čtvrtek 28. července 2016

Teorie střídá teorii a já jsem sentimentální!!

Pěknej den Jůlinko,
já jsem dneska ve výhodě, protože ty ještě zatím nejsi jaksi k dostižení (to až v pátek) a proto mi nezabiješ, když vydám článek až večer ve středu, když ho mám vydávat ráno, ale jako obvykle to z nějakýho důvodu nevyšlo (důvod je furt stejnej, já jsem zapomnětlivá a jak by řekla moje mamka, jsem po tátovi a nic si do tý hlavy neberu). Jo, s tím posledním souhlasím, ale hele, vzpomněla jsem si nakonec jako vždycky, je středa žejo? Mám v tom, teď o prázdninách trochu zmatek. Strašně mě to vyvádí z míry, pořád mám sobotu a neděli, pořád dokola, aby se z toho jeden zbláznil, musím to rozlišovat na nějakejch prdlejch sedum dní, ale pletou se mi.

A určitě se ptáš jak se mám. Jůli, to se nedá vůbec vysvětlit. Doba se někam pohnula, jako těžký dveře v Harry Potterovi, vidělas Harryho Pottera? Já už jo, konečně. Protože jsem byla jediná pošahaná široko daleko, která to nikdy neviděla, řekla jsem si, že to změním a poslední tři dny, jsem u noťasu spala, jedla,... fakt mi to věříš? Vlastně to bylo trošku jinak, mamka mě od noťasu spíš pořád vyhazovala. A.. sakra, proč ti tady teď vylejvám srdíčko zrovna kvůli Harrymu? Dobře, pryč s Harrym. Chci říct, že je jiná doba, unesla mě do nějakýho zvláštního potěšení, kde to sice taky není jak na jahodovým dortu, ale zároveň jsem v sedmém nebi ač mám jen pár důvodů a ani ne tak důvodů, jako spíš pocitů. Sakra, já to neumím vysvětlit, bojím se sem napsat něco víc, chci ti to říct až se zase uvidíme. Prostě řeším jiný věci než před měsícem, usínám s jinýma přáníma než před měsícem, směju se jinejm věcem než před měsícem, jím jiný věci než před měsícem, piju jiný věci než před měsícem, oblíkám se jinak než před měsícem, chovám se jinak než před měsícem... (jestli pochybuješ, o mém zdraví, neboj, nejsem těhotná a nevylejvam si tady hormóny). Zkrátka a dobře mám pocit, že jsem se konečně odpíchla od loňskýho léta, jako by to bylo něco, co jsem odřízla a poslala na druhou stranu oceánu. Ačkoliv jsou prázdniny, a já si naivně myslela, že si je budu užívat válením se v síti s Kurtem Cobainem, tak jsem se opět mýlila. V síti jsem ležela od začátku prázdnin dvakrát. Pořád mám co dělat a když zrovna neřeším něco v týmové domácnosti (kde teď máme žhavý téma), tak chvilkama relaxuju, nechávám se mučit od své rozkošné sestřičky, hraju na klavír a bouřím sousedy a sháním krabice (však víš, moje úchylka). No a k tomu všemu se snad věci daly do pohybu. Stejně tak já jsem v pohybu a vůbec se mi nějak to tempo kolem mě nelíbí. Všechno je nějak napřed. Hrozně rychlý. A nemůžu se dočkat středy, odpočítávám dny, už jak dlouho!! No a to asi bude všechno, podrobnosti ti řeknu až se uvidíme. Všechno je úplně geniálně super, teda všechno úplně ne, má to svoje zádrhely, ale kašlu teď na zádrhely, protože to co je teď je docela důležitý..

Pravděpodobně je pátek, to už jsem psala žejo? Určitě hned jak jsi dojela domů z dvoutýdenního tábora, odhodila jsi karimatku a špinavý oblečení do kouta a letěla jsi, div ses nepřerazila (určitě ses přerazila) o další batoh plnej špinavýho prádla. No, a letěla sis přečíst můj středeční článek (hlavně to zase nějak nepřekrucuj). Teď jsi ho právě přečetla a nejspíš mi závidíš i to málo, co mě dělá šťastnou.

