Ahoj MARODE,
Právě jsem vylezla z vany, ve které mě napadala různá témata, o kterých bych mohla psát v dnešním článku, ale nakonec z toho vyšlo... NIC. Absolutní nic na poli senzací. Tak dobře, náš blog je o tom, jak žijeme, jak si vedeme život, co do něj přijde a co odejde. A já to dneska pojmu zase trochu po svym.. Víš tak jsem se zamyslela nad tím, z čeho mám radost, nebo co je vlastně teď náplní mého života a musím teda říct, že občas stojí za to si takovouhle otázku položit, protože mě by ani nenapadlo, co o sobě všechno zjistím. Tak chodím do devítky, úplně úžasný fakt, z kterého neplyne vůbec nic, jen to, že mám před sebou dalších pár let školy. Co je na tom dobrý je to, že se konečně budu zaměřovat na to, co chci dělat, protože já to vím. Špatný je, že jsem asi úplnej marťan, protože jsem z mého okolí jediná a já bych narozdíl od všech už chtěla dělat jen svou práci, třeba se posunout o pár let dopředu a stresovat se z jiných věcí než zrovna ze známek. Nejsem typ člověka, co se dovede něco našprtat a pak bravurně předvede u tabule. Mám prostě pocit, že chci cítit hlubší význam všeho. Vždyť i tenhle článek píšu s neopatrností, která se mě občas chytne. Nedávno se mě kamarád zeptal: ,,Ty hele, ty seš přijatá na školu, víš co chceš dělat, život máš jakžtakž srovnanej, kamarády vcelku nepotřebuješ, protože si vystačíš sama, seš originální, nepovyšuješ se, umíš se vcítit do druhých, seš nezaujatá a umíš poradit. Řekni mi, co ty ještě potřebuješ k dokonalosti?" A já jsem se nad touhle poznámkou úplně zastavila. Pořád se na mě v zrcadle dívá jedna holka. Ráno, odpoledne, večer. Pořád je to ta samá, možná vypadá jinak, možná do večera změní názor, protože ona má názor na všechno a vždycky mi odpoví, ale pořád je to ona. Její životní chvíle ať už jsou to prohry nebo výhry pořád prožívám s ní. Čas mě hodně naučil a mě by vůbec před pár lety nenapadlo, že budu mít svůj životní cíl. Když ten cíl máš, máš tendenci se k němu dostat. Cestu si vytváříš sama, i když je zdlouhavá má konec a na tom konci je zase začátek. Vlastně zjistíš, že jsi v jednom koloběhu. Abys mohla být šťastná, musíš dělat věci, který tě baví, musíš trávit čas s lidmi, které máš ráda, musíš se umět povznést, dobře se tvářit, nebýt pesimistická, což může být ten hodně velký problém, ale hlavně to musíš být pořád ty. Alespoň já to tak má, protože jsem prostě zásadová. Jsem tak zásadová, že když prostě něco řeknu, myslím to smrtelně vážně a svý sliby umím splnit navzdory vnějším vlivům. Panebože, tady to zavání odborným textem.. Ale dokončím to. Kolem mě je strašně nešťastných lidí. Pořád si na něco stěžujou, nepřijímají realitu, to je jedna věc, ale druhá je ta, že tu realitu si můžou vytvořit sami. Když je někdo nemocnej, je to jen odraz jeho těla, jeho duše, která je nespokojená a dá nám to najevo. Všechno má hlubší význam, Co se ale zamyslet nad tím, proč to tak je? Vždyť ty nešťastníci si ten život znepříjemňují sami. Něco se mi přece nelíbí, tak to změním, změním celý uhel pohledu. Vžij se do role někoho úplně jinýho, taky to nemá lehký a taky jede pořád dál. Nakonec se i ze dna dá vyhrabat, otázkou je, jestli to chceme. V ničem jiném to nevězí. Než nad tím vším uděláš závěr, nech mě ještě dopsat pár vět. Možná že působím šťastně, já jsem, až na malé nedostatky prostě šťastná jsem. Ale taky mám pár svých much, který potřebuju usměrnit do koloběhu. Vím o věcech, který chci a musím změnit, je to v myšlení, naslouchám tomu co chci já a ne jen podvědomí ovlivněné dnešním světem. Mám plán a když mám k tomu cíl, připadám si jako bych v ruce držela mapu s buzolou a před sebou měla cestu s ukazatelem.
PS: Je to tak hluboký, že jsem z toho dostala hlad.
PPS: Jestli jsi to dočetla a vážně se nad tím zamyslela, jseš úžasná!!
Žádné komentáře:
Okomentovat