Hracholusky ? Měla bys napsat článek na nich založenej ♡ :D
PPPPS.: vrátím se tak za 10 dní, tak.. tu zatím sesmol nějaké ty "článečky" a já se zapojím později :)

Bina: 
Tak hele, nedalo mi to a protože jsem autor všech článků (jakože nejsem, ale jsem správce těhle stránek a všechny články musím nakonec vydat já) a čtu si to tu před vydáním, zareaguju hned. To co je tu teď červeně nepsala Zlondýna, ale já jako reakci. Hele kočko, já se nedávno vrátila ze Šumavy a v síti zrovna neležím, protože je zabraná. To jen na úvod. A k tématu mám asi to, že jsem byla i ráda, že byla jen jedna devítka. Víš, fakt se to pročistilo a... Já to vlastně nikdy moc nepochopila, protože v té době, kdy toho byla plná média, zprávy, noviny a internet, já si válela šunky někde na ostrově za teplíčkem a pak jsem se vrátila sem a všichni "už to víš?" nebo "četlas to?" nebo "mluvili jste o tom ve třídě?". Přičemž všechny moje odpovědi zněly asi takhle: "CO???!!!!!" (vyjevenej smajlík). Jsem ráda jak to dopadlo, skoro bych řekla šťastnej konec. Na Hrachy se strašně těším, článek možná sesmolím. Ale teď už ti tu nebudu kazit reputaci.. Tvoje Bina

Můj "letní" program ?

Nazdar, kémo ! Hele jako.. brzdi s těma článkama,jo !? :D šetři na příští tři týdny, to jsem někde úplně ABSOLUTNĚ pryč. V sobotu totiž odjíždím na 14 dní na tábor, kam pojedu jako "Green" (už jsem v jednom článku vysvětlovala.. něco jako "praktikant"). Sice asi budeme mít povolený mobily, ale tím, že je nás tam 10 a v chatkách nebudou funkční zásuvky, tudíž bychom si museli nabíjet mobil v jídelně (nebo někde okolo..), nemyslím si, že bych si mohla dovolit být na mobilu nějak extrémně moc.. ani nechci. Třeba ti v nějaký posvátný den pošlu dopis ♡ směrovací číslo máš stejný, jak já, ne ? :D Takže to jsou dva týdny, následně se vratím tak na.. 48 hodin domů, a pak zase na týden mizím. Tentokrát (napsala bych ,bohužel', ale.. ahoj mami) s rodiči, někam netuším kam, ale nebude to dovolená u moře.. bude se lézt po nějakejch horách, chodit na nějaký výlety a já jen doufám, že se mi neopálí ksicht a že se neopálím podle trička..... Takže v tyhle dny nebudu moct psát na blog.. možná se chvilka najde, nebo si třeba jen něco předepíšu a TY to vydáš (!!!!), ale uvidím.. PS.: bolí mě hlava PPS.: nic se mi nechce dělat PPPS.: ale měla bych :D

Nostalgický vzpomínky

Ahoj Jůli,
vím, že mě asi ukřižuješ za to, že už jsem tady nechala dva články a to poměrně za dost krátkou dobu. Ale jak jistě víš, domluvily jsme se, že sem budeme psát ve chvíli, kdy budeme mít téma a to téma zrovna teď mám. Hrnou se mi do hlavy další a další a ani si neumíš představit, jak blbě se mi zpracovávaj. Je to jako bych letěla vzduchem, kolem mě proudí mráčky a najednou si jeden mráček chytnu, rozbalím, začnu nad tím přemejšlet a pak ho zase odhodím, aby mohl proudit dál. Chytnu další mráček.. A já si je rozbaluju jak bonbony. Převtělila jsem se do těla tříletýho dítěte schovanýho pod stolem, vyhlížím, jestli mě někdo pozoruje, rozbaluju ty bonbony, obaly házím do imaginárního světa a celý se to v tom imaginárnu tak nějak odehrává. Nikoho a nic přitom nemusí zajímat, na co myslím a jestli mě rodiče chytí a dostanu na zadek za to, že jsem ty všecky bonbony snědla před večeří, to už je mi vlastně úplně jedno. Třeba jsem si vybalila vzpomínku na noc po našem vyřazení. Vlastně jsem ani neměla čas o ní napsat. Noc to teda byla pořádná a asi jsem ti o ní vyprávěla. Noc to pro mě totiž nebyla, protože jsem nespala. Bylo to poprvý v životě, kdy jsem opravdu nezavřela oči a nečekala na ranní sluníčko. Hned po vyřazení jsme totiž šli na velkou jízdu s tvým klukem a s holkama. U toho Vietnamce jsem si měla v plánu koupit něco strašně moc sladkýho, dobrýho a dětskýho, ale to nějak nevyšlo. Když šlo o to poprvé, sáhla jsem po vychlazeným Bigschoku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že když vypiju energeťák a pár hodin na to budu chtít normálně usnout zjistím, že se asi někde stala chyba a že usnout se mi nepovede, ikdybych se na hlavu stavěla (musím teda říct, že na hlavě bych stejně neusnula, enegeťák neenergeťák).

No a tak jsem si připadala doslova jak kráva. Fakt! Už jsi to někdo viděla? Já teda ne. Trochu naštvaně sama na sebe, ale zároveň pobaveně (sama sebou) jsem strávila celou noc na facebooku, instagramu a na všech sítích, který sdílím a ve tři konečně začlo lézt nějaký světlo, nejdřív jsem si myslela, že hoří stadion Viktorky na kterej jsem koukala z okýnka, ale za deset minut už to trochu vypadalo jako sluníčko. Lehla jsem si do sítě na balkon a protože byla mimořádně teplá noc neměla jsem na sobě nic, teda skoro. Počítaj se pánský trenýrky? A pak jsem si čtyři hodiny četla knížku od tebe.

Bylo docela vtipný líčit se ve čtyři ráno, protože jsem chtěla co nejdýl ležet v síti, nemyslet na nic a v půl osmý se sebrat s deskama na vysvědčení a vyrazit jako správnej deváťák (teď už jen na jednu hodinu) do školy. 

Všimla sis, jak koukám nahoru do nikam?? Já jsem jenom nechtěla koukat do černý tmy, takže jsem se koukla do světel nademnou a pak zjistila, že vidím úplný ho... 

Jsem zase ve formě. Teď jsem tak rok měla bezmeznej pocit, že nejsem schopná napsat absolutně vůbeec nic... 

Vrátilo se mi básnický střevo a mám ráda svůj život, ikdyž mě skoro pětadvacet hodin denně vytáčí. Jsem jinak hrozně hepy a vrací se mi zásady do mozku (jakože moje zásady chápeš), ty starý dobrý zásady, přes který nejede vlak. A jestli si zas někdo bhde myslet, že mířim na marihuanovou plantáž, tak ať se nechá vyšetřit. Já nemůžu za to, že mám zrovna nějaký šťastný období.. 

PS: Mám spoustu myšlenkovejch vzpomínek, někdy je zase rozeberem..

PPS: Teď zburcuju celej internet, a zaplavim ti čet, aby sis hned šla přečíst můj (2) nový článek