Nedělní chvilka poezie...

Ahojky Džulí,
koukám do kalendáře a ona je středa.. Tak jsem k tomu ve tři sedla a sesmolila pár vět. Tyjo, měla jsem už i vymyšlený téma, ale jaksi vnější okolnosti to ovlivnily tak, že za prvý už nevím o čem jsem chtěla psát a za druhý, i kdybych věděla, asi bych neměla náladu se rozepisovat.. Víš, pojmu to trochu jako nedělní chvilku poezie. No a teď bez cenzury, budu ti zase filozofovat o tom, jak je svět špatnej. Všichni se totiž tvaří, že ne, že svět a lidi v něm jsou v pohodě a relace jejich přenosů taky.. Ale ve skutečnosti spíš hledáš, jestli je vůbec na planetě někdo normální, no a stačí občas otevřít internetový zprávy a nebo si jednoduše pustit kroniku z novy a máš v tom hned jasno. Lidstvo se jednou zničí samo, ale víš co? U toho já nechci bejt, zase by se totiž našli tací, kteří by to shodili na tebe a jako by toho už třeba nebylo málo, žejo.. Kolem dokola lidi čtou pořád nějaký krimi, nad kterejma se ani nepozastaví a vlastně je ani nenapadne, že to samé můžou zažít i oni sami.. To už si nikdo neváží života? Ani trochu? No, zase jsem se nechala unést.. Dobře, trochu se vrátím do reality, ikdyž se mi moc nechce.. Vánoční svátky, ano, říká se jim svátky klidu.. Pro mě by byly, kdyby se kolem mě nepohybovaly jisté kruhy lidí, co si říkají rodina. Řekla bych ti jednu příhodu, ale nemám už žaludek na to ti to tu vypisovat (promiň), každopádně já se těším na to, až si budu moct jednou vánoce oslavit po svým. Jo, ani to, jak je budu slavit radši nenapíšu, protože by ses mi smála, ne proto, že by to nešlo ani proto, že to je nelegální.. Ale proto, že by ti to přišlo tak absurdní, že by tomuhle neuvěřil ani tvůj Džek. Ano, a když už jsme u toho zítra je Silvestr (teda aspoň myslím).. Ty si ho užíváš na Godlu v horách, kde momentalně není sníh, ale stejně ti tak trochu zavidím.. No a já budu mít k dispozici na tento báječný večer telku, ovladač a možná se najde i nějaký pití, pokud to nebude zrovna Sunar, nepohrdnu, ikdyž, možná bych nepohrdla ani tím Sunarem... No a to bude asi všechno... Tady tohle bylo pod naším stromečkem, když Ježíšek odlítal na peruti... Nevíš, co v tom mohlo být?? My to naštěstí rychle spálili, nikdo z nás nevěděl, jestli to nebyl třeba pokus o atentát nebo něco podobnýho víš co.. Jistota je jistota - takže letos bez dárků..


PS: miluji chvilky nedělní poezie, ikdyž je zrovna středa
PPS: a námořníkům ve svátek upéci medvěda... (PAMATUJEŠ)??
PPPS: Tak s kryšnou

Vánoce !?

Milá Sábo,
je to tady. Zítra jsou Vánoce a ty moc dobře víš, co to znamená. Cože ? Že nevíš ? Fajn, tak co kdybychom si to tu dneska probraly ?

1) přeplněná obchodní centra.
To je jeden z mnoha důvodů, proč jsem s nakupováním vánočních dárků začala už v listopadu, protože takhle čerstvě před Vánoci se to prostě nedá.

2) 4 kg navíc z vánočního cukroví
Tomuhle se asi nikdo z nás nevyhne, protože..... vy snad nevidíte, jak na mě ty vanilkový rohlíčky tak smutně koukaj ?

3) sníh
Ano, správně, to byla ironie.

4) adventní kalendář
Jsem jediná, která v tomhle nepodvádí a opravdu si poctivě vyloupne každý den jednu čokoládku ??

5) kapr
Kvůli Vánocům zemře každý rok přibližně...... 2 000 000 kaprů. Mějte city, žerte šutry.

6) jmelí
Líbí se mi obzvlášť to, co nám visí ve třídě, pokud se to tak dá vůbec nazvat...... ale tam si dají pusu maximálně tak kluci.

7) koledy
Dřív jsem je milovala a zpívala si s nima, ale teď, když nám to každou přestávku pouští ve škole v rozhlase..... už mě ten Ježíšek panáček nějak přestává bavit......

To bude ode mě asi vše, rozepisovala bych se dýl, ale mám vánočku v troubě a musím dozdobit stromeček :) :D.

PS.: napiš mi, co si dostala, až to dostaneš
PPS.: nové video !! https://youtu.be/TjAbIsP1rPQ
PPPS.: pořád se mi nevrátil hlas....

Co dělám, když spíš??!

Ahojky Julí,
ano, Mikuláše jsme si užili my a užily si ho i ty děti.. Mě tedy také nejvíc oslovila rodinka (spojené rodinky), kde jsme dostali do pravý i do levý nohy a pak jsme u našeho spolužáka v baráku seděli na schodech, protože se nám motala ta věc na krku. Kdo by to byl řekl, že s náma dva panáky takhle zatočí,.. Zajímalo by mě, co v tom bylo :DD ...Kdo by to byl řekl, co dělá nadpis, tenhle článek určitě rozklikl i člověk, který by to normálně neudělal....  Ale když jsi se zmínila o olympiádě, ano, dopadla výborně.. Asi pro tebe, byla jsi první a já čtvrtá. Mluvnice, to byla taková blbost spíš na logiku a tu já nemám, jsem slohovej typ, ale nechápu, kde jsem u toho slohu dva body ztratila, mít sloh za deset bodů, tak je mezi náma jen jeden bod... Tak ono mít 15bodů ze 40 není úplně výhra... No, ale abych se zase někam pohnula.. V pátek jsem byla s Američanem a ještě jedním týpkem ve fitku, ještě včera jsem nemohla napnout ruku, ale jinak to bodlo, horší bylo, že jsem zvládala cvičit jen s dvacetikilovou zátěží (to je málo)... Tenhle pátek se ve škole budou konat takzvané vánoční dílny (jako každej rok).. Mě jakožto aktivního sportovce nebaví tvůrčí práce a od šesté třídy prosím naší tělocvikářku, aby mi konečně dovolila přihlásit se ke klukům na florbal místo barvení perníčků.. A jo, mám to vyhraný.. Posílím naše družstvo jako jediná holka, snad dostanu svojí šatnu :DD No, dneska mi to  psaní nějak nejde, adventní kalendář už mám sežranej a štědrej den furt nikde, to mi teda vysvětli...

No, a tím se asi i loučím, nevím, co bych ti ještě měla sdělit, víš všechno... 

PS: Pusu a dobrou......

PPS: ....Sakra, nejdeme spát, jdeme do školy :(

PPPS: No nic, stejně dobrou !! Při výchově se spí krásně (zadní lavice) 

Mikuláš 2015

Čauky Sabinko !
V sobotu se odehrála naše asi zatím nejšílenější vzpomínka. Chodili jsme na Mikuláše a vydělávali si tím peníze. No, když nad tím tak přemýšlím vlastně jsme jezdili..... tátovo úžasným Citroenem, kterého vlastníme už nějaký ten pátek a on po nás za šoférování nechtěl ani korunu :O uznej, že je super :) :D ...... nevím, které z nás by v reálném životě víc seděla role anděla, ale v takovéhle situaci to schytá prostě blondýna. Takže já jako andílek, ty v roli čertice a další dvě individua, která doplňovala náš tým. Bylo to super a vůbec nechápu, proč jsem se stresovala, že budeme ve skluzu, když jsme nakonec byli o víc jak hodinu dřív hotoví..... zajímavé :D a je super, že nás to bavilo a k tomu jsme si vydělali celkem slušnou sumu, na zbytek nákupů vánočních dárků :). Nejvíc se mi asi stejně líbilo u rodiny (nebo spíš rodin, bylo tam víc dospělých), ve které se po "vystoupeních" čtyř dětí, přičemž jedno zůstalo nahoře v pokojíku, s námi všichni vyfotili a nalili nám cosi..... co absolutně netuším.. co mohlo být :D Tequilla ? :D ...... kluci to vypili na ex a já to tam srkala na čtyřikrát. U toho jsem se párkrát rozkašlala a krk mě pálil o dost víc, než po "štamprli" nějakýho krabicovýho vína. Museli poznat, že nám ještě nebylo 18 let (dvoum z nás ani 15), ale tak co.... sranda byla, jen mi mrzí, že se mi hlava točila natolik, že si nevybavuji jména (ani tváře) holčiček, ke kterým jsme šli poté. No nic..... dnes jsem to chtěla jen tak shrnout, protože musím na olympiádu z češtiny a ty taky, puso :*. Tak se potkáme na místě.

PS.: chceš chodit i příští rok ?
PPS.: snad vám to s Matesem vydrží ^^
PPPS.: držím palce na olympiádu !

Můj holič - je prima holič

Nazdárek Julí,

jak se asi máš, co děláš?? No jasně, dyť to vlastně vím, pravdomluvky se totiž vidí každý den ve škole a i mimo ni, teď jsme na sebe celkem dost fixovaný, skoro jako malé medvídě na Fekkyho, ale to je naprosto skvělý, takže vlastně ani nevím, co víš, že vím, že víš... A jelikož se mi poslední dobou moc líbí vtipy o blondýnách, protože se v nich tak nějak vidím, zůstanu u vlasů... Ano, nastala ta chvíle, kdy svou jinými obdivovanou hřívu vlasů shodím, ne teda tak úplně, protože ještě existuje věc, která se jmenuje MAMINKA, ale stejně. Mé husté dlouhé vlasy, které se pořád vlní šly pryč tak o minimálně dvacet čísel. Můj osobní kadeřník, je totiž nejlepší na světě a vlastně taky proto teď nemám na hlavě houbu na tabuli, kapucu či slupku od banánů... A proto, oblíbené slovo jisté osoby - Báj d vej, zajistilo mi příjemný a poklidný život s mým aktuálním střihem a nově upraveným vzhledem.. A asi není dobré, když sem teď napíšu, že ty vlasy by ještě chtěly trochu zkrátit, protože by si to mohla přečíst další jistá osoba a to by bol masaker. (Ano, do Slovenštiny často zavítám, protože je to krásný jazyk)...Co ale musím podotknout hlava nehlava, je, že má představa o ideálním vzhledu je ještě trochu jinde. Je hezké, když ke mně někdo přijde a mé vlasy obdivuje, ale srdečně bych těmto lidem přála, aby si je někdy vzali do koupelny ráno v sedm na úpravu, myslím si, že by můj vysněný sestřih uskutečnili během pár minut sami, klidně pomocí žiletky..


Ale aby tolik řeč nestála na vyřčených přáních jedné teenagerky, chtěla bych také zmínit, že už jsem našla ten způsob za co utratit nějaké penízky z brigády... Koupila jsem si nový mobil, to si myslím, že už je velký, protože já takový antitalent na technické prvky jsem prostě nikdy neudělala jakýsi správný krok k úspěšné koupi něčeho pěkného (co se týče elektroniky)... Teď tady nepropaguji reklamu, to by vypadalo jinak, ale svůj hlas dávám značce Lenovo, která svými chytrými SMART (jak já říkám) telefony obohacuje chytré lidi.. No a abych to tak nějak uvedla na pravou míru, dosáhla jsem toho, jakože jo, dovedla jsem si koupit mobil, nechat zmenšit SIMku a neumřel nikdo... Tím bych to asi ukončila

Teď mi dovolte pronést třikrát sláva, na svou adresu, protože jsme včera měli příroďák a já sázím na jistotu a mě prostě nikdo nevyzkouší,... Sešit jsem ještě od začátku roku neotevřela a ejhle, na zkoušení Sabina... Tak jakože můj pohled padl nejprve na učitelku, zda to myslí vážně, když jsem pochopila, že to vážně myslí, zadívala jsem se do země a pak se vztyčenou hlavou šla na porážku. To co jsem tam předvedla nebyl kdovíjakej extra kousek, ale já dostala dvojku :O Nemám sluchovou paměť, takže v podstatě to, co jsem tam řekla, jsem řekla a slyšela poprvé v životě... A teď Báj d vej, sláva, sláva, sláva... Tohle muselo ven...

