ráda bych začala tehle článek tím, že jsem v pondělí cestu trolejbusem z tanyny strávila nad mobilem, vymýšlením scénáře k novému videu, ale snad to stojí za to.
Každopádně se ti musím pochlubit informací (nebo spíš informacemi) o tom, jak jsem strávila předchozí víkend. Budeš zděšená, budeš se divit, ale hlavně budeš překvapená, jak jsem to (podle mě vcelku dobře) zvládla. Jak už víš, dva roky po sobě jsem byla na letním dětském táboře a letos, jelikož už jsem dovršila krásných čtrnácti let, se mi naskytla možnost, stát se Greenem (něco, jako praktikant). V patnácti se totiž už tábora jako dítě účastnit nemůžeš a máš proto jen tuto možnost, vypomáhat tam jako Green. Už poslední večer na táboře jsme se s dalšíma stejně starýma lidma rozhodli, že bychom to chtěli zkusit a první “úkol“ byla tzv. zkouška trpělivosti (jde o to, vydržet stát hodinu u táboráku bez hnutí, bez mluvení a téměř bez zasmání). Tou jsme všichni jakžtakž prošli a mohli jsme se tedy účastnit soustředění, které proběhlo právě již zmíněný víkend (soustředění budou ještě tři).
Bylo nás tam dohromady i s dosavadníma Greenama (ti jsou tři) třináct. Mělo nás být “pouze“ dvanáct, ale jedna už osmnáctiletá dívčina se rozhodla zkusit zkoušky podruhé (poprvé jí v tom zabránily osobní starosti). Ale do kolektivu rychle zapadla a mně byla strašně sympatická. Vlastně se z nás všech stala taková super parta, ve který jsme si pomáhali a navzájem se podrželi. Ikdyž nás bylo sedm holek a jen tři kluci :D.
V pátek jsem se sešli na autobusovém nádraží, odkud nás bus odvezl asi tři zastávky někam nevim kam, tam nás přibližně okolo třetí hodiny vysadil a do tábora jsme si měli dojít pěšky. Do ruky dostal mapu jediný Green, který cestu absolvoval s námi a měl nás tam dovést. Cestou jsme hráli seznamovací hry, učili se zacházet s vysílačkama a taky jak si správně zabalit krosnu (a sice to není důležité, ale já zakopla o jednoho z dvou policejních psů, kteří šli s námi a mám modřinu na pravém stehně a pořád mi bolí kotník.... šikulka jsem :)). Nekecám, na místo jsme dorazili v devět hodin, ano, v devět hodin večer. Asi hodinku a půl jsme šli ve tmě lesem, takže si asi umíš představit, jaká to byla legrace..... Ale nemám si na co stěžovat, dorazila jsem poměrně v pořádku a byla jsem ohromně ráda, že jsem to zvládla a konečně si mohu natáhnout nožičky ve studené chatce, přičemž jsem oblečena do thermoprádla, tepláků, mikiny, chlupatách ponožek a zalezlá ve spacáku. Všichni jsme bez problémů usnuli a téměř po hodině nás vzbudilo zběsilé (asi tak minutové) pípání vysílaček, které nám byly zapůjčeny a náhle hluboký hlas našeho vedoucího: ,,Vypněte si vysílačky.“ a jelikož moje palanda neměla schody, jen nakřivo přitlučenou ...... dřevo, pochopitelně se mi nechtělo seskavovat a hledat vysílačku v krosně, tak jsem v klidu spala dál (možná proto se mi druhý den vybila :D).
Přesouváme se do dalšího dne. Představ si to. Venku je ještě tma (představuješ si to ?) a ty se pozvolna probíráš ze svého vyhřátého spacáku do chladivé útulné chatičky, když v tom náhle již dobře známý hluboký hlas a bouchání na dveře: ,,Jestli nebudete do minuty oblečený, obutý a nastoupený u jídelny, máte mínus body,“ odmlka ,,jo a vemte si pláštěnky, prší.“ rychle jsem seskočila z palandy (naproti ležící Maky si přitom asi vykloubila rameno) a začala si zavazovat boty. Vykašlala jsem se na převlíkání, to bych nestihla, tak jsem jen nahodila softšelku a vyběhla ven k jídelně. S překvapením jsem měla ještě asi patnáct vteřin rezervu. Dva kluci to nestihli, ale body jim nakonec stejně neodečetli, pokud jsem si dobře všimla (jakože jo :D). No nic, pokračujme dále. Oznámil nám, že máme zhruba půl hodiny (a pět sirek) na to, abychom si nasbírali materiál a rozdělali oheň (opakuji, pršelo). To se nám bohužel nepovedlo, tak jsme si nemohli ohřát čajíček :(.
