Můj manžel ještě není na scéně, přijde ve třetím dějství

Je to vzrušující, už začínám vlhnout
(Řekl déšť a odešel)

A je po vánocích,
čáuky Blondýno, tak já teda navážu na tvůj minulý článek o Ježíškovi. Samozřejmě, že existuje, nikdo ho nikdy neviděl a má svatozář, teda aspoň tohle všechno musíme říkat před Miou, aby nepřišla o iluze, které děti o Ježíšku mají. Ale s pravdou ven, Ježíšek je buď máma nebo táta podle toho jak moc se kdo předvede u soudu, aby získal děti do péče a pak je dalšího půl roku oblboval dárkama do dalšího soudního stání, kde se to dítě má rozhodnout, ke komu že to vlastně chce. Jo, přesně tak to chodí v rozvádějících se rodinách. A pak jsou tady rodiny, který jsou šťastný nebo si na to alespoň hrajou.. Každopádně z toho vychází, že jsou nakonec děti veselý a je jedno, jestli chodí Ježíšek, Santa Claus nebo Děda Mráz. O těch rozvádějících se rodinách jsem se zmínila pouze proto, že to studuju a vidím, jak to chodí a strašně mě to štve. Hledám jako naivní dítě něco, co možná ani neexistuje, ale do konce života budu alespoň doufat, že to přece existuje a tím myslím pravou lásku. Vadí mi, kam se dostala doba, jak si dnes nikdo ničeho neváží a lidé nežijí jako dřív, jen já si přijdu, jako bych se ztratila v čase a všechno kolem mě si žije čím dál hůř. Nikdo nemá z ničeho radost, v populaci panuje zlo a nenávist a jeden by pro stovku vrtal svý koleno, kdyby v něm byla banka. Zase ze mě promluvila naivita, ale můžu já za to, že chci být obyčejná a nechci si hrát na dnešní pro někoho dokonalý lidi?? Že mi prostě ke šťastnýmu životu stačí být svá a starat se jen o sebe a o lidi, který mám ráda.. a neřídit se dnešními pravidly toho moralně nemorálního světa.. Nepotřebuju si na nic hrát jako ostatní a už nikdy to nejdělám ani s banální věcí.. Mizím ze světa technologií a vracím se k dobrýmu starýmu stylu..

Víš, proč má tenhle článek název tak divadelní?? Protože život je jedno velký divadlo, jehož scénáře si tvoříme v průběhu života sami. Píšeme a utváříme budoucnosti naše i jiných. A já v hloubi duše cítím jak moc v lidech je, ale než se to v nich najde, uplyne čtvrt století a než aby na to člověk čekal, to si radši život ulehčí s lahví vína (viď Juli..). Život je divadelní hra a jednotlivě se nám podle událostí, které se dějou rozděluje na dějství. Jsem na začátku druhýho dějství, co ty??

Moje krátká básnička, začala jsem jich denně psát hromadu. Už namam prázdný papíry.. POMOC!

život jsou divadelní rekvizity
nevidíme v nich žádný mešity
můžeme proplouvat tiše a dál
vymýšlet příběhy
v nich hlavní role hrát
neusneme na vavřínech
raději povečeříme s adélou
romea budem hrát
a s julií spát
budeme ostře sledovat vlaky
a o mášu stát
nikdy si nemyslet
že bysme se mohli bát
třeba libuše
a na labutím jezeře stát
píča kurva rododendron (majetek Anežky)
s hlavní hvězdou spát
nemuset se bát
že nás někdo načapá
šetřit si na malý dron
co lítá jako saxáná
panebože to je ale nána
v hábitech se z rána
míhá bez pelikána
zbavuje se pána
a nemůže jít do kráma
nenajdu dobrýho rýma
jsem na to moc líná

Dialog u svátečního posezení mezi mnou a tatínkem, maminka je kdesi na balkóně a vybírá cukroví, které hladovým krkům přinese:
Já: ,,Tati, já se o tebe opřu jo??''
Táta: ,,Jo, a já se opřu o područku... A područka se opře o zeď.... A pak se o nás opře mamka..''

