No jo, mononukleóza je svině, ale hlavně je dobře, že ty tvoje testy ji neprokázaly. Co bych bez tebe dělala ve škole tak dlouho ?? Zmeškala bys úplně všechny testy a to bych ti nenechala projít. Každopádně já tak nějak vůbec netušim, o čem mám dnes psát. Můj život není až tak zajímavý, jak jsem si myslela, séd fejs. No nic, něco vymyslím z fleku..... Pojďme se třeba bavit o bramborech, máš ráda brambory ? A jo, vlastně.. ty mi nemůžeš odpovědět...... Ale teď vážně. Jak mělo být ze soboty na neděli to zatmění měsíce a rudej úplněk, viděla si to ? Já ne. A víš proč ? PROTOŽE BYLY MRAKY ! Jasně, nevstala jsem kvůli tomu, tak si nemám na co stěžovat, ale i tak..... čekalo na to opravdu spoustu lidí a pak zrovna v naší..... jak to říct, “oblasti“ budou mraky. Prostě naštve, no. Nejdřív jsem si nařídila asi tří budíky, abych to viděla celý. Od zčervenání měsíce, po zatmění až do východu Slunce, ale pak jsem se na to tak nějak vykašlala a rozhodně to nebylo kvůli tomu, že bych se večer koukala na horor a bála se, že až sama uprostřed noci vstanu, tak vyleze něco ze skříně. To opravdu ne, já přece nejsem vůbec bojácná, ani lekavá.....
No, pokračujme dál. Včera byl takový normální, již už podzimní večer, já si jen tak ležím v posteli, v televizi běží můj oblíbený seriál, popíjím čajíček a píšu si s Tedem a dalšími, nejmenovannými lidmi. No a najednou se stane ta strašná věc !! Chci poslat fotky účesů, podle kterých by se měl Ted ostříhat a ono se to neodesílá..... uběhne deset minut, stále neodesláno..... uběhne dvacet minut, tak se rozhodnu restartovat mobil. Když ani to nepomůže, ujdu těch asi sedm metrů z pokoje do obývací místnosti a sednu si k počítači. Napíšu do Gůglu xichtbuk (to jsou názvy, co ?) a čekám a čekám. Hm, stránka momentálně není dostupná. Tady něco není v pořádku. Jdu zavolat Tedovi, aby si alespoň nemyslel, že ho ignoruju. Od toho se dozvím skutečně zajímavou informaci : „No, mně to taky nejde....“ takže chyba tentokrát není v mym úžasnym Samsungu, ani počítači, kterej už máme nevim jak dlouho, ale prostě opravdu spadl facebook. Tak se jdu podívat na Ask a tam taky hrozně lidí píše, že jim to spadlo a takovýto “komu taky, dejte lajk“...... No, super. Jak dlouho to sakuva potrvá ? Mám se jít zabít, když nejde facebook ? Zásadní to otázka...... Nějak jsem to přežila jen na smskách a Tedem a nakonec se mi to zas nahodilo asi až v půl jedenáctý a to už jsem chtěla jít zalehnout, protože po tom prodlouženym víkendu se mi fakt ráno vstávat nechtělo (to jsem věděla předem, ano).
Dneska za mnou přišla třídní s tim, že já ...... pojďme ji nazývat třeba.. třeba Tágem. Že já a Tágo bychom měly být ve školním parlamentu, tak, jako jsme byly minulý školní rok. Jenže v devátém ročníku je s tím strašně moc starostí a ani jedna z nás jsme tam prostě nechtěly a snažily jsme se to odmítnout. No, já marně, Tágo se z toho nějak vykroutila..... tak ke mně učitelka přiřadila jednoho z těch.. Chytřejších hochů a když Tágo zjistila, že dnes místo angličtiny bude první schůze onoho ďábelského parlamentu, začala naříkat, že tam radši bude, že ájinu nechce a tak dál, a tak dál...... Čímž mě docela naštvala, jakože.... jít do parlamentu jenom kvůli tomu, že ti jednou odpadne neoblíbenej předmět ? To fakt.. ? Ale nebudeme se stresíkovat..... :D Jo a strašně ti závidím, že teď nemusíš dva týdny cvičit a jsi uvolněná z těláku, taky bych to potřebovala...... Jelikož blondýna se odstěhovala a bruneta má naraženou ruku, tak nemá tělocvikářka koho peskovat a všechno si vybíjí no hádej na kom ? Přesně tak, na tý momentálně úplně nejhorší a nejménně sportovně nadanné z naší holčičí skupiny (kterou báj d vej tvoří jen osm dívek). Na Liškový. Začalo to tím, že jsem měla údajně “flákat“ rozcvičku a podle její teorie si potom kvůli tomu něco natáhnout, něco zas zlomit a byla by to moje chyba a ona by chudinka “zas“ musela běžet pro knihu úrazů, aby to zapsala a já dostala od školy peníze..... No, okay, přiznávám, že ten den jsem při rozcvičce nedělala kliky, ale já klik prostě neudělam a nebyla jsem jediná !! Další hodinu jsem ale vážně poctivě cvičila. Jenže to jsme měli začátek hodiny spojenej s klukama a jejich rozcvička je stylu “zakruťte hlavou, jo, dobrý, teď zápěstím, nohou, pár poskoků a konec“..... Dělala jsem všechno, co ostatní, ale paní učitelka mě zas ..... “sprdla“, že to nedělam pořádně. To už se mě holky zastaly, že jsem cvičila stejně jako ostatní, jenže to ji akorát vytočilo a byla celou hodinu ještě nepříjemnější. Když viděla, jak je mi z toho všeho na nic, přišla ke mně, podívala se mi do očí a řekla : „Jestli budeš takhle citově založená, tak to v životě nikam nedotáhneš.“ a odešla. Jo, možná jsem citlivější než ostatní lidi, ale co ? Zatím mi to neublížilo a ona pro změnu nemá srdce žádný :D. Jo a dala mi čtyřku ze sprintů, čtyřku ze skoku do dálky a pětku z vytrvalosti. Vytrvalost jsme běžely čtyři..... dohromady je nás osm holek, dvě chybí, dvě necvičí a ona nás to šminga nechá běžet ve čtyřech !! Jako to mi nepřijde moc normální..... docela mě ale dojalo, že se mě chtěl zastat i jeden spolužák (vlasy ve tvaru houby, má rád lívance.. každý má rád lívance) a slíbil mi “pomoc“ přístě, kdyby byla furt taková..... No nic, moje výlevy zoufalství tě asi nezajímají, co ? :D Tak já to tady ukončím a těším se na tvůj další článek :).
PS.: držim dietu a snažím se cvičit :3
PPS.: šminga mi to vůbec nejde a nebaví mi to :D
PPPS.: nevím, co už bych napsala.....
PPPPS.: tak si užij ponemoční proces a pa :33
Žádné komentáře:
Okomentovat