Ahoj Julí,
maminka z kuchyně naříká, ségra nám urvala koberec. Včera celý odpoledne prořvala, naspala za celý den čtyři hodiny, rozumíš, čtyři hodiny a měla sílu dál vesele a energicky řvát, v uších mi z toho pískalo, tátovo kytaře začaly praskat struny, já už neměla sílu to řešit, sousedi bouchali. Pak mi milovaná sestřička vyrvala cár vlasů z hlavy a když jsem bolestí zařvala, dostala záchvat smíchu, moc se jí to líbilo. Toto malé osmiměsíční stvoření mně začíná opravdu sahat na dno. Na mý dno, chápeš? Vytáčí mě, v jednom kuse řve, piští, ocucává mi ruce, oblečení, vlasy, učebnici přírodopisu, učebnici angličtiny, žákovskou a když začala v pondělí lézt po čtyřech už popředu, nikoli pozadu, jako doposud, vypadala jako takovej ten ještěr, co než udělá jeden malej krůček, šestnáctkrát se zhoupne dopředu a zase dozadu, chameleon, jo tak se to divný zvířátko jmenuje. Ale od úterý už to začala kosit a když jsem měla tušení, že je stále jako obvykle v předsíni na svém palouku, byla najednou se mnou v pokoji a už na mě zubila ty svoje dva tesáky. Mamka začala tátovi vyhrožovat, že půjde do práce a táta místo ní na mateřskou, a jelikož se z toho táta osypal ještě ten den, usoudila jsem, že to asi neklapne a náš živitel rodu bude pořád táta. Jsme feministky a bojujeme za stejná práva žen. Víš, jak to řeší lidi, co nemůžou najít druhou stejnou ponožku?? Asi takhle...
A víš, proč jí nemůžu najít? Protože jí Amélka nejdřív poblila, pak poslintala a když to mamka našla v hromadě bordelu na zemi, vzala to a v domnění, že bere něco jinýho to hodila do záchoda, neptej se, jestli to spláchla....
Jo a víš co ta moje malá teroristka ještě udělala? Našla moje deníky a nejdřív je celý poslintala a následně začala natrhávat stránky (to jsem jí naučila já), ale teda fakt jsem si myslela, že je nikdy nenajde, byly schovaný pod postelí. Smrdím kouřem a nevím, jak to ze sebe dostat, nemáš nějakou radu? No, to je asi jedno.. Tak jinak, vzhledem k tomu, že jsem konečně mohla jaksi uklidnit svou duši i mysl a vzhledem k uzavření klasifikace se i smířit s tou příšerností, která se teda ani v nejmenším nepodobá tvým SAMÝM JEDNIČKÁM, jsem se prostě a jednoduše hodila zas do klídku.. No, máš pravdu, já a do klídku, ani v nejmenším... Spíš si teďka zrovna zase říkám, jestli bych neměla zpomalit, víš jako, nějakej ten klídek teďka najít, akorát, já jsem zjistila, že to nejde! Já prostě neumím žít v klídku. Jakmile mám někdy čas klídku, tak už zase vymýšlím, jak si to zpestřit a jak známe, zase to moc přepísknu, žejo? Ale je teda fakt, že dřív bych se u tabule při matice rozbrečela, zvlášť, když nerozumím tomu co se vůbec na tý hodině bralo a já tam zrovna minulej tejden musela naklusat a víš co? Dusila jsem v sobě záchvat smíchu a to jsem doteď nepochopila proč, přičemž jsem ani netušila, že svý čáranice na tabuli budu muset nějak slovně obhajovat... No, matikářka zuřila, jo doslovně, zase už rudla a já se musela fakt rychle otočit, abych nevyprskla smíchy (asi mám dobrej matroš, jinak už nevím teda..) Mě prostě rozesmívalo to, že mám jít k tabuli zrovna já a ještě víc mi rozesmálo, že ale vůbec netuším, jako co mám dělat. No, tak jsem se to snažila jako hodně protahovat, aby už zazvonilo, tys na mě ukazovala něco z poslední lavice, ale to víš.. Tak za prvý, neměla jsem brýle a já bez brýlí vidím tak flek v zadní části místnosti a za druhý, jestli to bylo v matematickejch nějakejch znacích, tak by to stejně nepomohlo.. No a když zazvonilo, já musela všechno dodělat, žejo... Ale to se potom špatně dělá, když mi napovídají všichni a jeden přes druhýho tam na sebe řvete výsledky a postupy a bůhví co dalšího, jenom proto, abyste už měli přestávku. Taky učitelka začala být ještě víc nervózní, když zjistila, že jsem fakt jako úplně dutá a všechno mi říkáte vy, ale co si budeme povídat, přežila jsem útok u tabule a válku nakonec s přehledem vyhrála. Jsem borec, já vím a taky mám IQ blondýny, ale to už nebudu rozebírat.
Jo, já jsem totiž zažila o víkendu fajn den, ale abych ti to mohla říct, musíme se sejít tak cca 4hodinky? Jo, to bude stačit... Tak třeba zejtra, protože tvůj časovej harmonogram je naprosto příšernej, nemáš na mě vůbec čas!!
Tak a teď něco hodně povzbuzujícího...
Potřebovala bych FEKKY generátor sprostejch slov, protože se teď všechno strašně Fekkuje a mě už to nebaví, pořád mi někdo do něčeho plete, chce si se mnou povídat a když ho náhodou pošlu do Fekkyny, tak jsem hned sprostá a nebo na mě shodí jinou vinu svýho zfekkovanýho života, prosím, ať mě už všichni ze svýho života vynechaj a jdou fekkovat někoho jinýho....
Taky se těším do Krkonoš a o tom, že nemáme co na sebe mi ani nemluv, viděla jsi mou skříň, ale to jsi ještě neviděla tu druhou... A pořád NEMÁM CO NA SEBE!!!
Báj d vej!! Kolik je hodin? Už musím do školy,... ale ještě ti musím říct tu důležitou zprávu a to tu, že už nám chybí strašně málo k tomu, abysme mohly říct, že náš blog (jo, jako tenhle - jinej nemáme) už otevřelo 2 000 lidí. Což je podle mě strašně super... Akorát, že nemáme žádnýho stálýho čtenáře a nikdo nám dál nepíše komenty a to už není tak moc super...
No, tak já už radši končím....
PS: Konečně můžu celý den ve škole spát, když máme skoro po vysvědčení..
PPS: Jo, kecám!!
PPPS: Spi sladce, a já mažu....
