Ušmudlaný ateisti

Ahojda Juli,
to si takhle sedím v hodině a odmítám dál poslouchat toho muže v bílém dlouhém hábitu, který by podle mě měl být hnědý, když se ten člověk nazývá mnichem a vykládá jakási moudra, která ani v nejmenším nemohou být moudra, když jsou jeho teorií zamotávány a přednášeny tak, že začne u práva na lidský život a skončí u debaty o delfínech, stávám se vskutku pouze bytostí, která nad tímto jeho úmyslem, zakroutit nám nepochopením hlavou i krkem, jen nečinně přemýšlí nad složitostí zabití toho brouka na zdi. To je však přečin, protože nemůžeš zabít jakoukoli bytost na zemi. To nevíš?? Tak teď už to víš, a dobře si to zapamatuj! Jinak dostaneš za pět, stejně tak při každé další odpovědi: ,,Nevím.'' A víš co? Už to není nečinnost mého přihlížení zabít brouka, teď úspěšně přemýšlím nad sebevraždou, až tam ně tyto hodiny křesťanské etiky dohnaly. Nikdy jsem pětku nedostala, protože to by bylo, abych mu já naoplátku nezamotala s další takovouhle otázkou hlavu. Já myslitelka.. Mám totiž na všechno teorie a životní myšlenky a těch se držím zuby nehty..  A když se já střetnu s ním a s těma jeho teoriema, většinou vyhrávám, neříkám že vždycky.. Ale v takovém případě celou hodinu mluvím já, protože se odkloníme záhadným způsobem od tématu a já už jen využívám situace a vítězím, protože já mám vždycky pravdu, což nakonec usoudí i on a dá mi jedničku. Tu ale než naťuká do systému, který naše škola využívá, tak je konec hodiny. A na další moudra nemáme čas. Když ho tak pozoruju, přmýšlím nad tím, co asi ve volných chvílích dělává. A kupodivu nejsem jediná, když se zadívám po třídě. Co tak asi dělá mnich po pár odučených hodinách ve 2.E, 2.S a 3.E? Bydlí v nějakým klášteře s dalšíma mnichama a podle jeho vzhledu usuzuju, že sotva opustí dveře školy, jde na brko s dalšíma mnichama a nebo do hospody, pak se dopotácí zpátky do kláštera (AMEN) a nakonci dne, kdy si alespoň někteří z nich, ti, co nejsou takoví prasata, dopřejou sprchu. A jak jsou zhulený, namáčí si špičky ručníků pod sprchu, ale jak je nohy neudrží, nakonec tam skončí ta osuška celá, pak alespoň ty rohy zatočí, což bylo původně v plánu a švihají se těma mokrýma koncema přes zadek...

Někdy mám z těch jeho argumentů pocit dobrý, ale někdy jsem zralá na panáka, což jako plnoletá jistě (ne)můžu, protože jsem ve škole. Ale jeho teorie opravdu přehnal nedávno, vyslovením pro někoho nevýznamnou nadávkou, pro mě však velmi uražení hodnou: ,,Vy ušmudlaný ateisti,'' kdy nás takto v jednom rozhovoru všechny nazval, protože jsme zrovna vedli rozepři už ani nevím o čem, podstatné na tom jsou dvě věci. Ta první je, že byl rozčílený, ale že si za to mohl sám, protože říkal kraviny a víc jak polovina třídy s jeho názory nesouhlasila.. Ta druhá polovina spala na lavici, někdo spal na podlaze obalen tunou dek (ahoj Zdeni a Áňo) nebo byla v hovoru se svou sousedící.. Já patřila mezi aktéry onoho diskutabilního hovoru, který byl od začátku o ničem a nevedl nikam, ale přesto jsem se ho účastnila, protože mi nepřišlo správné nechat se urážet a poslouchat podobná rčení. A aby mě někdo nazval ''ušmudlaným ateistou'', to už ve mně bouchly saze a tak nějak morálně jsem se snažila zvítězit. Ovšem nebyla jsem jediná, dokonce jsem ani nemusela vynaložit tolik úsilí, které jsou zpočátku do začínající hádky chtěla vložit. Slušně jsem se totiž přihlásila a otevřela jsem pusu a né oči zpozorovaly, jak se naprdnutá Štěpánka do něj pouští sama. V tu chvíli mi došlo, že si můžu dát pohov, protože to bude na dýl, Štěpka se nenechá nakrmit rohlíkem. A taky že nenechala. Vím, že jsem se do toho hovoru nakonec zapletla taky, jak přesně dopadl, to už nevím, pravděpodobně jsme opět skončili někde v moři u delfínu, kde pan učitel často svá moudra ukončil. Co ale vím jistě, že jsme ten den bezdůvodnou jedničku nikdo nedostali, protože jsme ho naštvali a protože jsme ho ubily argumenty, které byly narozdíl od těch jeho zcela neurážlivé a přesně podle zásad slušného chování.. A tak jsem zase jednou uklidnila mysl a pochopila jsem, že i když se zdám být pro někoho ateistka a dokonce ušmudlaná, můžu si ve svý hlavě dál vesele přemýšlet nad tím, jak je svět zkaženej domněnkama a nechutným přetvařováním se, z důvodu samktnýho přesvědčení jací sami doopravdy jsme..

