Poličky života

Ahoj!
Životní filozofie mě stále nutí hrát si s velkýma slovama, který mají význam na vysokých školách, ve vzdělaných kruzích a u snobů, kteří neznají jejich význam, ale s jejich používáním vypadají ještě víc snobsky. Možná to bude znít jako klišé, ale zjistila jsem, že je tolik slov, kterým nerozumím, tolik pravopisně rozdělených škatulí, do kterých jsem ještě ani neměla možnost nahlédnout, protože jsem teprve šestnáctiletá holka, co si doteď život představovala, jako všem stejně nalinkovaný scénář. Narodíš se, rodiče tě buď milují (jako mě) a nebo tě nemají rádi, podle toho vyrůstáš, buď šťastně nebo nešťastně. Jako malé dítě ničemu nerozumíš, pomalu ale s přibývajícími svíčkami na dortu začínáš chápat, o čem život je. Představy o životě jsou mnohdy zkreslené a ukazující jen to, co je pomíjivé. Pomíjivý dokáže být i fakt, že jsem si doteď život představovala až moc pohádkově. Už jsem si zvykla, že představy jsou výplody chorého mozku a že se nikdy nesplní, ale zarazila jsem se až ve chvíli, kdy jsem si to konečně uvědomila. Stalo se to nedávno. Ve svém volném čase hodně čtu a stávám se tak terčem výsměchu (věříš, že je mi to úplně ukradené?), protože už mám ale na prvák splněny tituly jako Obsluhoval jsem anglického krále, Žert, Ostře sledované vlaky, Šmídovu Ofélii a zbytek četby k maturitě, začala jsem v knihovně vymetat poličky s psychologickou tématikou, hledání sama sebe, umění milovat a všechny takovýhle nádhery, který ti otevřou oči, který jsi ač nechtěně měla celý život zavřené právě důsledkem všech vnějších vlivů, počínajících v tramvaji a končících doma na pohovce. Nebudu teď ani tebe ani tu malou hrstku našich čtenářů zahlcovat kecama o tom, jaký další to na mě mělo vlivy, protože za prvý už jsem pochopila, že říkat všem všechno se prostě nevyplácí, za druhý jsem pochopila, že s láskou je to taky celý jinak a za třetí ještě by to začali číst taky a nebyla bych jediná, kdo si pro pravidelnou dávku této literatury do knihovny chodí. Během života je nutný uvědomit si několik věcí. Že nikdy nebudu mít vlasy jako Hazel Grace, že spálenina ze sporáku sama nezmizí, že vylitý kafe je vždycky vylitý kafe, že když ti chybí přečíst 314 stránek, určitě to nedočteš za hodinu, že křivě ušitý kalhoty, budou vždycky špatně sedět, že mokrá voda není metafora, ale fakt, že spánek na levém boku je lepší, že k snídani je nejlepší čaj, že i když nebudeš kouřit, stejně umřeš, že mokrý ponožky je lepší sundat, že když někam jedeš, je fajn zabalit si minimálně den předem, že přítomnost je krásná,.. Když si takovýhle věci uvědomíš, musíš si je taky připustit. A aby sis je mohla připustit, musíš je umět dostatečně prožívat. Neříkej kdyby, protože když si budeš říkat kdyby, stane se to tvojí rutinou jako se slovy "Ano, udělám to." (Všichni ví dopředu, že to neuděláš). Kdyby mluví o minulosti a ta už byla, nad tou nepřemejšlej.. Musím říct, že se mi opravdu líbí tvůj poslední článek. Blues pro bláznivou holku je neuvěřitelně plnej lásky a dojmů z tehdejší doby, četla jsem to dvakrát, protože jsem si na poezii v tý době ulítávala. Nedávej Zikymu v letadle pusu, točí se z toho hlava.

P.S. Takže jsem si ujasnila priority a začala jsem víc číst..
P.P.S. No bože tak se nezblázni, to přece vím, že nikdo víc než já nečte..
P.P.P.S. Nevěřila bys, jak moc uklidňuje věta - Dnes jsem odhodlána žít bez myšlenek na minulost i na budoucnost..
P.P.P.P.S. Nebo taky používám tuhle - Mír je jediný cíl, odprostím se od nenávisti a budu rozdávat lásku..
P.P.P.P.P.S. Tu lásku rozdávám, ale ne jak si myslíš...
P.P.P.P.P.P.S. Trpím sebekontrolou, nosím havlovky a mám nutkání pořád si žehlit vlasy

Maturitní četba.. ?

