Kdybych byla učitelkou..

Helou, Bina !
Jak jistě víš, odmalička jsem se chtěla stát učitelkou, škola mě vždycky bavila a studuji pedagogické lyceum. Nemohu tvrdit, že mě škola baví tolik, jako za mých mladých let, ale některé předměty se mi přeci jen nehnusí. O matice raději mluvit dnes nebudeme. Heh. Nebo ano !? Ne....
Momentálně jsem ale ve stádiu, kdy si říkám.. ,,K čemu vlastně je se několik let navíc trápit studiem, být závislá na penězích z brigád, po večerech se učit a (možná i) mít stálé zázemí u rodičů ? Já se pořád chci stát učitelnicou, ale ta cesta, která k tomu vede.. a brát plat člověka, kterému stačí výuční list ? Tedy je to jak kde, já vím, ale rozumíš mi, ne ?

S holkama si po nějakých testech občas děláme srandu, že s tím sekneme a otevřeme si salon, víš co.... jedna bude kadeřnice, druhá kosmetička, třetí zas bude dělat manikúru.. budeme se společně smát a je to vlastně zvláštní forma umění, no ne ?
Ale kdybych JÁ někdy byla učitelkou..

- nedávala bych dětem přepadové testy

- nezkoušela bych 4 lidi za hodinu, kdyby to nebylo nezbytně nutné nebo bych to předem nenahlásila

- neptala bych se : ,,Co je to les ?", pokud by to nesouviselo s předmětem, který vyučuji

- kdyby se mě někdo zeptal na něco, co nechápe, pomalu bych to vysvětlila znovu

- nekecala bych nikomu do jeho soukromých věcí (vůbec ne před jinými lidmi), pokud by to nesouviselo s výukou nebo s něčím, co mi on řekl

- nekřičela bych na nikoho bezdůvodně nebo proto, že mám špatný den

- kdyby něčemu nerozuměli, neřekla bych jim, že to není můj problém

- snažila bych se pamatovat si jejich jména

- neříkala bych jim, s kým se můžou nebo nemůžou bavit (teď nemyslím poučky jako : ,,Nenastupuj k cizím lidem do auta." :D)

PS.: ale kdo ví, třeba nebudu tyto body plnit
PPS.: nebo nebudu učitelka, že jo
PPPS.: třeba budeme spisovatelky a bude to vynášet, že jo :D

Návod na spaní

Ahojky Zlondýno,
budu ti povídat o tom, jak jsem spokojená v dnešní nespokojené době. Nic mě nepobouří, nikdo mě nenaštve, kdokoliv mi cokoliv řekne, beru to s nadhledem a uvnitř se i té největší nadávce směju. Užívám si tuhle dobu, je mi fajn, dost fajn. Mám všechno na párku a zároveň všechno co mám dělat splňuju, nikdo mi nic nemůže.. Leda tak, víš co... Tenhle týden jedu dvakrát do Prahy, dneska a v sobotu, dneska "pracovně" a v sobotu jen tak, na dvě výstavy a překvápko.. Mám toho moc, nic nestíhám!! HAHA... Sem tam koncert a najednou koukám na účet a devět tisíc v prdeli.. Čím to je?

Dnešní téma je takové spací, teda ne že usnete už při čtení tohoto článku (pokud nebudete hned praktikovat můj návod a hezky si počkáte až na večer). Nedávno jsem měla jisté spací problémy, myslím, že se s nimi potýká asi každý, ale je to logické. Lidé jdou spát tím stylem, že se před spaním naládují jídlem, dlouho si říkají, že už půjdou a nakonec už se jim spát ani nechce, protože překonají únavu svým řáděním, ale potom jdou, protože z nějakého svého hlediska vidí, že už je pozdě. Jak ale dopadá tělo a duše těchto lidí? Buď opravdu zmoženě usnou, což je jedna z variant. A nebo neusnou ani kdyby se stavěli na hlavu (to nedoporučuji, pokud nejste zkušený jogín). Stává se ale, že jsou noci, kdy neusnete ať děláte cokoli. Může být na nebi špatné postavení hvězd, úplněk, padající meteorit, a dny, kdy čekáte na úplněk nebo dny po něm.. Pak jsou také snové noci. Sny, ty se dělí na sny pravdivé a smyšlené. Ale kdo to pozná? Máte pravdu, ani já někdy ne. Pokud prostě opravdu chcete kvalitně usnout každý den a už nikdy nemít problémy se spánkem, dodržujte následující návod. Sabina 2k17 - tohle se mi fakt povedlo, protože jsem teď sama zjistila, že ten můj spací plán má menší zádrhele..

