Ahoj Jůli,
tyjo Landa.. Taky si pamatuju, že jsem ho pár dní poslouchala, ale ty časy nějak zmizely, dneska se o něm mluví jako o nějakým žitu a tomu fakt nerozumim.. ale tak, já nerozumím spoustě věcím.
To byl teda tejden, to ti fakt povim, tohle můžu zase zažít jenom já.. Takže nějakou dobu mi není tak úplně dobře, bolelo mi v krku a pořád hlava. Poslední tejden jsem usínal běžně v devět, včera jsem spala od sedmi do desíti a samozřejmě jsem byla unavená, mně přeci nestačí jen 15hodin spánku.. O víkendu se mi udělalo echt blbě, horečka, každejch pět minut dušení, bolely mi a to fakt doslova nekecám svaly, takže to v jednu chvíli vypadalo i tak, že jsem držela čaj, a najednou se ten krásnej červenej výbornej čaj ocitl na mým županu a peřince, prostě ruka selhala a bylo to... No a v pondělí jsem mazala k doktorce.. Já být chytrá, že?? Pěkně jsem posnídala piškoty a pak se z nich asi půl hodiny dusila a prostě mi nemohla nabrat krev pro zjištění mononukleózy, když už jsem nebyla na lačno... Takže aspoň výtěry a rychle domu, protože by stačilo, abych prskla na nějakýho ošklivýho člověka a už to má taky,... Teda vlastně to já ještě nevím, jestli mám v sobě viry Epsteina a Baarové, neboli mononukleózu, protože na krvi jsem byla teprve včera,... Ale všechny příznaky bohužel odpovídají.. A můj včerejší kolaps, kdy jsem jakože fakt hodila hubu u mě v pokoji, zrovna taky nebyl úplně příjemnej, protože pomalu si rozseknout hlavu o stůl není zrovna skvělý a když se vám u toho směje čtyřměsíční ségra... Momentálně se mi tady maminka směje, že vypadám jak terorista z afghánistánu, protože jsem si kvůli prevenci nasadila mou originální roušku z šátku a koukají mi jen oči... Takže připomínam teroristu a nebo nyndžu.. CHACHA Všechny sesekám a né, nebude tam hrát Brus Li (už nežije) a ano, asi ti přijde, že blouzním a mám halušky... Ale jo, za to může ta horečka a ta euforie, jestli to tak fakt je tak mám prý vážnou nemoc jater a sleziny a přísnou dietu už mám určitě, no chápeš to?? Takže asi nebylo dobrý, když jsem se o víkendu přecpala všelijakejma čokoládama a sušenkama, možná to bylo naposled, tak na půl roku dopředu.. Takže takhle to teď se mnou je, ale ještě jsem chtěla mluvit o zážitku tak dva týdny starým, pokračuj ve čtení..
.
Na chemických pokusech není do určité doby nic špatného, do doby kdy se zapojí dvě pravdomluvky, který mají o chemických laborkách pouze milné iluze...Jo, tak před dvěma týdny jsme chemické laboratoře měli navštívit (a navštívili) Takže hele, já si to představovala asi takhle. Přijedeme tam jako kdyby jsme byli za školou (my jsme nebyli za školou, ale prostě jsme se neučili a někdo z naší třídy takový štěstí neměl a vesele dřepěl ve třídě na hodině matiky), sedneme si někam do kouta tmavé místnosti, kde bude svítit pouze jedna zářivka, která nakonec taky zhasne (to bude znamení, že máme rychle vypadnout) a kde bude topení studený jako u nás ve škole (takže s sebou pro jistotu tři vlněný svetry a teplý fusekle), neměla bych s tím problém, hlavně, kdyby tam byla wifina a žádný zvířata, respektive by na dveřích museli mít napsáno ,,Jsme po deratizaci´´, pak bych možná věřila, že tam budu těch pár hodin existovat pouze s lidma nikoli i se zvířaty, ikdyž jak se to vezme, někteří naši spolužáci zvířata připomínali... Doufala jsem, že když jsou to nějaký Dny vědy a techniky, že se tam teda maximalně porozhlídnem po nějaký exkurzi, zatleskáme klaunovi, který bude zpívat a tančit na nějakou vědeckou písničku pro malé děti, vyzkoušíme si nějakou předváděcí akci typu malý parní stroj, nebo vědecká vodováha (stejně bych netušila co to je a k čemu vlastně), napadneme automaty s pitím a sladkostma někde na chodbě a vytřískáme z nich všechno a nakonec sebereme naše spolužáky pohozený před záchody z přejedení a půjdem domů... Hezká představa... Místo toho jsme ale seděli asi půl hodiny na chodbě v nějaký asi vzdělávací budově, aby nás pak vpustili do ohrádky označené jako chemická laboratoř, kde nám nějaké studentky pedagogické fakulty ukazovaly pokusy s vodíkem, ohněm a bůhví čím... Když jsme tam vešli, tak se v tý místnosti nedalo dýchat (možná proto nám daly ty plynový masky, ba ne, jen tam byl cítit plyn a to je v pohodě u nás doma je cítit vždycky, když blbě pustím teplou), Víš co, můj nejvíc nejmíň oblíbenej předmět je chemie, sotva umím značky prvků, sloučeniny už fakt nedávám, dyť já ani netuším co je vodík, doteď jsem si myslela, že se to dá zkoumat pod mikroskopem, ale prej ne... Takže už ve chvíli, kdy jsme vešli do té divné budovy s malými okny připomínající vězeňskou celu, jsem měla stísněný pocit, který mi říkal jak bych teď ráda měla to štěstí abych mohla vesele dřepět ve třídě na hodině matiky (to je mimochodem můj druhý nejvíc nejmíň oblíbenej předmět, oni vůbec předměty, kde se něco počítá nejsou zrovna mojí parketou)... Ale nakonec to až tak špatný nebylo... Automat jsme teda nenapadli ani neokradli a vlastně jsem tam automat ani neviděla, a zářivky svítily všude asi všechny... a o wifině radši ani nebudu mluvit, stejně jsem zapomněla mobil někde ve škole... Takže ,,den podle mých představ´´... A jelikož jsme pak šli ještě na náměstí, kde jsme se sešli ještě s šesťákama, dozvěděli jsme se, že místo prohlížení stánků si celá třída užila hledání ztraceného vjetnámka (což byl jakýsi jejich nový žák), kterému všichni říkali Davide, i když on se David nejmenoval, neumí česky a vlastně ani anglicky, protože, když tam ze sebe všichni dělali blbce a snažili se mu primitivní větu vecpat do čtyř, jakože fakt umíme anglicky... On se jen radostně smál a pořád křičel ,,čtyři´´, jediný slovo, který česky zvládal. Ten rozkošný chlapec přitom asi vůbec nepatří do šesté třídy, ale má s tím někdo problém?? Byl to fajn den...
PS: Není mi dobře, tohle byl vrchol mého počínání a pravděpodobně sebou šlehnu do postele
PPS: Dobrou, a promiň ty máš asi matiku viď??!
Žádné komentáře:
Okomentovat