PS: Juli, já mám strach,..
PPS: Už třikrát se mi vypnul a restartoval počítač, takže tohle píšu už počtvrtý..
PPPS:.... není to vtipný
PPPPS: Papa, příště

Nákupy with der Bruder

Ahojda Sábo,
nesnáším učení, nesnášíš učení ? Pojďme ho nesnášet spolu..... neděje se absolutně nic jinýho, kromě učení. Grrr, vykašlala bych se na to. Minulý pátek tu sice jedno zpestření dne bylo a to, že jsme se na těláku pokusily trumfnout kluky, kteří mají téměř každou hodinu této tělesné výchovy vytažené ponožky až ke kolenům a triko zastrkané v kraťasech..... a to tak, že jsme se náhodou před začátkem hodiny sešly všechny na záchodech a ovázaly si toaleťák okolo hlavy..... sice se párkrát přetrhl a učitelka nás poté donutila to všechno vyhodit, ale.. stálo to za to :D. Včera jsem byla se starším bráchou v Plaze na nákupech. Vím, že si na něj občas stěžuju, ale tímhle si u mě povýšil :D, snad poprvý mě vzal někam nakupovat a všechno mi to zaplatil s tím, že to nejspíš dostanu pod stromeček. Nemůžu se dočkat :3. Hrozně mi teď berou košile, takže jsem si vybrala košili a k tomu ještě úzký černý džíny s vyšším pasem :). Jak na tebe působí ta nová spolužačka ? Opravdu jí nezávidím, že přešla takhle ve čtvrtletí devítky na úplně jinou školu, ale zatím mi přijde taková tichá.... jasně, nikdo by se hned první den moc nevybavoval, ale ona mi celkově přijde taková zastrašená. Ale tak co, podle mýho se přidá k druhý polovině holek..... už by jich bylo pět, o jednu převažují, Sabi ! Musíme k nám do klanu přibrat třeba mýho spolusedícího (se kterým jsem si mimochodem celý pondělní večer posílala hlasovky a učili jsme se tak němčinu.. jemu přišla na tahák a já mám za jedna :D). No nic, já pádím do školy. Celou noc se mi stahoval film, na který se chceme dneska s Tedem podívat (on chce :) :D), tak schválně, jestli to bude stát za to :D. Drž mi palce při testu z ájiny a paaa ♡ !!

PS.: včera jsme se na to natáčení vybodly, ale tak.. snad ještě někdy něco natočíme :) je toho moc.... :/

PPS.: musím dneska cvičit na klavír

PPPS.: a to mam i doúčko z matiky..

Eskajp, dylít života

Ahoj Juli,
ač se ti to možná nezdá, já tak nějak pohořívám. Úplně ve všem. Nebyla jsem schopna ani vyplodit něco normálního a tak ti sem teď píšu nějaký nostalgický výpary z mý hlavy (bohužel s aktuální tématikou). Ne, fakt jediný co mi teď vychází je brigáda, která je jen tak přibližně jednou za měsíc, ale jinak z větší části pořád někde lelkuju a spím, když nelelkuju a ani nespím patrně se učím, protože když ti vychází čtyřka z fyziky a ty potřebuješ aspoň trochu slušný vysvědčení kvůli přijímačkám na střední, dojde ti, že to asi bez trocha učení nepůjde. Já na to ale vůbec nemám. Ani náladu a ani atmosféra tomu moc nedodává. Krom toho budou vánoce, jo jasně až za měsíc, ale mně to neříkej, já mám vánoce už od října, ale vzhledem k okolnostem se na ně poprvé za svůj život nijak zvlášť netěším. Možná, že mě i psychicky deptají různé akce spojené s vánocemi a útočiště nebo spíš obranu hledám v práci. Dyť já mám poslední dobou problém i s psaním. Já jindy připravená týdny dopředu tady teď patlám nějaký slova, aby dávaly smysl, přitom moc dobře vím, že ho nedávají, pozitivní je, že vím aspoň to, že když budu myslet pozitivně, bude to lepší, ale víš co? Kašlu na to, už ani ty pozitiva mě nebaví hledat. Do háje, co to je za depku? Já bych se měla radovat, že mám poprvý za patnáct let nakoupený dárky na vánoce s předstihem, už tři tejdny mi leží všechny zabalený ve skříni a další skvělá věc je ta, že se mi z brigády pěkně naplňuje peněženka, ale i s tím utratit to mám problém. Jestli to pořád čteš a čekáš, že se to tady někde teď zlomí a já ti začnu vyprávět o krásný pohádce, která blbě začala, ale dobře skončí, tak dej rychle eskajp a celý to tady dylítni. Od tý doby, co jsem se zařekla, že na mě žádný depky nepadnou jich asi ještě víc přibylo.. Juli, já jdu pětadvacátýho k holiči... A to je asi tak všechno, co ti můžu říct, tyjo to už si radši půjdu číst svoje nudný starý deníky, o kterých jsem prohlásila, že je to horší než červená knihovna. Navíc jsem deník už tak dva tejdny nevzala do ruky a kdysi třináct stránek denně se proměnilo v pusté prázdné řádky v sešitu, na který se teď nejspíš práší... No nic, tak já jdu utřít ten prach a teď už tě opustím, neplakej, však já se zase někdy vrátím (možná)...


PS: Děkuju, za pomoc při dělání úkolu z matiky, bez tebe by nebyl, protože já nad tím strávila šest hodin a neměla jsem ani ten rozbor...
PPS: To s čertama je skvělý, já se taky bála čertů, schovala jsem se za mamku a ani jsem nedutala, pak jsem si vzala odměnu a už jsem byla hrdinka..
PPPS: Do tanečních nepůjdu, mamka mě tam chce dotáhnout i kdybych nevím co, ale já tam nechci
PPPPS: Nemám peníze na kredit, takže tímto zakládám novou nadaci na ,,kredit pro Binu"
PPPPPS: Sušenky byly luskusní, ale dala bych do nich víc oregána

Budeme chodit na Mikuláše !!?

Ahojda, Sábo
Víš, co je úžasný ?? Že jsme si naplánovaly program na 5. prosince a já nebudu muset být doma a brečet, že k nám už Mikuláš nechodí..... kecam, strašně jsem se vždycky bála čertů a odmítala zpívat písničku :D ..... ale dál.. je super, že jsme se rozhodly letos vytisknout inzeráty a chodit na objednání po okolí v převlecích a rozdávat dětem sladkosti a radost ^^. A myslela jsem, že bych možná přemluvila bráchu, aby nás vozil, zvládli bychom toho víc a co si budeme nalhávat..... víc peněz. A dneska už psala první zájemkyně, luskusní ! Akorát opravdu netuším, kde seženu křídla, z čeho vyrobíme Týpkovi takovou tu děsivou hůl, nebo berlu, nebo co to je..... a čepičku s vousama.. bude to těžký, no, ale zároveň se mooc těším ! Ale víš, co už není až zas tak moc úžasný ? Asi v půlce prosince je další soustředění (oddíl Green)..... je to sice jen jednodenní, ale o to asi i hůř, protože budeme mít pouze cca 12 hodin na to, zdolat spoustu kilometrů, splnit několik úkolů a podobné věci..... ale největší strach (snad kromě toho, že se bojím, že až budu zavírat kapesní nůž, ufiknu si palec.....) mám asi z toho, že nerozdělám oheň, který navíc máme rozdělávat před všema a vysvětlovat předtím, jak to děláme + nesmí to být ani jeden ze způsobů, který nám ukazovali minule..... zákaz zapalovače, benzínu, pepa..... :D takže asi podpálím vatu a budu doufat, že nebude pršet a nenastanou jiné komplikace.
Jinak asi nemám moc co říct.... mrzí mi, že ses včera trošku pohádala s mamkou do telefonu, kvůli tomu natáčení videa, ale neboj..... za dva dny to zas bude v pohodě :).
Jo a moje maminka přitáhla domů dvoje šaty (jakože už pro mě do tanečních na příští rok), ale bohužel mi zakázala rozesílat jejich fotky. Chce mi je dát jako "překvapení" k svátku/Vánocům, ale musela jsem si je zkusit :D.
Báj d vej jsem si to minulý čtvrtek maximálně užila v kině :3 "Fak jů pane učiteli 2" je naprosto suprovej film, můžu (můžeme) jen doporučit.
Je zvláštní, že ti sem píšu o tolika věcech a i přesto je to poměrně krátký článek :D ale nevadí......

PS.: půjdeš taky do tanečních ??
PPS.: dobij si prosím kredit :D
PPPS.: přikládám fotku sušenek bez významu, které jsme upekli s Tedem ^^.. koukni o malinko výše

Maj room - Maj dům

Ahojky Jůlinko, 

ano, o tom osudném krutém dni mi ani nemluv.. Ze zpráv, které jsi přiložila se dá jednoduše usoudit, že mi ta celá neděle učení ani trochu neprospěla, ba naopak, byla jsem ještě víc dutá a v uších už mi cinkaly i cukety... 

Hele a ke známkám se nebudu radšej ani vyjadřovat.. Tak krásný prospěch jako ty nemám, protože mi ho jednoduše kazí matika, fyzika a angličtina, to budou nejspíš předměty, ze kterých budu mít trojku a pak už zbývá jen pár dvojek, ale ona nejosudovější elektrostatika mne chodí navštěvovat do snů a s motykou připomínajíc sekeru se nade mne sklání jako smrtka. Ano opravný test se říká tomu druhému, kdy se na to obvykle všichni naučí a známku si zlepší, jenže já po první pětce nejspíš dostanu druhou, protože jak už jsem někde několikrát zmiňovala: NEJSEM TYP NA FYZIKU!! Proč to nikdo nechápe?? Mě baví čeština, do tý ať mi nikdo nekecá, ale prostě předměty s číslama a elektrikou mi vadí a to dost, týkají se mého duševního cítění, které je od té doby poznamenané nelichotivým způsobem... Jsem z toho pak rozhozená a dusí mě to, dusí mě to velmi. 

Dyť já se ze školy ženu domů jen proto, že můj život je natolik bohatý a povzbuzený optimismem, že se pak svalím ve svém pokoji na první odkládací plochu, která mi přitančí pod nohy, usnu a hned se vzbudím, protože už z dáli slyším dětský pláč či smích. Víš, k jakýmu názoru jsem poslední dobou došla?? Teď ale myslím něco opravdu vážnýho, takže nastav poker face a čti dál!! Polož si otázku jako já, čeho si na svým životě ceníš?? Co tě jako první věc napadne?? A víš co napadlo mě? Já mám nejradši dobu spánkovou ať už REM fázi nebo tu druhou fázi (nevím, jak se jí říká), ale obecně vděčím za to, že spím a nepotřebuju k tomu všelijaký drijáky, který by mě ničily, no a k tomu, že spím nejvíc děkuju své milované postýlce z devatenáctýho století (teda aspoň tak nějak to táta říkal) a svojí pérovací matraci, protože jedině z tý mi nebolí záda, ale nebudu tady rozebírat můj zdravotní stav, to by bylo na dlouho... Chtěla jsem tím taky říct, že nejlepší je si v životě strašně věcí představovat. To co nemáš a nemůžeš mít - šup a už to máš a nic mě to nestálo, jen chvilka klidu a nedělní poezie. Víš, nejde o mý čirý bláznovství (ikdyž..), ale o to, umět si dopřát vlastně všechno. No, ale to už bych tady mohla říkat takový ty řeči, že když si něco budeš přát, to se taky stane, protože to je taky pravda (vlastní zkušenost), ale nečekej, že ti všechno přilítne na bílým podnose přímo před tebe a řekne ti to ,,Ahoj Jůlinko, tady mě máš´´.. :DD (Už jsem fakt musela použít smajlíky, protože jak tak koukám, já si asi ubalila pořádnýho špeka - ale ty vlastně víš, že nehulim. No, málokdo si se mnou povídá o takovejch věcech a víš co?? Já si zajdu k psychologovi, ne proto, že bych byla blázen nebo měla v hlavince něco trochu jinak, ale proto, že k tomu zaměstnání velmi vzhlížím a vždycky jsem ho chtěla poznat i ze strany druhé, tedy pacienta.. Ale upřímně jo, za poslední tak tři roky jsem prošla úspěšnými změnami týkající se mé osobnosti a protože já se miluju stejně jako se miluje pan Müller, jsem prostě a jednoduše došla k názoru, že tak jak jsem se na sebe koukala před pěti lety do zrcadla už se na sebe zdaleka nekoukám. Úplně si totiž pamatuju ten den, začala jsem přemýšlet při pohledu do mé chladné tváře co jsem vůbec zač. No a postupem času jsem na to začínala přicházet, ale taky jsem se tím časem změnila a ať mi na to řekneš co chceš, já si myslím, že by si takovouhle myšlenku měl položit každý.. Julinko, vážně se doopravdy znáš?? Víš kdo jsi?? Já to donedávna nevěděla, ale teď si začínám být konečně jistá... 

