Sabinko,
jak jsem ti již sdělila v KrosKafé na našem intimním setkání minulý týden, dočetla jsem Šejkspírovo "Romeo a Julie" a naskočil mi naprosto brilantní nápad a to, napsat podobnou povídku, ale zaměřit se na dění dnešní doby. Jakože prostě zhrzená láska dvou týnejdžrů (jelikož jí bylo 14 tak možná i nějakej ten trestnej čin), nepochopení od rodičů, kteří se hádají kvůli svým stánkům s hot dogy ve stejné ulici a o tom, jak jí ten Romeo bude lézt do okna jako nějakej cizí úchyl, její táta ho sestřelí brokovnicí, ona se oběsí na nabíječce, ale.... no.. jenže potom začaly všude vyskakovat pousty a články o té stupidní sebevražedné hře (o které jsem mimochodem slyšela už před měsícem, mnohem dřív, než ji začala propagovat média a vkládat hesla, jak se dostat k registraci do těch článků a pak se nestačila divit, že to ta děcka zkouší a vyhledávají :)))) ) jménem "Modrá Velryba" a já nevěděla, o čem psát dřív.. tak jsem se rozhodla to nějak šetrně zkombinovat :3
ROMEO A MODRÁ VELRYBA
Byl kdysi jeden mladý chlapec,
on nesl jméno Romeo,
pro vrstevníky byl neznalec,
který styděl se za jméno.
Nechápal smysl svého života,
pak jednou klikl na Fejsbuk,
na první pokus píchl se do oka,
bylo pozdě, začal humbuk.
Hra jmenovala se "Velryba",
jeho začala poměrně baviti,
sedmý den udála se chyba,
jeho Julii stačili ubiti.
,,Byl to ten podlý kurátor !",
zakřičel náš odvážný hrdina,
jenže zaklel ho programátor,
proto teď také on umírá.
Děti, nevěřte hloupým hrám,
může se stát téměř cokoli,
donutí vás k blbejm výzvám,
ve kterých držíte pistoli.
Romeo měl také mladé sny,
vzorným otcem chtěl se stát..
Jeho dcery byly by princezny,
o tom bude jen vítr vát.
Já vím, měli by mě za mého básnického ducha zavřít. Jen tak mimochodem, stala se mi taková zvláštní věc. Představ si, že jedeš domů ze školy a od zastávky jde za tebou skoro až ke tvému příbytku (uznávám, že bydlím skoro vedle té zastávky) chlapec, jenž s tebou kdysi sdílel prostory základní školy, zřejmě si tě ani moc nepamatuje a jen tak na tebe začne mluvit, lichotit ti a tuhle supr-balící-chvilku (nechám si to patentovat) zakončí slovy, že si tě přidá na Fejsbuku a napíše ti. Nu, nenapsal, nejspíše se zalekl. Čeho ? To nevím, Bino....
PS.: tulipány jsem ti nakreslila
PPS.: abys mi, má milá, nesmutnila
PPPS.: jenomže ještě nemáš narozeniny
PPPPS.: bylo to tvý přání jediný.. ?
