PROSLOV !!

Milá Bino.. Nedávno jsme měli za úkol v hodině českého jazyka (konkrétně slohu) napsat proslov, který bychom jaksi přednášeli na konci roku na našem vyřazení.... jak bychom si ho asi tak představovali. Já se k tomuto úkolu postavila čelem a asi tři týdny předem jsem už měla sloh napsaný. Totálně se mi líbí a všichni mi ho chválili (děkuju.. mami), ale i přesto jsem dostala dvojku.. ano, DVOJKU ! Chvalitebnou !! Takže.. ho sem teď vkládám a doufám, že Vám, jako čtenářům se líbit bude..... Vážení rodiče, milí spolužáci, svatý učitelský sbore Devět let uplynulo jako voda a já tu teď stojím proto, abych se za naši třídu rozloučila s devátým ročníkem, který opouští náš drahocenný ústav, a též proto, aby na mne byla mamka pyšná. (Ahoj.) Myslím si, ba jsem si dokonce jistá, že převážná většina učitelů na naši třídu jen tak lehce nezapomene. Pokud jsme je tedy zapomenout nedonutili. Chvílemi jsme byli dobrá parta, jindy jsme se zas hádali, ale nikdy jsme se navzájem nepřestali podporovat a dotáhli jsme to společně až sem. Ano, někteří jedinci byli sice problémovější, než jiní, ale i jejich nemístné poznámky nám dokázali vykouzlit úsměv na tváři, jak jste mohli vidět v dnešním představení. Teď by byla na místě rekapitulace let minulých. Pokusím se nějak zhodnotit průběh našeho života na této škole. V první třídě jsme sem přišli, natěšení a plní odhodlání přicházet na kloub novým věcem. Naučili jsme se číst, počítat a ve třetí třídě jsme například zjistili, proč se v nějakých slovech píše měkké “i“ a v jiných zas tvrdé “y“. I když to někteří nepochopili doteď, ale to je vedlejší. V červnu páté třídy jsme si otevřeli Rychlý špunty na oslavení úspěšného ukončení prvního stupně a hurá vstříc druhému. Čekala nás spousta nových věcí, například skříňky místo šaten, téměř na každý předmět jiný vyučující a samozřejmě mnohem víc učení, než jsme byli zvyklí. Ale zvládli jsme to a jako celek jsme se ještě víc sjednotili. V sedmé třídě jsme se spojili se zbytkem 7.A a přibylo k nám asi šest nových spolužáků. Museli jsme si na ně zvyknout a šlo to. Zanedlouho už jsme je brali jako jedny z nás, jakoby do našeho kolektivu patřili už dlouho. Potom ale přišla třída osmá, kdy nám bylo řečeno, že nám jde o známky a to samé v první polovině ročníku nynějšího, tedy devátého. Museli jsme se hodně snažit. Tehdy jsme se poprvé pořádně naučili jednu užitečnou věc… a to modlení za čtyřku. Některým to vycházelo podle představ, někomu zas tak úplně ne, ale nikdo nepropadl, což je myslím docela úspěch. Dostáváme se tedy do toho nejkrutějšího času, a to je duben letošního roku. Již od ledna nám vyučující tloukli do hlavy, že přijímačky se kvapem blíží, ať hlavně včas odevzdáme přihlášky na střední školy a ať se alespoň trochu učíme, abychom se někam dostali. Stresu v tomto období nebylo málo, ale nakonec to naše 9.B zvládla bez větších problémů a všichni se dostali tam, kam chtěli a když ne napoprvé, tak na odvolání, nebo v druhém kole. Drtivé většině z nás se teď zdá, že na základku nikdy nebude vzpomínat v dobrém a ráda, ale postupem času se to změní. Všechny nehezké vzpomínky se vytratí a nám zůstanou jen ty vtipné, hezké a příjemné… asi. Budeme na tato školní léta vzpomínat se slzou v oku, jako to teď dělávají naši rodiče, nebo jiní příbuzní. A také pochopíme, že to učení nakonec stálo za to a nám to přece jen k něčemu bylo, alespoň jako dobrý základ pro další vzdělávání… Doufám, že za tu větu dostanu alespoň jedničku. Za patnáct let si zorganizujeme třídní sraz v nějaký strašný hospodě a budeme se smát nad starými fotkami a nad tím, jak jsme se změnili, či naopak zůstali skoro stejní. Přijde tam i naše drahá paní učitelka a bude jí to slušet stejně tak, jako jí to sluší právě dnes. Ale svět se nepřestane točit s koncem jedné éry. Bude se pořád točit a my půjdeme dál svojí cestou, kterou jsme si nedávno zvolili. Sice dnes odcházíme, ale nahradí nás jiní a za rok tady bude stát zas jiný zástupce devátého ročníku a bude tu vykládat podobné výroky, jako tady teď vykládám já. Nakonec bych tedy chtěla popřát hodně štěstí svým kamarádům na střední a učitelům pevné nervy s mladšími žáky. To je ode mě dnes vše. Děkuji za Vaši pozornost. Tak.. konec :D já myslím, že dobrý, ne ? Jsem s tím naprosto spokojená. Pozdravuji paní učitelku češtiny.
PS.: VZALI MĚ NA ŠVEJCÁÁRNUUUUU ! PPS.: tenhle týden píšeme každej den test.. že si ty učitelky nedají pokoj :(
PPPS.: dneska mám Absolvenťák, tak přijď v půl šestý do hudebky, Puso :*

