Poslední prázdninový trip ?

Hola hola ! 

Ne.. nebudu psát "škola volá". Protože nechci. Nechci září. Nechci školu, nechci si kupovat učebnice, jsem líná ráno vstát a všechno dělat tak rychle, abych to za 45 minut stihla a.... NE. 

Jak jistě víš, Sabinko, prázdniny jsem měla poměrně nabité. První týden jsem vyrazila do Řecka, kde jsem poznala krásu nejedné vyhlášené pláže, vypadající jako z pohádky, ochutnala jsem chobotnicové kroužky z opravdových chobotnic a zjistila jsem, že jenom v Plaze ti naservírují krevety, které nemají očička a nožičky, které se ti na talíři ještě skoro hýbou, takže.. to nebyla dobrá volba zkoušet to ochutnat na Zakinthosu "přírodní".

Poté jsem se vydala do Egypta s mými rodiči. Viděla jsem spoooustu mořských ježků a objevila společnou řeč s jednou Ruskou, která mi asi chválila tílko, ale jelikož šla hrozně rychle po schodech nahoru a já proti ní dolů.. nestihla jsem říct ani ,,Спосиба".

Druhý týdem v srpnu se nemohlo konat nic jiného, než (ano) Hracholusky. Týden strávený v chatkách a jelikož tak úplně nevyšlo počasí, místo plavbě na šlapadle jsme byli například na Bubnu, kam jsme cestu hledali příliš dlouho a koupenou pizzu jsme snědli cestou, namísto toho, abychom si ji vychutnali společně v kempu.. také jsme prozkoumali polorozpadlý dům, který byl dříve prý zámečkem, ale stačilo by pár milionů a vyklidit ty kostry slepic ze sklepa.. a hned bych se tam nastěhovala ! 

Myslela jsem, že zakončením toho deštivého týdne u přehrady má letní pouť skončí, ale to by to nebyl Mates, kdyby něco nevymyslel.... ano, tenhle článek si předepisuji v pondělí, jelikož v úterý brzy ráno vyrazíme na vlakové nádraží a projedeme se hezky někam dopryč, odkud půjdeme někam pěšky, skončíme nejspíš na nějaké jejich chatě, ale ne, nebudeme spát vevnitř v teple, budeme stanovat u té chaty, aby to přece vypadalo jako opravdové stanování. Když tohle čteš, je pravděpodobně středa a my se snažíme najít cestu do Kdyně, abychom mohli odjet zpět domů a stihli večerní promítání u Jiřího.

PS.: nechť nezmokneme a nezmrzneme
PPS.: užívejte si poslední dny :(
PPPS.: měla bych přestat nakupovat oblečení