Myšleno tak, že nás mamka za tu zeď vykostí..

A něco pěknýho ode mě k tomu novýmu roku. Přeju si, aby každá dušička na tomhle světě našla svý štěstí, ať je to cokoliv, nehledejte radost v bohatství nebo ve věcech, ale najděte skutečně to, co vám udělá radost, byť je to jen letmý úsměv neznámé osoby na ulici, srdečná omluva nebo bonbon, který najdete na ulici. Važte si života a zdraví, to vám nikdo ukrást nemůže..

Světlo ve tmě

PS: Úplně ze světa technologií nemizím, ale dost jsem ho omezila, jestli mi něco budeš chtít, zavolej mi, snad nebudu mít zaplej můj oblíbenej režim v letadle..
PPS: U básniček nedodržuju pravidla teček, čárek a velkejch písmen záměrně, užívám si život bez pravidel, jinak bych nemohla naplno žít..

Ježíšek

Šťastné a veselé, Bino !
..... tedy téměř. Již za pár dní, letos v neděli, nás čekají Vánoce. Období klidu a míru, lásky, pohody.. cukroví, kil navíc, vaječňáku, svařáku, medoviny, medoviny, medoviny a tak.
Každý na tento sváteční den/týden nahlíží jinak, ale já bych se dnes chtěla zaobírat tím, jak si kdo představuje Ježíška.
Jak již jistě víte, u nás nemáme Santu. Nemáme Dědu Mráze, nemáme Velblouda nosícího dárky (jo, to fakt "existuje") ani obřího Želváka. V Česku máme malého Ježíška, a na rozdíl od již zmíněného Santy Clause, žádné dítě neví, jak vypadá. Protože jich nevidělo 20 v obchodním centru.
Když jsem byla malá, představovala jsem si ho (i jsem ho tak kreslila) jako miminko s plenkou na velkých saních.. A POZOR ! S budíkem na hlavě. Ano, s budíkem.... protože u nás doma zvonil nikoli zvoneček, na důkaz toho, že jsou dárky pod stromečkem, ale párkrát budík, pokud si to správně pamatuji. Nebo mi to alespoň tak znělo.

Ale nadešel čas na důležité otázky ! Nebyla by mu jen v plence zima ? A zvládlo by mimino rozházet tolik dárků po tolika místech, městech, vesnicích a jeskyních ? Zvládlo by to na saních samotné ? Vždyť ještě nemůže mít ani řidičák !
Možná má kolem celého těla svatozář, létá a ty dárky dokáže vykouzlit, aby se s nima nemusel tahat.. protože ty saně už tak jsou těžké, že....

PS.: jak jste si představovali jako malí Ježíška vy ?
PPS.: nebo snad představujete.. ?
PPPS.: těšíte se na Vánoce a máte zabalené dárky ?? Protože já ano.

Dala bych si..

Nazdárek Julinko.
Tak abych nedělala drahoty jako vždycky, nevím, co ti mám dnes říct. Jestli snad chceš slyšet o mých nových výhrách a prohrách. Nebo snad o mých myšlenkách, kreré mi poslední dobou začaly i strašit.. Asi se nedočkáš.. Jen ti vylíčím jak žiju. Opět nenormálně, ale to asi čekáš..

