Ahoj!
Životní filozofie mě stále nutí hrát si s velkýma slovama, který mají význam na vysokých školách, ve vzdělaných kruzích a u snobů, kteří neznají jejich význam, ale s jejich používáním vypadají ještě víc snobsky. Možná to bude znít jako klišé, ale zjistila jsem, že je tolik slov, kterým nerozumím, tolik pravopisně rozdělených škatulí, do kterých jsem ještě ani neměla možnost nahlédnout, protože jsem teprve šestnáctiletá holka, co si doteď život představovala, jako všem stejně nalinkovaný scénář. Narodíš se, rodiče tě buď milují (jako mě) a nebo tě nemají rádi, podle toho vyrůstáš, buď šťastně nebo nešťastně. Jako malé dítě ničemu nerozumíš, pomalu ale s přibývajícími svíčkami na dortu začínáš chápat, o čem život je. Představy o životě jsou mnohdy zkreslené a ukazující jen to, co je pomíjivé. Pomíjivý dokáže být i fakt, že jsem si doteď život představovala až moc pohádkově. Už jsem si zvykla, že představy jsou výplody chorého mozku a že se nikdy nesplní, ale zarazila jsem se až ve chvíli, kdy jsem si to konečně uvědomila. Stalo se to nedávno. Ve svém volném čase hodně čtu a stávám se tak terčem výsměchu (věříš, že je mi to úplně ukradené?), protože už mám ale na prvák splněny tituly jako Obsluhoval jsem anglického krále, Žert, Ostře sledované vlaky, Šmídovu Ofélii a zbytek četby k maturitě, začala jsem v knihovně vymetat poličky s psychologickou tématikou, hledání sama sebe, umění milovat a všechny takovýhle nádhery, který ti otevřou oči, který jsi ač nechtěně měla celý život zavřené právě důsledkem všech vnějších vlivů, počínajících v tramvaji a končících doma na pohovce. Nebudu teď ani tebe ani tu malou hrstku našich čtenářů zahlcovat kecama o tom, jaký další to na mě mělo vlivy, protože za prvý už jsem pochopila, že říkat všem všechno se prostě nevyplácí, za druhý jsem pochopila, že s láskou je to taky celý jinak a za třetí ještě by to začali číst taky a nebyla bych jediná, kdo si pro pravidelnou dávku této literatury do knihovny chodí. Během života je nutný uvědomit si několik věcí. Že nikdy nebudu mít vlasy jako Hazel Grace, že spálenina ze sporáku sama nezmizí, že vylitý kafe je vždycky vylitý kafe, že když ti chybí přečíst 314 stránek, určitě to nedočteš za hodinu, že křivě ušitý kalhoty, budou vždycky špatně sedět, že mokrá voda není metafora, ale fakt, že spánek na levém boku je lepší, že k snídani je nejlepší čaj, že i když nebudeš kouřit, stejně umřeš, že mokrý ponožky je lepší sundat, že když někam jedeš, je fajn zabalit si minimálně den předem, že přítomnost je krásná,.. Když si takovýhle věci uvědomíš, musíš si je taky připustit. A aby sis je mohla připustit, musíš je umět dostatečně prožívat. Neříkej kdyby, protože když si budeš říkat kdyby, stane se to tvojí rutinou jako se slovy "Ano, udělám to." (Všichni ví dopředu, že to neuděláš). Kdyby mluví o minulosti a ta už byla, nad tou nepřemejšlej.. Musím říct, že se mi opravdu líbí tvůj poslední článek. Blues pro bláznivou holku je neuvěřitelně plnej lásky a dojmů z tehdejší doby, četla jsem to dvakrát, protože jsem si na poezii v tý době ulítávala. Nedávej Zikymu v letadle pusu, točí se z toho hlava.
P.S. Takže jsem si ujasnila priority a začala jsem víc číst..
P.P.S. No bože tak se nezblázni, to přece vím, že nikdo víc než já nečte..
P.P.P.S. Nevěřila bys, jak moc uklidňuje věta - Dnes jsem odhodlána žít bez myšlenek na minulost i na budoucnost..
P.P.P.P.S. Nebo taky používám tuhle - Mír je jediný cíl, odprostím se od nenávisti a budu rozdávat lásku..
P.P.P.P.P.S. Tu lásku rozdávám, ale ne jak si myslíš...
P.P.P.P.P.P.S. Trpím sebekontrolou, nosím havlovky a mám nutkání pořád si žehlit vlasy
Žádné komentáře:
Okomentovat