úterý 25. dubna 2017
středa 19. dubna 2017
V Praze blaze
Ahoj Jůlinko,
zprvu bych ti chtěla říct, že tě mám ráda, protože jsem zjistila, že na tyhle slůvka lidi dost rádi zapomínají a není to dobře, protože kromě odcizení u nich dochází k sobeckosti, která jim nesluší. Kromě toho mi začínají docházet dost závažné životní problémy, respektive jejich následky. Ukázka na příkladu, jestli konečně nezačnu něco dělat s tou angličtinou, neudělám maturitu. Jestli něco nezačnu dělat s tou matikou, ani se k tý maturitě nedostanu. Jestli se nenaučím prát, budu muset ponožky vyhazovat. (Víš kolik stojí jeden balíček ponožek? Pálku, tak mi řekni, co mám sakra dělat). Vlastně o tomhle jsem vůbec nechtěla psát, ale už o tom píšu, tak to nebudu mazat. Dneska mi nějak nejdou slova do huby, krom toho jsem zjistila,že mm hlad a asi začnu hledat něco k jídlu. A to znamená, že i když psaní článku miluju, vždycky dám přednost jídlu. Vždycky. No, v nadpise je vyjádřen název jednoho města, není to tam zbytečně ani náhodou. V tom městě jsem minulou středu byla, celkem random akce, kterou jsem domluvila s tvojí sestřenicí den před. Ujel nám vlak, což se dalo čekat, Anežka není zrovna dochvilná. A tak jsme se nakonec kolem jedný opravdu vyskytly na hlavním nádraží v Praze. Procouraly jsme jí jak jinak, jsme celkem kavárenský typy, takže jsme z Náplavky vyrazily podle mých instrukcí do nejlepší kavárny. A ano, jsem si vědoma toho, že tady zrovna vychvaluju svoje schopnosti, které poukazují na mou znalost map nebo spíš na dobrý datový připojení a sdílení datového balíčku tvé sestřenice. Píšu jak kokot, promiňte, asi bych toho měla dneska už nechat, ale když to přejdeme, možná se i něco dozvíte. Prostě jsem se cejtila jak velká holka, co si splnila sen, teda z části, dostala se do Prahy, ještě tam teda nebydlím jo, ale stejně, aspoň to tam mám prošlý. A chci bydlet (ale to bych asi neměla říkat co?) na Praze 4. Což jsem uznala za nejlepší volbu, protože je v blízkosti nemocnice, škola, jídlo a .. víc nepotřebuju. Shodou okolností souhlasila i Anežka, navíc se pořád přibližuje ta doba, kdy si tam spolu s Anežkou zařídíme hnízdečko lásky. A to sice znělo dost blbě, ale je mi to ukradený. Teď něco málo k mému šatníku. Většina mých kousků oblečení má svou minulost a je to tak správné, protože já jí mám taky, nemůžeme si nic vyčítat a tak spolu žijem. A tím bych to ukončila, jistě ti to hodně dalo, mně taky, mám velkej hlad. A teď ti tady ukážu miliony dosud nezveřejněných fotek. Važ si toho!
PS: Mám tě fakt ráda ♥
zprvu bych ti chtěla říct, že tě mám ráda, protože jsem zjistila, že na tyhle slůvka lidi dost rádi zapomínají a není to dobře, protože kromě odcizení u nich dochází k sobeckosti, která jim nesluší. Kromě toho mi začínají docházet dost závažné životní problémy, respektive jejich následky. Ukázka na příkladu, jestli konečně nezačnu něco dělat s tou angličtinou, neudělám maturitu. Jestli něco nezačnu dělat s tou matikou, ani se k tý maturitě nedostanu. Jestli se nenaučím prát, budu muset ponožky vyhazovat. (Víš kolik stojí jeden balíček ponožek? Pálku, tak mi řekni, co mám sakra dělat). Vlastně o tomhle jsem vůbec nechtěla psát, ale už o tom píšu, tak to nebudu mazat. Dneska mi nějak nejdou slova do huby, krom toho jsem zjistila,že mm hlad a asi začnu hledat něco k jídlu. A to znamená, že i když psaní článku miluju, vždycky dám přednost jídlu. Vždycky. No, v nadpise je vyjádřen název jednoho města, není to tam zbytečně ani náhodou. V tom městě jsem minulou středu byla, celkem random akce, kterou jsem domluvila s tvojí sestřenicí den před. Ujel nám vlak, což se dalo čekat, Anežka není zrovna dochvilná. A tak jsme se nakonec kolem jedný opravdu vyskytly na hlavním nádraží v Praze. Procouraly jsme jí jak jinak, jsme celkem kavárenský typy, takže jsme z Náplavky vyrazily podle mých instrukcí do nejlepší kavárny. A ano, jsem si vědoma toho, že tady zrovna vychvaluju svoje schopnosti, které poukazují na mou znalost map nebo spíš na dobrý datový připojení a sdílení datového balíčku tvé sestřenice. Píšu jak kokot, promiňte, asi bych toho měla dneska už nechat, ale když to přejdeme, možná se i něco dozvíte. Prostě jsem se cejtila jak velká holka, co si splnila sen, teda z části, dostala se do Prahy, ještě tam teda nebydlím jo, ale stejně, aspoň to tam mám prošlý. A chci bydlet (ale to bych asi neměla říkat co?) na Praze 4. Což jsem uznala za nejlepší volbu, protože je v blízkosti nemocnice, škola, jídlo a .. víc nepotřebuju. Shodou okolností souhlasila i Anežka, navíc se pořád přibližuje ta doba, kdy si tam spolu s Anežkou zařídíme hnízdečko lásky. A to sice znělo dost blbě, ale je mi to ukradený. Teď něco málo k mému šatníku. Většina mých kousků oblečení má svou minulost a je to tak správné, protože já jí mám taky, nemůžeme si nic vyčítat a tak spolu žijem. A tím bych to ukončila, jistě ti to hodně dalo, mně taky, mám velkej hlad. A teď ti tady ukážu miliony dosud nezveřejněných fotek. Važ si toho!
