Kdybych nebyla blondýna..

Čauky, Bino !
Často je pro mě (ne)skutečným oříškem vymyslet to, na jaké téma napíšu další článek na blog. Ale tento oříšek se mi pro jednou podařilo rozlousknout ! Sice s pomocí jisté osoby, ale tak co.. nikdo by na nic neměl být sám.
Co by se tedy stalo, kdybych nebyla blondýnou ? Rozhodla jsem se to otestovat.
Inu bylo tomu tak.. sobotní odpoledne, (poslední dva týdny se stmívá asi ve dvě, takže) tma, kráčíme si tak s maminkou po obchodech, nejdříve po Olympii, následně po jisté Galerii Dvořák. Na mě lezou deprese, když vidím starší pány v monterkách, kteří věší na stropy poslední zbytky vánoční výzdoby (protože já si do teď myslela, že to dělá Ježíšek) a díváme se po dárkách, které by nám Ježíšek mohl nadělit (to on přece dělá, ne ?).
Najednou jsem ji uviděla. Byla to barva na vlasy, na kterou mám zálusk už několik měsíců. Hleděla na mne z toho regálu a říkala : „Vem si mě." potichým hlasem. Ano. Byla to žlutá barva od L'oreal Paříž (nebo jak se to). Někdo si řekne "blond, žlutá.. prašť jako uhoď", ale to vůbec není pravda.

Na otázky některých nevraživců.... :
„A to byl záměr nebo to bylo omylem ?" (tuto otázku jsem slyšela 5x, pokaždé od někoho jiného)
„Ty máš žlutý vlasy ?" (12x)
„Co je to za barvu ?" (3x)
„Ty jsi ale sluníčko." (1x, ahoj Kami)
Odpovídám :
„Záměr."
„Ano."
„Žlutá."
„To sice není nevraživá otázka, ale děkuji." (báj d vej netuším, co to slovo znamená)
Takže sranda.
A jo, ta barva je vymývací, takže nebudu kanárkem napořád. Ale není to nakonec škoda ? To už nechám na Tobě, Sabi. Jelikož se poslední dobou neustále hádáme o významu barev.. můžeš posoudit, zda jsem teď šťastnější, když mám na hlavě žlutou.

PS.: nechci se učit
PPS.: v pondělí spoustě lidí v mém okolí několik minut nefungoval Messenger
PPPS.: jsem neustále unavený Julinek

Ryby

Zdravím Julčo,
k tvému minulému článku, musím opravdu protestovat s tím, co tvrdíš o lidech nosících jen černou. Ti lidé se totiž ve skutečnosti bojí barev, bojí se vystupovat, a nechtějí být viděni. Ale asi jim bohužel nedochází, že jen černá barva jim k tomu nepomůže, protože mnohdy více záleží na jejich projevu chování a vyjadřování. Takže si opravdu stojím za tím, že lidé v černé barvě jsou se sebou nespokojení, oni ve výsledku závidí těm, kteří ty barvy umějí do svého života vložit. Černá barva nežije, jen se vlévá do života jako mor a proudí lidskou krví do depresivních stavů a lidé nosíc černou barvu, jsou nespokojeni se svým životem. Neříkám to jen tak, protože to opravdu vidím. A že lidé v pruhovaném nebo žlutém tričku mohou mít takové stavy? To je přece hloupost, protože tito lidé si nikdy ani takovou barvu nezvolí. Mají strach být extravagantní a vystoupit z řady, právě proto, že si nevěří. A kouření cigaret? To už je zase jiná kapitola... Nicméně koncert Daniela Landy musel být skvělý, o tom mi povíš zase někde na kafíčku a doufám, že sis ho alespoň užila...

Každopádně mým dnešním tématem budou ryby.

Kde bych byla, kdybych byla ryba? Chtěla bych se v ní proměnit, protože bych nemusela řešit každodenní problémy, školu, práci a jiné rutiny, které mě neustále přehlcují a já je žít nechci. Mám už dost přetvařujících se lidí, nenávisti, která v jiných přetrvává a situací, které vytvářejí právě ti lidé, kteří jsou bezohlední a nepřející. Nemám sílu. Nechci chodit do školy a chci být rybou.