Bistra z těsta

Nazdárek slečno blonďatá.
Zjistila jsem, že ten život, jak jsem si ho začala ve dvanácti idealizovat, takový skutečně není. Ne že by mě to napadlo z čista jasna najednou ze dne na den, ale postupnými kroky, které jsou každodenní a pro každého jinak rutinní a velmi rozdílné, jsem došla k různým změnám v myšlení, které bylo tolik přesvědčené o jiné a hodně vysněné pravdě, která se nakonec proměnila jen ve lži, až moc dobře přesvědčivé, mi došlo, že takhle to prostě není, takhle jak jsem si to myslela se život nechová. Milovala jsem žlutou barvu, ale nějak rychle se to rozkřiklo, a aniž bych to předem čekala, protože já přeci nemyslím, jako ti druzí, protože jsem naivní dítě, se najednou žlutá barva stala oblíbenou i pro jiné. Všude kolem mě se teď pohybují lidé ve žlutých hábitech, se žlutými vlasy a žlutými botami a žlutými mozky, které ač nevím proč to dělají, si asi užívají pocit být jako já, jejich myšlení je tak žluté, že kdybych si snad v dnešní době koupila embéčko, oni by tupě šli za mnou a pořídili by si ho hned taky, snad už jen z principu, aby mohli říkat, že ho mám taky. Ale já neřeším takové jednoduché hlouposti. Změnila jsem a stále dokola měním pohledy na svět. Zrovna nedávno takhle sedím v jednom bistru, pozoruji lidi a žasnu nad jejich nedecentně gestikulujícími pohyby, kterými vyjadřují všechny své pocity. Oni totiž takhle sdělují právě to vše, co cítí, co milují, co nesnáší, pohybem hrudníku se jim do plic dostává zdravý kyslík, díky kterému se jim do hlav dostává různých pocitů. Lidé stále kvůli něčemu žijí, za něčím se stále ženou, za davem, už jen opakují ty kroky co ostatní, ale kdyby alespoň na minutu zpomalili nebo se úplně zastavili a zapřemýšleli nad tím, proč to vlastně dělají, co tím získávají? Nechci se chovat tak, abych nevěděla, proč to dělám. Když si po čase urovnáte všechny své myšlenky a uklidníte tělo i duši, zlehčí se vám život. Mně se dokonalý úklid ještě stále nevydařil, ale až se tomu úplnému úklidu přiblížím, bude to asi takový pocit, jako sedět na nejvyšší budově města a pozorovat západ slunce. Dosáhnu Nirvány. Už ten pocit, jak jste někde vysoko vás vypustí do jiného světa, do světa, kde nic není tak, jak si to představují lidé na Zemi, všechno tam bude bez hranic, a vy se budete cítít jako pták, který letí a nehodlá přistát, protože kdybyste jen na malou chvilku přistáli, smetl by vás ten nekončící dav. A přesně takhle chci stále létat, celý život, do té doby než naposledy vydechnu. Jen tak si život užiju a to já chci, užít si ho, podle sebe a to hodně originálně a odlišně od ostatních. Začal se mi líbit pocit, že nevím, co bude zítra, za hodinu, protože to dává životu větší živost, aktuálnost a a ten adrenalin vpouští do lidí, kteří takhle žijí tolik štěstí, že si ho můžete nakrájet na pikniku v Central Parku k svačině s partou kamarádů a ještě vám ho hromada zbyde, třeba k večeři. Nepíšu návod na život, jen se vypisuji ze svých názorů na něj. A že jich mám opravdu požehnaně. Možná by to nemusel být ani Central Park, stačil by normální park u plzeňskýho muzea. Je zajímavé a až smutné například, že znám plno lidí, co by se mi při zmíňce o parku u muzea zeptali jen na to, jestli je to ten park, jak je tam ten obří novej bytovej dům, co tam mají recepci normálně s recepční, která tam dřepí 24hodin, a parkování v garážích s kamerovým systémem a taky krytej bazén a prosluněný terasy, chápeš to??! Vůbec je nezajímá například to, že je to vedle Radbuzy, nebo že v tom parku rostou krásný kytky a je tam socha Hurvínka a Spejbla, nebo taky to, že tam roste tak krásná travička, jako na zámcích, a že je tam taky místo, odkud je krásný pohled na Hotel Continental. Tohle všechno se vedle toho bytovýho domu stává pro někoho absolutně nevýznamné. Lidi jsou barbaři a jednou si to odskáčou, až si je podá karma, ale já jim nic zlýho nepřeju, přeju jim jen to, aby je potkala láska, a aby mohli tohle všechno začít vnímat. Nevšímat si peněz, majetku a čipovejch karet k podzemnímu parkování..

PS: Víc toho na srdci dneska nemám
PPS: Mohla bych se někdy rozepsat o matičce Praze..