PS: Jsem šťastná
PPS: Asi se rozbrečím
PPPS: Věděla jsi, že ve všech dílech Harryho Pottera jde o pána zla, jehož jméno se neříká? A já to napíšu, Voldemort.

čtvrtek 21. července 2016

Polemizování se Zlondýnou ^-^

Milá Bino.. Pokud si tohle právě teď čteš, jsi v Plzni, doma, ležíš v tvojí suprový houpací síti a užíváš si to ticho, které se prolévá vaším klidným bytem. Je středa a ty přemýšlíš, zda máš jít dnes na Bolevák, nebo se jen projet na bruslích. Za to já, já jsem právě teď v tuto chvíli na táboře, užívám čerstvého vzduchu, křiku dětí a také toho, že tu je nejspíš jen jedna funkční sprcha v dívčích umývárnách (jen tipuji, bohužel tento článek předepisuji, jelikož silně pochybuji o tom, že na táboře bude čas být vůbec na mobilu..). Ale nakonec, je tu spousta super lidí a já jsem ráda, že jsem taky někam konečně P O Ř Á D N Ě vypadla. Možná už ti přišel dopis ode mě, psala jsem ho pouhý den po příjezdu, tak.. mi pak někdy odepiš, až se prokoušeš mým suprčupr písmem. Ale víš co ? Téma dnešního článku mělo být o něčem absolutně jiném, než o tom, že si užívám někde v lese komárů a brzkých ranních budíčků. Ani nevím proč, jsem si nedávno vzpomněla na to, proč jsme vlastně jenom jedna devítka.. ano, je to tak, na naší základce z našeho ročníku zbyla jen jedna třída. Vždy, když jsem před někým mluvila o nějaké školní akci (výlety, soutěže, vyřazení, ..) a zmínila se, například....: ,,No my tam nebudeme jen půl dne, nemáme se s kým 'vystřídat', jsme jen jedna devítka...." nebo : ,,My to ani neměli mít v Alfě, když je nás tak málo a jsme jen jedna třída.." ..... schytala jsem několik údivných pohledů a ještě více otravných otázek tipu : "jak je to možný ? Vždyť jste silnej ročník.." a jiných..



Popravdě ? Já už si to dopodrobna nepamatuju, to je sice pravda, ale vyhrabal jsem svůj Deník z šesté třídy, kde mám dokonce i nalepené útržky z novin (o nás) a mám tam napsaná svá vyjádření k tomu :D ..... bylo to tak nějak, že.. se nám často střídaly třídní učitelky, pak jedna odešla, dostali jsme úplně novou a ona si prostě usmyslela "heh, tady je to debilní, přetáhnu je na jinou základku" a udělala to.. z našeho "Áčka" nás na naší škole zbylo asi 6 a spojili nás s "Béčkem".... proto jsme doposud byli jen "sedmá, osmá a devátá bé'.....




Ale proč to tu rozebírám, když je to pěkných pár roků nazpět ? Já to v té době nevnímala tak, jak to vnímám teď.. ale když jsem si zpětně pustila video, které bylo tehdy ve zprávách (ano, i v televizi jsme byli..) a přečetla všechny ty články v Plzeňském deníku.. bylo mi z toho na zvracení, fuckt :D ty kraviny, co se tam psaly.... že více, než polovina žáků z naší bývalé třídy byla donucena pravidelně navštěvovat dětského psychologa proto, že na ni mělo ohromný dopad časté střídání se třídních učitelek.... mohu s klidem v srdci říci, že to, že se nám měnily učitelky bylo dle mého názoru všem víceméně u zadele :D ono tam šlo taky o to, že naše první učitelka na druhém stupni byla spíš tak trochu vyprovokována a vyštvána některými rodiči a následně.. no.... prostě odešla, nebudu se tu opírat o nějaké konspirační teorie, ale.. asi tak.