Nedělní koncert

Hola, Sabi !
Je tady další středa a bohužel je to první středa v měsíci listopad. To znamená, že za chvíli jsou tu Vánoce a já nechci Vánoce. Proč ? Protože nemám nápady na dárky. Po Vánocích Nový rok, poté mi bude 18 a pak.. no, radši ani nemyslet.
Dovolila bych si teď reagovat na tvůj předchozí článek, jelikož si OPRAVDU nemyslím, že člověk nosící černou barvu je sám se sebou nespokojený a bojí se. Okay, nějaký člověk možná ano, ale to zrovna tak může být člověk v pruhovaném, žlutém nebo bílém tričku, takže asi tak.. nesuď knihu podle barvy přebalu. A nepiš na svůj blog o kouření cigaret (jako.. ani ničeho jiného), pokud nechceš, aby se to dozvěděla tvá maminka :D.
V neděli jsem byla v Praze na koncertě Daniela Landy. Mé dětské lásky. Mého oblíbeného zpěváka. Kouzelníka Žita. A tak.. 

Koncert oficiálně začínal v osm hodin večer, proto jsme tam byli už před sedmou. Měli jsme samozřejmě lístky na sezení (pán vedle mě vůbec, ale VŮBEC nezpíval) asi ve třetí řadě, bylo to skvělý. Bylo to dokonalý. V devět už jsem měla vyřvanej hlas (pán vedle mě si to určitě užil) a také od devíti Daniel říkal něco jako : „Tak si dáme předposlední písničku večera..", díky Bohu to hodněkrát nebyla pravda. Opravdový konec koncertu přišel až někdy ve 22.20 a je sice pravdou, že jsem byla na Velekoncertě, kde mělo být nějakých 100000 lidí, ale dostat se z O2 arény, kde bylo "jenom" nějakých 13000 lidí, se zdálo skoro nemožné. Z parkoviště jsme vyjížděli 40 minut, beze srandy, spát jsem šla někdy kolem jedný, takže celkem v pohodě.

S ohledem na to, že jsem vstávala v šest a už v devět jsem psala čtvrtletní práci z matematiky (která podle mě dopadne překvapivě dobře, protože náš nový pan učitel, lehce zmíněný v předešlém článku, má dokonale vymyšlené bodování testů). Ani jsem neměla snahu vymýšlet nějaký outfit do školy, prostě jsem šla v tom Landově tričku, "olivových" (jak říká Ziky) kalhotech a kanadách, proč bych se na noc převlékala nebo zouvala, že ? Ha ! Džouk.

Jsem teď naprosto grogy, ale vlastně docela šťastná, protože.. mám sice stálou fóbii a úzkosti z dospívání, které se projevují hysterickým křikem každé dvě hodiny, bodáním kružítkem do svého těla i do těl v okolí, neustálým pitím čistého alkoholu a přemýšlením nad jednorožci, ale pan Landa mi svými slovy dodal naději. Měl totiž v neděli padesátiny, ale řekl, že je to (cituji) "kur*a skvělý", tak se snažím si z té osmnáctky takové vrásky nedělat. Ostatně, budu na to mít ještě mnoho let. Asi tak 13, pak mě srazí autobus. Ha ! Džouk, omg. 

Jen tak od věci.. poslední dobou mě zase strašně bere Sweeney Todd. Jak filmy, tak kniha, tak skutečné příběhy.... koho by totiž nefascinoval příběh pohledného holiče (Johnnyho Deppa) z 18. století, který nádherně zpívá, nosí košile, vesty, saka, má běle bílý obličej, pronikavé oči, miluje svou nezvěstnou ženu a dceru.. a občas ve volném čase smyslně podřezává lidem krky ? Já to prostě miluju. Vskutku doporučuji.

PS.: mám ráda vysoké ponožky

PPS.: košile a kšandy

PPPS.: a tak