Fejfy ♥

Můj literární hrdina nemá držku, jídlo jaksi požírá pouze nitrožilně, je to trošku feťák 👅

Vsaď se, že když tomu dám název Fejfy, konečně to poprvý v životě otevře a nepřečte si jenom náhled. 

Ahojky Blondýno, 

byl tu Ježíšek a za pár týdnů už zase budu chodit v mikině a očekávat jaro a takovou tu druhou (v mém případě už tak desátou) můzu. Hele ale fakt bez srandy.. Čím to, že ten čas tak letí, jako by to bylo včera, jak jsme spolu při teplém letním dni pozorovaly dva zamilovance, kteří si svou schůzku jaksi neplánovaně užili u vody a nebo jak jsme milovaly Vysvlečenej deník Johany, jak jsem si zlámala ruce, přijela za tebou na hory, probírala s tebou tvojí šikanu (jakože tebe šikanovali, chápeš), jak jsem se tě snažila uklidnit, když tě nikdo neměl rád a teď nemá nikdo rád mě, ne, kecám, ty mě máš ráda a taky Ondra, Timmy, Ziky, Fejfy mě nesnáší a tímto je všechny zdravím. A dneska jseš oblíbená, hodně oblíbená. A jak jsi díky mně zhubla, pamatuješ? Na první hodině jsi mě málem zabila, ikdyž já si myslím, žes měla co dělat, abys radši dobrovolně nezabila sebe, aby sis ulevila od tý příšerný bolesti z toho kroku, jakže se to jmenoval? No, netuším, protože jsem s tím taky nakonec sekla, vydrželas to dýl než já, ale to je jedno. Chtěla jsem nostalgicky zavzpomínat na starý časy a pouštěla jsem si video z našeho vyřazení. Já jsem brečela, pak jsem se řechtala jak moje ségra když mi vyleje čaj do šuplíku a neuvěřitelně moc jsem si užila pohled na všechny ty lidi, co mi chybí. Mimochodem třetího se jdu na základku podívat, nepůjdeš se mnou? A to je všechno, protože jsem se chtěla jít koukat na večerníčka a zjistila jsem, že už ho dávali. Jdu to oplakat. 

Jo a očekávám nějakou reakci od těch, co mi chybí, doufám, že taky někomu chybím :DDD Musíme někam zase zajít autisti!! A tohle berte jako můj novoroční projev...

Nemůžu si odpustit tyhlety naše zprávičky... 

PS: Jůli, já mám kamarády..

PPS: Mám skvělej nápad s Pravdomluvkama, ale pššt!!

PPPS: Jestli si Fejfy přečte celej ten článek, tak se snad za něj vožeru! 

PPPPS: A to není tak dlouhej!

PPPPPS: Mám vás ráda, všechny!

Tentokrát vánoční..

Čauký, Bino..

Nemůžu uvěřit tomu,
trvalo to tak krátce,
cukroví cítím na sto honů,
sníh však nepadá prudce.

Já včera byla dárky nakupovat,
v Plaze nemálo bylo lidí,
po dredařích nemohla jsem nepokukovat,
co však vybrat s pílí ?

Mamince svíčku koupím,
tatínek dostane ji též,
babičce vanilkovou podstrčím,
dědeček miluje svíčky více než....

Každý dostane svou svíčku,
nemám totiž peněz tolik,
splácím naši novou myčku,
Matýsek je náročný alkoholik.

Ale já o Vánocích psát chtěla,
necítím tu atmosféru však,
sem tam nějaká ta koleda,
ale ta vytratí se pak.

Poslední fyziku završili jsme testem,
poprvé já věřím v Boha,
doufám, že nezničí mne trestem,
od jednoho svědka Jehovova. (#džastedžouk)

Chybí mi má dětská léta,
to mi není ani šestnáct let,
kdo je to vlastně ta Petra ?
Jo.. zase mi došly rýmy.... bylo nás pět.

Už by nám mohli dát svátek,
pomalu se z toho hroutím,
volno bude až tento pátek,
mezitím někomu hlavu ukroutím.

Těším se, až přiletí Ježíšek,
na svých saních tažených velbloudy,
počkat, tady není zas tolik Muslimek,
eh, autokorekce.... jdu se smočit do vody.

Tímto završím svou báseň,
už mi palce bolí,
mám tě ráda jako plíseň,
a tyhle Vánoce si fuckt užij ! ♡

PS.: dneska končím po čtvrté hodině ^-^
PPS.: ale máme matiku i chemii :(
PPPS.: nechce se mi k té spodině
PPPPS.: ale nezapejkam jako Matýsek.

V penny nemají slevy

Víš, co se stane jednoročnímu chlapečkovi po sedmi letech? Bude mu osum!

IOKASTÉ:
Můj vlastní syn zabil mého chotě a pak se se mnou sám oženil, jak pravily Delfy. Delfy se nepletou ani tehdy se nepletly. My opatření učinili po jeho narození a synáček měl být zabit, však byl ušetřen. Přežil, zůstal žít s opuchlýma nohama, vyhnul se přichystané smrti.Daleko pak vyrůstal v cizích zemích. Nebyl nám na očích a osud ho přivedl zpět. Byla to náhoda, ne velký omyl. Stalo se jak mělo. Oidipus na cest zabil Láia, nepoznal v něm krále, svého otce, jak by také mohl, sem se vydal pro trůn a pro mne. Získal oboje i dítě jsem mu porodila, vlastnímu synovi, co já to udělala, že vlastního syna jsem nepoznala. Vdala jsem se za něj a žila s ním. Co já jsem to za matku. Jak špatné bylo chtít se zbavit jeho.