Brýle na parapetu

Tak dlouho jsem dumala, o čem napíšu středeční článek, až najednou.. včerejšího vlahého večera jsem dorazila domů, šla otevřít okenice a co jsem nespatřila ? Čekala bys nějakého holuba, nebo třeba malého chlapce s čivavou, který křičí : ,,Jeee ! Ahoj Julčo !" (ano, ten opravdu existuje), ale ne, na tom parapetu prostě ležely dioptrické brýle modré barvy, kterým chyběla jedna pacička. Vrhněme se nyní na všechny možné varianty, jak se tam mohly octnout : 

1) BYL TO NĚJAKÝ MUŽ
Přijdou mi ryze pánské, tudíž je tam mohl odložit nějaký muž.. mohl je tam jen odhodit, protože když lezl do svého vozu, praštil se do hlavy a brýlím upadla již zmíněná pacička.... nebo to byl snad někdo, koho znám ? Já už měla na okně spoustu věcí.. vzkazy přidělané lepidlem, žvýkací tabák, vajgly a další, ale brýle, to je novinka ! Mám to brát jako nějaké znamení či jako nějakou hru ? Byly z pohledu do mého pokoje položeny v levém rohu, byl to levák ?

2) BYL TO OMYL Někomu tam ty brýle upadly za neznámých důvodů a jiný člověk je spatřil a pomyslel si : ,,Té slečně z tohoto okna asi upadly brýle na zem a rozbily se, když ráno otevírala okno ! Dám je zpět na ten parapet." a tak i udělal a odešel..

Dobře, byly to jen 2 varianty, ale já se stejně asi nedozvím, jak k tomu došlo.. kdybyste tyto brýle někdo poznal, ihned mě kontaktujte na číslo 888, e-mail hledambryle@seznam.cz nebo na můj Fejsbuk pod názvem Hledačka Brýlí.

Přeji vám krásný slunný den, Vaše Julietta.

PS.: já chci ukulele.
PPS.: neutrácejte za brýle, přijďte ke mně domů !
PPPS.: neřeknu vám, kde bydlím.

Okamžiky štěstí

Dobrý den všem a hlavně tobě Julinko,
k tvému minulému článku nemám výhrady, když jsem to četla, vybavil se mi například film o anorexii, taky absurdní film o dívčím přátelství a mnohé jiné, kteří zobrazují absurditu těchto čím dál více nepochopitlených děvčat. A nejsmutnější na tom je, že ten věk, kdy to u nich vypukne je stále nižší a nižší. Jestli tohle nějaká čte, stejně jsem podle ní kráva a to úplně vypatlaná, co nechápe její ,,problémy''.

Pár rad ode mě:
Kdyby raději místo odstínů laků na obří špičaté nehty řešily to, jak se jednou budou živit.
Kdyby raději místo stálého hledání ,,lásky'' ve dvanácti, hledali lásku v sobě.
Kdyby raději místo spaní s klukem ve dvanácti a půl letech chodili na zdravé procházky nebo na kurzy jógy...

Nebudu jen kritizovat.
Taky mi bylo jedenáct, ale neřešila jsem barevné proužky ve vlasech jako nejdůležitější součást vizáže.
Taky mi bylo dvanáct, ale neřešila jsem kouření cigaret a netěšil mě z toho nejvíc drsnej pocit. (A když to přišlo dýl, zase to rychle odešlo)
Taky mi bylo třináct, ale ve třinácti jsem byla pohlcená vzhledem Johany Rubínové a ne tím, jestli mám obočí vykreslené odstínem 5.
Taky mi bylo čtrnáct, ale neřešila jsem jestli jsem jediná panna ve třídě nebo ne.
Taky mi bylo patnáct, ale co tady budu zmiňovat mě.

