Nazdárek Jůliško,
jsem tady zase abych ti zpříjemnila den svýma slovama a ty jsi nemusela pořád číst jen jízdní řády. Vím, že tě to už nebaví. No a taky jsem se chtěla pochlubit, teda vlastně ještě není čím, ale aspoň tou předtuchou z výsledku šikovnejch rukou mýho kadeřníka, kam jdu v pátek a hádej na co. No, vlastně a lá duhovka, či že typicky něco mezi libovejma krátkejma vlasama a libovejma skoro krátkejma vlasama. Vyjde to nastejno, jestli jsi to nepochopila, protože jsem ještě neviděla verzi střihu na dva způsoby, ale až to vymýslíš, ať jsem prosím první, kdo to ví a je s tím obeznámen. Díky. No a protože se těším jako když jsem byla malá holka a blížily se vánoce, teda padl datum první září, což ve mně nutně muselo vyvolat minimálně první příznaky blížících se svátků a protože mě znáš, víš, že padly příznaky všechny, musím říct, že se nemůžu dočkat, měla bych to třikrát podtrhnout, ale jsem líná krom toho píšu na mobilu, protože jsem úplně mrtvá a přiznávám, že píšu a není středa jak bys čekala, ale je úterý večer a jak říkám, už asi tři hodiny ležím v poloze, radši mě zabijte, protože mě bolí úplně všechno, teda hlavně noha, do který mi přišla křeč a sval si řekl, že má dovolenou, takže mi řekl ať si funguju jak chci, ale bez něj. Taky mi bolí za krkem a nejsem ani trochu unavená, což je taky blbý, protože jsem celej den v jednom kole a pořád unavená a když mám spát, nějak se mi nechce. Jo, už končím s hypochondrovskejma kecama, ale viď, že mě chápeš. Taky už ti vyrostl třetí moudrák? Jinak zrovna čtu Viewegha a musím říct, že jeho knížky se číst dají, dokonce už jsem od něj četla asi všechny, co mají v knihovně, ale u týhle mám pocit, že si přečtu stránku a absolutně nevím, o čem byla. S tímhle bych i navázala na téma čeština, protože bys nevěřila (ani já pořád nevěřím), že mi bude čeština na střední dělat takovej problém. Asi jsem byla zvyklá ze základky na slohový hodiny a tam jsem si vypsala duši a měla za jedna, proč jsme sakra ještě v prváku sloh neměly? Za to už mám čyřku z pravopisu a vlastně už se stydím za to, že jsem si doteď vedla dobře a teď nevím co je oxygon (teda jestli něco takovýho vůbec existuje, protože o tom dost pochybuju), možná je to podobnej výraz? Fakt nevím. No a jak tak rostu a těším se, zjistila jsem, že se těším míň. Když mi bylo deset, měla jsem dokonalou představu o tom, co si přeju a zmapovaný jsem to měla tak dokonale, že se to vešlo na dva papíry A3 včetně obrázků a k polovičnímu štěstí mi stačilo, že ty papíry zmizely z okna, což nutně znamenalo, že Ježíšek vyzvedl seznam a jel nakupovat. Pak když se to pod stromečkem ukázalo, štěstí bylo dokonalý, ale dneska už seznamy nepíšu. Obvykle pošlu mamce jenom mail s eshopama, kde to koupí a starost vyřešena. Taky mi dochází, že jsem si v deseti přála jiný věci než dneska, oproti žehličce na vlasy, barevných zápisnících, diáři, podprsence a dokonalej kabelce jsem si v deseti přála knížku je mi deset (pamatuju si, že jsem si myslela, že jsem velká holka a samozřejmě jsem se tak i chovala), mimino, který vypadá jak pravý a když jsem ho dostala, dala jsem mu jméno Mikuláš a hrdě jsem všude prohlašovala, že se tak jednou bude jmenovat můj syn, ale největší radost mi v deseti stejně udělal fakt, že cukr, kterej jsem pořád brala v kuchyni a s inteligentním zájmem ho nemyslitelně nosila na okno do ložnice, najednou konečně zmizel. Doufala jsem, že z jedináčka se stane nejedináček. Chtěla jsem bráchu, hrozně moc. A asi by mě nenapadlo, že se dočkám a nakonec budu mít v patnácti ségru. Tej malej osůbce je sice teprve rok a pět měsíců, ale stejně je to můj nejbližší člověk a i když je to asi trochu předčasný, stejně už jsem jí asi desetkrát řekla, že až umřu ať mě nechá spálit a pak mě vysype na nějakým prima místě, hlavně ať po mně nezůstanou někde ležet kosti, nemám ráda bordel a za šedesát let mě taky najít nemusí. No, chtěla jsem původně jenom říct o sentimentalitě vánoc, ale asi se to trošku vymklo co?? Nevadi, i tak jsem ráda, že jsem tu zanechala názor a raději už to nebudu rozpatlávat.
PS: Díky za tvý rady, fakt mi pomáhají, vážně...
PPS: Četla jsi Jozovo Hanuli??
PPPS: Co si přeješ k Ježíšku ty?
PPPPS: Ahoj mami!
PPPPPS: Ona to stejně nečte...
Žádné komentáře:
Okomentovat