úterý 26. září 2017

Podzimy a nálady

Dobré ráno, 
pro někoho možná odpoledne či večer, protože záleží na tom, kdy tohle čtete, zda máte data nebo školní wifi a zda je pro vás vůbec středa.


Minulý týden jsem prožila někde v dáli u Cheznovic, kde se konal jazykový kurz a stmelovali jsme se tam s prváky. Minulý rok jsme to byli my, ti mladí, zmatení a nezkušení. Letos jsme mohli okusit, jaké to je mít tzv. "navrch", ale i vzhledem k našemu věku jsme stáli frontu u sprch a čekali, až se princezny z prváku osprchují.. ale nestěžuji si. Ty prvačky jsou každým rokem menší a menší (*řekla nafoukaná druhačka a pohodila vlasy*).
Byli jsme cestovní kanceláře, zahráli jsme si divadlo, tancovali jsme a to VŠECHNO anglicky. Ano.


Došlo na hádky, pot, slzy, ale i na zpěv, návštěvu v podobě naší třídní s pejskem a na vykládání karet.


A poselství ? Někdo může vypadat jako naprosto normální člověk, ale vyklube se z něj maniak s šavlí za páskem. Někdo může vypadat jako maniak, který má doma v mrazáku schované části lidských těl všech druhů, ale ve skutečnosti je to v pohodě tejpek s mimořádným nadáním na různě věci. No a pak je tu ta skupina lidí, kteří nám přijdou jako idioti a jsou to idioti. Takže asi 87% všeho výše zmíněného.

Jsi ráda, že již přišel podzim ? Není ani teplo ani zima, všude se stromečky zbarvují do oranžové a nastává Helouvín. Ale pokud nejsi teengirl, která s radostí sleduje bjůty helouvínské tutoriály na JůTůbku, nebo vysokoškolák na koleji, kde se helouvínské večírky pořádají, je to vlastně skoro k ničemu, protože v Česku se holduje svátku s názvem "Dušičky", což je uctění památky mrtvých, ale.. co si budeme povídat, to není taková sranda. A dýňovou kávu si asi taky úplně s chutí nedám, no.. na druhou stranu mám ráda deštivá odpoledne, svetry a čaj.

PS.: nemám vůbec náladu na PS
PPS.: Sabinko, sdělíme lidu, co se možná chystá ?
PPPS.: jdu umírat

středa 20. září 2017

Pomáda na rty

Nazdárek Jůlinko,
po prázdninách jsem nabrala dobrou energii. Nevím čím to je, ale prostě a jednoduše to je. S blížícím se koncem roku, který pociťuji, se těším snad ze všeho.



Nikdy jsem nesmýšlela jako teď, jsou jisté věci a hlavně lidé, kteří mě stále nadnášejí, nutí mě myslet a brát a řešit život a jeho otázky racionálně a vážně.  Obdivuji je, jak to dokázali, mé povaze přehodnotit pohledy na život a strukturu chování, to je totiž prakticky nemožné. Nikomu nevěřím, protože mám své názory a jen těm svým pravdám dovedu důvěřovat. A teď zase jezdím do školy, nesnáším vstávání, je to jak probodnutí zaživa. Ráno mi budí z mobilu znělka Petra Hapky, abych pak mohla vstát a mít menší depku než kdyby mě budil třeba nějaký přiblblý raper. Přitom miluji podzim, ale ne v šest ráno, ani v sedum ráno, ale to je trochu pozdě na vstávání, když mi za dvacetšest minut jede autobus a já se celé září snažila vypilovat čas, který bude stačit na přípravu a cestu na zastávku. Musím se nejdřív vzbudit, což je asi nejtěžší, často se mi to povede až v narvané MHD, když mi někdo pošlape nový boty, to jsem pak hodně naštvaná. Ale tak moc unavená, že už je mi to vlastně i jedno. Nicméně se musím z postele dostat do ledničky, pak do koupelny, u toho najít aspoň slušný pár ponožek (jedna moje, jedna tátovo, ano, to je perfektní), a dál se oblékat do něčeho, co není od nutelly, od kečupu od rajčata nebo nečeká frontu na pračku. Potom se vykopu i k tomu, že najdu bundu, a boty, o kterých měsíc tvrdím, že je umeju, ale pak to vždycky nějak nevyjde.. a dostávám se do fáze vracení, to je takový ten pocit, jak jsou otevřené dveře a já s jednou nazutou botou skáču po celém bytě, abych nalezla tyto věci: sušenku k svačině, propisku, gumičku do vlasů, jasný tu úplně nepotřebuju, prášky, mezitím se dvakrát na stejném místě přerazím o bednu s hračkama a tím vzbudím mou sestru s maminkou a v tu chvíli, už opravdu peláším s marmeládovou koblihou v puse, napůl obutou, nezavázanou botou, a rozepnutým batohem po schodech s tím, že mi za čtyři minuty jede autobus ze zastávky, kam normální rychlou chůzí dojdu za osm minut. Jasně že chodím do školy včas, mezitím ta půlkilometrová procházka do školy od zastávky mě dorazí v té podzimní zimě tak, že už ani nevím, jestli mám vyčištěný zuby a jestli jsem zhasla v předsíni, ale jsem ve škole a přišla jsem dřív než naše učitelka, která je známá tím, že chodí do hodiny tak na pět zbývajících minut. Jaká máš rána ty Jůlinko?

