vím, že mě asi ukřižuješ za to, že už jsem tady nechala dva články a to poměrně za dost krátkou dobu. Ale jak jistě víš, domluvily jsme se, že sem budeme psát ve chvíli, kdy budeme mít téma a to téma zrovna teď mám. Hrnou se mi do hlavy další a další a ani si neumíš představit, jak blbě se mi zpracovávaj. Je to jako bych letěla vzduchem, kolem mě proudí mráčky a najednou si jeden mráček chytnu, rozbalím, začnu nad tím přemejšlet a pak ho zase odhodím, aby mohl proudit dál. Chytnu další mráček.. A já si je rozbaluju jak bonbony. Převtělila jsem se do těla tříletýho dítěte schovanýho pod stolem, vyhlížím, jestli mě někdo pozoruje, rozbaluju ty bonbony, obaly házím do imaginárního světa a celý se to v tom imaginárnu tak nějak odehrává. Nikoho a nic přitom nemusí zajímat, na co myslím a jestli mě rodiče chytí a dostanu na zadek za to, že jsem ty všecky bonbony snědla před večeří, to už je mi vlastně úplně jedno. Třeba jsem si vybalila vzpomínku na noc po našem vyřazení. Vlastně jsem ani neměla čas o ní napsat. Noc to teda byla pořádná a asi jsem ti o ní vyprávěla. Noc to pro mě totiž nebyla, protože jsem nespala. Bylo to poprvý v životě, kdy jsem opravdu nezavřela oči a nečekala na ranní sluníčko. Hned po vyřazení jsme totiž šli na velkou jízdu s tvým klukem a s holkama. U toho Vietnamce jsem si měla v plánu koupit něco strašně moc sladkýho, dobrýho a dětskýho, ale to nějak nevyšlo. Když šlo o to poprvé, sáhla jsem po vychlazeným Bigschoku. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že když vypiju energeťák a pár hodin na to budu chtít normálně usnout zjistím, že se asi někde stala chyba a že usnout se mi nepovede, ikdybych se na hlavu stavěla (musím teda říct, že na hlavě bych stejně neusnula, enegeťák neenergeťák).
No a tak jsem si připadala doslova jak kráva. Fakt! Už jsi to někdo viděla? Já teda ne. Trochu naštvaně sama na sebe, ale zároveň pobaveně (sama sebou) jsem strávila celou noc na facebooku, instagramu a na všech sítích, který sdílím a ve tři konečně začlo lézt nějaký světlo, nejdřív jsem si myslela, že hoří stadion Viktorky na kterej jsem koukala z okýnka, ale za deset minut už to trochu vypadalo jako sluníčko. Lehla jsem si do sítě na balkon a protože byla mimořádně teplá noc neměla jsem na sobě nic, teda skoro. Počítaj se pánský trenýrky? A pak jsem si čtyři hodiny četla knížku od tebe.
Bylo docela vtipný líčit se ve čtyři ráno, protože jsem chtěla co nejdýl ležet v síti, nemyslet na nic a v půl osmý se sebrat s deskama na vysvědčení a vyrazit jako správnej deváťák (teď už jen na jednu hodinu) do školy.
Všimla sis, jak koukám nahoru do nikam?? Já jsem jenom nechtěla koukat do černý tmy, takže jsem se koukla do světel nademnou a pak zjistila, že vidím úplný ho...
Jsem zase ve formě. Teď jsem tak rok měla bezmeznej pocit, že nejsem schopná napsat absolutně vůbeec nic...
Vrátilo se mi básnický střevo a mám ráda svůj život, ikdyž mě skoro pětadvacet hodin denně vytáčí. Jsem jinak hrozně hepy a vrací se mi zásady do mozku (jakože moje zásady chápeš), ty starý dobrý zásady, přes který nejede vlak. A jestli si zas někdo bhde myslet, že mířim na marihuanovou plantáž, tak ať se nechá vyšetřit. Já nemůžu za to, že mám zrovna nějaký šťastný období..
PS: Mám spoustu myšlenkovejch vzpomínek, někdy je zase rozeberem..
PPS: Teď zburcuju celej internet, a zaplavim ti čet, aby sis hned šla přečíst můj (2) nový článek
Žádné komentáře:
Okomentovat