A že se pod každým článkem autor podepsal jako "Anonym", vůbec nenapomohlo tomu, že jsme všichni věděli, o koho se jednalo.. to si pamatuju moc dobře i já :D Nakonec jsem ale N E H O R Á Z N Ě ráda za to, že nás spojili s "Béčkem", že se ta třída tak hezky "pročistila" a ten poslední rok na základce byl úžasnej a nezapomenutelnej.... opravdu.. zbyli jsme si tam, troufnu si říct, ti nejlepší lidi a já se už nemůžu dočkat srazů po nevímkolika letech ^-^ :D Zkrátka.. tohle byl sice článek tak trochu o ničem, ale myšlenky, které se mi tak dlouho honily hlavou jsem prostě chtěla nějakým způsobem uveřejnit, i kdyby si to měla přečíst jen moje nejlepší kamarádka a moje kočka..

PS.: nemám kočku
PPS.: ani kamarády...
PPPS.: těšíš se na Hracholusky ? Měla bys napsat článek na nich založenej ♡ :D
PPPPS.: vrátím se tak za 10 dní, tak.. tu zatím sesmol nějaké ty "článečky" a já se zapojím později :)

Bina: 
Tak hele, nedalo mi to a protože jsem autor všech článků (jakože nejsem, ale jsem správce těhle stránek a všechny články musím nakonec vydat já) a čtu si to tu před vydáním, zareaguju hned. To co je tu teď červeně nepsala Zlondýna, ale já jako reakci. Hele kočko, já se nedávno vrátila ze Šumavy a v síti zrovna neležím, protože je zabraná. To jen na úvod. A k tématu mám asi to, že jsem byla i ráda, že byla jen jedna devítka. Víš, fakt se to pročistilo a... Já to vlastně nikdy moc nepochopila, protože v té době, kdy toho byla plná média, zprávy, noviny a internet, já si válela šunky někde na ostrově za teplíčkem a pak jsem se vrátila sem a všichni "už to víš?" nebo "četlas to?" nebo "mluvili jste o tom ve třídě?". Přičemž všechny moje odpovědi zněly asi takhle: "CO???!!!!!" (vyjevenej smajlík). Jsem ráda jak to dopadlo, skoro bych řekla šťastnej konec. Na Hrachy se strašně těším, článek možná sesmolím. Ale teď už ti tu nebudu kazit reputaci.. Tvoje Bina

neděle 10. července 2016

Můj "letní" program ?

Nazdar, kémo ! Hele jako.. brzdi s těma článkama,jo !? :D šetři na příští tři týdny, to jsem někde úplně ABSOLUTNĚ pryč. V sobotu totiž odjíždím na 14 dní na tábor, kam pojedu jako "Green" (už jsem v jednom článku vysvětlovala.. něco jako "praktikant"). Sice asi budeme mít povolený mobily, ale tím, že je nás tam 10 a v chatkách nebudou funkční zásuvky, tudíž bychom si museli nabíjet mobil v jídelně (nebo někde okolo..), nemyslím si, že bych si mohla dovolit být na mobilu nějak extrémně moc.. ani nechci. Třeba ti v nějaký posvátný den pošlu dopis ♡ směrovací číslo máš stejný, jak já, ne ? :D Takže to jsou dva týdny, následně se vratím tak na.. 48 hodin domů, a pak zase na týden mizím. Tentokrát (napsala bych ,bohužel', ale.. ahoj mami) s rodiči, někam netuším kam, ale nebude to dovolená u moře.. bude se lézt po nějakejch horách, chodit na nějaký výlety a já jen doufám, že se mi neopálí ksicht a že se neopálím podle trička..... Takže v tyhle dny nebudu moct psát na blog.. možná se chvilka najde, nebo si třeba jen něco předepíšu a TY to vydáš (!!!!), ale uvidím.. PS.: bolí mě hlava PPS.: nic se mi nechce dělat PPPS.: ale měla bych :D