V pátek ke mně na těláku přišla Baruška a zase se mi už tak po sté omlouvala, že mi prý zlomila prst v březnu. A tak jsem ji uklidnila, že za to nemůže a že kdybych si nezlomila prst, tak bych nejela na lyžák místo lyžování turistikovat, a kdybych nejela na lyžák místo lyžování turistikovat, tak bych nepoznala někoho, s kým jsem doteď. A neměla bych pak takovou radost ze života, když už konečně nejsem s ním. Každej vztah tě v životě posune a mě přímo vyexpedoval do vesmíru. Nevim, jak se to teď řídí ani jak se to brzdí, ale o to víc mě to baví. Všechno.

Usnu a noc bude v rukávě,
ve snu nebudu pobíhat po trávě,
ráno vstanu a sýr si dám ke kávě,
jsem gurmán, tohle mám po mámě..

PS: Dnes nemám žádné PS

úterý 12. září 2017

CHYBY

Každý ve svém životě dělá chyby. Ať už to jsou malé každodenní chybičky, nebo závažnější chyby s většími důsledky. Ale já bych vám dnes chtěla říct něco důležitého. 


NEVYČÍTEJTE SI SVÉ CHYBY 
Pokud jste včera, před týdnem nebo třeba před měsícem udělali nějakou chybu, musíte si vzpomenout na to, že v té chvíli jste to možná právě tak chtěli. 
Koupili jste si nové boty a teď si to vyčítáte, protože jste si uvědomili jejich cenu ? Nevyčítejte si to. V té chvíli se vám líbily a chtěli jste si je koupit. 
Snědli jste celou pizzu a jste smutní, protože jste drželi dietu ? Nesmíte si to tolik vyčítat, být na sebe přísní a jít to vyzvracet. V té chvíli jste měli hlad. Chtěli jste sníst tu pizzu. Tak si dejte pořádnou sklenici vody a jděte spát. Nevyčítejte si to. 



VŽDY SI ŘEKNĚTE :

,,Jaký to bude mít dopad na můj život za 10 let ?" tato věta pomáhá v mnoha situacích. Měníte školu nebo práci a nevíte si rady s výběrem ? Položte sami sobě tuto otázku a odpovězte si popravdě. Takže pokud budete řešit malé problémky, které každého z nás potkávají poměrně často, musíte je brát s nadhledem. 
,,Pokydala jsem si kečupem nové tričko. Momentálně jsem naštvaná. Ale nebudu se tím stresovat, protože ani za 10 let, ani za 5, ani za rok to na můj život nebude mít absolutně žádný dopad. Uklidním se a půjdu se raději převléct a tričko vyperu."




RADUJTE SE Z MALIČKOSTÍ
Když už se stresujeme z blbostí, pojďme se všichni také radovat z maličkostí ! Povedlo se vám něco ? Dostali jste dobrou známku z testu, který byl nečekaný nebo jste udělali nevědomky dojem na šéfa a přilepšili si tím ? Zasmějte se nad tím a buďte chvíli opravdu šťastní.
Pekli jste poprvé v životě muffiny a jsou jedlé a dokonce vám je někdo pochválil ? Buďte rádi.
Koupili jste si kytku a ona po dvou týdnech nechcípla ? BUĎTE ŠŤASTNÍ.
Protože kdybychom se na tomhle světě nemohli už ani zaradovat nad lecjakou kravinou, moc často bychom asi radost neměli.

PS.: musím se učit na testy a na zkoušení, ale pokouším se nad tím smát
PPS.: protože mi nic jiného nezbývá
PPPS.: a taky pomalu balím na jazykáč ♡