Zprvu si minimálně vyvětrejte, nebo nechte okno celou noc otevřené. (Jak říká moje maminka, ty už jsi zase zavřela? Máš tu hrozný pušinec, a nyní je to ve fázi, že já takhle chodím za ní a říkám jí její slova, protože už vím, co měla na mysli). Lehněte si, samozřejmě pohodlně (takže ne jako já), doporučuji pokud máte problémy s krční páteří a se zády koupit si anatomický polštář (ne jako já). Chcete usnout předpokládám. A jestli vám to nejde, počkejte ještě s tím psychologem, třeba jednou taky budu, tak přijdete ke mně. Tak a už se dostáváme do finále. Ležíme. Vše, ale naprosto vše je o myšlení. Tudíž, když si budete stále dokola říkat, že spát nechcete a u toho si lehnete, dosáhnete tak akorát naštvané nálady, která se dostaví zhruba ve tři až v pět hodin, kdy stále nebudete spát. Říkat si, já chci spát, je nejhorší věc, kterou můžete udělat. To neusnete a pokud se vám to už někdy povedlo, tak to bylo proto, že jste se prostě ztrhali a nebo o šlo o náhodu. Hlavně nezkoušejte jako já před spaním nebo vůbec někdy jindy pít energeťák, je to za prvý nezdravý a za druhý na určité jedince to má účinek tři dny a věřte mi nespat tři dny je pak rovnou na kulkou do hlavy. Takže stále ležíme a to je ono, do hlavy vám pořád skáčí myšlenky. Co musíte, co nemusíte, vaše radosti i starosti, všechno, přicházejí myšlenky typu kdo vás všechno ten den nasral, kdo vás potěšil, další člověk co vás nasral a tak pořád dokola. Je to tím klidem, kdy si lehnete a chvilku vydechnete po celém dni. A ty myšlenky lze zarazit. Opravdu je celý problém jen v myšlení. Začněte pozorovat svůj dech, jak se vám hrudník zvedá a zase klesá. A u toho si říkejte v hlavě nebo nahlas. Odevzdávám své myšlenky nebesům a vzdávám se pro dnešek všeho, co mě tíží. Najednou ucítíte, jak se vám z hlavy postupně uvolňují v podobě bublin a odplouvají od vás pryč. A v tuto chvíli máte vyhráno, už na nic nemyslete, myšlenky nepřivolávejte, ráno přijdou sami. A uvidíte, že i tohle spaní bude čistější, klidnější, delší a bůhví jaké ho zažijete vy. Je to o vaší představivosti a čemu dokážete věřit. Buďte snílky a přesvědčte se, že lze usnout do klidu s čistou hlavou. I v noci totiž mozek pracuje, a tím že ho takto uklidníte se nemá k čemu vracet. Až vaše probuzení přivolá všechny vaše myšlenky tak, jak jste je den před tím zanechali..

Jsou to sice kecy, ale sem tam mi zaberou!! FAKT...


PS: Dobrou noc.
PPS: A ty to taky zkus Julietko!
PPPS: Mam děsně nabitej měsíc a zjišťuju, že už to bude asi celej život...
PPPPS: Je to prostě skvělý.. Teď normálně sedim ve vlaku do Prahy a je tady nějakej plesnivej pán, fakt!!
PPPPPS: Byla jsi někdy na výstavě tenisek??

Internetové zkratky ?