sobota 9. července 2016

Nostalgický vzpomínky

Ahoj Jůli,
vím, že mě asi ukřižuješ za to, že už jsem tady nechala dva články a to poměrně za dost krátkou dobu. Ale jak jistě víš, domluvily jsme se, že sem budeme psát ve chvíli, kdy budeme mít téma a to téma zrovna teď mám. Hrnou se mi do hlavy další a další a ani si neumíš představit, jak blbě se mi zpracovávaj. Je to jako bych letěla vzduchem, kolem mě proudí mráčky a najednou si jeden mráček chytnu, rozbalím, začnu nad tím přemejšlet a pak ho zase odhodím, aby mohl proudit dál. Chytnu další mráček.. A já si je rozbaluju jak bonbony. Převtělila jsem se do těla tříletýho dítěte schovanýho pod stolem, vyhlížím, jestli mě někdo pozoruje, rozbaluju ty bonbony, obaly házím do imaginárního světa a celý se to v tom imaginárnu tak nějak odehrává. Nikoho a nic přitom nemusí zajímat, na co myslím a jestli mě rodiče chytí a dostanu na zadek za to, že jsem ty všecky bonbony snědla před večeří, to už je mi vlastně úplně jedno. Třeba jsem si vybalila vzpomínku na noc po našem vyřazení. Vlastně jsem ani neměla čas o ní napsat. Noc to teda byla pořádná a asi jsem ti o ní vyprávěla. Noc to pro mě totiž nebyla, protože jsem nespala. Bylo to poprvý v životě, kdy jsem opravdu nezavřela oči a nečekala na ranní sluníčko. Hned po vyřazení jsme totiž šli na velkou jízdu s tvým klukem a s holkama. U toho Vietnamce jsem si měla v plánu koupit něco strašně moc sladkýho, dobrýho a dětskýho, ale to nějak nevyšlo. Když šlo o to poprvé, sáhla jsem po vychlazeným Bigschoku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že když vypiju energeťák a pár hodin na to budu chtít normálně usnout zjistím, že se asi někde stala chyba a že usnout se mi nepovede, ikdybych se na hlavu stavěla (musím teda říct, že na hlavě bych stejně neusnula, enegeťák neenergeťák).



No a tak jsem si připadala doslova jak kráva. Fakt! Už jsi to někdo viděla? Já teda ne. Trochu naštvaně sama na sebe, ale zároveň pobaveně (sama sebou) jsem strávila celou noc na facebooku, instagramu a na všech sítích, který sdílím a ve tři konečně začlo lézt nějaký světlo, nejdřív jsem si myslela, že hoří stadion Viktorky na kterej jsem koukala z okýnka, ale za deset minut už to trochu vypadalo jako sluníčko. Lehla jsem si do sítě na balkon a protože byla mimořádně teplá noc neměla jsem na sobě nic, teda skoro. Počítaj se pánský trenýrky? A pak jsem si čtyři hodiny četla knížku od tebe.


Bylo docela vtipný líčit se ve čtyři ráno, protože jsem chtěla co nejdýl ležet v síti, nemyslet na nic a v půl osmý se sebrat s deskama na vysvědčení a vyrazit jako správnej deváťák (teď už jen na jednu hodinu) do školy. 


Všimla sis, jak koukám nahoru do nikam?? Já jsem jenom nechtěla koukat do černý tmy, takže jsem se koukla do světel nademnou a pak zjistila, že vidím úplný ho... 

Jsem zase ve formě. Teď jsem tak rok měla bezmeznej pocit, že nejsem schopná napsat absolutně vůbeec nic... 