středa 6. září 2017

Podzimy života

Nazdárek Juli,
musím ti říct, že jsem s tím příchodem podzimu, mého nejoblíbenějšího období v roce, nabrala ten správnej směr na psaní. Mám pocit, že mi ty slova do hlavy padají a z mé hlavy jak z automatu zase vypadávají ven, jako hopíky z automatu v Galerii Dvořák uprostřed centra. A tak mě to nakopává, že mám kolikrát chuť si jen tak sednout a jenom psát a nepřemýšlet nad tím, co zrovna píšu. Nedávno jsem přečetla knihu Okamžiky štěstí od Patrika Hartla. Vím, že se o ni zmiňuji už podruhé, ale právě proto se o ni zmiňuji. Zanechala ve mně obrovskou stopu, byla to velmi chytře a promyšleně napsaná kniha, která mne prostě zasáhla. Řeknu jenom, že mě zajímají zvláštní knihy. Když jsem si ji vybrala podle toho, že se mi líbila ta písmenka, jak byla od poloviny otočená, budu vypadat směšně, ale je to pravda. Vidět knihu napsanou z jedné strany a z druhé strany písmenka poskládané obráceně, je pro mě jasné znamení, ať sáhnu do kapsy, vytáhnu platební kartu a bez promýšlení si knihu osvojím. Asi jen řeknu, že je to dvouromán o sourozencích Veronice a Jáchymovi, kteří hledají štěstí, protože lidé si normálně myslí, že chodí mezi námi a buď ho máš a nebo nemáš, ale Veronika i Jáchym si za tím štěstím tvrdě jdou a jestli ho najdou, to si přečtěte sami. Kupte si tu knížku, ty peníze za to stojí, dlouho jsem nečetla něco tak dobrýho a silnýho. A teď nevím proč, i když jsem měla dopředu naplánovaný jiný koncept tohoto článku, ho trochu pozměním, respektive mě něco stále nutí napsat pár slov o podzimu který se konečně noří z nekonečně dlouhého léta. Podzim je doba, která pro mě začíná již koncem srpna a je to neuvěřitelně skvělá proměna, všechno se mění. V televizi začnou vysílat opět nové seriály na dlouhé pokračování, školáci nastoupí s novými aktovkami a výbavami do školních lavic odpočinutí a natěšení, tma se začne přibližovat a listí, které se tak skvěle mění v barvách před očima opadává, až zrovna sedíte pod jedním stromem a spadne na vás poslední list, aby mohla přijít zima. Ta krásná ladovská, která už se v našem podnebí nevyskytuje, přesně tahle. A proto se tady teď rozplývám nad podzimníma slovama, z kterých mám radost, protože už to přišlo a zatím to není v tom stádiu, kdy už mi chození do školy pije krev a suší vlasy.

Teď se vrhnu konečně k tématu. Budu popisovat jednotlivé předměty v lidském životě, které nás velmi  ovlivňují, mnohdy i na celý život. Celkem se na tom vyřádím, protože ve fantazii se meze nekladou.

RODIČE
Obvykle dokud jsme malí, nevadí nám, v průběhu dospívání však začneme pociťovat menší neshody, někdy dost velké neshody, které mnohdy vyvrcholí až v nesnášenlivost s touto rasou, může dojít ke ztrátě komunikace, ňikdy se nedoporučuje přímý kontakt s očima, pokud jim lžeme. Inu je s nimi někdy těžké pořízení, na jednom se ale shodneme, máme je celý život rádi, jen bychom jim někdy nejraději změnili jméno v občance a vymazali paměť, aby nevěděli, že jsme jejich potomstvem, lépe řečeno nezřízenou střelou jednoho několikaminutového milostného vzplanutí dvou pohlavních orgánů.


Je důležité, abychom se našli a mohli jednou definovat naše Já. Protože nikdo neřekne: já mozek, já srdce ani já duše. Všichni řeknou: můj mozek, moje srdce nebo moje duše. Jako by to já, stejně jako duše, bylo sice někde uvnitř těla, ale zároveň nebylo v žádný jeho časti. Celej život se snažíme nějak se formulovat do jedný lidský tobolky, v který se prezentujeme, jako v jednom takovém těle a snažíme se přijít na to, proč tady žijem. Co je JÁ? Jsme to my a každý zvlášť, ale jde vůbec já ztratit? Nejde. Vždycky se naše já musí schovávat uvnitř, jinak bychom nežili. Než najdeme svý já, uteče hodně vody ve všech českých řekách, i v evropských a světových, roztaje nějakej ledovec v důsledku globálního oteplování, mnoho lidí oslaví svá kulatá jubilea, narodí se na stovky tisíců dětí, ale stále si možná leckdo nebude schopen uvědomit, jaké je jeho já. Časem třeba zjistí, že si celý život nějaké své já jen namlouval a okoukal způsoby vyjadřování a prosazování svého já od nějakého člověka, kterého buď má rád a nebo jej rád nemá. A aniž by chtěl, žil přesně jako on, ale v podvědomí to tak chtěl, jinak by to nedělal. Možná si jen neuměl určit, jak chce vlastně žít a hledal návod. Žádný návod na správný život není. A své já hledejte pouze ve svém těle.

CHYBY
Každý dělá chyby. Naprosto KAŽDÝ. Kdo by nedělal chyby, nebyl by součástí tohoto světa, nikdo takový prostě není. Za život jich napácháme tolik, že je ani nestíháme počítat. Než smeteme následky posledních chyb, už se na nás valí další.. Problémem chyb bývá často jejich rozsah. A kdo vlastně chyby a jejich dopad má hodnotit? Nikdo jiný než vy, jen vy máte právo si říct, co jste udělali a vy se za to můžete potrestat, ovšem nač se trestat za chyby, které stejně zase uděláte nebo uděláte jiné, a na tom nic nezměníte ani když si budete sypat popel na hlavu v hojné míře. Chybovat je vskutku lidské a dělají to všichni. Jak moc vás chyby druhých ovlivní a jak vaše chyby ovlivní druhé, to už je otázka do jiného článku..

Lidi si často nerozumí a není to proto, že by si nerozumněli oni sami, ale jen používají slova, kterým nerozumí a špatně je používají, proto dochází k neshodám..  

PS: Mám chuť psát takové psychologické rozbory slov i nadále..
PPS: První den ve škole a už mám známku z češtiny, není to skvělý?