Které se ale nakonec nekonalo, protože fungoval výtah a šlapat v 37stupních do šestnáctýho patra není zrovna dobrý, působí všechny ty tlaky a píská z toho v uších... Zdravotní ujma stačí bohatě z tělocviku, nebudeme si ji způsobovat ještě o prázdninách... Takže jsme šly sem, abysme pokecaly jako vždycky a navíc po tak dlouhý době. Vypily si ledovou kávu (Julča s přidanou umělou příchutí vanilky a dvěma cukry) a já abych si nedala obrovskej koláč a nedělala Julče chutě.. žejo!
A když jsem já byla zažraná do vytváření prvního příspěvku na našem novém blogu, Julinka fotila..
Ale samozřejmě, že přispívala svýma vyřknutýma myšlenkama do mé fantazie, přes mozek až do mých prstů a to se pak objevilo na stránce, kterou právě čtete. Vedle nás seděla parta vysokoškolaček, z jejich hovoru vyplývalo, že se právě připravují na státnice. Po několika minutách si odsedly, asi jim náš smích připadal moc hlučný (fifleny..). Třeba jednou budeme tak slavné, že si vzpomenou na ten den, kdy udělaly tu největší životní chybu a odsedly si pryč. Nám to samozřejmě nevadilo... V Radbuze pod náma utíká voda, stejně tak utíká čas, který spolu dnes strávíme (do kdy můžeš??) a taky nám zmizela káva z plastovejch kelímků, který nejdou recyklovat (nejsme ekoložky!) Asi si dojdem pro další, tady to bude na dýl. Hodláme spolu pravdomluvit až do halelůja, ale tady už to balíme.
PS.: Juli, skoč mi pro kafe..
PPS.: .... A vem ještě ten koláč!
PPPS.: TAK VE STŘEDU NA BLOGU
Žádné komentáře:
Okomentovat