Nazdárek slečno blonďatá.
Zjistila jsem, že ten život, jak jsem si ho začala ve dvanácti idealizovat, takový skutečně není. Ne že by mě to napadlo z čista jasna najednou ze dne na den, ale postupnými kroky, které jsou každodenní a pro každého jinak rutinní a velmi rozdílné, jsem došla k různým změnám v myšlení, které bylo tolik přesvědčené o jiné a hodně vysněné pravdě, která se nakonec proměnila jen ve lži, až moc dobře přesvědčivé, mi došlo, že takhle to prostě není, takhle jak jsem si to myslela se život nechová. Milovala jsem žlutou barvu, ale nějak rychle se to rozkřiklo, a aniž bych to předem čekala, protože já přeci nemyslím, jako ti druzí, protože jsem naivní dítě, se najednou žlutá barva stala oblíbenou i pro jiné. Všude kolem mě se teď pohybují lidé ve žlutých hábitech, se žlutými vlasy a žlutými botami a žlutými mozky, které ač nevím proč to dělají, si asi užívají pocit být jako já, jejich myšlení je tak žluté, že kdybych si snad v dnešní době koupila embéčko, oni by tupě šli za mnou a pořídili by si ho hned taky, snad už jen z principu, aby mohli říkat, že ho mám taky. Ale já neřeším takové jednoduché hlouposti. Změnila jsem a stále dokola měním pohledy na svět. Zrovna nedávno takhle sedím v jednom bistru, pozoruji lidi a žasnu nad jejich nedecentně gestikulujícími pohyby, kterými vyjadřují všechny své pocity. Oni totiž takhle sdělují právě to vše, co cítí, co milují, co nesnáší, pohybem hrudníku se jim do plic dostává zdravý kyslík, díky kterému se jim do hlav dostává různých pocitů. Lidé stále kvůli něčemu žijí, za něčím se stále ženou, za davem, už jen opakují ty kroky co ostatní, ale kdyby alespoň na minutu zpomalili nebo se úplně zastavili a zapřemýšleli nad tím, proč to vlastně dělají, co tím získávají? Nechci se chovat tak, abych nevěděla, proč to dělám. Když si po čase urovnáte všechny své myšlenky a uklidníte tělo i duši, zlehčí se vám život. Mně se dokonalý úklid ještě stále nevydařil, ale až se tomu úplnému úklidu přiblížím, bude to asi takový pocit, jako sedět na nejvyšší budově města a pozorovat západ slunce. Dosáhnu Nirvány. Už ten pocit, jak jste někde vysoko vás vypustí do jiného světa, do světa, kde nic není tak, jak si to představují lidé na Zemi, všechno tam bude bez hranic, a vy se budete cítít jako pták, který letí a nehodlá přistát, protože kdybyste jen na malou chvilku přistáli, smetl by vás ten nekončící dav. A přesně takhle chci stále létat, celý život, do té doby než naposledy vydechnu. Jen tak si život užiju a to já chci, užít si ho, podle sebe a to hodně originálně a odlišně od ostatních. Začal se mi líbit pocit, že nevím, co bude zítra, za hodinu, protože to dává životu větší živost, aktuálnost a a ten adrenalin vpouští do lidí, kteří takhle žijí tolik štěstí, že si ho můžete nakrájet na pikniku v Central Parku k svačině s partou kamarádů a ještě vám ho hromada zbyde, třeba k večeři. Nepíšu návod na život, jen se vypisuji ze svých názorů na něj. A že jich mám opravdu požehnaně. Možná by to nemusel být ani Central Park, stačil by normální park u plzeňskýho muzea. Je zajímavé a až smutné například, že znám plno lidí, co by se mi při zmíňce o parku u muzea zeptali jen na to, jestli je to ten park, jak je tam ten obří novej bytovej dům, co tam mají recepci normálně s recepční, která tam dřepí 24hodin, a parkování v garážích s kamerovým systémem a taky krytej bazén a prosluněný terasy, chápeš to??! Vůbec je nezajímá například to, že je to vedle Radbuzy, nebo že v tom parku rostou krásný kytky a je tam socha Hurvínka a Spejbla, nebo taky to, že tam roste tak krásná travička, jako na zámcích, a že je tam taky místo, odkud je krásný pohled na Hotel Continental. Tohle všechno se vedle toho bytovýho domu stává pro někoho absolutně nevýznamné. Lidi jsou barbaři a jednou si to odskáčou, až si je podá karma, ale já jim nic zlýho nepřeju, přeju jim jen to, aby je potkala láska, a aby mohli tohle všechno začít vnímat. Nevšímat si peněz, majetku a čipovejch karet k podzemnímu parkování..
PS: Víc toho na srdci dneska nemám
PPS: Mohla bych se někdy rozepsat o matičce Praze..
Žádné komentáře:
Okomentovat