PS: Co když právě on je ateista..?
PPS: ... o tý ušmudlanosti bych být na jeho místě nemluvila...
PPPS: Jak můžu být pro někoho ušmudlaná na duši, když moje duše je stejná jako moje oblečení??

Spain 2018

Olá, Sabina !
Takhle se zdraví lidé ve Španělsku, kde jsem strávila téměř osm dní (právě jsem to spočítala na prstech) na sportovním kurzu naší milé školy. 60 druháků, jak ze Strojárny tak ze Švejcárny, se spojilo, aby si spolu v zahraničí zasportovali. Jo. Přesně tak to bylo. Jiné aktivity než sport se tam nedělaly. Lol, to bych tam vlastně nejela (#dvojkaztělákunavízo).
Inu, hned první den se vytvořilo pět týmů po cca dvanácti lidech, promíchaly se třídy, holky se seznámily s klukama, kluci se seznámili s holkama, já se seznámila s kalamárama na večeři, a začaly se dít věci. Velice mě mrzí, že náš tým skončil na pátém místě, ale hřeje mě u srdce, že to všem bylo jedno a nikdo na mě nekřičel, když jsem frisbí lovila v moři a nemohla jsem ho najít. Ale to se tak občas stává.
Smůla ve hře....

Již v autobuse cestou tam (asi 20ti hodinovou) se ujalo pár skvělých hlášek, které tady nebudu vypisovat a také se pohádalo pár lidí, jejichž jména nebudu zmiňovat. Zjistila jsem totiž, že naše články čte víc a víc lidí a.. vím, jací to jsou lidé (proto sem nemohu spoustu důležitých věcí napsat, ale to nevadí). Neboj, nikoho jsme ve středu kolem třetí hodiny odpolední cestou na hrad nechtěně nezabili schozením ze zábradlí, když si zrovna nefotil selfie s mořem, ve kterém jsme ho následně nepohřbili tak, že jsme ho nenarvali do spacáku a nepřidali k němu kamení, mušle a pár fejkových Adidas triček za 5 eur od toho snědého pána na rohu, který nám nenutil vnitřnosti za dobrou cenu, protože "česká holka, heská holka". To se nikdy nestalo. Věř mi, prosím tě.
Také jsme byli jeden den v aqua parku, kde jsem nešla na dvě vskutku ošklivé atrakce, které půlce lidí provedly klistýr a bylo jim pak po zbytek dne špatně.