Abych uvedla naše chození na Čerty na pravou míru..
Bylo to tak, že nám u cizích vrat nalili hned několikrát, začalo to becherem  a šlo to přes vodku, rum, něco, co neznam, ale dávalo to nejvíc. A nakonec jsme přijeli pekelným vozem (měli jsme vlastního řidiče, díky Jirko), k tobě domů, promrzlý a někdo vyslovil větu: ,,Dáme si čaj s rumem..''
Čaj ale došel a tak jsme si Jagermeistera dolili troškou vody a jeden by řekl, že budu K.O. a ono to nakonec bylo docela O.K.. No a co se dělo ten týden pak, je asi tak zajímavý jako výměna žárovky na policejní stanici (nebylo to vůbec zajímavý).. Lehla jsem s agresivní angínou a penicilínem, kterej se nekamarádí s euthyroxem, takže musím těmhle dvoum práškům přesně a složitě počítat, jak budou spolknutý.. Ta zasraná angína mi totálně překazila všechny moje plány na ten tejden - a že jich bylo, a ještě navíc to byla moje nejhorší angína v životě. A to jsem jich prodělala strašně jako malá, dokonce mi jednou vezli jako malou sanitkou na Mallorce do špitálu, páč jsem se živila jenom zmrzlinama a odmítala jsem normální potravu a vyklubalo se z toho cosi, co dodneška neni jasný co to bylo, Angína je prej jedna z adeptů.. Ale pro jistotu nesmim darovat krev, možná to byla mononukleóza.. Takhle blbě mi ještě v životě, V ŽIVOTĚ nebylo !! Zvracela jsem, bylo mi neustále špatně z penicilínu, poblila jsem si i čistý pyžamo, nemohla jsem ani jíst bolestí v krku, nemohla jsem dva dny vůbec vstát z postele, třásly se mi ruce, neměla jsem sílu udržet ani hrnek... A dneska jsem si udělala ,,výlet'' do nemocnice v Písku na kardio a endokrinologii, protože když máte agresivní verzi angíny, zprvu nechápete proč to tak nazývají, a až v takových chvílích v kterých jsem byla já pochopíte, co to znamená. Když porovnam mojí nejhorší kocovinu s angínou, byla to kocovinka, která nestojí ani za zmíňku a to jsem při ní málem skončila na záchytce a potom mi bylo taky tak blbě, že jsem ve slabý chvilce volala Panenku Marii, ale pořád to nic nebylo oproti týhle angíně..

A víš co z toho vyplývá.. ??

Dala bych si karamel.
Dala bych si ještě prázdniny.
Dala bych si nějakej novej hadřík na sebe.
Dala bych si další karamel...
Dala bych si svobodu volby, jestli ještě do tý školy půjdu.

PS: Bůh s náma !
PPS: Ale jinak jsem šťastná !!

Mikulášujeme..

Zdravím, milá Sábo..

Včera jsme se vydali na dlooouhou a náročnou cestou za penězi. Eh, pardon. Automatická oprava textu. Dělali jsme to pro úsměvy a slzičky malých dětí, které celý rok zlobily a myslí si, že to nějakou básničkou, písničkou nebo životním moudrem vysloveným před Čerty odčiní. Dostává mě, že je někdo schopen zavolat v den, kdy Mikuláš chodí, ale ty jsi to vyřešila a nastavila si v mobilu režim letadlo. Děkuji ti. Dále mne zarazilo, že několik rodin si nás jen tak stoplo na ulici a ať jim uděláme "za dukáty" divadýlko, tak jsme tak učinili.. ale nadílku jsme dětem nenadělili. S ostatními Mikuláši, Čerty a Anděly se nekamarádíme, protože nám sprostě ukradli kšeft u jedné rodiny. Prostě.. opozdíš se o 8 minut a už si tam ta paní vzala nějaký random jiný lidi z ulice a ještě nám řekla, ať si to s nimi vyřídíme. Oni byli jen tři a Mikuláš byla holka, takže jako hodně trapný. Jo a když jdeš k někomu, koho znáš a jeho děti znáš a ty děti tě znají.. neber si boty, které na tobě již mohli spatřit. Poznají to. Ale hlavní je, že jsme si to krásně užili, dostali jsme pití zadarmo a poznali spoustu nových lidí a dětiček, které třeba zas za rok vystrašíme. Mám vás ráda ♡

PS.: jo a Mikuláše miluju ^-^

PPS.: zkazili jsme dětem sny, pokud zahlédli z okna Mikuláše s Andělem držící se za ruce ? Nebo i hůř ?

PPPS.: a dnes zase hned do školy ? To bych zakázala..

PPPPS.: děkuji svému tatínkovi, že to s námi přežil a dělal nám "pekelnej vůz" :D