PS: Mám Tě ráda

PPS: Tak s Kryšnou.. 

Epocha testů započala.....

Nazdárek, Bino !
Asi víš, o čem se chystám psát, jelikož jsem z toho byla ve stresu již týden zpátky :D. Ne, změna kněze v kostele to není, je mi líto. Hádej znovu. Ano, konečně správně. Epocha testů započala. Nosí vyčesané drdoly, tlusté, kruhovité brýle. Některé z nich mají nadváhu a věčně umazané ruce od křídy. Říkají si.... učitelský sbor. Minulý týden jim to prostě nestačilo a rozhodly se, že toto pondělí, kdy máme šest hodin, nám dají pět testů. Opakuji, pět testů. Takže, první hodina byla angličtina. Tu jsem naštěstí napsala za jedna, ikdyž jsem se na to neučila a stačilo mi zopakovat si to před začátkem hodiny. Pokračovalo to hudební výchovou. Jelikož jsme test psali do sešitu, mohla jsem si klidně občas “zkontrolovat“ odpovědí, ale k mému překvapení si pamatuji z hodin hudební nauky (kterou jsem musela trpět pět let) víc, než jsem si myslela. Takže hudebka taky fajn, jsem na sebe hrdá. Následovala matematika a to tématická práce, za všechno, co jsme se prozatím učili tento školní rok. Když jsem uviděla zadání, kde bylo pod sebou napsaných pět úloh, můj A4ový papír mi najednou připadal malý. První úloha mi zabrala fakt skoro celou jednu tu stranu a u druhé se mi tam ani nevešla zkouška, takže jsem ji prostě a jednoduše neudělala :D. Ale nakonec jsem to taky jakžtakž zvládla. Kdybych z toho dostala hůř jak za dva, asi by doma nebylo dost veselo, protože chodím každou středu na doučování, které trvá jednu hodinu a platím (rodičové platí) za něj 150 korun. No nic, pokračujeme :D. Čtvrtou hodinu jsem čekala takovou odpočinkovou, protože její název je “Mediální výchova“ a tam jsme od začátku školního roku téměř nic nedělali, ani nemáme zavedený sešit. Tak jsem se na ni i docela těšila, no a co nakonec nepřišlo..... Běhací hra jako na táboře (ale to ty vědět nemůžeš, na táboře si nikdy nebyla :D). Spočívalo to vlastně v tom, že jsme byli ve skupinách po třech a dva vždycky seděli u stolu, načež jeden zběsile běhal ze třídy, na chodbu a zase zpátky a musel si u toho zapamatovat, co bylo napsáno na lístečku někde “ukrytého“ na chodbě. Potom jsme to zapisovali do pracovního listu s vědomím, že když to nebudeme mít všechno, nic se nestane, neboť paní soudružka učitelka na začátku vyučovací hodiny řekla, že to bude jen na jedničky. No, na onlajnu máme napsanou trojku, Sabinko. Fakt skvělý, nakonec mi vysvědčení v devítce zkazí takovejhle zbytečnej předmět, že ?? ÚŽASNÝ. Noo, potom už zbýval jen dějepis a čeština. Při dějepise jsme zrovna doprobrali politiku za válečné ČSR a z toho taky byla písemka. Šrotila jsem se v neděli celý den (ikdyž hlavně přírodopis, z toho jsme prozměnu psali zas dneska), ale i přesto za jedna mít nebudu. Jednu otázku mám úplně špatně a další tak z poloviny. Snad se paní učitelka slituje a dá mi alespoň dvojku. Čeština pak už byla jednoduchá, znalosti “sekání slov“ mám zas z jiného doučování. Snad všechno správně. Dneska, ačkoliv jsme psali jen dva testy, to bylo horší. Minulý týden jsem byla nečekaně vyzkoušena z přírodopisu a dostala jsem za čtyři, což je hodně, hodně špatný. Tudíž jsem se hned následující den začala učit jedenáct stránek o šutrologii. Sabi.... já ti dokážu říct úplně všechno zpaměti, od geologie po chemický vlastnosti prvků.... Mohsovu stupnici tvrdosti : Mastek, Sůl kamenná, Kalcit, Fluorit, Apatit, Živec, Křemen, Topas, Korund, Diamant !! Vykašlu se na to, bylo tam toho tak málo, že bych to dala snad i bez učení :D. Ale nevadí, alespoň jsem to napsala správně. Co je horší.... Fyzika nedopadne vůbec, ale vůbec dobře. Proč jsme sakra psali opravnej test, když z toho teď mám hodně lidí horší známky, než předtím ?? Tyhle věci v sešitě vůbec zapsaný nemám a to si přísahám zapisuju všechno..... No nic, snad nebude poprask, když z toho přinesu čtyřku, ale mrzí mi, že jsem se tý fyzice nevěnovala víc.... Ale elektrostatiku prostě nechňápu. A jak jsi na tom se známkama ty ? Musím to do pololetí fakt vytáhnout, žádná trojka nebude a upřímně bych chtěla MAXIMÁLNĚ dvě dvojky (a ne z češtiny ani matiky !!). V pololetí osmičky jsem měla jen jednu dvojku a na konci čtyři, prostě moje štěstí, no :D.

PS.: užij si prázdniny, já moc bohatý program nemám, ale jsem i ráda :D

PPS.: včera vyšlo video VTIPY #1, ono se ani nic jinýho vymyslet nestihlo :D odkaz zde : https://youtu.be/b_7t5ALK0Fs 

PPPS.: ve čtvrtek jedu nakupovat dárky na Vánoce ^^

PPPPS.: absolutně netušim co koupím :D

Jak jsem omdlela a stala se středem vesmíru

Nazdárek Jůlinko, 
jsem tu opět se svou pozitivní náladou, kterou na tebe hodlám hned teď hodit. Opět tě nezklamu a proto přináším pár nezvyklých a zosobněných příhod z mého života (posledního týdne).. Asi jsi si stihla přečíst nadpis tohohle článku (jo a teď jsi měla problém přečíst ,,asi jsi si sti´´ tak ti to sem dávám ještě jednou), ne nekecám, opravdu jsem omdlela, ten den zrovna strašně pršelo a já sebou prostě málem řízla přímo na schody. Šla jsem totiž z krve a doktorka mi pro jistotu vzala čtyři ampule, asi aby se to neztratilo. Má panická hrůza z náběrů krve totiž pominula, tudíž jsem už podruhé (za letošní podzim) nepropukla v hysterický pláč, řev a nezačala jsem kopat kolem sebe a hledat maminku. Ta si totiž doma chrupkala a já seděla v ordinaci a již podruhé za dva týdny jsem natahovala levou ruku. Jehla se nabodla do žíly a krev tekla nejprve do první ampule, v polovině té druhé najednou úplně přestala téct.. V duchu jsem si řekla ,,no tak fajn, došla mi krev,´´ ale ne, žádná krev nedošla, jehla mi byla zabodnuta asi až do kosti a tam se patrně krev už našla.. (Promiň, že tě tady zahaluji detaily - kdyby tohle četl můj táta, tak z toho omdlí, protože nesnáší jehly, to má po mně).. No, když to bylo nabrané, já byla odeslána společně s ampulemi do laboratoře a pak jsem se měla vydat na dlouhou tříminutovou cestu do školy. Venku strašně lilo a já nějak ani neměla sílu vytahovat deštník, takže jsem vyšla z ordinace a mířila ke schodům do polikliniky. Cestou mne ale přepadl jakýsi stav zubožení.. Prostě jsem měla pocit, že s sebou šlehnu do tý největší louže na parkovišti, přes který jsem šla... Dobře dala jsem si za cíl, že než s sebou seknu a u toho hodím nelítostnou šavli, doplazím se až ke schodům a tam se chytím zábradlí... To se samozřejmě povedlo, nebudu tady zmiňovat mé nadpřirozené schopnosti, ale uznej, to je co??! Jenže mi bylo ještě hůř, jo, už jsem letěla k zemi přímo hlavou na hranu schodu, ještě si pamatuju, jak jsem si říkala, tyjo, to bude jizva... A matně si vybavím, že ke mně běžela nějaká paní a něco volala, ale to už bylo jako bych usínala... Vzbudila jsem se a seděla jsem ve vestibulu polikliniky. Nejdřív jsem se rozkoukávala, kolem mě stál hlouček tak dvanácti lidí a nejblíž ke mně zdravotní sestra, vzpomněla jsem si, že to byla právě ona, která ke mně mířila na schodech. Nedovedu si představit, že mi pak táhla a já se dostala až sem nahoru, ale jsem jí vděčná.. Pak tam stála paní vrátná, která mi prostřednictvím sestry podávala Fantu, a já měla hlavu skloněnou mezi koleny, prý to je první pomoc při mdlobách.. Zbytek lidí byli asi čumilové, co se shromáždily jak ve frontě na mlíko, asi jsem pro ně byla nějaká atrakce, něco se děje, honem tam.. Pak šel kolem nějakej doktor a říká ,,Vám tady omdlívají pacienti... a taková mladá, nepotřebujete pomoct?´´.. Seděla jsme tam asi deset minut a pak jsem mohla jít, do tý doby fakt ne, omdlívat, to je moje.. Poprvé jsem takhle omdlela v divadle na zkoušce, když mi řekli, že budeme v kuse šest hodin zpívat a mě to došlo samozřejmě až po pěti minutách, pozitivní bylo, že jsem jako jediná nezpívala šest hodin, protože jsem všechny na hodinu zabavila, když jsem tam tak ležela a pak pro mě někdo přijel, takže, kdybys někdy chtěla pomoct v prekérních situacích, jdi za mnou a nebudeš litovat, prekérky jsou totiž moje.. 

Mimochodem, víš, že mám zítra svátek?? Nevíš??! Tak to se koukni do kalendáře... 

A to ti ještě musím říct, že jsem byla v sobotu na brigádě.. Ano, obsluhovala jsem ve stánku na Viktorce, když hrála se Zlínem.. To byl mač!! Ti řeknu, lidí tam bylo jak na vánoce, když shánějí kapra a stromeček den před štědrým dnem... No a já, to bravurně zvládla, jelikož mé šetření nabylo vysokých požadavků, honím koruny kde se dá.. Byla jsem tam od pěti a po dvanáctej si pro mě přijel táta a pak hupky do postýlky, jde se spát, samozřejmě, já už spala v autě, takže po příjezdu domů už se spaní nekonalo, ale ať to má ten efekt.. Náš pan vedoucí nám v jednu chvíli trošku zavařil, když se tam přivalil jak velká voda, aby nás zkontroloval při největším frmlolu.. No, a u toho se mu povedlo shodit z regálu pár lahví Fanty na připravený ledový čaje nalitý do půllitru, čímž se na našem stánku vytvořila potopa a my mohli žhavě ujíždět v centimetrový záplavě sladkýho čaje... Šéf rychle zmizel a u toho nás ještě seřval ať to uklidíme.. Ta práce byla ale jinak fakt super.. Zlíňští fanoušci se málem poprali už před zápasem, protože se navezli do Viktorky a nebýt sekuriťáků, odnesla by to ta nebohá popelnice, do které jsem zrovna házela odpad.. Při roznášce piva na stadion na nás sedící fanoušci pokřikovali ,,Uhni, nevidím!!´´ a to jsme vedli, nedovedu si představit, co by řvali, kdyby jsme prohrávali.. Každý gól byl dole slyšet mnohem víc, než nahoře a jelikož jsme vyhráli 4:2, byla atmoška skvělá.. Samozřejmě zážitků je víc, ale já si to nechám na příště, protože se mi brigáda na Viktorce osvědčila a navíc 1.listopadu hrajeme se Spartou, což je jinej kalibr než Zlín, předpovídám víc bordelu a možná tentokrát už někdo opravdu dostane přes držku, ale to až opravdu příště.. Miluju dobrodružství a tady se dá prožít v plný parádě... 