Zdravím, Sabinko má zlatá.. 
Dnes bych se chtěla zaměřit na internetové zkratky, které se používají na nejrůznějších stránkách, ale hlavně v četech s vašimi přáteli i nepřáteli. Spousta z vás je zná, denně používá a usnadňují vám život, ale jsou tu i tací, kteří jim nerozumí, deptají je a nevědí, co si mají o člověku, který je píše, myslet. Dovolte mi vám předvést pár základních : 

LOL - Laughing Out Loud, ve volném překladu "směji se, až se za břicho popadám". Takže když vám někdo do zprávy zakomponuje tuto zkratku, je dosti možné, že se právě zakuckal smíchy z toho, co vtipného jste mu napsali či co vtipného dotyčný právě napsal vám.

ROFL - Rolling On Floor Laughing, což znamená něco jako "smíchy se válím po zemi". Je to obměna výše zmíněného "LOL", ještě větší kalibr. V realitě může připomínat epileptický záchvat.

BTW - Báj D Vej, "mimochodem". Prostě.. mimochodem. ,,Umřel mi křeček a btw vyhodili mě ze školy."

4U - For You, "pro Tebe". Používá se, když chcete někomu vyjádřit, že například 'tato fotografie je jenom 4U' a dotyčnému tak sdělujete, že ji nesmí nikomu ukázat, poslat ani raději popsat.

OMG - Oh My God, "pane Bože". Myslím, že každému je jasné, v jakých situacích lze tuto zkrácenou větu použít. Tudíž nebudeme blíže specifikovat.

PLS - Please, "prosím". Tuhle zkratku já nenávidím a používám ji jen ironicky. Nemám k tomu důvod. ,,Pls, pošleš mi tooo ?", ,,Podej mi to, pls." Aarghg.

THX - Thanks, "děkuji". Použijte v případě, že vám někdo popřeje k narozeninám, pošle vám výpisky ze dne, kdy jste chyběl ve škole nebo třeba když vám pochválí nové obočí.

WTF - What The Fuck, "co to sakra je". Zkratka údivu, hněvu nebo vyčerpanosti z toho, že nechápete matiku.

DIY - Do It Yourself, "udělej si sám". Tento výraz používají například JůTuberky, které mají rády Velikonoce, tak si samy upletou pomlázku a když k tomu přidají hashtag #DIY, je to hned mnohem víc IN a super. Udělaly to přece úplně SAMY !

BFF - Best Friends Forever, "nejlepší kamarádky navždy". Toto spojení označuje dvě dívky se stejnou psychickou poruchou, obě si dělají stejně vlasy, nosí podobné outfity a chichotají se spolu jiným holkám, tzv. trapkám. Ovšem za tři dny se můžou pohádat a každá zas bude mít jinou BFF. Uběhne týden a opět se to může změnit. Zkrátka tato zkratka je velmi sporná.

4ever - Forever, "navždy". Nejčastěji můžeme vidět ve Fejsbukových statusech děvčat kolem 12ti až 13ti let, které tím naznačují, že zrovna s TÍMHLE klukem zůstanou až do konce svého života. Podobně jako u "BFF", za pár dní se může všechno změnit.

OOTD - Outfit Of The Day, "oblečení tohoto dne", znamená vlastně cokoli, co máte zrovna na sobě. I když jste zrovna vstali, jste v pyžamu a vyfotíte se na Instagram, tak když k tomu přihodíte hashtag #OOTD, je to outfit dne a je to hrozně cool.

A je jich tu víc, víc, další a další zkratky, které vídáme každý den. Dle mého se někomu z vás budou tyto vysvětlivky hodit a budu ráda, když hodíte LAJK (=> "to se mi líbí", znamená, že se vám něco líbí) a tak dál..

PS.: tohle mě docela bavilo
PPS.: ale zkoušení z ájiny mě zítra asi bavit moc nebude
PPPS.: ale to nevadí.

