Vyklidněná

Ahoj Jůlinko,
k dnešku budu možná stručnější, protože jsme se včera po dlouhý době viděly a utratily společně nehorázný prachy, u toho jsme si dovedly leccos probrat a zkonstatovat (ten film byl dobrej). V tomhle dnu jsem dokonce měla tu čest konečně ti představit tvojí sestřenici, mojí kámošku Anežku svatou, kterou když jsi pozdravila řeklas, že jste si podobný, což je vzhledem ke genetice dost dobře nemožný. Ale o to nejde, asi bych mohla napsat něco pěknýho o tom, jak se teď mám. Jsem optimista ne věčný, ale teď jsem a je to jedna z důležitých věcí, která mě zrovna teď drží nad vodou. Jakože opravdu nad vodou, protože se nerada topím, vůbec nemám ráda vodu. Anežka chce, abych s ní jela do Ameriky dělat plavčici, chápeš to? Tak jsme zvolily kompromis, bude to Praha a skvělej byteček a já se s ní před tím budu učit k matuře, protože ona jí jinak neudělá. A abysme se tam nesešli všichni najednou, zamlouvám si moje oblíbený místo (však víš, šestnáctý patro). Tak nějak nostalgicky jsem se uklidnila, vím, že to zní divně, ale ty mě znáš až moc dobře na to, abych ti to musela vysvětlovat. Zkrátka víš jaký jsem prožívala období, chvíli bouřlivý a chvíli vyklidněný, pořád jsem se nějak hledala a jako bych se najednou zastavila v čase, ikdyž čas pořád běží, vidíš to? Zrovna ti utekla ta cenná vteřina tvýho života. Musím říct, že od tý doby, co nemám facebook se mám ještě líp, ještě víc jsem se uklidnila a je to nehorázně skvělej pocit. Dostala jsem se do takový mentální pohody a užívám si to a nikdo kolem mě to nechápe, jak můžu bejt tak vyklidněná, protože oni ví, čemu čelím a o to spíš to nechápou. Ale já už si nedovedu z věcí nic dělat, protože i tak si ze všeho pořád něco dělám a pak je to ještě horší. A víš co mi dovede do ještě lepší pohody? Když si můžu v lednovým mrazivým počasí vylézt na balkon do houpací sítě (samozřejmě oblečená, nejsem přece hazardér se svým zdravím, ikdyž mám v kapse metaforickou cigaretu a asi jenom ty mi věříš, že je opravdu jen metaforická), a u toho poslouchám tátovo cédéčko Strážce plamene od Hapky a Horáčka. Tak vyklidněná jsi nebyla ani den po výsledcích z přijímaček. No a abych to zkrátila, došlo mi, že si tady plácám játra a nikdo to nečte, protože přece nemám facebook a proto jsem nic, ale o to víc a líp budu psát, to si piš a to jenom proto, že to vlastně celý píšu vždycky tobě. Děkuju, že jsi tu když je to se mnou fakt blbý, stejně nechápu, proč vždycky musí bejt v životě přesně tři obří problémy naráz. Fakt asi pochopím až dospěju a nebo třeba nikdy..

Lyžák s Mortem

Nazdar, nazdar !
Tak jsem byla doma o svátcích, následně pár dní s mou přítelkyní angínou a minulý týden jsem prožila můj (slavnostně) první lyžák v životě. Bylo to naprosto dokonalý.. vstala jsem brzy ráno, v lyžárně jsem byla jako první (sice nikoli z natěšenosti a nehynoucí lásky ke sněhu, ale z důvodu, že ta lyžárna byla malá, obouvat si snoubordový boty je zdlouhavý a Julinka potřebuje místo) a neustále machrovala na sjezdovce s tím, jak to perfektně na prkně umím.. vyflákala jsem se naštěstí asi jen třikrát.... můj nový kamarád mě učil skákat a můj/náš starý kamarád, kterého jsme na základce nazývali "Řízek" a který nyní chytil přezdívku "Mort", mi poskytoval příjemné zázemí u sebe na pokoji, když jsem zrovna neměla tak úplně náladu na hraní Aktivit nebo pomlouvání Strojařů.... tímto zdravím Martina, ahoj ! :D .. voda tekla teplá, bohužel takovým ošklivým proudem, ale co naděláš.. nám, narozdíl od chlapců na druhé straně chodby, alespoň topilo topení a neměly jsme díru v okně, že :D ..... v pátek si všichni zabalili, vzali si balíčky se svačinou na cestu a razili si to přímo na vlak, zatímco já jsem musela zůstat sedět na recepci, vedle mě obrovský černý kufr a po druhé ruce snoubord.. seděla jsem tam určitě přes hodinu, tudíž jsem musela snášet chichotání sedmáků z nějaké základky (ukazovali si na mě a šeptali si něco jako : ,,Hele, vona tam furt sedí !") a dokonce jsem se seznámila s uklízečkou, moc fajn ženská ! Sdílela jsem s ní i bezmoc a vyčerpání ze skutečnosti, že po právě vytřené podlaze se prošlo asi šest dětí, které právě prohrály "sněžnou bitvu", takže si to asi umíš představit.. načež jsem i své mamince napsala esemesku, ať si oklepe boty, až mi půjde pomoct se zavazadli.... ale abych furt neremcala o lyžáku !