Vrátilo se mi básnický střevo a mám ráda svůj život, ikdyž mě skoro pětadvacet hodin denně vytáčí. Jsem jinak hrozně hepy a vrací se mi zásady do mozku (jakože moje zásady chápeš), ty starý dobrý zásady, přes který nejede vlak. A jestli si zas někdo bhde myslet, že mířim na marihuanovou plantáž, tak ať se nechá vyšetřit. Já nemůžu za to, že mám zrovna nějaký šťastný období.. 

PS: Mám spoustu myšlenkovejch vzpomínek, někdy je zase rozeberem..
PPS: Teď zburcuju celej internet, a zaplavim ti čet, aby sis hned šla přečíst můj (2) nový článek



Doporučení. Chyťte pravdomluvku do sítě a nikam jí nepouštějte!!

Čáu Jůliško,
všimla sis, že tohle tě naprosto vystihuje? Jů - jako Jůlie a liško - jako Lišková. Napadlo tě to taky? No, nevadí. Já ti tady teď pochválím tvou poslední sdílenou chloubu (neboj se, chválím jen tvůj článek) a se vším cos tam psala souhlasím. Ten film byl dobrej, ale knížce se nevyrovná. Dovol mi ti teď povědět mou úplně super nejvíc trapnou zkušenost z knihkupectví, asi tak týden starou. No, vlastně... Byla jsem v nákupáku a procházím uličky Neoluxoru (aby bylo jasno, nedělám tady nikomu reklamu, protože jsme ještě nedostaly žádnýho sponzora). Taky musím podotknout, že tenhle podnik nemá zrovna levný knížky, ale jdeme dál. Procházím si teda literaturu (sakra, kdy už to dopovím)??? A najednou vidím v polici knížku v obalu na němž je napsáno GREY. Rychle jsem ji uchopila, to já totiž dělám v každým obchodě, když se mi něco líbí pořád na to šaham (když jdu třeba s babičkou, pořád mi dodnes napomíná, ať to vrátím zpátky, když si to nebudu brát). Chtěla jsem se podívat jak vypadá a kolik stojí. Abych to uvedla celé jaksi na pravou míru, musím dodat, že GREY, je knížka psaná z pohledu milýho pana Greye z filmu Padesát odstínů šedi a dalších dílů tohoto.. ehm.. románu (chcete-li slušně). Kdo pořád ještě neví o koho nebo o co jde? Je to ten sprostej film, jak na něj chodili všichni do kina v lednu a v únoru 2015 a jak už se od tý doby nemůžou dočkat na únor 2017, kdy bude KONEČNĚ druhej díl. A já teď zrovna držela v ruce tu knížku psanou detailně očima tohodle úchyla a přemejšlela jsem nad tím, jak to asi tak popisuje. Mrkla jsem na cenu, jen tak ze zvědavosti, protože je tahle knížka všude předražená a .. levnějc než za čtyři kila ji nepořídíte.. a Najednou koukám, 234,-!! Nene, promnula jsem si oči a jak debil tam na tu cenovku čumím. Nic, dvojka se zázračně nezměnila ve čtyřku, byla pořád dvojka. Je teda fakt, že jsem zrovna nebyla při penězích, pořád nejsem, ale kdybych byla, věřím že to podstatný by se s tou knížkou odehrálo až doma, jak bych metla s 234korunama a s knížkou v ruce ke kase a pak rychle domů číst úchylárnu pana Greye. A pak ani nevím proč, jsem začala listovat tou knížkou. Zastavila jsem se v půlce, že si kousek přečtu a najednou jsem tam stála jak ta největší kráva a smála jsem se ještě víc, než když táta upadl na dovolený v žabkách na mokrý dlažbě u bazénu. "Ty vole, dyť je to anglicky.." Vykřikla jsem tak, že se na mě asi pět lidí kolem dokola stojících otočilo a určitě si říkali, panebože to je kráva, stojí v uličce anglickejch knížek a po hodině zjistí, že jsou ty knížky psaný anglicky. Nehledě na to, že záchvat smíchu dostala i Sárka, která tam byla se mnou. Vzhledem k mým angličtinářským schopnostem je všem nebo aspoň tobě jasný, že jediný, co bych z toho skutečně přečetla a dovedla přeložit by byl tak akorát ten nadpis, což už se stalo, páč GREY se pořád píše GREY. No a až na to, že Sára ze mě byla počůraná smíchy, tak jsem z toho vyšla dobře, protože jsem ušetřila 234,-. Ještě, že jsem ty peníze fakt neměla...