No ale abych se vrátila k tomu frisbí.. v průběhu celého týdne jsme soutěžili v různých.. hrách ? Dá se to tak nazvat ? Prostě jsme soutěžili, okay ? No a představ si, že po úmorném dni jdeš celá slaná do sprchy, krásně se od té slané mořské vody (v níž druhý den plavala mrtvá krysa velikosti větší čivavy) umyješ, namydlíš si vlasy asi 4x šamponem, pak si je vyfénuješ, namaluješ se, abys byla krásná, vezmeš si hezké oblečení, které plánuješ ještě po zbytek týdne nosit a v osm hodin večer jdeš takhle nafintěná na sraz do recepce, kde zjistíš, že se jde soutěžit na pláž. Řekneš si : ,,Okay, tak budeme skákat zase přes švihadlo nebo hrát volejbal.", ale pak si všimneš, že pár lidí má na sobě plavky a následně už plaveš po prsa v moři a lovíš frisbí, které ti tam ulítlo, protože jsi s ním musela oběhnout pana učitele, který stál ve vodě a.. jo. Dvakrát (moje ocd tleská). Naštěstí mi jeden moc milý hoch půjčil prací prášek a já se znovu celá osprchovala a poprvé v životě jsem si vyprala ošacení. Nejsem v tom dobrá.
Nakoupila jsem si taaaaakhle moc oblečení a babičce jsem přivezla luskusní minišampon a minisprcháč z hotelového pokoje, bráchovi ukradený pomeranč z jídelny, rodičům magnet na ledničku, protože magnety jsou prostě boží a zbytku rodiny písek z plážové tašky, kapes a bot, aby si třeba postavili hrady, nebo co já vím.
Když jsme se v průběhu dne přejedly nějakého ze tří jídel (v mém případě asi z osmi, protože to bylo all inclusive a skoro nikdy jsem nezůstala u jednoho chodu), vyšláply jsme si s holkama pěkně schody do šestého patra, kde jsme bydlely a pak upadly do bezvědomí, když jsme zjistily, že máme asi půl hodiny odpočinku a jde se zas někam něco dělat.

Poslední den jsme zjistili, že nedostaneme balíčky s jídlem na cestu (a naše peněženky byly prázdné jako anorektička před maturákem), tak jsme si nakradli v jídelně bagety, buchtu, croissanty, muffiny, řízky, másla, sýry, příbory.. no prostě Češi, co chceš. Ovladač na pokoji nebyl, takže baterky z něj jsem si domů vzít nemohla, tak jsem alespoň zkusila vyrvat televizi ze zdi a sbalit si matraci z postele do kufru, ale to bohužel také nevyšlo. Jsem smutná.
Těsně před odjezdem jsme si v recepci chtěli nabít mobily, ale byla tam jen jedna zásuvka, tak jsme prostě vypojili automat na pití a jeeej, měla jsem při odjezdu 96% baterie.
A stala se tam další triliarda zajímavých věcí, ale o tom (snad) až jindy. Moc jsme si to užili (skoro všichni), seznámili jsme se s novými lidmi, obnovili staré vztahy se starými lidmi (omg co to je za větu), poznali, co je to mít v posteli pískoviště a vykoupali se ve studeném moři. Byo to zkrátka skvělé.

PS.: nezatleskáme si
PPS.: dostala jsem k mému překvapení trojku ze čtvrtletky z matiky, takže nebudu mít čtyřku na vysvědčení !!!!
PPPS.: ale ty kalamáry mi chutnaly

Mlíko může za všechny problémy světa

Ahojda Juli,
tak si představ, dnešní nadpis je totiž celoživotní myšlenka mojí ségry Amélky a víš proč? Protože si takhle jednou hraje, rádoby hraje, oficiální verze je, že zlobí jak prase. No a najednou si v zápalu hraní (zlobení) tak poskakuje (zdrhá před mamkou), protože ukradla (mně) peněženku a chystá se jí na nehlídaném místě nestřeženě vysypat.. Jenže v tom jí do cesty skočí mlíko.. Chápeš ne.. To si tak jdeš po předsíni a skočí ti do cesty mlíko, který tam společně s dalšíma láhvema šťávy a dalších blbostí čekají na to, až je někdo dá do ledničky a následně zpracuje v ústní dutině, hltanu, jícnu a žaludku, v tenkém střevě, tlustém střevě a následně je vyloučí konečníkem.. Teda vlastně to byla trávicí soustava co?? No, ale u pití je to podobný, jenom se to dostane do ledvin, kde se to filtruje s krví a pak to vymočíš.. Ale chápem se.. No a tahle moje malá opice jak hbitě brala dráhu před maminkou, zakopla a v plné rychlosti to napálila právě do těch mlík. Jenže, Mia prakticky nikdy nebrečí, ona se vzteká, naštve se a běsní. Měla pak na noze dva týdny modřinu právě z toho mlíka. Od tý doby když jí něco bolí, všude chodí a povídá furt dokola: ,,Mlíko''. Nejvíc to říká večer, když odpoledne nespí a je unavená, vykoupaná a strašně otravná, jistě to znáte, taky máte doma děti... Nemáte? Aha, tak nic. Asi jste s nima špatně zacházeli. Každopádně jakmile je večer okolo sedmý ,,Mlíko'', mamka rezignuje a předává Miu tatínkovi se slovy: ,,Jděte už spát''. O čem měl být tenhle článek netuším, ale jistě z toho všichni pochopili, že mlíko může za všechno, jestli budete mít jakýkoli problém sveďte to prostě na něj a bude klid..

