tak jsem teda zase tady.. Budu ti nutit mý nudný dlouhý povídání o tom, jak jsem všude, nic nestíhám a lidi se mě bojí... Začnu samozřejmě od zadu, takže to poslední je jednoduchá pravda. Lidi se mě fakt bojí, to má totiž příběh (ostatně jako všechno v mým životě). Byl poklidný srpnový podvečer a já si jela s mamkou naším originálním stokrát opravovaným seátkem odpočinout do TESCA (jo, už teď si říkáš - jak si sakra může odpočinout v tescu?).. No, dobře, nejedu si tam odpočinout, ale jako vždycky se tam jedu pohádat a poprat s lidma o brambory...No, tak to taky zrovna ne (dneska), ale jelikož nás za pár dní volá škola (víš co, už to úplně slyším, vždycky v rádiu ta stupidní reklama ,,Hurá jdeme do školy´´ už mi dost vytáčí), musela jsem si jet konečně pořídit nějaký sešity, obaly a takový ty kravinky co vyluxujou všem rodičům kasičky i zásoby na vánoce... Bylo tam teda neskutečně moc lidí. Všichni pomateně běhali, to bylo jak z Apokalypsy, nebo snad čekali třetí světovou (spíš to vypadalo jako by už začla).. Děti tam křičely na rodiče a rodiče tam křičeli na své ratolesti blouznící po pomůckách do školních lavic. ,,A kolik mám vzít těch pětsetdvacetčtyřek??´´... ,,Mami, Voni už to nemaj!!´´... ,,A už to máš všechno??´´... Panebože, nesnáším obchoďáky, ale pořád tam lezu, asi mě tam táhne vůně sýrů (no, ikdyž).. Lezu tam, protože tam vždycky něco seženu, ale kdyby tam nebylo tolik lidí!! Já tam teda strávila dobrou půlhodinku přebíráním a hledáním sešitů a když jsem měla pocit, že mám všechno, začala jsem hledat maminku, ta měla být někde úplně jinde, než nakonec byla.. No jasně, že byla u chlastu.. Ale ne, tam jsem šla já, než se na mě ta prodavačka začala divně koukat (jako fakt divně, nevíš proč?).. Mamka byla u pracích prásků (nepochopím),.. Cestou mezi regály (no prostě v labyrintu supermarketu) jsem jedný holce fakt omylem vyrazila něco z ruky a ona se na mě podívala jako bych jí vylila dítě i s vaničkou.. Dneska se ani omluvou nikomu nezavděčíš, probodla mě pohledem a nakvašeně pokračovala dál mezi regály... To ale nebyla jediná moje patálie tenhle den. To ráno jsem byla na ledovým kafi s maminkou, piju, piju a najednou rána, BUM, stalo se to tak rychle (skoro jako vražda v afektu) a kafé bylo vylitý (teda směs kávy, vanilky, zmrzliny, mlíka, ledu a tříště). Já se samozřejmě nepolila, jen zem byla jak vyschlej Bolevák. Tak jsem to začala utírat papírovejma ubrouskama a po chvilce se nademnou smilovala uklízečka, přinesla hadr a kýbl a asi musela vidět můj vyděšenej výraz, kterej jasně říkal (snad nechceš, abych si tu klekla na kolena a vytřela to) však už je to skoro suchý, jen to lepí, tak mě docela nevybíravým pohledem zkoukla a když viděla, že jsem patrně líp oblečená než ona a že ona je tam dokonce od toho, řekla jsem jí vybíravým a slušným a vysoce inteligentním tónem: ,,Můžu Vás tady už nechat?´´ A ona se tak podívala a představ si, nejvíc přátelsky řekla: ,,Jo, jděte se umejt.´´ (Umejt? No tak v plánu jsem to měla, ale teda že bych na to úplně vypadala?!).. Tak jsem se zakřenila a rychle utíkala na záchody. ona pak popadla hadr a utírala... Vidíš, když jsem u těch hadrů... Koupila jsem si tyhle skvělý boty na klínu.. Teda vlastně maminka koupila..
Přitom se v nich vůbec nezabiju, protože a to si představ, já se to docela naučila, chodit (ne úplně na jehlách) na podpatcích... Víš co je teď skvělý? Já ti tady vyprávím co se tak nějak odehrálo, u toho mi už asi po čtvrtý pípá mobil, že se mám sebrat a jít, protože mám být v sedum u doktora a to je tak za,.. půl hodiny, ale musím se tam ještě dostat, žejo?! Takže ještě jsem ti chtěla říct že když teda zejtra jdeme tak urputně shoppovat, musím si vybojovat nějaký peníze, jinak budu mít po hehe ještě než tam vůbec vlezem... Tak já jdu na autobus..
Takhle mimochodem vypadá pravdomluvka, která chodí veřejně s velkým pupkem a kočárkem, v tom malé mimčo a naše spolužačka na mě v centráči křičí: ,,S kým to máš??´´ Načež já jí odpovím: ,,Toho neznáš´´...
Takže až mi někdy někdo někde vyfotí u někoho v posteli a dá to na sociální sítě, tímhle svinstvem nabouchané... Začnou se tvořit pomluvy, jestli to náhodou není třeba... Třeba Julinky
A dostávám se k závěru
PS: Zavřeli nám naší oblíbenou kavárnu (ty víš kde), takže vůbec nevím, kam se zašijem před nákupním šílenstvím až nás přestane bavit a bez sladký záplaty to asi nezvládnu - IKDYŽ
PPS: Začala jsem s posilováním břišních svalů, protože když jsem se na sebe včera ráno koukala do zrcadla, přemejšlela jsem, jestli jsem ve třetím nebo už v šestym..
PPPS: Svatební píseň? No přece New Soul - Yael Naim
PPPPS: Já jsem ráda, že je po horkách, ale prý se to má zase vrátit,...
PPPPPS: Teď už fakt musím, protože socka se do města táhne přes dvacet minut a teď ráno budou zácpy (jako v dopravě)
Žádné komentáře:
Okomentovat