Co dál říct. Prázdninový dny teď zrovna odpočítávám, ikdyž si je celkem dost užívám. Válím se furt někde u vody a jsem prý "černá jako bota." (Něco se mi stalo s uvozovkama, protože píšu na noťasi a ten sdílím ještě s dalšíma lidma okupujícíma můj pokoj a ti zřejmě zase něco naklikali a já počítačový antitechnik jsem nahraná, sakra, podělaný uvozovky). Srpen bude víc akční, pořád si to opakuju. Bude víc svítit sluníčko a bude větší teplo a budu mít jiný vlasy a .... Taky tě tak baví číst tady ty moje vychytávky? Vychytávky prázdnin mýho života?

PS: Dneska jsem byla v knihovně a napučovala jsem si šest knížek o psychologii
PPS: Dej vědět, až si tohle přečteš

čtvrtek 7. července 2016

Me before you, aneb. Než jsem tě poznala

Čúz, Bino ! Nejprve bych ráda podotkla, že tento článek by mohl být pro někoho, kdo se chystá jít do kina na tento film, či si přečíst stejnojmennou knihu, docela spojler, takže.. v těchto případech odtud raději pryč (ačkoliv si nerada odháním čtenáře).


Jsou to asi necelé tři týdny, co jsem zjistila, že mám vlastně spooustu volného času a že jsem už nějaký ten pátek nečetla vlastně žádnou knížku.. mrkla jsem na net a zadala "knihy pro týnejdžry" a příběh této knihy mě hned zaujal. Vypráví se v něm vlastně o 26ti leté dívce, jménem Louisa Clarková, která bydlí s rodiči, dědou po mrtvici, mladší sestrou a jejím malým, nechtěným synkem.... dotyčná přijde o práci servírky a je nucena si co nejdříve něco najít, protože ona i její rodiče potřebují peníze a jsou na tom bídně.... neměla jsem problém se do knihy začíst a všem bych ji doporučila !! Do týdne jsem měla přečteno a už už půjčovala tobě, Bino :D ale to jsem odbočila.... zkrátka.. sežene si práci jako "pečovatelka" o mladého kvadruplegika (na vozíku, od krku dolů víceméně mrtvý.. s výjimkou.. dvou prstů jedné ruky 3:) :D ) Willa Traynora. Will je nemluvný, nespolečenský, naprosto ZNUDĚNÝ životem na vozíku a odkázaným na pomoc od ostatních. Nedokáže se sám najíst, vstát z postele, obléknout se.. a to už dva roky, jen proto, že ho cestou do práce jednoho deštivého dne srazil motorkář. Časem si ale s Lou vytvoří určitý řád, zajetý režim a začnou se bavit, ona zjišťuje, jakým životem žil před nehodou a celkově se sblíží. Po několika týdnech se Louisa bohužel dozví (famfáry, prosím !), že William se již dříve pokusil o sebevraždu a nakonec se dohodl se svými rodiči na šesti měsících a pokud do této doby nezmění svůj názor (že nechce už dál žít..), oni ho odvezou do Švýcarska, kde je.. jak to říct.... "firma" ? :D která pomáhá asistované sebevraždě, 'Dignitas'. Je z toho zničená, má ho ráda (postupem času dokonce víc, než-li svého dlouholetého přítele Patricka) a rozhodne se, že za ten zbylý čas Willovi ukáže, že má důvod žít a začne ho brát například na dostihy, koncerty, jdou na svatbu jeho bývalé přítelkyně (jeeej, zábava) a nakonec jedou i na luxusní dovolenou. Clarková se do něj šíleně zamiluje (no, kdo by tohle čekal, že ?) a chce být s ním.... jenže on je opravdu pevně rozhodnut a trvá na tom, že na tomto světě už déle zůstávat nechce.. i když její lásku opětuje, řekne jí, že jí nechce odepírat to, co jí mohou dát jiní muži, že chce, aby jednou měla rodinu a také to, aby konečně vypadla z jejich rodného městečka a odcestovala někam daleko.. až do poslední stránky jsem doufala, že si to Will rozmyslí.... že když tam Lou bude, v tom hrozném pokoji v Dignitas, sedět u něj a držet ho za téměř nic necítící ruku.. že najednou řekne : ,,Ha ! Byl to prenk, Clarková ! Nechci umřít !" a společně odjedou na jeho motorovém vozíku v západu slunce..... a ono nic. Will Traynor tam ukončil své trápení, své bolesti, svůj život. Já ho svým způsobem chápala, chápala jsem, že musí být hrozné nemoct.. prakticky nic, nemoct si ani podržet sklenici u úst, nemoct jít sám na záchod, sám si vyčistit zuby a tisíce dalších, nám naprosto přirozených věcí.... ale ukončit to takhle ? Když vedle sebe máte osobu, která vás miluje a vy milujete ji ? A to jí na konci i opětoval tvrzení, že to bylo nejhezčího půl roku v jeho životě. No nic.... takže.. asi tak.