PS: Slibuju..
PPS: Moje ségra usíná až tak kolem devátý.. jen tak mimochodem, takže táta má perný večer.

Dovolená ?

Zdravím všechny duše (a hlavně tu tvou, Bino) !
Předešlé dva týdny jsem strávila na naší staré základní škole, kde jsem seděla u prvňáčků ve třídě a občas je i (tramtadadá)  učila jejich učivu. Ano. Četli jsme si společně, učili se odčítat přes desítku (veliký problém), povídali jsme si o povoláních jejich rodičů, dostala jsem pár obrázků a spoustu nabídek k navštívení jejich bydliště.. a kousek bábovky. Byl to takový můj návrat do dětských let. Byla jsem ve třídě, kam jsem skutečně před deseti lety chodila a byla tam i paní učitelka, která mě před osmi lety učila. Bylo to fajn, moc jsem si to užila, konec praxí jsem dokonce obrečela.. a bacha, jo ? Odučila jsem tři hodiny tělocviku. Já. Já, která mám i teď čtyřky z tohoto předmětu. Ale tak co.... ty děti neházely granátem ani neskákaly do dálky. Takže tak. Sama jsem se toho hodně naučila. Například, že když na děti křičíte, napráskaj Vás. Že ta nejmenší a nejhubenější holčička může všem jíst svačiny a je jí absolutně jedno, že dítě, který váží 17 kilo prostě tolik potravy pojmout nemůže. Že když nějakou holčičku upozorníte, že má obráceně sandálky (tzv. kozí nohy), tak se s Váma už "neka". Že i sedmileté děvče je schopné říct věc jako : ,,A až se zhasnou světla, budeme dělat pod spacákem blbosti." a.. raději bez kontextu, neusnuli byste. Že v ledové kávě a energy drinku je alkohol a já ho nesmím pít. Že když budu pít alkohol, tak nevyrostu (nevyvrátila jsem mu to). Že se v átriu nikdy nic nestalo, ale když mě tam poslali na dozor, létaly vzduchem kameny a přišla paní ředitelka :). A spoustu dalších věcí....

Ale sakra ! Já chtěla původně psát o tom, že v pátek s naším ústavem vyrážíme na "sportovní kurz" (to slovo na "s" se mí hnusí) do Španělska, což je také důvod k tomu, že tenhle týden (tyhle 4 dny) píšeme asi 176 testů/slohovek/zkoušení/čtvrtletek a je to strašně moc super a nemám ani sbaleno a budu mít dvojku z těláku a čtyřku z matiky na vysvědčení (ahoj mami) a jsem naštvaná a jsem si vědoma toho, že to je má chyba (není). Lol. Ale úspěšně dočítám již osmnáctou knížku z našeho seznamu maturitní četby (knížek máme mít přečtených 20) a cítím se díky tomu výjimečně a povznáším se nad goniometrické funkce nebo jak se to..
No a na pátek se velice těším, neboť strávím cca. 24 hodin v autobuse, kde (doufám) nikdo nebude zvracet, nebude nám horko ani zima a přežijeme to bez útrap. A snad se stavíme v Mekáči a podpoříme tak naše namakaná těla připravena na bíč volejbal.
Nesmíme si zapomenout POTVRZENÍ O BEZINFEKČNOSTI, opalovací krém s faktorem (nejméně) 50, žabky a dobrou náladu. Problém ? Smutné.
Bude tam fén na vlasy ? Prý ano.
Bude tam bazén ? Prý ano.
Bude tam hromada kluků ze Strojárny ? Eh.. prý ano. Help.
Tak užívejte sluníčka i tady v Česku a za 14 dní nashle !

PS.: vracíme se 17., asi
PPS.: můj seznam věcí s sebou je nekonečný
PPPS.: jdu se učit