PS: Mám tě fakt ráda ♥
Náplavka ↑
Kavárenské záchody ↑
Obraz ↑
Bezdomovec, co toho dokázal víc než já ↑
Kampa ↑
Vlak ↑
sobota 8. dubna 2017
Kaktusárna 🌵💚
Ahoj Sábo..
Víš, když jsem byla malá, hodně malá, když mi byly asi 4 roky, měli jsme doma osmáka, jmenoval se Štístko. Měla jsem ho moc ráda, ale jednou jsem ho zatáhla za ocas a on mu upadl a už mu nenarostl.... potom si jen pamatuji, jak mi maminka řekla, že Štístka viděla brzy ráno s batůžkem a že říkal něco o Halivůdu, takže jsem si celkem jistá, že tehdy započal svou hereckou kariéru a proto jsem ho už nikdy nespatřila.
O králíčkovi Ušáčkovi se snad ani zmínot nedokážu, aniž by mi tekly slzy z očí. Byl to ten nejlepší králík na světě. Brala jsem si ho večer do postele a on pak sám odešel do klece, no fakt ! Ale měl rád jenom mě a na všechny ostatní útočil, mámě prokousl lýtko a.. no, to se králíkům v pubertě prostě občas stává, ne ? Jenže když jsme ho dali na letní pobyt k babičce na chatu, tak utekl. Brečím.
Potom tu byl Kryšák, můj potkan, který byl chytřejší než kočka, ale jednou mi okousal mého nejoblíbenějšího LitlsPetŠopáka (jenom toho jednoho, ty ostatní, méněcenné nechal na pokoji). To mi tolik nevadilo, protože Kryšák byl super, ale pak se mu udělaly nějaké malé nádory na chodidlech (mají vůbec krysy chodidla ?) a on také opustil tento svět. Pamatuji si to přesně, ten den jsem byla na pouti, přišla jsem domů a chtěla jsem si ho jít pohladit. Jen tam tak ležel a nehýbal se....
To už tu ale byl náš pejsek Džek, který je tu se mnou dodnes a to mě velice těší.
Mezitím jsem měla hrozně moc křečků (Piškota, Karkulku, eh.. #nepamatujisijejichjména) a tři malé myšky (Judy, Jeny a Jerryho (Jerry přežil 4 dny)). Je to smutné.. ale jakmile jeden tento hlodavec zemřel, táta mi koupil za 39 korun nového a tak to šlo dál a dál, až jsem při mém posledním hlodavci (při obézní Karkulince) řekla ,,STOP !", vždyť ty chudáci myšky mají tak jednotvárný život.. jsou v té malé kleci, samy, mazlit se se mnou nechtějí, jen tam tak leží nebo běhají v kolečku. Nechtěla už jsem se na to dál dívat. A KONEČNĚ se dostáváme ke stěžejnímu tématu.
KAKTUSÁRNA !
Zjistila jsem, že kaktusy jsou takové docela nenáročné květiny, které se zalévají jen jednou do týdne, vyžadují sluneční světlo a šetrné zacházení. A když umřou, tak.. jim nebudeme muset dělat hrobečky na zahrádce (je tam fakt zvířecí hřbitov, je to až děsivý, vždycky jsem těm křečkům dělala dřevěnný kříže se jménem.. některejm i dopředu #malácitliváJulča). Tak jsem si nedávno pořídila tři malé kaktusy a teď ti je předvedu :
Tohle je ŠALÍNA
Šalína je židovského původu, má ráda dlouhé procházky po pláži a její nejoblíbenější příchuť zmrzliny je limetková. Poslouchá spíše klasickou hudbu a nejraději ma Chopina. Tvrdí, že její ideální partner by měl mít dlouhé bodliny a velké srdce.