''Být šťastný" má hlubší význam

Ahoj MARODE,
Právě jsem vylezla z vany, ve které mě napadala různá témata, o kterých bych mohla psát v dnešním článku, ale nakonec z toho vyšlo... NIC. Absolutní nic na poli senzací. Tak dobře, náš blog je o tom, jak žijeme, jak si vedeme život, co do něj přijde a co odejde. A já to dneska pojmu zase trochu po svym.. Víš tak jsem se zamyslela nad tím, z čeho mám  radost, nebo co je vlastně teď náplní mého života a musím teda říct, že občas stojí za to si takovouhle otázku položit, protože mě by ani nenapadlo, co o sobě všechno zjistím. Tak chodím do devítky, úplně úžasný fakt, z kterého neplyne vůbec nic, jen to, že mám před sebou dalších pár let školy. Co je na tom dobrý je to, že se konečně budu zaměřovat na to, co chci dělat, protože já to vím. Špatný je, že jsem asi úplnej marťan, protože jsem z mého okolí jediná a já bych narozdíl od všech už chtěla dělat jen svou práci, třeba se posunout o pár let dopředu a stresovat se z jiných věcí než zrovna ze známek. Nejsem typ člověka, co se dovede něco našprtat a pak bravurně předvede u tabule. Mám prostě pocit, že chci cítit hlubší význam všeho. Vždyť i tenhle článek píšu s neopatrností, která se mě občas chytne. Nedávno se mě kamarád zeptal: ,,Ty hele, ty seš přijatá na školu, víš co chceš dělat, život máš jakžtakž srovnanej, kamarády vcelku nepotřebuješ, protože si vystačíš sama, seš originální, nepovyšuješ se, umíš se vcítit do druhých, seš nezaujatá a umíš poradit. Řekni mi, co ty ještě potřebuješ k dokonalosti?" A já jsem se nad touhle poznámkou úplně zastavila. Pořád se na mě v zrcadle dívá jedna holka. Ráno, odpoledne, večer. Pořád je to ta samá, možná vypadá jinak, možná do večera změní názor, protože ona má názor na všechno a vždycky mi odpoví, ale pořád je to ona. Její životní chvíle ať už jsou to prohry nebo výhry pořád prožívám s ní. Čas mě hodně naučil a mě by vůbec před pár lety nenapadlo, že budu mít svůj životní cíl. Když ten cíl máš, máš tendenci se k němu dostat. Cestu si vytváříš sama, i když je zdlouhavá má konec a na tom konci je zase začátek. Vlastně zjistíš, že jsi v jednom koloběhu. Abys mohla být šťastná, musíš dělat věci, který tě baví, musíš trávit čas s lidmi, které máš ráda, musíš se umět povznést, dobře se tvářit, nebýt pesimistická, což může být ten hodně velký problém, ale hlavně to musíš být pořád ty. Alespoň já to tak má, protože jsem prostě zásadová. Jsem tak zásadová, že když prostě něco řeknu, myslím to smrtelně vážně a svý sliby umím splnit navzdory vnějším vlivům. Panebože, tady to zavání odborným textem.. Ale dokončím to. Kolem mě je strašně nešťastných lidí. Pořád si na něco stěžujou, nepřijímají realitu, to je jedna věc, ale druhá je ta, že tu realitu si můžou vytvořit sami. Když je někdo nemocnej, je to jen odraz jeho těla, jeho duše, která je nespokojená a dá nám to najevo. Všechno má hlubší význam, Co se ale zamyslet nad tím, proč to tak je? Vždyť ty nešťastníci si ten život znepříjemňují sami. Něco se mi přece nelíbí, tak to změním, změním celý uhel pohledu. Vžij se do role někoho úplně jinýho, taky to nemá lehký a taky jede pořád dál. Nakonec se i ze dna dá vyhrabat, otázkou je, jestli to chceme. V ničem jiném to nevězí. Než nad tím vším uděláš závěr, nech mě ještě dopsat pár vět. Možná že působím šťastně, já jsem, až na malé nedostatky prostě šťastná jsem. Ale taky mám pár svých much, který potřebuju usměrnit do koloběhu. Vím o věcech, který chci a musím změnit, je to v myšlení, naslouchám tomu co chci já a ne jen podvědomí ovlivněné dnešním světem. Mám plán a když mám k tomu cíl, připadám si jako bych v ruce držela mapu s buzolou a před sebou měla cestu s ukazatelem.

