Ahojda Blondýno,
byla jsem s mámou na nákupu, popravdě vůbec netuším, jak mě to zase napadlo, snad nějaká povánoční nostalgie, ale pro příště vím, že si radši vezmu z auta hever a omlátim si ho o hlavu, až mi zase taková blbost napadne. Od vstupu do obchodu jsem se modlila snad u každýho regálu (pardon, jestli ne u každýho dostatečně), ale to bylo způsobeno tím, že maminka má jaksi zvláštní smysl pro nakupování. ,,Vem vozejk a dělej." Zní obvykle její první věta a já už vím, že poběžíme maraton. Maraton, ale přesto pak strávíme v obchoďáku tak minimálně tři hodiny, ale ať nepředbíhám. Sabinka vezme vozejk podle pokynů a dělá si srandu z každý kraviny, kterou maminka nechce koupit již v předních uličkách obchoďákovýho labyrintu (všimla sis, že nepíšu žádný názvy obchodu, nedělám totiž reklamy), napětí vzrůstá. ,,Nedělej kraviny a pojď mi radši pomoct." Volá maminka už ze třetí uličky, obvykle od vína a já se snažím nejdřív zkrotit ty křivý kolečka vozejku a pak otravný lidi s vozejkama, co se tam postaví pěkně doprostřed a já už šmátrám, šmátrám a nikde v kapse nemůžu najít zbraň, abych tohle utrpení ukončila dokonalou sebevraždou. ,,Sundej to, honem, nebudeme tady zase tři roky." Už trošku nervózně spustí maminka a kouká se vyčítavě na mě.,,Mami věř mi, že na internetu máš takový ty telefonní čísla, kam zavoláš a oni ti přivezou ten nákup domů sam.." ani jsem to nedokončila a mamka už byla v čudu, samozřejmě, že vozejk mi nechala a něco za mnou křičela. Nikdy jsem to neřekla (no dobře, tak možná párkrát jo), ale dala bych si cigáro. A to byl teprve začátek. Nějaká bláznivá ženská mi v následující uličce začala řvát do vozejku, jakože fakt řvát, povídala si tam s regálama. ,,No mami, takhle skončím, jestli budu dál muset jezdit nakupovat". ,,To víš, že jo, ale do tý doby budeš jezdit se mnou." Odbyla mě. Minuli jsme nějakýho staříka a prodavačku, hádal se s ní o trvanlivosti, že prý má právo dostat to s tou delší trvanlivostí, zachytila jsem z jejich příliš hlasitého hovoru. ,,Mami, já si vezmu ananas jo?" Projížděly jsme ovocem ,,Ne!" ,,Ale proč?" skoro jsem se rozbrečela z té krutosti, která na mě byla vržena. ,,Protože jsem ti to řekla, naposled ti z něj bylo blbě ne?!" ,,Co? Nebylo, jen pálil, mně bylo blbě z něčeho jinýho, tak můžu si ho vzít?" ,,NE!" Kostky byly vrženy a s nimi i má absolutní nechuť nakupovat, zvedal se mi cukr v krvi. Už s ní nepromluvím.V následujících minutách jsem přemýšlela nad efektivností smrti zabitím od kovového drátu, který byl připevněn u jednoho z regálů, dále jsem ale musela tyto myšlenky zavrhnout, protože ač jsem v sobě trávila smutek a nenávist, přeci jen jsme minuly uličky se sladkostmi. ,,Mami?" Ignorace. Ale to já jsem přece na ní naštvaná ,,Mami, můžu si jít pro karamelky?" Můj přesládlý tón jsem chtěla okamžitě vzít zpátky, ale bylo pozdě. ,,Máš pocit, že máš v puse moc zubů?" A hele, ona reaguje. Skoro mě odkopla, jako matka, co přesně takhle odkopne své dítě a hodí ho do škarpy nebo ho přinejmenším odnese do kontejneru na mimina, bejbybox se to jmenuje. Normálně bych jí řekla, ježiš mami, ty jsi ale vtipná, ale byla jsem na ní naštvaná, a taky jsem byla naštvaná sama na sebe, že se nikdy nepoučím a zase na ty přitroublý nákupy přistoupím. ,,Tak něco jinýho strašně moc nechutně nezdravýho, prosím." Kdyby se na mě podívala, viděla by ta očka, jaká udělal kocour ve Shrekovi na Shreka, mamka byla taky takovej Shrek. Nepodívala se na mě. A konečně už to vypadalo, že se pomalu a jistě asi po dvou hodinách skutečně blížíme ke konci naší dálkové trasy supermarketem. Projížděly jsme oddělením čajů. ,,Mami, já si vezmu lojd jo?". ,,Co?" řekla nechápavě. ,,Že si vezmu ten čaj, co se tak blbě píše s tvrdým y". ,,Myslíš tenhle?", přistoupila blíž k regálu a konečně to vypadalo, že mě poslouchá a reaguje kromě světla ještě na mě. ,,Jo", přitakala jsem a čekala co z ní vypadne. ,,Tak ten si nekupuj je vyrobenej v Polsku a má prý halucinogenní účinky." Ještě by něco dodala, ale bylo tam moc lidí na to, aby to řekla nahlas. ,,Kterej, tenhle? Tak berem ne? Počkej, to je ten, jak jsme ho pili v létě na Hracholuskách, ten jak jsem ho tam všem dělala k snídani a jak... to je blbost, dyť jsme byli po něm v pohodě." Smála jsem se těm vzpomínkám, o kterých neměla ani páru. ,,Možná právě proto." Hele ona se směje, pomyslela jsem si, ,,Tak můžu si ho vzít? To je kec." Pokusila jsem se jí to vymluvit a asertivně na tom trvat. ,,Psali to v jednom článku." A už byla zase pryč. Po naléhavě nutném příjezdu domů jsem nejprve upadla do bezvědomí, spala 16hodin a když jsem se vzbudila, šla jsem si najít ten článek o halucinogenních účincích čaje LOYD. A víš co? Ona to je fakt pravda. Zjistila to prý potravinářská inspekce. Ve vysokém množství požívání může být pro tělo toxické. Vznikají halucinogenní účinky. Už to teda stáhli z prodeje jo ,,MAMI!" Ale nějakou dobu to bez větších problémů prodávali. Mně ten čaj chutnal, co tobě? Byl lepší než ten můj trapnej jemča!!
PS: Normálně jsem zjistila, jak dovede být moje maminka krutá, když jde o jídlo!..
PPS: ..Když ona je na mě ještě asi trošku naštvaná no..
PPPS: ..Proč? No, protože jsem ségře sežrala příkrmy..
Žádné komentáře:
Okomentovat