CO JE VE FILMU JINAK ? - Willův otec nepodvádí svou ženu - Louisa nebydlí u Patricka - Will nemá sestru - Lou a Will se nenechají potetovat - na koncert "splaší" lístky Louisa a ne Will - červené šaty měla mít Louisa i na svatbě Traynorovy bývalé.. nikoliv bledě modré - není tam ta nejbožejší věta (uvedu v obrázcích) - Patrick je ve filmu ještě méně sympatický a k narozeninám dá své (v té době ještě současné) přítelkyni jiný přívěšek, než v knize - Kavárna, kde Lou pracovala, se ve filmu jmenuje nějak.. "Mastný vdoleček", či co :D a v knize je uváděna jako "U mazané houstičky" - Louisa si ve filmu nesežene nabídku ke studiu modního návrhářství - ve filmu není ani ZMÍNĚNÉ bludiště u hradu, kde Louisu jako mladší opili, "zhulili" a.. nikdo vlastně pořádně neví, co všechno se tam odehrálo .......... a mohla bych pokračovat, ale není se čemu divit, když.. se tu snažili o "narvání" 400 stránek do dvou hodin filmu.. film je super, ale opravdu doporučuji si přečíst knihu a následně i její POKRAČOVÁNÍ !! Jo, Sabi ! Bude dvojka ! S názvem ,,After you", ale zatím je jen v angličtině, jeej....


Will Traynor je nesmírně úžasný člověk a chytl mě za srdce (trochu ironie, když neuzvedne ani skleni.... heh, pardon.. černej humor.) a dojalo mě, když.. třeba když "tancoval" s Lou tak, že ji nechal, aby se mu posadila na klín a jen se točili dokola na parketě, na svatbě jeho ex.... jo, to bylo dokonalý :D A tipuji si, že brzy tohle bude takový hit, jako před dvěma lety "Hvězdy nám nepřály".... nejdříve byla kniha, která se stala bestsellerem a nyní film.. čmeláčí punčocháče se budou brzy prodávat absolutně všude, ale já je chci jako první.


PS.: když jsem si koupila knihu, netušila jsem, že film bude během několika dní promítán na "stříbrném plátně" :D PPS.: já bych Willa z Dignitas unesla. PPPS.: „Jenom jenom chci být zase mužský, co si vyšel na koncert s děvčetem v červených šatech. Ještě na pár minut.“