Tady máme IGORA
Igor sedí na poličce uprostřed, je narozený ve znamení vodnáře, a proto se snaží být odlišný a přebývá v černém květníčku. Udržuje přátelské vztahy mezi svými sousedy a miluje pohodové neděle. Rád si čte satirické články v novinách.
A tramtadadáá.. BORIS IVÁNOVIČ
Boris je rodilý Rus, moc toho nenamluví, ale je to hodný kaktusák. Většinou se tváří docela melancholicky, ale prý to je osobní problém a již to řeší se svým psychiatrem. S rodiči neměl nikdy dobré vztahy a dnes se už bohužel nestýkaji.
Jo a málem bych zapomněla.... tady je jejich soused ze třetího patra, který jim nikdy oficiálně neprozradil své jméno, ale všichni mu již po dlouhá léta přezdívají ,,KRIPLÍN", protože nemá trny a přesto o sobě říká, že je a vždycky byl kaktusem. Igor se jednou zmínil, že je to možná plastickou operací, kterou Kriplín podstoupil a ona se nezdařila. Takhle nyní vypadá :
PS.: o prázdninách někam zajdeme, jasný ?
PPS.: mohla bych jim založit deníčky, jako se dělají novorozeňatům, nemyslíš ?
PPPS.: snad tě má litl-story příliš neunavila
PPPPS.: NEMUSÍ SE VENČIT !!
Víš, když jsem byla malá, hodně malá, když mi byly asi 4 roky, měli jsme doma osmáka, jmenoval se Štístko. Měla jsem ho moc ráda, ale jednou jsem ho zatáhla za ocas a on mu upadl a už mu nenarostl.... potom si jen pamatuji, jak mi maminka řekla, že Štístka viděla brzy ráno s batůžkem a že říkal něco o Halivůdu, takže jsem si celkem jistá, že tehdy započal svou hereckou kariéru a proto jsem ho už nikdy nespatřila.
O králíčkovi Ušáčkovi se snad ani zmínot nedokážu, aniž by mi tekly slzy z očí. Byl to ten nejlepší králík na světě. Brala jsem si ho večer do postele a on pak sám odešel do klece, no fakt ! Ale měl rád jenom mě a na všechny ostatní útočil, mámě prokousl lýtko a.. no, to se králíkům v pubertě prostě občas stává, ne ? Jenže když jsme ho dali na letní pobyt k babičce na chatu, tak utekl. Brečím.
Potom tu byl Kryšák, můj potkan, který byl chytřejší než kočka, ale jednou mi okousal mého nejoblíbenějšího LitlsPetŠopáka (jenom toho jednoho, ty ostatní, méněcenné nechal na pokoji). To mi tolik nevadilo, protože Kryšák byl super, ale pak se mu udělaly nějaké malé nádory na chodidlech (mají vůbec krysy chodidla ?) a on také opustil tento svět. Pamatuji si to přesně, ten den jsem byla na pouti, přišla jsem domů a chtěla jsem si ho jít pohladit. Jen tam tak ležel a nehýbal se....
To už tu ale byl náš pejsek Džek, který je tu se mnou dodnes a to mě velice těší.
Mezitím jsem měla hrozně moc křečků (Piškota, Karkulku, eh.. #nepamatujisijejichjména) a tři malé myšky (Judy, Jeny a Jerryho (Jerry přežil 4 dny)). Je to smutné.. ale jakmile jeden tento hlodavec zemřel, táta mi koupil za 39 korun nového a tak to šlo dál a dál, až jsem při mém posledním hlodavci (při obézní Karkulince) řekla ,,STOP !", vždyť ty chudáci myšky mají tak jednotvárný život.. jsou v té malé kleci, samy, mazlit se se mnou nechtějí, jen tam tak leží nebo běhají v kolečku. Nechtěla už jsem se na to dál dívat. A KONEČNĚ se dostáváme ke stěžejnímu tématu.
KAKTUSÁRNA !