Olá, Bina !
Je dosti, možné, že tě poněkud zaskočil název tohoto článku (nebo snad, že zaskočil i někoho jiného).. ale já ti to ihned objasním ! Jde totiž o to, ano, jo.. jsem v prváku. Ale já ti to povím.... naše třída chytla výbornou češtinářku, která nás opravdu skvěle připravuje na maturitu už v takhke útlém věku, taky nás známkuje dost přísně, prý ,,podle Cermatu" (proto mi jednička na vysvígo utekla asi o 9 setin) a neustále nám připomíná, že pro naše vlastní dobro bychom měli za první ročník + letní prádniny přečíst kolem osmi/deseti knih.. že jí možná nevěříme, ale bude to náročnější a náročnější a nakonec budeme mít dost málo času a budeme nuceni se učit zas jiné věci.. takže Lišková se do toho opřela.
Stále jen malé úzké knížečky, asi dvě jsem dokonce četla v PéDéeFku a říkala jsem si : ,,Jo ! To bude super ! Jde mi to rychle !" jenže hned po druhý knížce jsem se vykašlala na dělání si "zápisů" a brzo to všechno na sto procent zapomenu.. takže bombový ♡
Ale co jsem četla ?

1) Máj (po tom, co jsem pochopila, kdo je kdo, se to docela pochopit dalo)
2) O myších a lidech (strašně mě to zaujalo, hned jsem si šla pustit i film a slzička ukápla)
3) Divá Bára (tady jsem výtah z textu vzdala, tam toho bylo toolik.. a uvědomila jsem si, že příběh znám z Adaptačního kurzu, jde nám ho jednou vyprávěla tehdejší češtinářka, tvá oblíbená :D)
4) Blues pro bláznivou holku (netuším, o co tam šlo.)
5) Krysař (úplně dokonalý, nejenom proto, že si to spojuju s muzikálem od Landy)
6) R.U.R (o tomhle bych chtěla psát první písemku na knížku, je to výbornej příběh)
7) Sophiina volba

Tak.. po tom, co jsem četla všechny ty knížky, který měly sto stráneček, je pro mě tahle sedmi set stránková bichle  P E K L O  . Jedna kapitola má vždycky kolem čtyřiceti stran a to já čtu mnohdy i přes hodinu.. to se fakt nedá, navíc je to trú story a mně se z toho v lecjakých pasážích dělá fakt trochu blbě. Ale zvládnu to.. jen si to asi budu muset prodloužit, zbývá mi asi týden :D

PS.: jsme na horách a už mi z toho ****, pomalej internet, příšerná voda ve sprše, zima.. smrad z kamen.... jo, jsem na to už ŠESTNÁCT let zvyklá, ale.. eeee :( :D
PPS.: hádej, kdo letí v červenci do Řecka ? S Matýskem ? ^-^
PPPS.: musím se učit. Zachraňte Julinku

Nepochopený feminismus

Ahoj Blondýnko,
dneškem bych se ráda rozpovídala o dokonalém filmu La La Land. Jelikož zrovna neoplývám penězi, musela jsem ho na černo stáhnout z internetu a to ho přitom ještě stále promítají za nehorázné peníze v kinech. Pointa toho příběhu je zajímavá už tím, že je podána v muzikálové formě. Popravdě mě ten konec rozsekal. Chápeš to? Oni se tak strašně milujou, že si řeknou pá a každej jde radši upřednostnit svojí práci před osudem. Přišlo mi to na druhou stranu strašně blbý, protože teď ti řeknu, jak to celé vidím já. On byl pro ní až moc dobrej, ona ho nikdy nemilovala naplno a on jí miloval tak moc, že tím zničil sám sebe. Přitom ona neměla po rozchodu absolutně žádný problém s tím nabrnknout si hollywoodskýho frajera a upíchnout si s ním dítě. Podle mě ten příběh byl celej jako ukázka o ní, měl ukázat, jak si dneska vedou život ženy. Jak se systém milování otočil a podle mě tím špatným směrem. Chlapi v dnešní době milují své ženy mnohem víc než ony je. Je to důsledek feminismu, který podle mě jako úplně bezcenná složka dnešní generaci zasáhl životy všech. Muži podporují své ženy, aniž by si všimli, že dříve tomu bylo jinak. A právě ženy tímto způsobem víc a víc získávají. Stávají se z nich ještě větší kariéristky a ohledy na své muže neberou. S jídlem roste chuť, tudíž čím víc vidí snahu svého partnera, tím víc chtějí od svého partnera získat. On se jim tak prakticky úplně oddá a je nemyslitelné, aby si jen pomyslel na to, že se podřizuje. Dělá to přece pro sebe. Možná že jsem to trošku přehnala a ve filmové verzi La La Landu to nebylo až tak vidět, nicméně jsem se takto na příkladu názorně vyjádřila k problematice feminismu. Jednoduše řečeno, je to podle mě největší hloupost v dějinách lidstva. Samozřejmě až po Hitlerovi a komunistech. Stojím si za tím, že feminismus vznikl na nepodložených základech a pokud někdy někdo vyslovil slovo feminismus, důkladně mu nerozuměl. Feminismus je totiž něco, co se v lidské populaci přeměňuje na základě potřeb žen. Jejich potřeby totiž stále rostou a ony samy už nevědí kdy přestat s nároky, které kladou. Ženy by přitom bez mužů žít nemohly, je to tak nastavené, vždycky bylo a vždycky bude. Ve vztazích mezi mužem a ženou by měl panovat váhový systém, který si je roven.