No ale to, že jsem byla ještě ten den fotit do novin, to jsem nenapsala. Vyjdu na titulce PLZEŇSKÝHO DENÍKU, no možná ne na titulce, protože tu patrně obsadí opět nějaký nažhavený politik nebo rozcházející se pár šoubyznysu, ale možná někde na zadní straně se objeví moje fotka, kde budu pózovat s proutěným kočárkem, ve kterém jsem se vozila já před patnácti a PŮL rokem a ve kterém teď vozím svojí pětiměsíční ňuňánkovskou ségru s pohádkovým jménem Amélie.. To si piš, že mamka s tátou byli před patnácti lety raritou a všichni je i mě s dudlíkem v puse okukovali a představ si, že tomu tak je i dneska, není hlava, která by se neotočila a já můžu slastným pohledem sledovat mojí malinkatou Miušku, která (má spinkat) a vozí se v tom úžasném kočárku

Jinak vesele dál točíme videa, už máme tři a strašně nás to baví,... 

Odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=mzpEquiIUSc

Takže já se pro dnešek loučím a zase ve středu... 

Soustředění oddílu "GREEN"

Ahoj Sabčo,
ráda bych začala tehle článek tím, že jsem v pondělí cestu trolejbusem z tanyny strávila nad mobilem, vymýšlením scénáře k novému videu, ale snad to stojí za to.
Každopádně se ti musím pochlubit informací (nebo spíš informacemi) o tom, jak jsem strávila předchozí víkend. Budeš zděšená, budeš se divit, ale hlavně budeš překvapená, jak jsem to (podle mě vcelku dobře) zvládla. Jak už víš, dva roky po sobě jsem byla na letním dětském táboře a letos, jelikož už jsem dovršila krásných čtrnácti let, se mi naskytla možnost, stát se Greenem (něco, jako praktikant). V patnácti se totiž už tábora jako dítě účastnit nemůžeš a máš proto jen tuto možnost, vypomáhat tam jako Green. Už poslední večer na táboře jsme se s dalšíma stejně starýma lidma rozhodli, že bychom to chtěli zkusit a první “úkol“ byla tzv. zkouška trpělivosti (jde o to, vydržet stát hodinu u táboráku bez hnutí, bez mluvení a téměř bez zasmání). Tou jsme všichni jakžtakž prošli a mohli jsme se tedy účastnit soustředění, které proběhlo právě již zmíněný víkend (soustředění budou ještě tři).
Bylo nás tam dohromady i s dosavadníma Greenama (ti jsou tři) třináct. Mělo nás být “pouze“ dvanáct, ale jedna už osmnáctiletá dívčina se rozhodla zkusit zkoušky podruhé (poprvé jí v tom zabránily osobní starosti).  Ale do kolektivu rychle zapadla a mně byla strašně sympatická. Vlastně se z nás všech stala taková super parta, ve který jsme si pomáhali a navzájem se podrželi. Ikdyž nás bylo sedm holek a jen tři kluci :D.
V pátek jsem se sešli na autobusovém nádraží, odkud nás bus odvezl asi tři zastávky někam nevim kam, tam nás přibližně okolo třetí hodiny vysadil a do tábora jsme si měli dojít pěšky. Do ruky dostal mapu jediný Green, který cestu absolvoval s námi a měl nás tam dovést. Cestou jsme hráli seznamovací hry, učili se zacházet s vysílačkama a taky jak si správně zabalit krosnu (a sice to není důležité, ale já zakopla o jednoho z dvou policejních psů, kteří šli s námi a mám modřinu na pravém stehně a pořád mi bolí kotník.... šikulka jsem :)). Nekecám, na místo jsme dorazili v devět hodin, ano, v devět hodin večer. Asi hodinku a půl jsme šli ve tmě lesem, takže si asi umíš představit, jaká to byla legrace..... Ale nemám si na co stěžovat, dorazila jsem poměrně v pořádku a byla jsem ohromně ráda, že jsem to zvládla a konečně si mohu natáhnout nožičky ve studené chatce, přičemž jsem oblečena do thermoprádla, tepláků, mikiny, chlupatách ponožek a zalezlá ve spacáku. Všichni jsme bez problémů usnuli a téměř po hodině nás vzbudilo zběsilé (asi tak minutové) pípání vysílaček, které nám byly zapůjčeny a náhle hluboký hlas našeho vedoucího: ,,Vypněte si vysílačky.“ a jelikož moje palanda neměla schody, jen nakřivo přitlučenou ...... dřevo, pochopitelně se mi nechtělo seskavovat a hledat vysílačku v krosně, tak jsem v klidu spala dál (možná proto se mi druhý den vybila :D).
Přesouváme se do dalšího dne. Představ si to. Venku je ještě tma (představuješ si to ?) a ty se pozvolna probíráš ze svého vyhřátého spacáku do chladivé útulné chatičky, když v tom náhle již dobře známý hluboký hlas a bouchání na dveře: ,,Jestli nebudete do minuty oblečený, obutý a nastoupený u jídelny, máte mínus body,“ odmlka ,,jo a vemte si pláštěnky, prší.“ rychle jsem seskočila z palandy (naproti ležící Maky si přitom asi vykloubila rameno) a začala si zavazovat boty. Vykašlala jsem se na převlíkání, to bych nestihla, tak jsem jen nahodila softšelku a vyběhla ven k jídelně. S překvapením jsem měla ještě asi patnáct vteřin rezervu. Dva kluci to nestihli, ale body jim nakonec stejně neodečetli, pokud jsem si dobře všimla (jakože jo :D). No nic, pokračujme dále. Oznámil nám, že máme zhruba půl hodiny (a pět sirek) na to, abychom si nasbírali materiál a rozdělali oheň (opakuji, pršelo). To se nám bohužel nepovedlo, tak jsme si nemohli ohřát čajíček :(.
Dopoledne jsme strávili nácvikem takovým tím..... “vlevovbok, vpravovbok, dvouřad, dvoustup“ a tak dál..... to mě docela bavilo, ke konci nás i chválil, jak nám to šlo.
Oběd jsme si vařili společně s oddílákama a byl z toho naprosto výbornej buřtguláš s pár větvičkama, co tam nalítaly a chlebem :D. Odpoledne jsme hráli nějaké hry, stopovačku a podobné věci a večeři jsme měli za úkol si vymslet a udělat úplně sami. Nakonec to dopadlo tak, že se do alobalu zabalily brambory, zelenina a maso, hodilo se to k ohni a po pár hodinách hoření se to spapalo :3 :D. Moc jsem se do vaření nezapojila a mrzí mi to, ale ani jsem pořádně nezvládla rozdělat oheň, když jsme si to zkoušeli a to se naučit musím, jinak u zkoušek neuspěju.. no, večeře byla výborná a bylo nám řečeno, že se tento den vytáhnou kytary a čím déle budeme ochotni zpívat, tím víc se posune večerka a tím dýl i vstaneme. Takže jsem tam ztvrdli do půl jedenáctý a pak nás už zahnali do sršněma prolezlých chatek (fakt jsme tam jednoho sršně měli.. u Maky ve spacáku :) :D). Hezky jsem si zalezla do spacího pytle a po chvilince usla. K mému překvapení se v půl dvanáctý opět ozval hlas vedoucího, říkajíc: ,,Pokud tu do minuty nebudete nastoupený, obutý a s pláštěnkama, máte mínus body, jde se do lesa.“ udělalo se mi špatně při pomyšlení, že je venku tma, poprchává a je na nule a my máme jít do lesa. Potom nám ještě řekl, že si mám vzít svačinu a pití, že po třech a půl kilometru budeme mít čas se občerstvit. Neměla jsem žádnej menší batoh, tak jsem si prostě vzala baterku do kapsy a vyšla zpět před chatku. Zeptal se, zda chce někdo použít žlutou, nebo červenou kartu (žlutá-končíš v tého disciplíně, ale máš mínus body ...... červená-okamžitě končíš na plný čáře a odjíždíš domů). Nikdo se nepřihlásil a na dotaz, zda nám je zima, jsme jako pokaždé odpovědělí s drkotajícíma zubama, že ne, jinak bychom museli běhat okolo jídelny (to už máme ověřené). Seřadili jsme se do dvouřadu a svižným krokem ušli tak šest metrů, poté se vedoucí zastavil a zahlásil: ,,Dobře, to byla jen zkouška vaší odhodlanosti. Můžete se vrátit do chatek, dobrou noc.“ a pár dalších, ne tak významných slov. Byla jsem na jednu stranu naštvaná a na druhou šťastná, ale převládal pocit nehorázný zimy. Tak jsem to vypustila z hlavy a šla radši hned spát.
V neděli nás vzbudili až v osm hodin a to byl opravdu pohodový den. Hráli jsme pár her a jinak jsme jen uklízeli tábor, vytírali a balili si. Nakonec přišlo bodování. Za všechna soustředění bychom měli získat nejméně 27 bodů, abychom se mohli účastnit tábora jako Greeni a za tohle soustředění jsme všichni získali 7 bodů (kromě dvou Greenů, kteří jich dostali 8), což si myslím, že je dost super a prozatím to bohatě stačí. Byla jsem ráda, že ke mně neměli žádný velký negativa, ale na druhou stranu ani velký pozitiva. Jinými slovy se budu muset víc snažit, abych uspěla a hrozně mě to bavilo, ikdyž byla taková zima :D. Je to skvělá banda lidiček a doufám, že se i nadále budeme scházet v tak bujnym počtu a nikdo to sám od sebe neodpíská :).

PS.: tři hodiny jsme dělali čaj na ohni

PPS.: další soustředění budou listopad, únor a nejspíš květen

PPPS.: nechtěla bys taky něco podobnýho zažít ? :D

Dětský háj to napohled

Nazdárek Juli, 

ten měsíc musel být opravdu zajímavej.. Skutečně mě teď ani trochu (ne)mrzí, že jsem si vesele chrupkala a ve stejnou chvíli byla půlka národa vzhůru.. No, mě spíš zaujal článek o tom, jak vědci z NASA objevili na Marsu vodu a chystaj se tam neprodleně vyslat nějakou raketu s vědcema, která tam poletí půl roku, skutečně musím uznat, že mě zamrzelo, že jsem se aspoň trochu nesnažila někdy pochopit něco z vědy a dostat se tam taky.. Jen si to představ, půlroku na cestě někam, kde nikdo není, jen úchylnej robot, kterýho tam narodní federace poslala a co si tam pořizuje dokola selfí.. Ale dobře, nebudu tady zoufale naříkat a plakat ti na pomyslný internetový rameno a radšej ti budu vyprávět..

Musím říct, že mi spadl balvan ze srdce, když mi před čtrnácti dny doktorka sdělila výsledky z krve. Mononukleóza neprokázána a v krvi jen zvýšená sedimentace, což samozřejmě znamená, že nejsem zas tak úplně v pohodě, ale hlavní je, že to není Mona (jak jsem jí začala říkat), tudíž jsem zpátky ve škole, uprostřed dění a nic mi nebrání v tom užívat si devítku.. Ale doma, kdybys to viděla!! Můj pokoj se proměnil v takové velké hračkářství, takže teď můžu odkopávat kromě svých věcí i věci mé sestřičky, abych utvořila aspoň úzkou cestičku na průchod.. Jenže když tohle vidí paní Amélie, tak začne vřeštět a nastupuje jiný kalibr, maminka... Vážně sis Juli myslela, že jsem takovej nelida, že bych kopala do hraček?? Ale musím uznat, že když už tejden hledám ponožku, atlas a krém na ruce a pak to najdu v hromadě hraček paní Amélie, samozřejmě ožužlaný a poslintaný, dostanu z toho vyrážku.. Najednou zjišťuji, že jsem v háji, ne v dubovým ani v bukovým, ale v dětským.. Ale abys věděla, že jsem opravdový kabrňáka a že se jako taky umím obětovat, něco ti řeknu.. Když přijdu hodně blízko k mý sestřičce a ona si mě důkladně prohlíží, já neuhýbám a čekám. Mia totiž vyšle na úpravu mého zchátralého obličeje své pacinky a hlavně nehtíčky a vesele škrábe a vřeští. Ale kdybys viděla ten úsměv a radost mé osobní ,,maskérky´´, tak by ses taky obětovala. Jakmile už mi obličej pálí a cítím, že je celý od krve, odcházím a paní Mia propuká v hysterický pláč.. Pomáhá mi skvělej krém od Planet Spa, výtažky z kaviáru nebo tak něco..