První noc v novém bytě

Pěkný den Blonde girl.
Je zvláštní dívat se na svět takový, jaký je a nedělat si o něm domněnky. Proč si žena po několikaletém žití s mužem přestane říkat, že si s tím mužem stále rozumí a muž se začne domovu vyhýbat a především té ženě, se kterou žije? Proč takové věci jako odcizení, ztráta lásky nebo nechuť ve vztahu dál pokračovat vůbec jsou? Kdo je vymýšlí? A proč není lásky stále tolik, aby stačila přemoct i to zlo? Když lidem docházejí síly, když je něco oslabuje, necítí se dobře, měli by stát při sobě, ale když je v té době něco velmi trápí a je to doba zlá dlouhodobé, trýznivé a mučivé zlo, začne to oba dva štvát a rozdělovat. Je to nelítostný boj s nejistým koncem. Bohužel to ale je, a nejhorší je pocit, že s tím nejde nic dělat. Naprosto nic. Lidé se mohou milovat, ale co když nikdy nepotkáme někoho, jehož chyby v nás nezanechají nezvratné stopy, které nebudeme schopni vstřebat a smazat? To totiž prožívá každý druhý vztah, jen to společnost neumí správnými slovy pojmenovat a problémy ve vztahu nelítostně shazují na jiné problémy. Je ale nutné neustále řešit problémy, když už tak je život natolik krátký, že každá ztracená vteřina nás může později mrzet? Chceme takhle žít? A jak se problémům vyvarovat? Nejde to, v životě se nemůžeme chovat čestně a dobře, aniž bychom někomu neublížili, tak už to prostě je. Čestnost se totiž skrývá za chováním, které lidé nechtějí vidět ani slyšet, pravda je totiž čestná, ale oni ji neumí přijímat tak, jak je, svět i jednotlivé věci v něm si neustále idealizují a pokud se nezachováte tak, jak oni chtějí, už porušíte čestnost, kterou si oni představovali za pravdu, lhali sobě a představovali si čestné to chování, které se jim líbilo, které jim vyhovovalo, ne to, které představovalo pravdu. Raději chtěli slyšet lež, protože ta jim přišla přijatelnější, líbila se jim víc než pravda, kterou nedovedli přijímat. Tato a jiná slova jako čestnost, celkové pozitivní, morální hodnoty člověka se využívají v neprospěch svého významu. Jsou jen lehce zneužívány v dnešní tak nelogické době.

Kde jsou ty roky šťastného žití? Jak se dá najít ta nostalgická vzpomínka na dětství, na tu dobu. Víš, vzpomínám si, že když jsem byla malá, všichni byli šťastní, nebo se tak aspoň tvářili. Jenomže teď už jsem velká a před problémama se neschovám. A nejhorší je, když se sype člověk, o kterýho jsem se právě v takových situacích vždycky opírala. O co se pak mám opřít? O koho? Proč se sakra lidi mění? Dělá to s nima věk? Nebo co je vlastně mění? Vždycky jsem měla s tátou dobrej vztah, všechno mi vysvětlil. Odpověděl mi na každou mou nenormální otázku a že jich bylo, přímo jsem ho jimi zásobila.

,,TATÍ A JAK TY RYBY DEJCHAJ?"

,,TO PŘECE SPADNE TO IGLŮ, JÁ DO NĚJ NEVLEZU."

,,TATÍÍÍ, KDYŽ BUDU BYDLET V NORSKU, UDĚLÁŠ MI TAM KUCHYŇ? JÁ JÍ OD NIKOHO JINÝHO NECHCI."

,,MŮŽE MI KRÉM NA RUCE ZAČÍT PLESNIVĚT?"

,,JÓ... JÓ TATÍ, JÁ TO DOKÁŽU... SAKRA JAK SE TO BRZDÍ?"

,,MŮŽU DOSTAT HOREČKU V ZOO?"