Dopoledne jsme strávili nácvikem takovým tím..... “vlevovbok, vpravovbok, dvouřad, dvoustup“ a tak dál..... to mě docela bavilo, ke konci nás i chválil, jak nám to šlo.
Oběd jsme si vařili společně s oddílákama a byl z toho naprosto výbornej buřtguláš s pár větvičkama, co tam nalítaly a chlebem :D. Odpoledne jsme hráli nějaké hry, stopovačku a podobné věci a večeři jsme měli za úkol si vymslet a udělat úplně sami. Nakonec to dopadlo tak, že se do alobalu zabalily brambory, zelenina a maso, hodilo se to k ohni a po pár hodinách hoření se to spapalo :3 :D. Moc jsem se do vaření nezapojila a mrzí mi to, ale ani jsem pořádně nezvládla rozdělat oheň, když jsme si to zkoušeli a to se naučit musím, jinak u zkoušek neuspěju.. no, večeře byla výborná a bylo nám řečeno, že se tento den vytáhnou kytary a čím déle budeme ochotni zpívat, tím víc se posune večerka a tím dýl i vstaneme. Takže jsem tam ztvrdli do půl jedenáctý a pak nás už zahnali do sršněma prolezlých chatek (fakt jsme tam jednoho sršně měli.. u Maky ve spacáku :) :D). Hezky jsem si zalezla do spacího pytle a po chvilince usla. K mému překvapení se v půl dvanáctý opět ozval hlas vedoucího, říkajíc: ,,Pokud tu do minuty nebudete nastoupený, obutý a s pláštěnkama, máte mínus body, jde se do lesa.“ udělalo se mi špatně při pomyšlení, že je venku tma, poprchává a je na nule a my máme jít do lesa. Potom nám ještě řekl, že si mám vzít svačinu a pití, že po třech a půl kilometru budeme mít čas se občerstvit. Neměla jsem žádnej menší batoh, tak jsem si prostě vzala baterku do kapsy a vyšla zpět před chatku. Zeptal se, zda chce někdo použít žlutou, nebo červenou kartu (žlutá-končíš v tého disciplíně, ale máš mínus body ...... červená-okamžitě končíš na plný čáře a odjíždíš domů). Nikdo se nepřihlásil a na dotaz, zda nám je zima, jsme jako pokaždé odpovědělí s drkotajícíma zubama, že ne, jinak bychom museli běhat okolo jídelny (to už máme ověřené). Seřadili jsme se do dvouřadu a svižným krokem ušli tak šest metrů, poté se vedoucí zastavil a zahlásil: ,,Dobře, to byla jen zkouška vaší odhodlanosti. Můžete se vrátit do chatek, dobrou noc.“ a pár dalších, ne tak významných slov. Byla jsem na jednu stranu naštvaná a na druhou šťastná, ale převládal pocit nehorázný zimy. Tak jsem to vypustila z hlavy a šla radši hned spát.
V neděli nás vzbudili až v osm hodin a to byl opravdu pohodový den. Hráli jsme pár her a jinak jsme jen uklízeli tábor, vytírali a balili si. Nakonec přišlo bodování. Za všechna soustředění bychom měli získat nejméně 27 bodů, abychom se mohli účastnit tábora jako Greeni a za tohle soustředění jsme všichni získali 7 bodů (kromě dvou Greenů, kteří jich dostali 8), což si myslím, že je dost super a prozatím to bohatě stačí. Byla jsem ráda, že ke mně neměli žádný velký negativa, ale na druhou stranu ani velký pozitiva. Jinými slovy se budu muset víc snažit, abych uspěla a hrozně mě to bavilo, ikdyž byla taková zima :D. Je to skvělá banda lidiček a doufám, že se i nadále budeme scházet v tak bujnym počtu a nikdo to sám od sebe neodpíská :).
PS.: tři hodiny jsme dělali čaj na ohni
PPS.: další soustředění budou listopad, únor a nejspíš květen
PPPS.: nechtěla bys taky něco podobnýho zažít ? :D
Žádné komentáře:
Okomentovat