Stejně si někdy (skoro pořád) u nás doma připadám jako blázen v blázinci. Všichni si povídají s tou malou bytůstkou a slyším pořád dokola ujetý slova typu: dyť z tebe dostane psotník, ty filuto, aha, aha, AHA (nekonečný), prdprdcililink,.. No uznej, že s takovým materiálem se pracovat nedá.. Nebo si třeba takhle sedím na počítači, očkem sleduju paní Miu, která leží na posteli v ruce drží chrastítko a každou půldruhou vteřinu se s nim majzne do hlavy, ale víš co?? Jede dál, až tak po desátý začne řvát a schytám to já, ale kdybych jí to chrastítko vzala, tak řve stejně.. A víš co třeba teď dělám ve volném čase? Hledám zoubky, protože kdo je první najde, dostane šaty.. No a mamka si usmyslela, že to bude právě ona, ale to se teda plete, já už si kvůli tomu snad stokrát nechala ožužlávat vlastní prst a prostě se nehodlám jen tak vzdát něčeho tak velkolepého.. Nejde o ty šaty, ale o ten pocit, jestli mi rozumíš??

Ale dobře, aby to tu nevypadalo, jako když si píšou nějaký dvě zfotrovatělý maminy, začala jsem pátrat po brigádě,.. A víš co? Musím si sehnat potravinářskej průkaz, aby mě vzali tam, kam chci...Teda, to ještě nevím, jestli mi vezmou, ale prostě to zkusím, nějak mi chybí ty peníze, který jsem měla v divadle, bylo jich sice dost, ale nějak dochází, za to stejně můžou ty moje celoroční nákladný nákupy. Víš co, takovýto... ,,Ale tohle fakt potřebuju´´.. ,,Ježiš, tohle je nádherný´´.. Navíc pojedu v únoru s Tágem do Londýna a strašně se těším a jsem ráda, že tam jedu s ní a ne s nikým jiným. Bude to paráda, takovej studijní pobyt..  No tak nic.. A víš co?? Já vím, že je to úplně od tématu, ale.. Strašně se mi líbí, když si při hodině zeměpisu vyndáte s Mikoušem deštník a učitelka se na vás kouká jako byste právě opustili přísně střeženou věznici blázince v Dobřanech a vědělas, že v Dobřanech na náměstí mají nejlepší zmrzku?? Já to balím.. Tak příští tejden na blogu!!

STRAŠNĚ MOC DŮLEŽITÁ ZPRÁVA PRO TU MENŠINU LIDÍ, CO ČTE NAŠE VÝKŘIKY DO TMY (NÁŠ BLOG, KDYBY NĚKDO NEVĚDĚL)..!!

TAKŽE JEDEME INSTAGRAM: https://instagram.com/pravdomluvky/

A UŽ MÁME I JŮTUBKANÁL: https://www.youtube.com/channel/UCzmwiA4XCjuVrEv7hEc1Q5A

PRVNÍ VIDEO NATOČENO: https://www.youtube.com/watch?v=slLKzD7rvl0

DALŠÍ PŘIPRAVUJEM... TAKŽE URČITĚ SLEDUJTE

PS: Překvapivě se všude jmenujeme: PRAVDOMLUVKY, ale to jen abystě nezapomněli... 

PPS: Taky držím dietu puso, ale já tak nějak musím, aspoň do příštích výsledků, což je naštěstí brzo... 

PPPS: Stejně ti mám pocit, že mě ty nemoci vždycky nějak mění! 

PPPPS: Mám Tě ráda jako... Milku :) ... 

PPPPPS: A na důkaz toho se už prosímtě konečně podívej na ten film, jmenuje se: Kouzlo přítomného okamžiku (Děkuju)... 

Výpadek facebooku 2015 - krev, pot, slzy, utrpení......

Nazdárek, Sabinko
No jo, mononukleóza je svině, ale hlavně je dobře, že ty tvoje testy ji neprokázaly. Co bych bez tebe dělala ve škole tak dlouho ?? Zmeškala bys úplně všechny testy a to bych ti nenechala projít. Každopádně já tak nějak vůbec netušim, o čem mám dnes psát. Můj život není až tak zajímavý, jak jsem si myslela, séd fejs. No nic, něco vymyslím z fleku..... Pojďme se třeba bavit o bramborech, máš ráda brambory ? A jo, vlastně.. ty mi nemůžeš odpovědět...... Ale teď vážně. Jak mělo být ze soboty na neděli to zatmění měsíce a rudej úplněk, viděla si to ? Já ne. A víš proč ? PROTOŽE BYLY MRAKY ! Jasně, nevstala jsem kvůli tomu, tak si nemám na co stěžovat, ale i tak..... čekalo na to opravdu spoustu lidí a pak zrovna v naší..... jak to říct, “oblasti“ budou mraky. Prostě naštve, no. Nejdřív jsem si nařídila asi tří budíky, abych to viděla celý. Od zčervenání měsíce, po zatmění až do východu Slunce, ale pak jsem se na to tak nějak vykašlala a rozhodně to nebylo kvůli tomu, že bych se večer koukala na horor a bála se, že až sama uprostřed noci vstanu, tak vyleze něco ze skříně. To opravdu ne, já přece nejsem vůbec bojácná, ani lekavá.....

 No, pokračujme dál. Včera byl takový normální, již už podzimní večer, já si jen tak ležím v posteli, v televizi běží můj oblíbený seriál, popíjím čajíček a píšu si s Tedem a dalšími, nejmenovannými lidmi. No a najednou se stane ta strašná věc !! Chci poslat fotky účesů, podle kterých by se měl Ted ostříhat a ono se to neodesílá..... uběhne deset minut, stále neodesláno..... uběhne dvacet minut, tak se rozhodnu restartovat mobil. Když ani to nepomůže, ujdu těch asi sedm metrů z pokoje do obývací místnosti a sednu si k počítači. Napíšu do Gůglu xichtbuk (to jsou názvy, co ?) a čekám a čekám. Hm, stránka momentálně není dostupná. Tady něco není v pořádku. Jdu zavolat Tedovi, aby si alespoň nemyslel, že ho ignoruju. Od toho se dozvím skutečně zajímavou informaci : „No, mně to taky nejde....“ takže chyba tentokrát není v mym úžasnym Samsungu, ani počítači, kterej už máme nevim jak dlouho, ale prostě opravdu spadl facebook. Tak se jdu podívat na Ask a tam taky hrozně lidí píše, že jim to spadlo a takovýto “komu taky, dejte lajk“...... No, super. Jak dlouho to sakuva potrvá ? Mám se jít zabít, když nejde facebook ? Zásadní to otázka...... Nějak jsem to přežila jen na smskách a Tedem a nakonec se mi to zas nahodilo asi až v půl jedenáctý a to už jsem chtěla jít zalehnout, protože po tom prodlouženym víkendu se mi fakt ráno vstávat nechtělo (to jsem věděla předem, ano).

Dneska za mnou přišla třídní s tim, že já ...... pojďme ji nazývat třeba.. třeba Tágem. Že já a Tágo bychom měly být ve školním parlamentu, tak, jako jsme byly minulý školní rok. Jenže v devátém ročníku je s tím strašně moc starostí a ani jedna z nás jsme tam prostě nechtěly a snažily jsme se to odmítnout. No, já marně, Tágo se z toho nějak vykroutila..... tak ke mně učitelka přiřadila jednoho z těch.. Chytřejších hochů a když Tágo zjistila, že dnes místo angličtiny bude první schůze onoho ďábelského parlamentu, začala naříkat, že tam radši bude, že ájinu nechce a tak dál, a tak dál...... Čímž mě docela naštvala, jakože.... jít do parlamentu jenom kvůli tomu, že ti jednou odpadne neoblíbenej předmět ? To fakt.. ? Ale nebudeme se stresíkovat..... :D Jo a strašně ti závidím, že teď nemusíš dva týdny cvičit a jsi uvolněná z těláku, taky bych to potřebovala...... Jelikož blondýna se odstěhovala a bruneta má naraženou ruku, tak nemá tělocvikářka koho peskovat a všechno si vybíjí no hádej na kom ? Přesně tak, na tý momentálně úplně nejhorší a nejménně sportovně nadanné z naší holčičí skupiny (kterou báj d vej tvoří jen osm dívek). Na Liškový. Začalo to tím, že jsem měla údajně “flákat“ rozcvičku a podle její teorie si potom kvůli tomu něco natáhnout, něco zas zlomit a byla by to moje chyba a ona by chudinka “zas“ musela běžet pro knihu úrazů, aby to zapsala a já dostala od školy peníze..... No, okay, přiznávám, že ten den jsem při rozcvičce nedělala kliky, ale já klik prostě neudělam a nebyla jsem jediná !! Další hodinu jsem ale vážně poctivě cvičila. Jenže to jsme měli začátek hodiny spojenej s klukama a jejich rozcvička je stylu “zakruťte hlavou, jo, dobrý, teď zápěstím, nohou, pár poskoků a konec“..... Dělala jsem všechno, co ostatní, ale paní učitelka mě zas ..... “sprdla“, že to nedělam pořádně. To už se mě holky zastaly, že jsem cvičila stejně jako ostatní, jenže to ji akorát vytočilo a byla celou hodinu ještě nepříjemnější. Když viděla, jak je mi z toho všeho na nic, přišla ke mně, podívala se mi do očí a řekla : „Jestli budeš takhle citově založená, tak to v životě nikam nedotáhneš.“ a odešla. Jo, možná jsem citlivější než ostatní lidi, ale co ? Zatím mi to neublížilo a ona pro změnu nemá srdce žádný :D. Jo a dala mi čtyřku ze sprintů, čtyřku ze skoku do dálky a pětku z vytrvalosti. Vytrvalost jsme běžely čtyři..... dohromady je nás osm holek, dvě chybí, dvě necvičí a ona nás to šminga nechá běžet ve čtyřech !! Jako to mi nepřijde moc normální..... docela mě ale dojalo, že se mě chtěl zastat i jeden spolužák (vlasy ve tvaru houby, má rád lívance.. každý má rád lívance) a slíbil mi “pomoc“ přístě, kdyby byla furt taková..... No nic, moje výlevy zoufalství tě asi nezajímají, co ? :D Tak já to tady ukončím a těším se na tvůj další článek :).

PS.: držim dietu a snažím se cvičit :3

PPS.: šminga mi to vůbec nejde a nebaví mi to :D

PPPS.: nevím, co už bych napsala.....

PPPPS.: tak si užij ponemoční proces a pa :33

Pravdomluvka se nechce setkat s mononukleózou!!

Ahoj Jůli,

tyjo Landa.. Taky si pamatuju, že jsem ho pár dní poslouchala, ale ty časy nějak zmizely, dneska se o něm mluví jako o nějakým žitu a tomu fakt nerozumim.. ale tak, já nerozumím spoustě věcím.