Když si mě naši vyzvedli a popojeli jsme o něco výš, k naší chatě, kde jsme strávili příjemný víkend plný dalších pádů na sněžném plavidle.. vraceli jsme se v neděli domů a já věděla, že mám v mobilu poznámky z dějepisu, které se musím našrotit, abych o den později napsala test alespoň na trojku.. už jsem sahala po tom mobilu, koukala do něj a najednou prostě slyším neblahý zvuk pneumatik, matčino oslovení otce a svůj jekot, lynoucí se autem sjíždějícím ze zledovatělé silnice.... jo, dostali jsme smyk. Byla jsem naprosto v šoku, když jsme zůstali viset mezi stromy, několik desítek metrů nad přehradou, do které bychom mohli zahučet, nebo hůř.. kdyby proti nám zrovna jelo nějaké auto (jakože to není málo frekventovaná silnice), tak jsme dost možná v zadeli.... no, hodný dlouhovlasý pán k nám ihned přispěchal na pomoc a vytáhl nás svým "čtyřkoloněco-hákem".. pak jsem si dala kafe a bylo to zas fajn.... jen auto by potřebovalo pár týdnů v lázních :/ :D

PS.: žiji, ale fotku auta sem nedám.. NSA by to mohla považovat za znevažování majetku
PPS.: píšou mi samí Poláci
PPPS.: neovládají pravopis.

