ano, o tom osudném krutém dni mi ani nemluv.. Ze zpráv, které jsi přiložila se dá jednoduše usoudit, že mi ta celá neděle učení ani trochu neprospěla, ba naopak, byla jsem ještě víc dutá a v uších už mi cinkaly i cukety...
Hele a ke známkám se nebudu radšej ani vyjadřovat.. Tak krásný prospěch jako ty nemám, protože mi ho jednoduše kazí matika, fyzika a angličtina, to budou nejspíš předměty, ze kterých budu mít trojku a pak už zbývá jen pár dvojek, ale ona nejosudovější elektrostatika mne chodí navštěvovat do snů a s motykou připomínajíc sekeru se nade mne sklání jako smrtka. Ano opravný test se říká tomu druhému, kdy se na to obvykle všichni naučí a známku si zlepší, jenže já po první pětce nejspíš dostanu druhou, protože jak už jsem někde několikrát zmiňovala: NEJSEM TYP NA FYZIKU!! Proč to nikdo nechápe?? Mě baví čeština, do tý ať mi nikdo nekecá, ale prostě předměty s číslama a elektrikou mi vadí a to dost, týkají se mého duševního cítění, které je od té doby poznamenané nelichotivým způsobem... Jsem z toho pak rozhozená a dusí mě to, dusí mě to velmi.
Dyť já se ze školy ženu domů jen proto, že můj život je natolik bohatý a povzbuzený optimismem, že se pak svalím ve svém pokoji na první odkládací plochu, která mi přitančí pod nohy, usnu a hned se vzbudím, protože už z dáli slyším dětský pláč či smích. Víš, k jakýmu názoru jsem poslední dobou došla?? Teď ale myslím něco opravdu vážnýho, takže nastav poker face a čti dál!! Polož si otázku jako já, čeho si na svým životě ceníš?? Co tě jako první věc napadne?? A víš co napadlo mě? Já mám nejradši dobu spánkovou ať už REM fázi nebo tu druhou fázi (nevím, jak se jí říká), ale obecně vděčím za to, že spím a nepotřebuju k tomu všelijaký drijáky, který by mě ničily, no a k tomu, že spím nejvíc děkuju své milované postýlce z devatenáctýho století (teda aspoň tak nějak to táta říkal) a svojí pérovací matraci, protože jedině z tý mi nebolí záda, ale nebudu tady rozebírat můj zdravotní stav, to by bylo na dlouho... Chtěla jsem tím taky říct, že nejlepší je si v životě strašně věcí představovat. To co nemáš a nemůžeš mít - šup a už to máš a nic mě to nestálo, jen chvilka klidu a nedělní poezie. Víš, nejde o mý čirý bláznovství (ikdyž..), ale o to, umět si dopřát vlastně všechno. No, ale to už bych tady mohla říkat takový ty řeči, že když si něco budeš přát, to se taky stane, protože to je taky pravda (vlastní zkušenost), ale nečekej, že ti všechno přilítne na bílým podnose přímo před tebe a řekne ti to ,,Ahoj Jůlinko, tady mě máš´´.. :DD (Už jsem fakt musela použít smajlíky, protože jak tak koukám, já si asi ubalila pořádnýho špeka - ale ty vlastně víš, že nehulim. No, málokdo si se mnou povídá o takovejch věcech a víš co?? Já si zajdu k psychologovi, ne proto, že bych byla blázen nebo měla v hlavince něco trochu jinak, ale proto, že k tomu zaměstnání velmi vzhlížím a vždycky jsem ho chtěla poznat i ze strany druhé, tedy pacienta.. Ale upřímně jo, za poslední tak tři roky jsem prošla úspěšnými změnami týkající se mé osobnosti a protože já se miluju stejně jako se miluje pan Müller, jsem prostě a jednoduše došla k názoru, že tak jak jsem se na sebe koukala před pěti lety do zrcadla už se na sebe zdaleka nekoukám. Úplně si totiž pamatuju ten den, začala jsem přemýšlet při pohledu do mé chladné tváře co jsem vůbec zač. No a postupem času jsem na to začínala přicházet, ale taky jsem se tím časem změnila a ať mi na to řekneš co chceš, já si myslím, že by si takovouhle myšlenku měl položit každý.. Julinko, vážně se doopravdy znáš?? Víš kdo jsi?? Já to donedávna nevěděla, ale teď si začínám být konečně jistá...
PS: Mám Tě ráda
PPS: Tak s Kryšnou..
Žádné komentáře:
Okomentovat