Dobré ranko,
tak druhej den ve škole byl bombovej, ačkoli jsem si od toho moc neslibovala, splnilo se mi přání a vstala jsem do školního života včas.. Hned v kuchyni mě ale vyděsil flek na zemi, který byl... od melouna, neptej se... Pak jsem málem trefila dveře od koupelny, když jsem se ještě rozespalým krokem šinula trochu upravit a konečně jsem došla až do pokoje, kde jsem otevřela skříň a vytáhla žaluzie, čímž jsem vzbudila mojí sestřičku a ta na protest tak brzkému vstávání dala řevem jasně najevo svůj nesouhlas.. Maminka mě za to nemilosrdně napomenula a snažila se znovu usnout, to ji ale moje milovaná srdečná sestřička nedopřála.. Ve třídě panovala opět nálada minulých let, hlavně těch posledních. Humor byl neustále na prvním místě a zaměstnankyně školy na postu učitelek byly neustále v rozpacích z hlášek některých chlapců z naší deváté bé!! No to ti teda povím, že být učitelkou, tak si to radši hodim dřív, než bych začala vůbec učit (dává to logiku žejo, celej život budu studovat, abych si to pak hodila), ale vážně já bych do školství jít fakt nemohla.. Ale i další dny ve škole byly fajn, jedna učitelka se nás fakt bojí, druhá nám vyhrožuje a... však ty víš.. Když nás přišli navštívit fotbalisté z Viktorky, nejeden z našich spolužáků využil možností barviček na obličej a už byla červená s modrou pryč. To se učitelkám moc nezamlouvalo. Stejně tak otázky deváťáků na fotbalisty typu: ,,Jestli máte přítelkyni, je to modelka? A máte jen jednu??´´ A proč si nenechat podepsat slavný fotbalisty přímo na prsa??! (Teda když nejsi kluk no)... Takže pozdější pohovor už nebyl takový jako s deváťáky... Na češtině jsme měli vybrat v ETYMOLOGICKÉM slovníku slovo, které nikdo nezná a napsat ho na tabuli. Chopila jsem se toho (tys mi řekla, ať jdu, když spolu sedíme v první lavici na češtinu) a na tabuli se po chvilce blýskalo slovo poluce. Nebudu tady psát co to znamená, už jen proto, že podle paní učitelky to prý ví každý, ale nevěděl a tak mám první jedničku, ale od tý doby se s náma žádná učitelka nebaví o sexuální výchově... Nová učitelka na zemák je z nás ,,DEVÁŤÁKŮ´´ tak na zádech, že už jak nás na chodbě vidí, červená se.. A co potom v hodině, když chlapec deváté třídy v nepřiměřené blízkosti prosí o návštěvu toalet, načež mu je návštěva zamítnuta, ale on se nevzdá a začne bloudivým pohledem zkoumat učitelčiny oči a líbeznými slovy jí je chválí a tím ji dostává do rozpaků. Návštěva je tedy povolena (výjimečně) a náš spolužák odchází. Když se ale do deseti minut nevrací, je vyslán jiný žák, aby ho přivedl.. ,,Už ho bolí ruka´´, vysloví potom několikrát ještě další žák a učitelka se už celá třese z (ne)vyslovených vulgarit v naší třídě (a v duchu jistě prosí, ať už sem nikdy nemusí)... A věř mi, že si vyčítá, že kdy vůbec dostala myšlenku, že bude učit ty parchanty nevychovaný napadený pubertou... Též chci takhle milovat svoji práci.. Taky jsem poslední dobou zjistila, že se moje lavice záhadně plní odpadky, ono to asi nebude tak záhadné, když k nám vždycky přijdou kluci a jakože nenápadně si tam odloží nějaké (pravděpodobně) suvenýry (asi mě mají rádi)... Tak, jo, víc toho asi k dnešku nemám, však ono se něco zase stane (obzvlášť v mém pestrém životě)..
