to si takhle sedím v hodině a odmítám dál poslouchat toho muže v bílém dlouhém hábitu, který by podle mě měl být hnědý, když se ten člověk nazývá mnichem a vykládá jakási moudra, která ani v nejmenším nemohou být moudra, když jsou jeho teorií zamotávány a přednášeny tak, že začne u práva na lidský život a skončí u debaty o delfínech, stávám se vskutku pouze bytostí, která nad tímto jeho úmyslem, zakroutit nám nepochopením hlavou i krkem, jen nečinně přemýšlí nad složitostí zabití toho brouka na zdi. To je však přečin, protože nemůžeš zabít jakoukoli bytost na zemi. To nevíš?? Tak teď už to víš, a dobře si to zapamatuj! Jinak dostaneš za pět, stejně tak při každé další odpovědi: ,,Nevím.'' A víš co? Už to není nečinnost mého přihlížení zabít brouka, teď úspěšně přemýšlím nad sebevraždou, až tam ně tyto hodiny křesťanské etiky dohnaly. Nikdy jsem pětku nedostala, protože to by bylo, abych mu já naoplátku nezamotala s další takovouhle otázkou hlavu. Já myslitelka.. Mám totiž na všechno teorie a životní myšlenky a těch se držím zuby nehty.. A když se já střetnu s ním a s těma jeho teoriema, většinou vyhrávám, neříkám že vždycky.. Ale v takovém případě celou hodinu mluvím já, protože se odkloníme záhadným způsobem od tématu a já už jen využívám situace a vítězím, protože já mám vždycky pravdu, což nakonec usoudí i on a dá mi jedničku. Tu ale než naťuká do systému, který naše škola využívá, tak je konec hodiny. A na další moudra nemáme čas. Když ho tak pozoruju, přmýšlím nad tím, co asi ve volných chvílích dělává. A kupodivu nejsem jediná, když se zadívám po třídě. Co tak asi dělá mnich po pár odučených hodinách ve 2.E, 2.S a 3.E? Bydlí v nějakým klášteře s dalšíma mnichama a podle jeho vzhledu usuzuju, že sotva opustí dveře školy, jde na brko s dalšíma mnichama a nebo do hospody, pak se dopotácí zpátky do kláštera (AMEN) a nakonci dne, kdy si alespoň někteří z nich, ti, co nejsou takoví prasata, dopřejou sprchu. A jak jsou zhulený, namáčí si špičky ručníků pod sprchu, ale jak je nohy neudrží, nakonec tam skončí ta osuška celá, pak alespoň ty rohy zatočí, což bylo původně v plánu a švihají se těma mokrýma koncema přes zadek...
Někdy mám z těch jeho argumentů pocit dobrý, ale někdy jsem zralá na panáka, což jako plnoletá jistě (ne)můžu, protože jsem ve škole. Ale jeho teorie opravdu přehnal nedávno, vyslovením pro někoho nevýznamnou nadávkou, pro mě však velmi uražení hodnou: ,,Vy ušmudlaný ateisti,'' kdy nás takto v jednom rozhovoru všechny nazval, protože jsme zrovna vedli rozepři už ani nevím o čem, podstatné na tom jsou dvě věci. Ta první je, že byl rozčílený, ale že si za to mohl sám, protože říkal kraviny a víc jak polovina třídy s jeho názory nesouhlasila.. Ta druhá polovina spala na lavici, někdo spal na podlaze obalen tunou dek (ahoj Zdeni a Áňo) nebo byla v hovoru se svou sousedící.. Já patřila mezi aktéry onoho diskutabilního hovoru, který byl od začátku o ničem a nevedl nikam, ale přesto jsem se ho účastnila, protože mi nepřišlo správné nechat se urážet a poslouchat podobná rčení. A aby mě někdo nazval ''ušmudlaným ateistou'', to už ve mně bouchly saze a tak nějak morálně jsem se snažila zvítězit. Ovšem nebyla jsem jediná, dokonce jsem ani nemusela vynaložit tolik úsilí, které jsou zpočátku do začínající hádky chtěla vložit. Slušně jsem se totiž přihlásila a otevřela jsem pusu a né oči zpozorovaly, jak se naprdnutá Štěpánka do něj pouští sama. V tu chvíli mi došlo, že si můžu dát pohov, protože to bude na dýl, Štěpka se nenechá nakrmit rohlíkem. A taky že nenechala. Vím, že jsem se do toho hovoru nakonec zapletla taky, jak přesně dopadl, to už nevím, pravděpodobně jsme opět skončili někde v moři u delfínu, kde pan učitel často svá moudra ukončil. Co ale vím jistě, že jsme ten den bezdůvodnou jedničku nikdo nedostali, protože jsme ho naštvali a protože jsme ho ubily argumenty, které byly narozdíl od těch jeho zcela neurážlivé a přesně podle zásad slušného chování.. A tak jsem zase jednou uklidnila mysl a pochopila jsem, že i když se zdám být pro někoho ateistka a dokonce ušmudlaná, můžu si ve svý hlavě dál vesele přemýšlet nad tím, jak je svět zkaženej domněnkama a nechutným přetvařováním se, z důvodu samktnýho přesvědčení jací sami doopravdy jsme..
PS: Co když právě on je ateista..?
PPS: ... o tý ušmudlanosti bych být na jeho místě nemluvila...
PPPS: Jak můžu být pro někoho ušmudlaná na duši, když moje duše je stejná jako moje oblečení??
Žádné komentáře:
Okomentovat