To byl teda tejden, to ti fakt povim, tohle můžu zase zažít jenom já.. Takže nějakou dobu mi není tak úplně dobře, bolelo mi v krku a pořád hlava. Poslední tejden jsem usínal běžně v devět, včera jsem spala od sedmi do desíti a samozřejmě jsem byla unavená, mně přeci nestačí jen 15hodin spánku.. O víkendu se mi udělalo echt blbě, horečka, každejch pět minut dušení, bolely mi a to fakt doslova nekecám svaly, takže to v jednu chvíli vypadalo i tak, že jsem držela čaj, a najednou se ten krásnej červenej výbornej čaj ocitl na mým županu a peřince, prostě ruka selhala a bylo to... No a v pondělí jsem mazala k doktorce.. Já být chytrá, že?? Pěkně jsem posnídala piškoty a pak se z nich asi půl hodiny dusila a prostě mi nemohla nabrat krev pro zjištění mononukleózy, když už jsem nebyla na lačno... Takže aspoň výtěry a rychle domu, protože by stačilo, abych prskla na nějakýho ošklivýho člověka a už to má taky,... Teda vlastně to já ještě nevím, jestli mám v sobě viry Epsteina a Baarové, neboli mononukleózu, protože na krvi jsem byla teprve včera,... Ale všechny příznaky bohužel odpovídají.. A můj včerejší kolaps, kdy jsem jakože fakt hodila hubu u mě v pokoji, zrovna taky nebyl úplně příjemnej, protože pomalu si rozseknout hlavu o stůl není zrovna skvělý a když se vám u toho směje čtyřměsíční ségra... Momentálně se mi tady maminka směje, že vypadám jak terorista z afghánistánu, protože jsem si kvůli prevenci nasadila mou originální roušku z šátku a koukají mi jen oči... Takže připomínam teroristu a nebo nyndžu.. CHACHA Všechny sesekám a né, nebude tam hrát Brus Li (už nežije) a ano, asi ti přijde, že blouzním a mám halušky... Ale jo, za to může ta horečka a ta euforie, jestli to tak fakt je tak mám prý vážnou nemoc jater a sleziny a přísnou dietu už mám určitě, no chápeš to?? Takže asi nebylo dobrý, když jsem se o víkendu přecpala všelijakejma čokoládama a sušenkama, možná to bylo naposled, tak na půl roku dopředu.. Takže takhle to teď se mnou je, ale ještě jsem chtěla mluvit o zážitku tak dva týdny starým, pokračuj ve čtení..

.

Na chemických pokusech není do určité doby nic špatného, do doby kdy se zapojí dvě pravdomluvky, který mají o chemických laborkách pouze milné iluze...Jo, tak před dvěma týdny jsme chemické laboratoře měli navštívit (a navštívili) Takže hele, já si to představovala asi takhle. Přijedeme tam jako kdyby jsme byli za školou (my jsme nebyli za školou, ale prostě jsme se neučili a někdo z naší třídy takový štěstí neměl a vesele dřepěl ve třídě na hodině matiky), sedneme si někam do kouta tmavé místnosti, kde bude svítit pouze jedna zářivka, která nakonec taky zhasne (to bude znamení, že máme rychle vypadnout) a kde bude topení studený jako u nás ve škole (takže s sebou pro jistotu tři vlněný svetry a teplý fusekle), neměla bych s tím problém, hlavně, kdyby tam byla wifina a žádný zvířata, respektive by na dveřích museli mít napsáno ,,Jsme po deratizaci´´, pak bych možná věřila, že tam budu těch pár hodin existovat pouze s lidma nikoli i se zvířaty, ikdyž jak se to vezme, někteří naši spolužáci zvířata připomínali... Doufala jsem, že když jsou to nějaký Dny vědy a techniky, že se tam teda maximalně porozhlídnem po nějaký exkurzi, zatleskáme klaunovi, který bude zpívat a tančit na nějakou vědeckou písničku pro malé děti, vyzkoušíme si nějakou předváděcí akci typu malý parní stroj, nebo vědecká vodováha (stejně bych netušila co to je a k čemu vlastně), napadneme automaty s pitím a sladkostma někde na chodbě a vytřískáme z nich všechno a nakonec sebereme naše spolužáky pohozený před záchody z přejedení a půjdem domů... Hezká představa...  Místo toho jsme ale seděli asi půl hodiny na chodbě v nějaký asi vzdělávací budově, aby nás pak vpustili do ohrádky označené jako chemická laboratoř, kde nám nějaké studentky pedagogické fakulty ukazovaly pokusy s vodíkem, ohněm a bůhví čím... Když jsme tam vešli, tak se v tý místnosti nedalo dýchat (možná proto nám daly ty plynový masky, ba ne, jen tam byl cítit plyn a to je v pohodě u nás doma je cítit vždycky, když blbě pustím teplou),  Víš co, můj nejvíc nejmíň oblíbenej předmět je chemie, sotva umím značky prvků, sloučeniny už fakt nedávám, dyť já ani netuším co je vodík, doteď jsem si myslela, že se to dá zkoumat pod mikroskopem, ale prej ne... Takže už ve chvíli, kdy jsme vešli do té divné budovy s malými okny připomínající vězeňskou celu, jsem měla stísněný pocit, který mi říkal jak bych teď ráda měla to štěstí abych mohla vesele dřepět ve třídě na hodině matiky (to je mimochodem můj druhý nejvíc nejmíň oblíbenej předmět, oni vůbec předměty, kde se něco počítá nejsou zrovna mojí parketou)... Ale nakonec to až tak špatný nebylo... Automat jsme teda nenapadli ani neokradli a vlastně jsem tam automat ani neviděla, a zářivky svítily všude asi všechny... a o wifině radši ani nebudu mluvit, stejně jsem zapomněla mobil někde ve škole... Takže ,,den podle mých představ´´... A jelikož jsme pak šli ještě na náměstí, kde jsme se sešli ještě s šesťákama, dozvěděli jsme se, že místo prohlížení stánků si celá třída užila hledání ztraceného vjetnámka (což byl jakýsi jejich nový žák), kterému všichni říkali Davide, i když on se David nejmenoval, neumí česky a vlastně ani anglicky, protože, když tam ze sebe všichni dělali blbce a snažili se mu primitivní větu vecpat do čtyř, jakože fakt umíme anglicky... On se jen radostně smál a pořád křičel ,,čtyři´´, jediný slovo, který česky zvládal. Ten rozkošný chlapec přitom asi vůbec nepatří do šesté třídy, ale má s tím někdo problém?? Byl to fajn den...

PS: Není mi dobře, tohle byl vrchol mého počínání a pravděpodobně sebou šlehnu do postele

PPS: Dobrou, a promiň ty máš asi matiku viď??!

Velekoncert

No ahojda....
To už je zase sakuva středa ? Nechápu, jak dokážeš psát tak dlouhý články a vypsat úplně všechno, co se ti v poslední době stalo. Já si nepamatuju ani, co bylo včera k obědu. Každopádně jsem chtěla zmínit, že v sobotu jsem byla na “Velekoncertě Daniela Landy“ a bylo to naprosto boží !!

Sice už ho teď nijak intenzivně neposlouchám, ale tak co.... na jeho hudbě jsem vyrostla. Když jsem byla malá, vždycky nám to hrálo celou cestu do Chorvatska, nebo třeba když jsme jeli na hory.
Takže..... cestou do Prahy jsme strávili nějakou tu hodinku a čtvrt a než švagr, který řídil našel parkoviště, to zabralo asi deset minut. Pak jsme jeli metrem (mimochodem, jela jsem poprvé a žádný extra zážitek to nebyl) a vystoupili až na poslední zastávce. Bylo tam tolik lidí, že jsme se absolutně nemohli prorvat dopředu. Po asi půl hodině jsme to vzdali a šli čekat frontu na burgry (jelikož jsme od oběda nic nejedli a bylo po šesté). Nekecam, fakt ne, dostalo se na nás až po čtyřiceti-pěti minutách. Když už jsme stáli u “výdeje“, napravo od nás se objevili dva kluci\muži (netušim, jak to nazvat :D), tak okolo dvaceti až dvaceti-pěti let. Na něco se ptali mýho táty a jeden z nich (samozřejmě ten s těma hezkýma očima) na mě potom mrknul. Já se jen otočila a snažila se nezasmát. Jenže po celou dobu koncertu stáli vedle nás a posléze se přemístili přímo vedle mě. Jako.. nevadilo mi to, ale bylo to.... zaujímavý. Navíc na mě furt koukal a smál se. Docela milý :D. Ale byla jsem ráda, že tam stáli. Mnohem lepší, než ty ožralí..... ehm.. individua. Navíc měl úplně úžasnej chraplák, že byl slyšet určitě až na pódium. Tak dál. Když jsme odcházeli, poměrně rychle se to tam vylidnilo a já jenom čuměla, kolik tam bylo po temi poházených kelímků, tácků a ubrousků.

Když jsme vlezli do podzemí a chtěli vejít do dvěří, které vedli do “místnosti“, kde nás mělo naložit metro, zřeli jsme něco OPRAVDU strašného.

Jo.... asi takhle nějak to tam vypadá po podobných akcích. Předběhli jsme, koho jse mohli a vecpali se až k...... jak se tomu sakra říká ? Troleje ? Ne.... koleje ? Pochybuji.... prostě k těm “metrolejím“ :D. Když se na protější straně metro otáčelo, zatroubilo a všichni z toho koncertu začali křičet, jakože nadšením. Ale nevešli jsme se tam.... Čekali jsme tedy na další, které přijelo záhy. Pak jsem poznala, co to znamená, cítit se jako sardinka. Jedna fakt dost ožralá holka zakřičela na celý metro: ,,Nemáte někdo pivo ? Mam žízeň !“ o kousek dál se ozvalo: ,,Podejte jí to někdo.“ tak se k ní dostal očekávaný nápoj a ironickým hlasem odněkud z houfu lidí jsem zaslechla: ,,A nemáte někdo svíčkovou ?“ musela jsem se smát. Ale tím to nekončilo. Ta samá děvčica se nejprve všech zeptala, jestli nepůjdou všichni někam hromadně pařit a poté začala bouchat rukou do stropu (dá se to tak nazvat ??) metra a zpívat písničku od Landy: ,,Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ ! .....“ a postupně se k ní lidé přidávali. Byla jsem opravdu ráda, když jsme vystoupili a jeli domů. Než jsme našli auto, trvalo to jen chvíli, což jsem se divila. Domů jsme dorazili okolo půlnoci a to je z tohoto dne asi tak vše.
Dále jsem chtěla napsat, že tím způsobem, kterým na tom děláme, si ve škole respekt fakt nezřídíme !! Hlavně nejmenovanný Američan nám to kazí :D, se všema se kamarádí :(. Hele.. nás starší ročníky vždycky děsili, psychicky týrali (ač si to dost možná neuvědomovali) a jednodušše tyranizovali. Nedovolila jsem si ráno jít ke škole dřív, protože tam většinou někdo z nich seděl a já se ani nepřiblížila. Ani když pršelo, jsem se nešla schovat k nim pod tu velmi praktickou stříšku. No a oni si klidně na začátku přestávky naběhnou na “naší“ lavičku skoro vedle naší třídy a posedaj si tam, jakoby byli největší kingové !! Hlavně teda ty holky..... Normálně jsem jednu z šesťaček ráno slyšela říct: ,,Támhle je ta malá štětka !“ a pak k tý “kamarádce“ přišla a objala ji..... Fakt inteligence. Tyhle slova já ani neznám, samozřejmě. No nic. Prostě jim musíme dát najevo, že škole teď prostě vládneme my !! :D Alespoň na záchody už tolik nelezou, když tam jsme my..... Nedovolí si soupnout před zrcadlo, když se tam “zkrášlujeme“ my. Což je super. No nic, já asi budu končit, k delším článkům hold nejsem předurčena. Tak si užij zbytek středy a za týden se těším na tvůj článek :).

PS.: jo, píšu smajlíky. Co s tim uděláš, hm ?!! :) :DDD

PPS.: prosím tě nezlob se, mám tě ráda :3

PPPS.: byli vaši na aktívu ?? Táta mi přinesl dost informací, ale hlavně by mě zajímalo, jestli Američanovo mamce vrátili zabavenej mobil :D

Podepíšete se mi na prsa??