PS: Ale jinak je La La Land pěknej..
PPS: Jen mi namíchl ten sobecký konec...

A co bude dál.. ?

Privjať, Bina !
Ano, dneska píšeme důležitý test z jazyka ruského a ano.. tohle bylo pa-rusky. Takže Sabinko má jediná, dnes jsem se rozhodla psát o tom, co "bude dál".... jelikož asi úplně přesně nevíš, co tím myslím (nu a já se ti nedivím), ráda ti to objasním.
Na Mesendžr storýs jsem zjistila, že se všechny děti tipu "12yo/PlazaGeng/opustilměfrajer/kouřímabychzapomněla" rozhodly, že se budou milovat.. vkládají tam fotky svých přátel (dost možná také obětí), pod kterýmiž je psáno například ,,Myluju Aničku", nebo ,,Mám rát Vojtu".. no a já se tě ptám.... KAM TEN SVĚT SPĚJE !?
Vlastně ne, chtěla jsem řešit otázku posmrtného života.. nevadí, na tyto autistické existence se podíváme raději až příště....

CO BUDE, AŽ TU NEBUDU ?
Představ si to, fakt si to živě představuj ! Jdeš do školy, srazí tě autobus a na místě skonáš.. nyní pro tebe není nic. Tvá duše opustila tvé tělo, srdce nebije, plíce nepumpují dovnitř a ven vzduch, končetiny se nehýbají.... a pro tebe už prostě neexistuje nic. Svět se může rozvíjet, mohou být rozpoutány války, nebo se třeba mohou k moci dostat feministky, zničit všechny žiletky na světě a vyvraždit muže, ale.. ty o tom prostě nevíš, ty spíš a už se to nikdy nedozvíš.... ale vždyť to je celkem nemožný, ne ? Zamyslela ses nad tím ? Však.. já musím vědět o všem, neexistuje, aby se něco odehrávalo a já byla přepnuta v módu "dédgirl", to prostě sprostě a jednoduše NE !
A tak se vás všech ptám.... CO je po smrti ?

1) dle mne nejlepšejší varianta a to REINKARNACE
Převtělíš se prostě.. buď do nově narozeného člověka, úplně v jiných končinách světa, absolutně nic netušícího o tom, že jako nějaká "Bina" kdysi někde existoval/a a všechno půjde zase od začátku.... nebo do zvířátka, třeba do šneka.. jo, šneci jsou prostě borci. Nebo se z tebe stane kytka, někdo ti otrhá okvětní lístečky za účelem zjistit, zda ho jeho IDOL♡ z béčka páté třídy prvního stupně má rád, či nemá rád a.. zase umřeš. Ha, stává se.

2) vejdeš do NEBE a zříš svatého Prokopa s výčitkami svědomí, že jsi celý svůj život věřila mylně v Džedájismus, Kántr Strajky a YZO.... fuj. Teď už jen doufat, zda tě tam přijmou, že.. když jsi takový zlobidlo a neučíš se na testy z matiky.

3) někde v podvědomí tvého mrtvého mozku se ZASEKNEŠ a budeš prožívat ty nejhezčejší okamžiky svého života dokola a dokola.. a když se ti něco nebude líbit, budeš to moci změnit.... nebo kdyby tě třeba zajímalo, jak by to dopadlo, kdybys tý krávě tehdy rozmlátila housle o hlavu, tak bys to prostě udělala a nebyly by z toho žádné následky.... to by se mi taky docela líbilo.. ačkoli nejsem příznivcem takýchto nástrojů

4) nebude už NIC.... a z toho mám docela strach, protože to je něco nepředstavitelnýho (já toto slovo neberu do pusy nadarmo, tak bacha, jo) a tak moc děsivýho, že abych nad tím přestala přemýšlet, tak možná i půjdu panu sousedovi ze základky rozmlátit tu jeho "sněžnou pevnost" pod MOU kuchyní, kde každý den se svými kamarády mlátí lopatou do našeho paneláku, polejvají to vodou, aby se to třeba neroztálo nebo cojávim a vyztužili to i nějakýma klackama, aby to SAKRA NESPADLO !? ..... eh, pardon.. zotavuji se z přechodného stavu epilepsie.... ahoj.

Jo a báj d vej, půjčila jsem si Sophiinu volbu, která má přes 700 stránek a to jsem taky nevěděla.. spolužačka to prý po dvou kapitolách vzdala, že to byl jen životopis nějakýho úředníka a o žádnou Sophii se tam zatím nejednalo, ale.. já se hecnu a přes jarňáky to třeba i přelouskam....

PS.: NEMÁM
PPS.: RÁD
PPPS.:  M A T I K U  ! !
PPPPS.: za týden mi začínají tanyny, drž mi grešli !
PPPPPS.: mám tě ráda, Puso :*
PPPPPPS.: jo, vlastně se jenom nudím v buse.. tak čaaau !