Zjistila jsem, že kaktusy jsou takové docela nenáročné květiny, které se zalévají jen jednou do týdne, vyžadují sluneční světlo a šetrné zacházení. A když umřou, tak.. jim nebudeme muset dělat hrobečky na zahrádce (je tam fakt zvířecí hřbitov, je to až děsivý, vždycky jsem těm křečkům dělala dřevěnný kříže se jménem.. některejm i dopředu #malácitliváJulča). Tak jsem si nedávno pořídila tři malé kaktusy a teď ti je předvedu :
Tohle je ŠALÍNA
Šalína je židovského původu, má ráda dlouhé procházky po pláži a její nejoblíbenější příchuť zmrzliny je limetková. Poslouchá spíše klasickou hudbu a nejraději ma Chopina. Tvrdí, že její ideální partner by měl mít dlouhé bodliny a velké srdce.
Tady máme IGORA
Igor sedí na poličce uprostřed, je narozený ve znamení vodnáře, a proto se snaží být odlišný a přebývá v černém květníčku. Udržuje přátelské vztahy mezi svými sousedy a miluje pohodové neděle. Rád si čte satirické články v novinách.
A tramtadadáá.. BORIS IVÁNOVIČ
Boris je rodilý Rus, moc toho nenamluví, ale je to hodný kaktusák. Většinou se tváří docela melancholicky, ale prý to je osobní problém a již to řeší se svým psychiatrem. S rodiči neměl nikdy dobré vztahy a dnes se už bohužel nestýkaji.
Jo a málem bych zapomněla.... tady je jejich soused ze třetího patra, který jim nikdy oficiálně neprozradil své jméno, ale všichni mu již po dlouhá léta přezdívají ,,KRIPLÍN", protože nemá trny a přesto o sobě říká, že je a vždycky byl kaktusem. Igor se jednou zmínil, že je to možná plastickou operací, kterou Kriplín podstoupil a ona se nezdařila. Takhle nyní vypadá :
PS.: o prázdninách někam zajdeme, jasný ?
PPS.: mohla bych jim založit deníčky, jako se dělají novorozeňatům, nemyslíš ?
PPPS.: snad tě má litl-story příliš neunavila
PPPPS.: NEMUSÍ SE VENČIT !!
středa 5. dubna 2017
Život v báglu.
Ahojda Zlondýnko,
dnes zrovna nemám moc věcí na srdíčku, které bych ti ráda řekla. Asi je to tím, že jsme se za poslední týden viděly hned třikrát, což je třikrát víc než jindy. Já mezitím naučila ségru jezdit autobusem a dobře, jedno téma bych měla. Jedna moje dobrá kamarádka, která čte naše články, nechápe moje články. Ahoj Kristýnko ♥
Tak jsem si řekla, že napíšu něco, co pochopí víc lidí. A jen pro urovnání, já taky většinu svých článků nechápu.
Otázka je, o čem bych jako měla psát? No, nejradši bych se svezla po naší sousedce, která je teď zrovna nalepená na našich dveřích a poslouchá, jestli tady někoho nemám. No, jedna nejmenovaná osoba mi poradila (ahoj tati), že mám zkusit sebrat někde psí víte co, zabalit to do ubrousku, vzít další ubrousky a ty pak zapálit na rohožce dotyčné osoby, zazvonit a utéct. Neberte to prosím jako návod, i když to je návod, protože kdyby vás pak mučili, vím, že byste řekli kdo vám to poradil. No, kdo to nepochopil, dotyčná osoba pravděpodobně po kratší chvíli otevře dveře (když ne, tak raději neutíkejte tak daleko a zalarmujte hasiče), a uvidí, že mu hoří jakási věc na rohožce. Bude mít na nohou domácí papuče a aby zabránil vznikajícímu požáru, obětuje je a vši silou bude dupat a skákat, aby požár zastavil. Pořád tady mluvím o požáru, bavíme se o pár kapesníčcích 20x20cm ano? No a kdo stále nepochopil, to hovínko, které je na tom celé nejpodstatnější je velmi příjemné na noze. Víc bych to asi raději nerozpatlávala, jakože chápeme se, už nemluvím o hovínku, ale o tomto návodu, který není návodem a raději změním téma. Co třeba počasí? Vyhovuje? Já mám hrozně šťastný období a už mi nenaštve ani déšť, prostě prší a já se směju jak zfetovaná koza. No a když je sluníčko, tak si ho taky užívám, hodně. Plánuju léto strávit u vody a budu pak černá jak bota, protože se budu smažit jak karbanátek ve friťáku. Píšu ve friťáku, protože mi to chutná líp než na pánvi. Plánuju teď velký věci, koupím si velkou osušku a velkej bágl, když nebudu u vody, pojedu asi do Budapešti, vlakem, vyjde to levně a za noc tam jsem. Hlavně že nebudu v Plzni. Nemám ráda Plzeň. No řekni, jakej na ní máš názor ty? (Kdyžtak čet, ať nejsme sprostý takhle na veřejnosti). Hele už nemám co psát, jakože mám, ale jsem líná a mám rozkoukaný Upíří deníky, tak já jdu zase koukat jo..