Já a čaj

Ahojda Blondýno,
byla jsem s mámou na nákupu, popravdě vůbec netuším, jak mě to zase napadlo, snad nějaká povánoční nostalgie, ale pro příště vím, že si radši vezmu z auta hever a omlátim si ho o hlavu, až mi zase taková blbost napadne. Od vstupu do obchodu jsem se modlila snad u každýho regálu (pardon, jestli ne u každýho dostatečně), ale to bylo způsobeno tím, že maminka má jaksi zvláštní smysl pro nakupování. ,,Vem vozejk a dělej." Zní obvykle její první věta a já už vím, že poběžíme maraton. Maraton, ale přesto pak strávíme v obchoďáku tak minimálně tři hodiny, ale ať nepředbíhám. Sabinka vezme vozejk podle pokynů a dělá si srandu z každý kraviny, kterou maminka nechce koupit již v předních uličkách obchoďákovýho labyrintu (všimla sis, že nepíšu žádný názvy obchodu, nedělám totiž reklamy), napětí vzrůstá. ,,Nedělej kraviny a pojď mi radši pomoct." Volá maminka už ze třetí uličky, obvykle od vína a já se snažím nejdřív zkrotit ty křivý kolečka vozejku a pak otravný lidi s vozejkama, co se tam postaví pěkně doprostřed a já už šmátrám, šmátrám a nikde v kapse nemůžu najít zbraň, abych tohle utrpení ukončila dokonalou sebevraždou. ,,Sundej to, honem, nebudeme tady zase tři roky." Už trošku nervózně spustí maminka a kouká se vyčítavě na mě.,,Mami věř mi, že na internetu máš takový ty telefonní čísla, kam zavoláš a oni ti přivezou ten nákup domů sam.." ani jsem to nedokončila a mamka už byla v čudu, samozřejmě, že vozejk mi nechala a něco za mnou křičela. Nikdy jsem to neřekla (no dobře, tak možná párkrát jo), ale dala bych si cigáro. A to byl teprve začátek. Nějaká bláznivá ženská mi v následující uličce začala řvát do vozejku, jakože fakt řvát, povídala si tam s regálama. ,,No mami, takhle skončím, jestli budu dál muset jezdit nakupovat". ,,To víš, že jo, ale do tý doby budeš jezdit se mnou." Odbyla mě. Minuli jsme nějakýho staříka a prodavačku, hádal se s ní o trvanlivosti, že prý má právo dostat to s tou delší trvanlivostí, zachytila jsem z jejich příliš hlasitého hovoru. ,,Mami, já si vezmu ananas jo?" Projížděly jsme ovocem ,,Ne!" ,,Ale proč?" skoro jsem se rozbrečela z té krutosti, která na mě byla vržena. ,,Protože jsem ti to řekla, naposled ti z něj bylo blbě ne?!" ,,Co? Nebylo, jen pálil, mně bylo blbě z něčeho jinýho, tak můžu si ho vzít?" ,,NE!" Kostky byly vrženy a s nimi i má absolutní nechuť nakupovat, zvedal se mi cukr v krvi. Už s ní nepromluvím.V následujících minutách jsem přemýšlela nad efektivností smrti zabitím od kovového drátu, který byl připevněn u jednoho z regálů, dále jsem ale musela tyto myšlenky zavrhnout, protože ač jsem v sobě trávila smutek a nenávist, přeci jen jsme minuly uličky se sladkostmi. ,,Mami?" Ignorace. Ale to já jsem přece na ní naštvaná ,,Mami, můžu si jít pro karamelky?" Můj přesládlý tón jsem chtěla okamžitě vzít zpátky, ale bylo pozdě. ,,Máš pocit, že máš v puse moc zubů?" A hele, ona reaguje. Skoro mě odkopla, jako matka, co přesně takhle odkopne své dítě a hodí ho do škarpy nebo ho přinejmenším odnese do kontejneru na mimina, bejbybox se to jmenuje. Normálně bych jí řekla, ježiš mami, ty jsi ale vtipná, ale byla jsem na ní naštvaná, a taky jsem byla naštvaná sama na sebe, že se nikdy nepoučím a zase na ty přitroublý nákupy přistoupím. ,,Tak něco jinýho strašně moc nechutně nezdravýho, prosím." Kdyby se na mě podívala, viděla by ta očka, jaká udělal kocour ve Shrekovi na Shreka, mamka byla taky takovej Shrek. Nepodívala se na mě. A konečně už to vypadalo, že se pomalu a jistě asi po dvou hodinách skutečně blížíme ke konci naší dálkové trasy supermarketem. Projížděly jsme oddělením čajů. ,,Mami, já si vezmu lojd jo?". ,,Co?" řekla nechápavě. ,,Že si vezmu ten čaj, co se tak blbě píše s tvrdým y". ,,Myslíš tenhle?", přistoupila blíž k regálu a konečně to vypadalo, že mě poslouchá a reaguje kromě světla ještě na mě. ,,Jo", přitakala jsem a čekala co z ní vypadne. ,,Tak ten si nekupuj je vyrobenej v Polsku a má prý halucinogenní účinky." Ještě by něco dodala, ale bylo tam moc lidí na to, aby to řekla nahlas. ,,Kterej, tenhle? Tak berem ne? Počkej, to je ten, jak jsme ho pili v létě na Hracholuskách, ten jak jsem ho tam všem dělala k snídani a jak... to je blbost, dyť jsme byli po něm v pohodě." Smála jsem se těm vzpomínkám, o kterých neměla ani páru. ,,Možná právě proto." Hele ona se směje, pomyslela jsem si, ,,Tak můžu si ho vzít? To je kec." Pokusila jsem se jí to vymluvit a asertivně na tom trvat. ,,Psali to v jednom článku." A už byla zase pryč. Po naléhavě nutném příjezdu domů jsem nejprve upadla do bezvědomí, spala 16hodin a když jsem se vzbudila, šla jsem si najít ten článek o halucinogenních účincích čaje LOYD. A víš co? Ona to je fakt pravda. Zjistila to prý potravinářská inspekce. Ve vysokém množství požívání může být pro tělo toxické. Vznikají halucinogenní účinky. Už to teda stáhli z prodeje jo ,,MAMI!" Ale nějakou dobu to bez větších problémů prodávali. Mně ten čaj chutnal, co tobě? Byl lepší než ten můj trapnej jemča!!

PS: Normálně jsem zjistila, jak dovede být moje maminka krutá, když jde o jídlo!..
PPS: ..Když ona je na mě ještě asi trošku naštvaná no..
PPPS: ..Proč? No, protože jsem ségře sežrala příkrmy..

Je to jenom angína

....a za mými dveřmi stála dívka. Dívka v příliš velkém bomberu a v ruce svírající cigaretu.