tak druhej den ve škole byl bombovej, ačkoli jsem si od toho moc neslibovala, splnilo se mi přání a vstala jsem do školního života včas.. Hned v kuchyni mě ale vyděsil flek na zemi, který byl... od melouna, neptej se... Pak jsem málem trefila dveře od koupelny, když jsem se ještě rozespalým krokem šinula trochu upravit a konečně jsem došla až do pokoje, kde jsem otevřela skříň a vytáhla žaluzie, čímž jsem vzbudila mojí sestřičku a ta na protest tak brzkému vstávání dala řevem jasně najevo svůj nesouhlas.. Maminka mě za to nemilosrdně napomenula a snažila se znovu usnout, to ji ale moje milovaná srdečná sestřička nedopřála.. Ve třídě panovala opět nálada minulých let, hlavně těch posledních. Humor byl neustále na prvním místě a zaměstnankyně školy na postu učitelek byly neustále v rozpacích z hlášek některých chlapců z naší deváté bé!! No to ti teda povím, že být učitelkou, tak si to radši hodim dřív, než bych začala vůbec učit (dává to logiku žejo, celej život budu studovat, abych si to pak hodila), ale vážně já bych do školství jít fakt nemohla.. Ale i další dny ve škole byly fajn, jedna učitelka se nás fakt bojí, druhá nám vyhrožuje a... však ty víš.. Když nás přišli navštívit fotbalisté z Viktorky, nejeden z našich spolužáků využil možností barviček na obličej a už byla červená s modrou pryč. To se učitelkám moc nezamlouvalo. Stejně tak otázky deváťáků na fotbalisty typu: ,,Jestli máte přítelkyni, je to modelka? A máte jen jednu??´´ A proč si nenechat podepsat slavný fotbalisty přímo na prsa??! (Teda když nejsi kluk no)... Takže pozdější pohovor už nebyl takový jako s deváťáky... Na češtině jsme měli vybrat v ETYMOLOGICKÉM slovníku slovo, které nikdo nezná a napsat ho na tabuli. Chopila jsem se toho (tys mi řekla, ať jdu, když spolu sedíme v první lavici na češtinu) a na tabuli se po chvilce blýskalo slovo poluce. Nebudu tady psát co to znamená, už jen proto, že podle paní učitelky to prý ví každý, ale nevěděl a tak mám první jedničku, ale od tý doby se s náma žádná učitelka nebaví o sexuální výchově... Nová učitelka na zemák je z nás ,,DEVÁŤÁKŮ´´ tak na zádech, že už jak nás na chodbě vidí, červená se.. A co potom v hodině, když chlapec deváté třídy v nepřiměřené blízkosti prosí o návštěvu toalet, načež mu je návštěva zamítnuta, ale on se nevzdá a začne bloudivým pohledem zkoumat učitelčiny oči a líbeznými slovy jí je chválí a tím ji dostává do rozpaků. Návštěva je tedy povolena (výjimečně) a náš spolužák odchází. Když se ale do deseti minut nevrací, je vyslán jiný žák, aby ho přivedl.. ,,Už ho bolí ruka´´, vysloví potom několikrát ještě další žák a učitelka se už celá třese z (ne)vyslovených vulgarit v naší třídě (a v duchu jistě prosí, ať už sem nikdy nemusí)... A věř mi, že si vyčítá, že kdy vůbec dostala myšlenku, že bude učit ty parchanty nevychovaný napadený pubertou... Též chci takhle milovat svoji práci.. Taky jsem poslední dobou zjistila, že se moje lavice záhadně plní odpadky, ono to asi nebude tak záhadné, když k nám vždycky přijdou kluci a jakože nenápadně si tam odloží nějaké (pravděpodobně) suvenýry (asi mě mají rádi)... Tak, jo, víc toho asi k dnešku nemám, však ono se něco zase stane (obzvlášť v mém pestrém životě)..
PS: Úmyslně nezmiňuji jména, pro zachování lidských práv..
PPS: Věřím, že jsou ti lidská práva ukradená
PPPS: Tohle je poslední září na základce, tak si ho užíváme, že??
PPPPS: A to nás ještě neviděl zbytek nového pedagogického sboru (aby z nás nedostaly osypky, nebo tak něco)
PPPPPS: Moje sestřička už umí první slovo: Eubůbů, měla jsem z toho takovou radost, že jsem si zarazila hřebík do ruky, když jsem věšela obraz na zeď...
Žádné komentáře:
Okomentovat