PS: Nevěřila bys, že Daemon nakonec bude lepší než Stefan!
PPS: Jo, nezblnu z toho neboj..
PPPS: Psala jsem test z ájiny a vůbec jsem se na něj neučila, to já nedělám, ale vůbec si nemyslím, že dopadne nějak blbě.
dnes zrovna nemám moc věcí na srdíčku, které bych ti ráda řekla. Asi je to tím, že jsme se za poslední týden viděly hned třikrát, což je třikrát víc než jindy. Já mezitím naučila ségru jezdit autobusem a dobře, jedno téma bych měla. Jedna moje dobrá kamarádka, která čte naše články, nechápe moje články. Ahoj Kristýnko ♥
Tak jsem si řekla, že napíšu něco, co pochopí víc lidí. A jen pro urovnání, já taky většinu svých článků nechápu.
Otázka je, o čem bych jako měla psát? No, nejradši bych se svezla po naší sousedce, která je teď zrovna nalepená na našich dveřích a poslouchá, jestli tady někoho nemám. No, jedna nejmenovaná osoba mi poradila (ahoj tati), že mám zkusit sebrat někde psí víte co, zabalit to do ubrousku, vzít další ubrousky a ty pak zapálit na rohožce dotyčné osoby, zazvonit a utéct. Neberte to prosím jako návod, i když to je návod, protože kdyby vás pak mučili, vím, že byste řekli kdo vám to poradil. No, kdo to nepochopil, dotyčná osoba pravděpodobně po kratší chvíli otevře dveře (když ne, tak raději neutíkejte tak daleko a zalarmujte hasiče), a uvidí, že mu hoří jakási věc na rohožce. Bude mít na nohou domácí papuče a aby zabránil vznikajícímu požáru, obětuje je a vši silou bude dupat a skákat, aby požár zastavil. Pořád tady mluvím o požáru, bavíme se o pár kapesníčcích 20x20cm ano? No a kdo stále nepochopil, to hovínko, které je na tom celé nejpodstatnější je velmi příjemné na noze. Víc bych to asi raději nerozpatlávala, jakože chápeme se, už nemluvím o hovínku, ale o tomto návodu, který není návodem a raději změním téma. Co třeba počasí? Vyhovuje? Já mám hrozně šťastný období a už mi nenaštve ani déšť, prostě prší a já se směju jak zfetovaná koza. No a když je sluníčko, tak si ho taky užívám, hodně. Plánuju léto strávit u vody a budu pak černá jak bota, protože se budu smažit jak karbanátek ve friťáku. Píšu ve friťáku, protože mi to chutná líp než na pánvi. Plánuju teď velký věci, koupím si velkou osušku a velkej bágl, když nebudu u vody, pojedu asi do Budapešti, vlakem, vyjde to levně a za noc tam jsem. Hlavně že nebudu v Plzni. Nemám ráda Plzeň. No řekni, jakej na ní máš názor ty? (Kdyžtak čet, ať nejsme sprostý takhle na veřejnosti). Hele už nemám co psát, jakože mám, ale jsem líná a mám rozkoukaný Upíří deníky, tak já jdu zase koukat jo..
PS: Nevěřila bys, že Daemon nakonec bude lepší než Stefan!
PPS: Jo, nezblnu z toho neboj..
PPPS: Psala jsem test z ájiny a vůbec jsem se na něj neučila, to já nedělám, ale vůbec si nemyslím, že dopadne nějak blbě.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)