Víš, když jsem byla malá, hodně malá, když mi byly asi 4 roky, měli jsme doma osmáka, jmenoval se Štístko. Měla jsem ho moc ráda, ale jednou jsem ho zatáhla za ocas a on mu upadl a už mu nenarostl.... potom si jen pamatuji, jak mi maminka řekla, že Štístka viděla brzy ráno s batůžkem a že říkal něco o Halivůdu, takže jsem si celkem jistá, že tehdy započal svou hereckou kariéru a proto jsem ho už nikdy nespatřila.
O králíčkovi Ušáčkovi se snad ani zmínot nedokážu, aniž by mi tekly slzy z očí. Byl to ten nejlepší králík na světě. Brala jsem si ho večer do postele a on pak sám odešel do klece, no fakt ! Ale měl rád jenom mě a na všechny ostatní útočil, mámě prokousl lýtko a.. no, to se králíkům v pubertě prostě občas stává, ne ? Jenže když jsme ho dali na letní pobyt k babičce na chatu, tak utekl. Brečím.
Potom tu byl Kryšák, můj potkan, který byl chytřejší než kočka, ale jednou mi okousal mého nejoblíbenějšího LitlsPetŠopáka (jenom toho jednoho, ty ostatní, méněcenné nechal na pokoji). To mi tolik nevadilo, protože Kryšák byl super, ale pak se mu udělaly nějaké malé nádory na chodidlech (mají vůbec krysy chodidla ?) a on také opustil tento svět. Pamatuji si to přesně, ten den jsem byla na pouti, přišla jsem domů a chtěla jsem si ho jít pohladit. Jen tam tak ležel a nehýbal se....
To už tu ale byl náš pejsek Džek, který je tu se mnou dodnes a to mě velice těší.
Mezitím jsem měla hrozně moc křečků (Piškota, Karkulku, eh.. #nepamatujisijejichjména) a tři malé myšky (Judy, Jeny a Jerryho (Jerry přežil 4 dny)). Je to smutné.. ale jakmile jeden tento hlodavec zemřel, táta mi koupil za 39 korun nového a tak to šlo dál a dál, až jsem při mém posledním hlodavci (při obézní Karkulince) řekla ,,STOP !", vždyť ty chudáci myšky mají tak jednotvárný život.. jsou v té malé kleci, samy, mazlit se se mnou nechtějí, jen tam tak leží nebo běhají v kolečku. Nechtěla už jsem se na to dál dívat. A KONEČNĚ se dostáváme ke stěžejnímu tématu.
KAKTUSÁRNA !
Zjistila jsem, že kaktusy jsou takové docela nenáročné květiny, které se zalévají jen jednou do týdne, vyžadují sluneční světlo a šetrné zacházení. A když umřou, tak.. jim nebudeme muset dělat hrobečky na zahrádce (je tam fakt zvířecí hřbitov, je to až děsivý, vždycky jsem těm křečkům dělala dřevěnný kříže se jménem.. některejm i dopředu #malácitliváJulča). Tak jsem si nedávno pořídila tři malé kaktusy a teď ti je předvedu :
Tohle je ŠALÍNA
Šalína je židovského původu, má ráda dlouhé procházky po pláži a její nejoblíbenější příchuť zmrzliny je limetková. Poslouchá spíše klasickou hudbu a nejraději ma Chopina. Tvrdí, že její ideální partner by měl mít dlouhé bodliny a velké srdce.
Tady máme IGORA
Igor sedí na poličce uprostřed, je narozený ve znamení vodnáře, a proto se snaží být odlišný a přebývá v černém květníčku. Udržuje přátelské vztahy mezi svými sousedy a miluje pohodové neděle. Rád si čte satirické články v novinách.
A tramtadadáá.. BORIS IVÁNOVIČ
Boris je rodilý Rus, moc toho nenamluví, ale je to hodný kaktusák. Většinou se tváří docela melancholicky, ale prý to je osobní problém a již to řeší se svým psychiatrem. S rodiči neměl nikdy dobré vztahy a dnes se už bohužel nestýkaji.
Jo a málem bych zapomněla.... tady je jejich soused ze třetího patra, který jim nikdy oficiálně neprozradil své jméno, ale všichni mu již po dlouhá léta přezdívají ,,KRIPLÍN", protože nemá trny a přesto o sobě říká, že je a vždycky byl kaktusem. Igor se jednou zmínil, že je to možná plastickou operací, kterou Kriplín podstoupil a ona se nezdařila. Takhle nyní vypadá :
PS.: o prázdninách někam zajdeme, jasný ?
PPS.: mohla bych jim založit deníčky, jako se dělají novorozeňatům, nemyslíš ?
PPPS.: snad tě má litl-story příliš neunavila
PPPPS.: NEMUSÍ SE VENČIT !!
Žádné komentáře:
Okomentovat