Dnešní svět jde do háje, slušně řečeno. Nikdo už nevidí pořádné hodnoty a populace se nezabývá žitím života, tak jak chceme, nýbrž tak, jak to okolí hodnotí. Nikdy nebudu jako okolí a budu si žít život vesele odlišně od všech lidí. Jedině nerespektováním zásad, podle kterých žijí všichni, se můžeme uvolnit a žít šťastně

A teď k tématu, kterému jsem se chtěla věnovat již zprvu. Mám rozečtenou knížku Okamžiky života od Patrika Hartla. Jde o již několikátý knižní fenomén tohoto nadějného spisovatele, který by ne v každém oku vypadal pochopení hodně. Stále se směje a je tím známý. Tvorba tak originálního člověka mne tedy velmi zaujala. Už jen když jsem jednoho nudného pracovního dne vstoupila o krátké pauze do knihkupectví s rozhodnutím uklidnit se v ráji knížek a poslední výplatu zainvestovat do koupi jedné z nich, měla jsem úplně vymleto. Vadí mi všeobecně hloupí lidé a hodně lidí a v obchodě jich je tedy opravdu požehnaně. Přistoupila jsem ke stojanu bestsellerů a prohlížela si knížky, které mne zaujmou. A vida, zaujala mě jedna kniha od Radky Třeštíkové, (o které jsem si dlouhé týdny myslela, že se jmenuje Ofn a já jen špatně přečetla osm), jejíž Bábovky mám doma a tu knihu miluji, tak kniha od Patrika Hartla, jejíž systematiku jsem pochopila až po pár minutách, protože jsem byla z těch lidí úplně v útlumu, už jsem nereagovala ani na světla. Dvou románová kniha, která se čte z jedné strany do půlky a pak ji musíš otočit a opět číst do půlky, je prostě skvělá inspirace pro originalitu knížek. Skoro jsem omdlela z té ceny, ale když platíš kartou, má to jednu velkou výhodu, to jak moc jsi schudla zjistíš až tak za dva dny, kdy ti tu částku ztrhnou a tobě se rozklepe čelist, když to zrovna pozoruješ ve výpisu internetového bankovnictví.

Nicméně takhle fatálně drsná knížka, již ze začátku s neočekávaným koncem, mne uchvátila. Líbí se mi, když něco čteš, ale nevíš jak to skončí. Stává se mi to totiž málokdy, že bych něco tak dobrého četla.

PS: A teď hurá na Otce Goriota, povinnost volá..
PPS: Jsem šťastná dívka, buďte taky šťastní, rozdávejte lásku ❤
PPPS: Budeš se mnou chodit na jógu?
PPPPS: Myslím to vážně..

13yo starter pack

Sabinko, Sabinko, Sabinko ! 

Dnes jsem se rozhodla pro opravdu neobvyklé téma, jelikož zde chci hovořit o dívkách, které jsou o 3 - 4 roky mladší než já a ty a chápu, že dospělý člověk si řekne něco jako : ,,Ježiši, to neni takovej rozdíl.. tak proč šestnáctka pohoršuje třináctky ?" ale věř mi, že alespoň v mém případě to rozdíl je. Nehorázně mě otravují podobné slečny a proto vám tohle chci dnes osvětlit. (berte to prosím s nadhledem, není na nikoho mířeno)