Nemám čas psát sáhodlouhý romány Jůlinko, tak ti píšu mou tvorbu ze školy, doufám, že jsem tě natolik tím vyprávěním z pohledu Iokasté navnadila, že si ještě dneska Krále Oidipa přečteš...

Zamilovanáá ?

Čúz, Sábino..
Poslední dobou si začínám stále více uvědomovat, že jsem asi opravdu (jakože.. opravdu opravdu) zamilovaná a tentokrát ne do Johnnyho Deppa ztvárňujícího Sweeneyho Todda (ikdyž ten je taky dost dobrej), ale do mého téměř půlročního přítele.. a ano, já moc dobře vím, že půl rok je v životě jen střípek času, ale proč si tenhle střípek neužít ? Je to naprosto jiný, je to.. cítím se jinak, celým dnem se na něj těším, když jedu ze školy, nahlas doufám (Verču to už asi celkem sere), že se potkáme v trolejbuse, nemůžu se dočkat pokaždé, když mi napíše, že za mnou přijde.. miluju středeční večery, kreré trávíme spolu například.... učením se matiky, správně, mami ! :33 :D občas mě štvou jeho názory, které se přou s mými, ale pak si prostě upečeme pizzu a je to zase v pohodě.. když byly letní prázdniny a on za mnou chodil už časně zrána, nestihla jsem se nijak upravit a on mi prostě jen tak řekl, že jsem krásná.... zachraňujeme společně stromy !

Strašně ráda vzpomínám na to, jak mi třeba na můj svátek v osmé třídě dal první pusu.. byla u toho i naše oblíbená učitelka, bohužel to nejspíš nezaznamenala :D .. jak před Vánoci nakráčel do třídy a v ruce držel toho obrovskýho medvěda, kterýho mám na posteli do teď.... jak si u nás vždycky společně vaříme čaj a on si dá zelenej bez cukru, protože je za****á bulimička a já si uvařím černej a moooc si ho osladím, protože.. chci mít sladkej život, jo.... jak mi jednou chtěl běžet utrhnout růži, ale musel přelézt plot, tak si jen natrhl tričko a vrátil se bez růže.. jak mi jednou bylo smutno a on mi v dešti běžel koupit brambůrky a přinesl mi je k oknu ♡ .. jak 11. září hrála na Óčku písnička "Sofia" a nebo "Tell me Rosie" .... jak mě vždycky pevně obejme a dá mi pusu na čelo.. a jak si ladíme oblečení do veselé černé barvy ^-^ jo a abych nezapomněla.... POSLOUCHÁ LANDUU ! JOOO ! Konečně někdo ! :33 :D

Jak jsme chodívali ráno ještě před vyučováním (ke konci základky) do parku, chodili si lehnout k "našemu" stromečku a koukali do nebe.. já jsem si položila hlavu na jeho hrudník a přivřela oči.... od sedmé třídy se mi líbil, byla jsem do něj "zbláněná" a jsem ráda za to, jak to dopadlo.... ♡ všechny moje deníky jsou z velký části o něm.... jo a.. tahle fotka asi nebude úplně korespondovat s fotkou v první části článku, ale.. no co :3 :D

..... podporujeme se v každodenním životě, když má kocovinu, přinesu mu cukroví až domů.. jo.... :)) :D dneska jsou to přesně dva roky ode dne, co jsme spolu poprvé někam pořádně šli a to do kina.. jo, sice tam byla i Miky (nesnáším tě, Puso :* :D), ale seděla jsem vedle něj a celou dobu jsem se k němu chtěla přimáčknout, ale.. bylo nám 13 a já se styděla.... každý ráno, kdy jsme společně chodívali do školy, jsem se nejvíc těšila na tu chvíli, kdy mě obejme a já budu mít zas ten krásný pocit bezpečí, štěstí a.. nevím, asi tepla ? :D ♡
Má ty nejkrásnější modrý oči a špinavý blonďatý vláskyy (jestli budeme mít děti, bude to prostě ta nejsilnější armáda. Jo a stále platí, že prvorozenec bude pokřtěn po tobě, takže "Kevin Sabina Zikmund".), křivej malíček na pravé ruce s kloubem navíc, super bráchy a bratrance.. třetí bradavku (a to fakt.. bleh) a přední zuby trošku od sebe, po tátovi :333 :D ..... úplně nejradši mám, když je venku ošklivě (nebo prostě zima), tak jen ležíme u mě na posteli, pouštíme si film a on mě drží u sebee.. a jeden takovej super skrýn na konec.... byli jsme mladí a neuměli jsme vyjadřovat své city :

PS.: MATES KUP SI UŽ KONEČNĚ TO KVÁDRO A BOTY DO TANEČNÍÍCH
PPS.: jsem asi dost ukecaná, co ?
PPPS.: M I L U J U ♡
PPPPS.: ..... jo a ty svaly taky celkem ujdou