Ahoj Bruneto, právě čtu pokračování knihy, která zhruba asi tak před šesti měsíci a devíti dny naprosto pohltila celou mou a následně tak trochu i tvou osobu. Cože ? Jo, ty se ptáš, proč zrovna já po tak dlouhé době zas něco čtu ? Já ti to tedy povím.. budu tak hodná a všem tady to vylíčím.....

Na základní škole byla i taková pololetí, kdy jsem ve vysvígu měla napsáno něco jako "nula zameškaných hodin". Nikdy jsem nemarodila, rýmičku jsem vždy nějak přechodila, dokonce i neštovice jsem schytala zrovna na jarní prázdniny a pak už utíkala zpět do školy.. no a angína se mi poprvé za život dostavila až na jaře (teď už) minulého roku. To jsem se po třech dnech tak nějak vzpamatovala a zase šla do školy. No ale copak, copak ?  Jůlinka se probudí po Silvestru a kromě útrapně bolesti hlavy ji svírá i hořečné škrábání v krku.
,,Máte tu angínu všude, jen ne na mandlích, zajímavé." pronesla sestřička a podala mi recept na antibiotika (ne jako recept, abych si je ukuchtila, ale.. chápeš). Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem týden doma, protože byly nějaké zvláštní svátky, kterým Jehovisté nerozumí a neslaví je a teď strávím další týden v posteli, jelikož mám nařízený klidný režim a k tomu všemu....
,,Příští čtvrtek na kontrolu."
,,Ale.. my jedeme v pondělí na týden na lyžák."
*tichá odmlka*
Já tam ale prostě pojedu.. na základce to bylo udělaný tak (s prominutím) debilně, že v sedmé třídě byl lyžák jen s lyžema, tak jsem si samozřejmě řekla, že zůstanu raději ve škole a počkám si na za rok, kdy nám budou povolené snoubordy, protože snoubord je mou vášní již od mých šesti let.. jenže když jsem si v osmičce chtěla tu přihlášku na lyžák s prknama podat, tak mi bylo řečeno, že je nás málo, tak se to pro nás nekoná.. ..... ...... aarghg.

Takže se hezky vyležím, mezitím nakazím mého milého (já fakt vydržela se ho asi hodinu a půl rty nedotýkat.. a vydržela bych to třeba do lyžáku, ale on si to prostě pokazil, blbec) a budu si připravovat thermo oblečky na ten velkolepý týden.

CO VŠECHNO MUSÍM ZA LÍNÝ DNEŠEK UDĚLAT, BÁJ D VEJ :

1) dopsat tento článek
2) vyčistit si zuby
3) osprchovat se
4) vymyslet, na jaký s Matesem budeme koukat film (protože Saw 1 - 7 už jsem skoukla)
5) dopsat si sešity za včerejší vyučování
6) hrát na klavír
7) číst knihu
8) možná si trochu poklidit

CO DĚLAT NAOPAK NEMUSÍM :

1) vstávat do školy (to buzení v šest kvůli prášku se však nepočítá..)
2) hledat oblečení, které si obleču (tepláky to jistí !)
3) malovat se (zítra to bude "Bez mejkapu, den čtvrtý : beďary se pomalu, ale jistě zlepšují")
4) učit se dějepis
5) učit se matiku
6) učit se ájinu
7) stresovat se z mastnejch vlasů
8) hnát se domů na oběd až ve tři odpoledne

Ale až na ten příšernej test z matiky v pátek, bych byla ráda ve škole.. už se tu nudím. V podstatě trávím den jen čekáním na Zikyho, až přijde ze školy.... jsem jako pes. Jako zlatej retrívr. Nebo spíš taková ta roztřesená čivava, co ani není pes. Dneska jsem, přísahám, ani jednou nevyšla z domu a drásá mě to, přímo mě to trhá na kousky. Když si uvědomím, že jsem v podstatě celý den strávila v posteli, ve který ležím i teď, když to píšu..

*natahování zápéstí*
*podávání ostrého nože do tvé ruky*
*pokyvování hlavou se slovy "tak dělej, ukonči mé trápení"*

Tak mi přej brzké uzdravení, Sábo a drž mi ploutve, ať se alespoň JEDNU noc konečně pořádně vyspím.. fakt se budím každou sudou hodinu.... eeee.

PS.: kašlu si na displej mobilu
PPS.: chci ze světa vzprovodit matiku
PPPS.: mám depku z toho, že jenom ležim, jim a skoro nespim ♡