Cokoliv mi dokázal vysvětlit tak, abych to pochopila, ryby nemusí dejchat, iglů fakt drží a je v něm teplo, do Norska se asi neodstěhuju, protože by mi tu kuchyň táta neudělal, každej krém může plesnivět, skoro jsem zbourala na čtyřkolce parkoviště obchoďáku a brzda se nakonec ukázala být ten pedál dole, tu horečku v zoo jsem nakonec fakt dostala. Měl rád přírodu a rybaření. Ale co má rád teď? Najednou jsem začala ty jeho odpovědi nechápat. Po sedumnácti letech. Co má rád teď? Proč mi přijde, že se jako jeden z mnoha změnil. On nezdědkovatěl, na to je ještě moc mladej, i když bych mu samozřejmě teď řekla, že je strašnej páprda. Kdyby zdědkovatěl, to by mi neuniklo, je to něco jako u dětí přechod na pubertu. Ale co ty prášky na prostatu? Prej prevence. Houby prevence, všichni stárneme a čím starší jsme tím to jde rychleji. Chybí mi ty roky toho naivního dětství, kdy jsem viděla svět jako jeden hezkej žlutej cákanec na zdi, kterej se pořád chová hezky ke všem, má rád všechny lidi a nikomu neubližuje. V tej době bylo všechno jiný a já jsem zrovna teď děsně přecitlivělá, jinak bych tady nad tim nepolemizovala už asi hodinu a neprohlížela si u toho starý fotky. Vracím se k tý době aspoň tak, že si pouštim cédéčka, na jakých jsem vyrůstala. Třeba Blackmore's night, Michala Tučnýho, Žalmana & spol., Hapkovo a Horáčkovo První noc v novém bytě, Jiřího Schelingera a Turbo, to mamka nesnášela. Můžou se lidi změnit? Můžou, ale nevím proč, asi vývoj. Já se taky změnila. Táta ale víc, poslední dobou se se mnou skoro vůbec nebaví, řekneme si za den ahoj a dobrou noc, to dostanu dokonce pusu, ale tím to hasne, víc se nebavíme.

Vlastně jak už píšu dlouho a nechala jsem se unést, nevím kam jsem chtěla článek směřovat, ale přijde mi to teď vhodné ukončit. Jen chci říct, že se lidi stále nezlepšili v tom užívání si života. Sakra lidi, když napíšu užívejte života, nemyslím tím, abyste se u hlaváku sjeli heroinem a pak nastoupili do tramvaje a dělali tam bordel. Užívat si života musí sice každej po svém, ale jsou nějaký hranice a šťastný vás přece musí udělat i maličkosti, jinak byste byli za chvíli vhodní na Dobřany či druhou pobočku tohoto skvělého zařízení, která je v Bohnicích. Jestli vás netěší aktuální stav? Tak ho ihned změňte. Je to dobře míněná rada, která je sice prostá, ale nejúčinější.


Romantický kecy o tom jak tě někdo miluje? Hloupost, všechno jsou to kecy. Vlastně si tak říkám, co je ještě v mým životě lež. A docházím k tomu, že tý pravdy už moc nezbyde. Z toho co říkám je to 99% pravda, z toho co mi říkají ostatní usuzuju, že to až taková pravda není, až na výjimky, a odpovídá to tak 65% pravdě. Kam se zakutálí ten zbytek to je záhada. Možná je to tím, že to ze sebe klopím na rovinu a ulehčuji si to sobě i ostatním. Proč mám pořád někomu lhát, něco si přibarvovat, vymejšlet. To si rovnou může vytvořit imaginární svět vedle mě a žít jen tím světem. Nehrát si na nějakou Sabinu Janečkovou co řeší jeden a ten samej problém, proč mě okolí nutí lhát? To proto, že nechce slyšet pravdu za každou cenu. Nehledě na to, že s pravdou je to vždycky lepší, na pravdě už nic nenajdete, žádnej zlepšovák, jen si možná uvědomíte, že se musíte přizpůsobit a že vás to přizpůsobení bude maximálně těšit, když nebude pramenit ze lži.

PS: A tak jsem zase jednou sama a spokojená jako nikdy dřív.
PPS: Berte si z toho ponaučení, nejsou to jen plky, tak si to ještě jednou přečtěte a snažte se to pochopit..
PPPS: ... a nepřekrucujte neustále pravdu k obrazu svému. Děkuju.