Romeo a Modrá Velryba

Sabinko,
jak jsem ti již sdělila v KrosKafé na našem intimním setkání minulý týden, dočetla jsem Šejkspírovo "Romeo a Julie" a naskočil mi naprosto brilantní nápad a to, napsat podobnou povídku, ale zaměřit se na dění dnešní doby. Jakože prostě zhrzená láska dvou týnejdžrů (jelikož jí bylo 14 tak možná i nějakej ten trestnej čin), nepochopení od rodičů, kteří se hádají kvůli svým stánkům s hot dogy ve stejné ulici a o tom, jak jí ten Romeo bude lézt do okna jako nějakej cizí úchyl, její táta ho sestřelí brokovnicí, ona se oběsí na nabíječce, ale.... no.. jenže potom začaly všude vyskakovat pousty a články o té stupidní sebevražedné hře (o které jsem mimochodem slyšela už před měsícem, mnohem dřív, než ji začala propagovat média a vkládat hesla, jak se dostat k registraci do těch článků a pak se nestačila divit, že to ta děcka zkouší a vyhledávají :)))) ) jménem "Modrá Velryba" a já nevěděla, o čem psát dřív.. tak jsem se rozhodla to nějak šetrně zkombinovat :3


ROMEO A MODRÁ VELRYBA

Byl kdysi jeden mladý chlapec,
on nesl jméno Romeo,
pro vrstevníky byl neznalec,
který styděl se za jméno.

Nechápal smysl svého života,
pak jednou klikl na Fejsbuk,
na první pokus píchl se do oka,
bylo pozdě, začal humbuk.

Hra jmenovala se "Velryba",
jeho začala poměrně baviti,
sedmý den udála se chyba,
jeho Julii stačili ubiti.

,,Byl to ten podlý  kurátor !",
zakřičel náš odvážný hrdina,
jenže zaklel ho programátor,
proto teď také on umírá.

Děti, nevěřte hloupým hrám,
může se stát téměř cokoli,
donutí vás k blbejm výzvám,
ve kterých držíte pistoli.

Romeo měl také mladé sny,
vzorným otcem chtěl se stát..
Jeho dcery byly by princezny,
o tom bude jen vítr vát.


Já vím, měli by mě za mého básnického ducha zavřít. Jen tak mimochodem, stala se mi taková zvláštní věc. Představ si, že jedeš domů ze školy a od zastávky jde za tebou skoro až ke tvému příbytku (uznávám, že bydlím skoro vedle té zastávky) chlapec, jenž s tebou kdysi sdílel prostory základní školy, zřejmě si tě ani moc nepamatuje a jen tak na tebe začne mluvit, lichotit ti a tuhle supr-balící-chvilku (nechám si to patentovat) zakončí slovy, že si tě přidá na Fejsbuku a napíše ti. Nu, nenapsal, nejspíše se zalekl. Čeho ? To nevím, Bino....

PS.: tulipány jsem ti nakreslila
PPS.: abys mi, má milá, nesmutnila
PPPS.: jenomže ještě nemáš narozeniny
PPPPS.: bylo to tvý přání jediný.. ?