Dobré ranko,
tak druhej den ve škole byl bombovej, ačkoli jsem si od toho moc neslibovala, splnilo se mi přání a vstala jsem do školního života včas.. Hned v kuchyni mě ale vyděsil flek na zemi, který byl... od melouna, neptej se... Pak jsem málem trefila dveře od koupelny, když jsem se ještě rozespalým krokem šinula trochu upravit a konečně jsem došla až do pokoje, kde jsem otevřela skříň a vytáhla žaluzie, čímž jsem vzbudila mojí sestřičku a ta na protest tak brzkému vstávání dala řevem jasně najevo svůj nesouhlas.. Maminka mě za to nemilosrdně napomenula a snažila se znovu usnout, to ji ale moje milovaná srdečná sestřička nedopřála.. Ve třídě panovala opět nálada minulých let, hlavně těch posledních. Humor byl neustále na prvním místě a zaměstnankyně školy na postu učitelek byly neustále v rozpacích z hlášek některých chlapců z naší deváté bé!! No to ti teda povím, že být učitelkou, tak si to radši hodim dřív, než bych začala vůbec učit (dává to logiku žejo, celej život budu studovat, abych si to pak hodila), ale vážně já bych do školství jít fakt nemohla.. Ale i další dny ve škole byly fajn, jedna učitelka se nás fakt bojí, druhá nám vyhrožuje a... však ty víš.. Když nás přišli navštívit fotbalisté z Viktorky, nejeden z našich spolužáků využil možností barviček na obličej a už byla červená s modrou pryč. To se učitelkám moc nezamlouvalo. Stejně tak otázky deváťáků na fotbalisty typu: ,,Jestli máte přítelkyni, je to modelka? A máte jen jednu??´´ A proč si nenechat podepsat slavný fotbalisty přímo na prsa??! (Teda když nejsi kluk no)... Takže pozdější pohovor už nebyl  takový jako s deváťáky... Na češtině jsme měli vybrat v ETYMOLOGICKÉM slovníku slovo, které nikdo nezná a napsat ho na tabuli. Chopila jsem se toho (tys mi řekla, ať jdu, když spolu sedíme v první lavici na češtinu) a na tabuli se po chvilce blýskalo slovo poluce. Nebudu tady psát co to znamená, už jen proto, že podle paní učitelky to prý ví každý, ale nevěděl a tak mám první jedničku, ale od tý doby se s náma žádná učitelka nebaví o sexuální výchově... Nová učitelka na zemák je z nás ,,DEVÁŤÁKŮ´´ tak na zádech, že už jak nás na chodbě vidí, červená se.. A co potom v hodině, když chlapec deváté třídy v nepřiměřené blízkosti prosí o návštěvu toalet, načež mu je návštěva zamítnuta, ale on se nevzdá a začne bloudivým pohledem zkoumat učitelčiny oči a líbeznými slovy jí je chválí a tím ji dostává do rozpaků. Návštěva je tedy povolena (výjimečně) a náš spolužák odchází. Když se ale do deseti minut nevrací, je vyslán jiný žák, aby ho přivedl.. ,,Už ho bolí ruka´´, vysloví potom několikrát ještě další žák a učitelka se už celá třese z (ne)vyslovených vulgarit v naší třídě (a v duchu jistě prosí, ať už sem nikdy nemusí)... A věř mi, že si vyčítá, že kdy vůbec dostala myšlenku, že bude učit ty parchanty nevychovaný napadený pubertou... Též chci takhle milovat svoji práci.. Taky jsem poslední dobou zjistila, že se moje lavice záhadně plní odpadky, ono to asi nebude tak záhadné, když k nám vždycky přijdou kluci a jakože nenápadně si tam odloží nějaké (pravděpodobně) suvenýry (asi mě mají rádi)... Tak, jo, víc toho asi k dnešku nemám, však ono se něco zase stane (obzvlášť v mém pestrém životě)..

PS: Úmyslně nezmiňuji jména, pro zachování lidských práv..

PPS: Věřím, že jsou ti lidská práva ukradená

PPPS: Tohle je poslední září na základce, tak si ho užíváme, že??

PPPPS: A to nás ještě neviděl zbytek nového pedagogického sboru (aby z nás nedostaly osypky, nebo tak něco)

PPPPPS: Moje sestřička už umí první slovo: Eubůbů, měla jsem z toho takovou radost, že jsem si zarazila hřebík do ruky, když jsem věšela obraz na zeď...

První školní den - v devítce ♡ !

Co je to 1. září ? Já ti to povím, Sabinko..... to je přesně ten den, kdy je před tebou 10 měsíců školy. Někdo řeší, co si oblíkne, jiný zas, jak se z tohohle dne vykroutit. No a holka, co k nám měla přijít neudělala opravky a propadla, že ?? Hele ale vůbec mi to nevadí.....
Poměrně jsem se těšila. Ale ne na učitelky, testy a zkoušky..... jen na ty lidi. Přes prázdniny mi docela dost chyběli. Ke škole jsem přišla hodně brzo, takže jsem tam tak seděla s klukama a okolo šla třídní s ještě jednou učitelkou a sdělily nám, že místo hodiny (nebo.. místo většiny času z hodiny) budeme my tři (já a klucí) stát u pasování prvňáčků a držet cedule...... bylo to fakt super, no. Hlavně jak starosta četl básničku. Po té zdlouhavé hodině nás docela hodně šlo společně do Crossu (což mě překvapilo) a pak ještě na hřiště. Jak jsi odešla, tak jsme tam trčeli ještě skoro 3 hodiny. Maminka už se o mě strachovala..... odešli od nás dva lidé, což mi nějak nevadí, spíš naopak..... a je sice super, že v pátek budeme mít jen 5 hodin, ale mně na to samozřejmě připadne hodina klavíru.....
Uvědomuješ si, že už jsme v devítce ?!! To je megadivný ! Děsivý, ale zároveň strašně super.. můžeme tyranizovat ty mladší (neříkej mi, že o tom nesníš už 8 let.....), stejně tak, jako jsme si to museli vytrpět my. Už na tom pomalu pracuju, budeme chodit po chodbách a nahlas křičet, ovládneme záchody a ráno si před školou sedneme na jediný místo, kde se dá sedět a neprší tam !! Naprosto luskusní. Na nějaký kamarádíčkování se s osmákama ani nemysli.
Báj d vej, strašně se mi líbil outfit mého spolusedícího a ty jeho vlasy, super !! A jak vyrostl.... proč ty kluci vždycky přes léto tak vyrostou a já jsem furt stejná ?? Teda.. ne, že bych chtěla růst, upřímně bych chtěla mít asi ještě míň, než těch mých originálních 165 centimetrů..... hrozně se mi líbí, když je holka drobná a její kluk megavysokej. Tak na co že si to tu vlastně stěžuju ? Měla bych si přestat protiřečit.
Toť ode mě asi vše, Puso.

PS.: můj outfit pro první den (mimo ty sexy ponožky :D) :

PPS.: jsme deváťáci !!

PPPS.: musíme něco začít nacvičovat na vyřazování na konci školního roku

PPPPS.: my jsme VÁŽNĚ v devítce !!!!

Vlez mi do postele, ať to má grády

Dobré ranko,

tak jsem teda zase tady.. Budu ti nutit mý nudný dlouhý povídání o tom, jak jsem všude, nic nestíhám a lidi se mě bojí... Začnu samozřejmě od zadu, takže to poslední je jednoduchá pravda. Lidi se mě fakt bojí, to má totiž příběh (ostatně jako všechno v mým životě). Byl poklidný srpnový podvečer a já si jela s mamkou naším originálním stokrát opravovaným seátkem odpočinout do TESCA (jo, už teď si říkáš - jak si sakra může odpočinout v tescu?).. No, dobře, nejedu si tam odpočinout, ale jako vždycky se tam jedu pohádat a poprat s lidma o brambory...No, tak to taky zrovna ne (dneska), ale jelikož nás za pár dní volá škola (víš co, už to úplně slyším, vždycky v rádiu ta stupidní reklama ,,Hurá jdeme do školy´´ už mi dost vytáčí), musela jsem si jet konečně pořídit nějaký sešity, obaly a takový ty kravinky co vyluxujou všem rodičům kasičky i zásoby na vánoce... Bylo tam teda neskutečně moc lidí. Všichni pomateně běhali, to bylo jak z Apokalypsy, nebo snad čekali třetí světovou (spíš to vypadalo jako by už začla).. Děti tam křičely na rodiče a rodiče tam křičeli na své ratolesti blouznící po pomůckách do školních lavic. ,,A kolik mám vzít těch pětsetdvacetčtyřek??´´... ,,Mami, Voni už to nemaj!!´´... ,,A už to máš všechno??´´... Panebože, nesnáším obchoďáky, ale pořád tam lezu, asi mě tam táhne vůně sýrů (no, ikdyž).. Lezu tam, protože tam vždycky něco seženu, ale kdyby tam nebylo tolik lidí!! Já tam teda strávila dobrou půlhodinku přebíráním a hledáním sešitů a když jsem měla pocit, že mám všechno, začala jsem hledat maminku, ta měla být někde úplně jinde, než nakonec byla.. No jasně, že byla u chlastu.. Ale ne, tam jsem šla já, než se na mě ta prodavačka začala divně koukat (jako fakt divně, nevíš proč?).. Mamka byla u pracích prásků (nepochopím),.. Cestou mezi regály (no prostě v labyrintu supermarketu) jsem jedný holce fakt omylem vyrazila něco z ruky a ona se na mě podívala jako bych jí vylila dítě i s vaničkou.. Dneska se ani omluvou nikomu nezavděčíš, probodla mě pohledem a nakvašeně pokračovala dál mezi regály... To ale nebyla jediná moje patálie tenhle den. To ráno jsem byla na ledovým kafi s maminkou, piju, piju a najednou rána, BUM, stalo se to tak rychle (skoro jako vražda v afektu) a kafé bylo vylitý (teda směs kávy, vanilky, zmrzliny, mlíka, ledu a tříště). Já se samozřejmě nepolila, jen zem byla jak vyschlej Bolevák. Tak jsem to začala utírat papírovejma ubrouskama a po chvilce se nademnou smilovala uklízečka, přinesla hadr a kýbl a asi musela vidět můj vyděšenej výraz, kterej jasně říkal (snad nechceš, abych si tu klekla na kolena a vytřela to) však už je to skoro suchý, jen to lepí, tak mě docela nevybíravým pohledem zkoukla a když viděla, že jsem patrně líp oblečená než ona a že ona je tam dokonce od toho, řekla jsem jí vybíravým a slušným a vysoce inteligentním tónem: ,,Můžu Vás tady už nechat?´´ A ona se tak podívala a představ si, nejvíc přátelsky řekla: ,,Jo, jděte se umejt.´´ (Umejt? No tak v plánu jsem to měla, ale teda že bych na to úplně vypadala?!).. Tak jsem se zakřenila a rychle utíkala na záchody. ona pak popadla hadr a utírala... Vidíš, když jsem u těch hadrů... Koupila jsem si tyhle skvělý boty na klínu.. Teda vlastně maminka koupila..

Přitom se v nich vůbec nezabiju, protože a to si představ, já se to docela naučila, chodit (ne úplně na jehlách) na podpatcích... Víš co je teď skvělý? Já ti tady vyprávím co se tak nějak odehrálo, u toho mi už asi po čtvrtý pípá mobil, že se mám sebrat a jít, protože mám být v sedum u doktora a to je tak za,.. půl hodiny, ale musím se tam ještě dostat, žejo?! Takže ještě jsem ti chtěla říct že když teda zejtra jdeme tak urputně shoppovat, musím si vybojovat nějaký peníze, jinak budu mít po hehe ještě než tam vůbec vlezem... Tak já jdu na autobus..

Takhle mimochodem vypadá pravdomluvka, která chodí veřejně s velkým pupkem a kočárkem, v tom malé mimčo a naše spolužačka na mě v centráči křičí: ,,S kým to máš??´´ Načež já jí odpovím: ,,Toho neznáš´´...

Takže až mi někdy někdo někde vyfotí u někoho v posteli a dá to na sociální sítě, tímhle svinstvem nabouchané... Začnou se tvořit pomluvy, jestli to náhodou není třeba...  Třeba Julinky

A dostávám se k závěru

PS: Zavřeli nám naší oblíbenou kavárnu (ty víš kde), takže vůbec nevím, kam se zašijem před nákupním šílenstvím až nás přestane bavit a bez sladký záplaty to asi nezvládnu - IKDYŽ

PPS: Začala jsem s posilováním břišních svalů, protože když jsem se na sebe včera ráno koukala do zrcadla, přemejšlela jsem, jestli jsem ve třetím nebo už v šestym..

PPPS: Svatební píseň? No přece New Soul - Yael Naim

PPPPS: Já jsem ráda, že je po horkách, ale prý se to má zase vrátit,...

PPPPPS: Teď už fakt musím, protože socka se do města táhne přes dvacet minut a teď ráno budou zácpy (jako v dopravě)

Nestíhám !! Chceš mě zabít ?