PS: Je to tak hluboký, že jsem z toho dostala hlad.
PPS: Jestli jsi to dočetla a vážně se nad tím zamyslela, jseš úžasná!!

PŘÍJMAČKY - a co teď ?

Milá Bino, mohu ti s největším klidem v duši oznámit, že jsem naštvaná, ano.. naštvaná, že ty už jsi přijatá a já musím stres z příjmaček zažívat sama. Už jen SAKRA dva DNY !! Já.. asi umřu.... to je samý : ,,A učíš se ? A učila ses ? A víš, že tam berou hrozně málo lidí ? A víš, v jakém patře je ta učebna ? A stihneš tam dojet včas ? Nemáme jet s tebou ? Nezapomeň si propisku a trojúhelník ! Zopakuj si ještě ty rovnice.... neměla bys furt jen sedět u televize, koukni na tu matiku.." hele.... každou noc se mi o tom zdá, mám z toho strach, klepu sd, dokonce jsem si skoro začala kousat nehty (ale nezačala !!) a přežírám se.... už, aby to bylo za mnou. A ano, učila jsem se a učím se. Ale abych nepropadla vlastnímu užírání se, musím dodržovat několik pravidel : 1) dopřát si klid a čas na sebe Nemůžu u těch učebnic prosedět víc, jak 2 hodiny denně, i když se mi jednou povedlo být nalepená na noutbuk s Cermat testy od dvou odpoledne do půl desáté večer (děkuji za pomoc Tedovi, díky..), ale to jsem byla nemocná..

 

2) zapamatovat si to, co tam určitě bude Mně čeština nedělá problém, troufám si říct, že mě baví, ale matika.. pff, nemám ani potuchu o tom, co je to "logické myšlení"..... a v sobotu jsem zjistila, že tak úplně nedávám převody jednotek (metry čtvereční, decimetry krychlový..) a musím došrotit vzorečky..... ale většinu jsem si nalepila na skříň vedle postele a jsem v pogodě.

 

3) musím hrát na klavír Mimo toho, že mám na konci dubna absolventský koncert po sedmi letech v hudebce (wau, to je krutý), tak se u hry na klavír úžasně odreaguji a.. prostě.... je to super :D

   

 4) držet se dál od ledničky Opravdu bych dokázala vyžrat celý obsah lednice, když přemýšlím nad zlomky.... báj d vej, lednice je ve tvaru kvádru, dejme tomu, že její rozměry by byly 2m, 1m a 1,2m .. jaký by byl obsah této chladničky ? A co objem ? Nevíš, co !? Protože ty se na to můžeš vykašlat !!!! A já si jdu ty vzorečky vypsat do poznámek a číst si je....

   

 5) udělat si čas na kamarády Víkend nám sice nevyšel, Sabi, ale slibuju, že se to zlepší :* jenže toho mám teď opravdu dost, chápeš.... 

 

Tak doufám, že si z tohohle článku alespoň někdo něco vzal, nebo, že článek pobavil a pomohl zabít čas, který jste mohli věnovat lineárním rovnicím..... no nic, já se s vámi loučím a čúz ! PS.: jede nám to už po sedmej, budeme tam projistotu dřív, ju ? PPS.: čum na můj Instagram PPPS.: pápá, maj lejdy ! ♡