(Řekl déšť a odešel)
A je po vánocích,
čáuky Blondýno, tak já teda navážu na tvůj minulý článek o Ježíškovi. Samozřejmě, že existuje, nikdo ho nikdy neviděl a má svatozář, teda aspoň tohle všechno musíme říkat před Miou, aby nepřišla o iluze, které děti o Ježíšku mají. Ale s pravdou ven, Ježíšek je buď máma nebo táta podle toho jak moc se kdo předvede u soudu, aby získal děti do péče a pak je dalšího půl roku oblboval dárkama do dalšího soudního stání, kde se to dítě má rozhodnout, ke komu že to vlastně chce. Jo, přesně tak to chodí v rozvádějících se rodinách. A pak jsou tady rodiny, který jsou šťastný nebo si na to alespoň hrajou.. Každopádně z toho vychází, že jsou nakonec děti veselý a je jedno, jestli chodí Ježíšek, Santa Claus nebo Děda Mráz. O těch rozvádějících se rodinách jsem se zmínila pouze proto, že to studuju a vidím, jak to chodí a strašně mě to štve. Hledám jako naivní dítě něco, co možná ani neexistuje, ale do konce života budu alespoň doufat, že to přece existuje a tím myslím pravou lásku. Vadí mi, kam se dostala doba, jak si dnes nikdo ničeho neváží a lidé nežijí jako dřív, jen já si přijdu, jako bych se ztratila v čase a všechno kolem mě si žije čím dál hůř. Nikdo nemá z ničeho radost, v populaci panuje zlo a nenávist a jeden by pro stovku vrtal svý koleno, kdyby v něm byla banka. Zase ze mě promluvila naivita, ale můžu já za to, že chci být obyčejná a nechci si hrát na dnešní pro někoho dokonalý lidi?? Že mi prostě ke šťastnýmu životu stačí být svá a starat se jen o sebe a o lidi, který mám ráda.. a neřídit se dnešními pravidly toho moralně nemorálního světa.. Nepotřebuju si na nic hrát jako ostatní a už nikdy to nejdělám ani s banální věcí.. Mizím ze světa technologií a vracím se k dobrýmu starýmu stylu..
Víš, proč má tenhle článek název tak divadelní?? Protože život je jedno velký divadlo, jehož scénáře si tvoříme v průběhu života sami. Píšeme a utváříme budoucnosti naše i jiných. A já v hloubi duše cítím jak moc v lidech je, ale než se to v nich najde, uplyne čtvrt století a než aby na to člověk čekal, to si radši život ulehčí s lahví vína (viď Juli..). Život je divadelní hra a jednotlivě se nám podle událostí, které se dějou rozděluje na dějství. Jsem na začátku druhýho dějství, co ty??
Moje krátká básnička, začala jsem jich denně psát hromadu. Už namam prázdný papíry.. POMOC!
život jsou divadelní rekvizity
nevidíme v nich žádný mešity
můžeme proplouvat tiše a dál
vymýšlet příběhy
v nich hlavní role hrát
neusneme na vavřínech
raději povečeříme s adélou
romea budem hrát
a s julií spát
budeme ostře sledovat vlaky
a o mášu stát
nikdy si nemyslet
že bysme se mohli bát
třeba libuše
a na labutím jezeře stát
píča kurva rododendron (majetek Anežky)
s hlavní hvězdou spát
nemuset se bát
že nás někdo načapá
šetřit si na malý dron
co lítá jako saxáná
panebože to je ale nána
v hábitech se z rána
míhá bez pelikána
zbavuje se pána
a nemůže jít do kráma
nenajdu dobrýho rýma
jsem na to moc líná
Dialog u svátečního posezení mezi mnou a tatínkem, maminka je kdesi na balkóně a vybírá cukroví, které hladovým krkům přinese:
Já: ,,Tati, já se o tebe opřu jo??''
Táta: ,,Jo, a já se opřu o područku... A područka se opře o zeď.... A pak se o nás opře mamka..''
Myšleno tak, že nás mamka za tu zeď vykostí..
A něco pěknýho ode mě k tomu novýmu roku. Přeju si, aby každá dušička na tomhle světě našla svý štěstí, ať je to cokoliv, nehledejte radost v bohatství nebo ve věcech, ale najděte skutečně to, co vám udělá radost, byť je to jen letmý úsměv neznámé osoby na ulici, srdečná omluva nebo bonbon, který najdete na ulici. Važte si života a zdraví, to vám nikdo ukrást nemůže..
 |
| Světlo ve tmě |
PS: Úplně ze světa technologií nemizím, ale dost jsem ho omezila, jestli mi něco budeš chtít, zavolej mi, snad nebudu mít zaplej můj oblíbenej režim v letadle..
PPS: U básniček nedodržuju pravidla teček, čárek a velkejch písmen záměrně, užívám si život bez pravidel, jinak bych nemohla naplno žít..
Žádné komentáře:
Okomentovat