DEFINICE VZHLEDU :
- náš objekt se vyznačuje dlouhými vyžehlenými vlasy, často obarvenými
- na obličeji má jen tolik mejkapu, aby to vypadalo "velice přirozeně", tudíž odstín pleti se změní asi o 3 stupně (když si nejste jisti, porovnejte s krkem), tvář vypadá jako maska, oční linku si protáhne až někam do.. půlky spánku, má velice zvýrazněné obočí, nafouklé rty a přemalované řasy
- když děvče prozkoumáte pečlivěji, na jejím těle můžete najít tetování, které jí vytvořil pravděpodobně kamarád ve sklepě (např.: nějaký hluboký citát na zápěstí, jako "4ever young", "cool kids never die" nebo třeba "queen", což je tetování spjaté s jejím bývalým přítelem, ke kterému se dostaneme v dalších bodech)
- rovněž můžete objevit piercing v pupíku/nose/jazyku
- kolem krku má obojek, tzv.: "choker", kterým se každý den dobrovolně škrtí
- pokud přihlédnete k rukám, můžete také spatřit velmi dlouhé (nejčastěji umělé) nehty různých tvarů..
- pokud se podíváte z dálky, všimnete si oblečení.. velmi malých kusů oblečení, až se sami sebe ptáte, kde takovou malou látku prodávají
- jsou to různé crop topy, tílka s neobyčejně velkým výstřihem až skoro k pupíku a pod touto vrstvou si můžeme povšimnout push up podprsenky velikosti C, ačkoli objektu ještě prsa ani nenarostla
- k tomu jsou nejlepší kraťasy, ze kterých jim leze půlka zadečku nebo prosvítající legíny
- boty jsou nejčastěji bílé, značkové nebo naopak barevné značky AirMax
- většinou je potkáte v pozdních nočních hodinách na dětském hřišti, se svými podobně vypadajícími kamrádkami, v ruce drží cigaretu nebo Frisco, které jim za úplatek koupil divnej chlápek před večerkou a pravděpodobně se baví o svých problémech a o zmařených životech
- jo a jsou hubené, protože nežerou a následně o sobě všude píší : ,,Sem tlustý vižraný prase !", aby si mohly navyšovat svoje ego na tom, jak jim tam jejich podobné kamarádky odepisují : ,,Ale nejsi, seš nádherná, lass ! :* "

DEFINICE MYŠLENÍ :
Ehm..

OBLÍBENÉ CITÁTY :
,,Znáš mou tvář, ne můj přýběh."
,,Já nejsem pryncezna, já jsem královna !"
,,Život mně toho za ty roky hodně naučyl."
,,Bojovat za něco je lepšý, než žít pro nic."
,,Piju abych zapomněla."
,,Kouřím abych nebila tlustá !"
- a mnohé další, často také od mrtvých zpěváků, o kterých nic neví a daný jazyk s největší pravděpodobností ani neovládají

PŘÍTEL :
Tady je slíbený odstaveček.. přítelem takovýchto dívek je většinou chlapec, který žije v mylné představě, že je dívce alespoň 15 let, jemu samému je minimálně 17, učí se zahradníkem, poznal ji na párty v nějakém nočním klubu a po dvou týdnech až dvou měsících se stejně rozejdou, protože ho slečna buď podvede, nebo ji uvidí bez mejkapu.

STATUSY NA FEJSBUKU (není inspirováno určitou osobou) :
,,Tak potřetí v Dobřanech, doufam že to bude teď už napohodu."
,,Poznala jsem lásku svího života, je tak dokonalej miláček múj, chodíme spolu už 3 dny, tak slavýme první víročí a já ho tak moc miluju muck muck :* je jen múj a nikomu nedám ! <3"
,,Právě mně opustil múj kluk, je to hroznej zm*d, nesnášym ho !! Už nikdy nebudu milovat, nejhorších 12 dní mýho života !"
,,Poznala jsem úžasnýho kluka, konečně nejsem sama, teď už budu jenom šťastná a bude to dokonalej žyvot s ním !"

MLUVA :
Moc bych ji tu nerozebírala, ale není úplně slušná, dokonce i ke svým rodičům je vulgární, pokud potřebuje nový AjFoun, protože ten, který má nyní, už prostě není dost in a topovej.. nebo také pokud chce nový korálek od Pandory. Rovněž gramatika je naprosto beznadějná, to jste ale nejspíš pochopili už z předchozích bodů (doufám).

Tak to by bylo takové shrnutí a ráda bych podotkla, že všechny slečny takové být NEMUSÍ a NEJSOU ! Tudíž prosím tento článek neberte jako urážky na svou osobu, ale co si budeme povídat.. každý z nás má v okolí alespoň jedno takovéto děvče, kterému patří některá z vlastností uvedených výše. Nebo si jednodušše zapněte Instagram, tam se asi vyskytují nejvíce :D.

PS.: opravdu to není na nikoho přesně mířené
PPS.: věřte mi
PPPS.: ....prosím