Takže Sabinko,
já si tak vegetím v Krušnejch na chatě u kamarádky, ležím na hezké matraci v útulném koutě a najednou mi pod rukou zavibruje mobil. Hlavou mi prolétne: ,,Jéé, Ted mi konečně napsal.“ ale ne, ona je to Sabinka.... a píše mi, že mám ve středu vydat nový článek na blogu. Tak hele, odjížděly jsme odtamtud v půl čtvrté a dorazila jsem domů asi před hodinou. Chceš mě zabít ?! Vůbec nestíhám. Ale.. že jsi to ty...... Znovu jsem si několikrát pročetla tvůj poslední příspěvek a ráda bych odpověděla a okomentovala pár tvých.... eh.. poznámek. Takže, tvé vzpomínky z dětství jsou velmi děsivé, možná proto jsi tak zakomplexovaná a chceš být psycholožkou :D. Dál, používáš smajlíky ikdyž jsme si jasně řekly, že je používat nebudeme !! Takže je budu psát i já :). Nechápu, že řešíš svatbu, teda.. chápu, že dívky v našem věku si vytvářejí představy o tom, jestli jejich svatební obřad proběhne v kostele či na nějaké “zahrádce“, jaká píseň bude hrát při jejich prvním novomanželském tanci, jaké květiny budou držet v rukou družičky, ale brouzdat tak dlouho po internetu, než nenajdeš své vysněné šaty ? :D okay..... víš, že se ani v patnácti vdát nemůžeš ? Navíc stále hledáš toho “levého“, no ne ? A takovéhle ošacení bych na sebe třeba já asi nenavlékla. Vypadají zajímavě, tudíž k tobě (podle mě) patří, ale můj styl rozhodně ne :D. Hold jsme každá jiná..... a báj d vej.. já v textu slovo “jakoby“ nepoužívám, pouze ve verbální komunikaci, když někomu něco popisuji :D. Ale ty máš s tím tvým “že“ asi opravdu problém, že ? Jinak, když už si mě donutila, jsem ti chtěla popsat, co se mi přihodilo dnes v autobuse, když jsme s Erikou jely do zpátky do Plzně. Pustily jsme si film na tabletu a ani né ve čtvrtině toho filmu se mi najednou začalo dělat hrozně špatně. Víš, že mám problém s tím nízkým tlakem, ne ? Tak jak se mi občas při těláku zatmí a musím si hačnout, tak přesně tohle se mi stalo. Většinou to trvá tak 5 vteřin, ale teď to nějak nechtělo přestat. Ale bylo to horší, nic jsem neslyšela. Přisla jsem si opravdu jako na pokraji omdlení, Erika na mě mluvila a já slyšela jen nesrozumitelné mumlání, jakobych spala a nechtěla se probudit. Ani jedna z nás u sebe neměla pití a když se mi asi po minutě udělalo líp (no, líp.. začala jsem vidět a trochu i slyšet :D), jen jsem přemýšlela, jestli je mi i špatně od žaludku, nebo mám jen (mo)mentálně blbej pocit. Film Erika vypnula a zbytek cesty jsme obě jen unaveně zíraly z okna a pozorovaly spolujezdící, kteří zrovna spali a měli velmi “pěkné“ grimasy. No nic, přijela jsem tedy domů a v mém pokojíčku byla hromada věcí. Před skříní mi navíc ležel cestovní kufr, až jsem se na chvíli zamyslela, zda se mě naši konečně nerozhodli vystěhovat :D. Ale ne, brácha dobaloval věci do Egypta. Letí tam s přítelkyní (Paříž jim letos nestačila :D) dneska večer. Za chvíli už bych se s ním měla jít rozloučit. Budou v tomtéž městě, jako jsme přebývali my, ale v jiném hotelu. Což je škoda, protože Taha (číšník odtamtud) mi psal na fejsbůku, že mi chtěl předat dárek, ale nestihl to :D. Ale v čem je jejich hotel lepší.. Wifina zdarma (žádná na pokoji s Jirkou.....) a tobogány přímo do bazénu. Protože bráška prý nevydrží chvíli ležet. Taky jsme měli letět do tohohle resortu, bylo by to VŠECHNO mnohem lepší..... nějak se mi pořád vybavuje Jirka. Docela na nic. Proto nerada chodim na koupáky, jakmile vidím kluka v oranžových bermudách, vzpomenu si..... Ale dost o něm, už na to nemám náladu !! Skoro celé léto jsem nehrála na klavír, učitelka asi nebude mít radost :D. A to mám šest nových skladeb !! No aaa...... co bych ještě napsala ?? Opravdu nic nestíhám a pořád mi je strašně špatně :(. Promiň, že ti tolik nepíšu, nemám vůbec čas ikdyž netuším proč :D. Zítra k nám nejspíš pojede Marky (nejvyšší z nejvyšších dívek ze třídy :D), tak uvidím, jestli mi bude vyprávět, co se jí přihodilo v Chorvatsku. Tak tady to asi zakončím, promiň, že je to dnes tak krátké, ale za ty čtyři dny co jsem sem nepsala, se mi opravdu nic nestalo :D.

PS.: líbí se mi, že budeme každá psát články obtýden ve středu, ale nemusela jsem začínat já :D

PPS.: 3 týdny byly neskutečný horka a když 3 dny prší, všichni si najednou stěžují.....

PPPS.: jdu si lehnout, jinak se poblinkám :D

PPPPS.: na kafe můžeme kdykoli, mimo zítřka a dvou dnů, kdy budu s Tedem :D (ještě nevím, které dny to budou..)

Svatební manévry a nesnášenlivost....!!

Ahojí Jůlí,
tak já teda začnu... Ano, ten dědek měl chlupy i v uších a divím se, že si ve svém věku ještě barví hlavu na takovou tu ,,kávově´´ hnědou, ale já přeci nebudu nikoho pomlouvat.. Mariánky, ano, tam jsem taky byla asi v pěti letech. Pamatuju si, že jsme byli v jedný moc fajn restauraci a já si tam hrála s jedním chlapečkem, kterej na mě byl moc ošklivej. A když už jsme u toho, jednou jsem dokonce byla v Mekáči s babi a s tátou a to si ani nedovedeš představit, co se mi tam stalo. Tak já si chtěla dopřát trochu toho dětského smíchu a užít si v dětském koutku radovánek. Dloooouhým tunelem jsem se protáhla, pak skočila do balonků a po maličkých schodech vylezla do auta. Bylo opravdu velmi luxusní (z plastu) a mělo i volant. Sedla jsem si za něj a koukala jsem přes ten úžasný volant ven na nějaký parkoviště (samozřejmě, že mi nevadilo, že to ,,plastový´´ auto nejede). A najednou jsem cítila za zády vetřelce. Mé dětské myšlení si ihned myslelo, že mi musel někdo vypáčit kufr (to auto kufr nemělo) a vlezl mi do auťáku... Tsss, chápeš? Taková drzost. Ale to by se ještě dalo pochopit, ten dětskej koutek byl veřejnej,... Ale ta holka co tam vlezla byla divná, ani nevím, jestli jsme si spolu povídaly, myslím si, že šla rovnou na věc. No světe div se, ta příšerná holka ke mně přišla a napadla mě ze zadu. Začala mě tahat za mé copánky a nakonec z nich po tvrdém boji zbylo jen chomáč vlasů v ,,mém" autíčku a jakmile držela ta harpie dvě gumičky v ruce asi si myslela, že vyhrála.... Ale víš co jsem udělala já?? Vzala jsem jí rychle ty gumičky a s brekem utekla.. A to bylo zase moje vítězství, možná že to byl ten první impuls pro to, že chci chodit na sebeobranu... Kdybych já tenkrát věděla co je pepřák a vlastnila ho, asi bych jí ho chlemstla do ksichtu. Jedinou věc jsem na tom napadení nepochopila. Co ji k tomu vedlo?? Taková agrese, nepopřená a výrazně eliminovaná do vzduchu. Ta by si zasloužila psychologa a fakt pořádnýho (vím, vím, už zase melu o psycholozích a možná že bych začala i o anamnéze, ale neboj, už končim). Takže tahle hypotéza mě teda neopustila, nicméně jsem to přežila a mé vlasy nakonec taky. Takže Mariánky, ty sis užila (osobní zpověď byla i detailnější) :DDD ale to, že Ted právě tráví dny na táboře je přeci taky velká kapitola, možná i proto, že tam je se svým velkým kamarádem, ještě tam ani nebyli a ty už jsi věděla, že chtějí ,,upravit´´ letadlo a konkrétně sedačky, ale myslím si, že jestli letěli s Travel Servisem nebo Smart Wingsem, došla jim chuť ještě před nástupem do letadla, protože český aerolinky jsou světoznámí tím, že neustále a pořád oznamují že: ,,Dámy a pánové let QS1102 od společnosti Travel Servis bude dvě hodiny opožděn´´ pak to ještě zopakují třikrát takovýto: ,,Ladies and Gentleman´´...blablabla... Sorry za mou angličtinu, jsem na tom fakt bídně, doufám, že budem mít dost peněz na ten můj jazykový pobyt v Anglii (a že i Vaši se uskromní a budeš moct jet taky).. No a tím opožděním je přeci napadne únava a stres (aspoň teda mě vždycky jo).. Já se teda zařekla, že autobusem už nikdy přes noc nepojedu, ale se školou se holt do Londýna nelítá, že?? Jo a to s tím tvým ,,jakoby´´, to asi neřeš, já stále a pořád říkám ,,že´´, žejo?? A teď k té tvé váze!! Julinko, TY NEJSI ANI TLUSTÁ A ANI NE ANOREKTIČKA!! Jsi prostě akorát a to že jsi zhubla ti pomohlo,.. Ano, mluvila jsi o nejmenované a ta patrně s anorexií problém má a nebo brzo mít bude. Takže (pozdravuj maminku) :D, ale vážně! Už víc nehubni ani nepřibírej...

To já byla včera na oslavě babiččiných narozenin. Bylo tam lidí víc a jako vždycky se slavilo na dvakrát, protože naše rodiny se prostě nevyhledávají (není to tak jak si myslíš, je to složitější)... Každopádně jsem viděla milí lidi, sestřenky a panovala dobrá atmoška... Ony vyprávěly o svatbě, na které zrovna byly a já samozřejmě taková akční už jsem pak doma vybírala svatební šaty, protože nechci ty, který nosí všichni, žejo... No řekni, tobě by se nelíbily třeba tyhle...?

Populární značka Berta Bridals, jsem se do nich zamilovala, ale dobře, už mlčím... Chybí mi chalan a taky nemám na vdávání teďko čas... To že mi půjdeš za svědka už jsme řešily, žejo? Ale teda nechápu, jak mi může maminka tvrdit, že je lepší mít svatební noc doma a pak jet na svatební cestu... Ale do háje, já přeci nechci čekat až na nějakou svatební cestu a ten luxus chci zažít už dřív ne?? Ale maminka má vždy odlišný názor (Vodnář) :D Najdi si to... Jo, to je totiž další moje činnost, která probíhá v době prázdnin. Já se totiž učím, učím se atrologii a hvězdná znamení, teď už vím, že milostný vztah bude pro mě Býka nejlepší navázat s Kozorohem, Rybou, Pannou... a já vím, tebe to nebaví, ale já už fakt končím... Takže doufám, že stíháš číst a ještě obývat Krušné hory, ale i kdyby ne, někdy si to přečteš... 

PS: Ano ten duch na tom obrázku opravdu byl, jsem svědek (a mimochodem, taky miluju paranormální jevy)

PPS: Takže ještě radši jednou, NEJSI VYCHRTLÁ!! 

PPPS: Ten tvůj orientační smysl mě fakt někdy děsí... Ale hlavně že trefíš do CT, že?

PPPPS: Já jsem naprosto příšerná, už zase utrácím za hadry, ale PŠŠT!!

PPPPPS: Tak si to užívej na horách, až tu zase budeš dáme kafé, a tentokrát klidně v centrumu, i když UŽ KONEČNĚ OPADLY TY VEDRA a cestování MHD není tak strašný...

PPPPPPS: A označila jsem ti svá ŽE, tak mi ukaž, kde ty máš JAKOBY??

PPPPPPPS: Nezapoměň si přečíst PPS: