Socky

Ahoj Blondýno,

tak ti teda povím, že být v prváku obnáší jistý... komplikace, zároveň se konečně učíme něco smysluplnýho a nutně nemusím usínat na většině hodinách. Vlastně jsem zatím neusínala na žádný. To mi připomíná, že jsem začala školní rok neobvykle, připadám si jako šprt. Mám jedničku z těláku a ze zdravotní nauky. Kdybych normálně neměla tu trojku z němčiny, začínala bych se bát, že jsem se nakazila takovou tou pitomou nemocí, jak se jí říká? Joo, ono se to spíš dá definovat, prostě jinými slovy, ten kdo má samý jedničky, patrně spí v knížkách, pětadvacet hodin denně v nich listuje, ve sprše, v tramvaji i u oběda si pořád něco brebentí, patrně látku z psychologie z který... Víš, že jsem se dneska celý odpoledne šprtala psychologii? Zítra se nechám dobrovolně vyzkoušet... No, a asi nemusím dál rozebírat, že se mi na střední líbí viď? Taky jsem si už docela zvykla na ty dlouhý hodiny, kdy trávíme ve škole i náš biologickej čas, respektive, že se domů vracíme skoro po tmě. Možná ještě není tma, ale když jedu domů, už dávno není dopravní špička a ta bejvá kolem třetí, čtvrtý. Mám spoustu kamarádek a ... dobře, nebudu se tady vychloubat, třeba Anet se na mě tuhle otočila s mobilem v ruce a radostně mi sdělila, že má kamarády, že jí někdo napsal. Chtěla jsem, aby to nakonec znělo nějak vtipně, ale bohužel se potom její úsměv neproměnil ve výraz plačící týnejdžerky, a se slovy "to byl jen operátor" by se zase otočila zpátky. Tím samozřejmě chci říct, že má asi víc kamarádů než já. Ne, nebudu brečet. My spolu ve třídě kamarádíme všechny. A víš co? Líbí se mi, když můžu psát "viděly jsme, zaslechly jsme, zažily jsme,.." a všude psát  tvrdý y, protože ve třídě 30 holek jinej rod není. Maximálně tak dělení, které jsme zvolily při dějepise, když jsme se rozdělily na tři skupiny. My byly supráci, druhá skupina husiti a třetí socky. Já myslím, že budeme super kolektiv a myslím si, že si to myslíš taky. 

PS: Zjistila jsem, že nám překopali rozvrh a v pátek máme od devíti, takže spolu nemůžeme jet, fakt sorry, ale budu spát

PPS: Nevím, co ti říct na to, že jsem zatím asi tak jednou nezapomněla na to napsat nebo dokonce vydat článek, asi bys toho po mně chtěla už opravdu moc. Za to si vždycky vzpomenu, že ho máš vydat ty. 

PPPS: Dneska jsme měly do půl dvanáctý, byly jsme na exkurzi...

PPPPS: Tak už to vidím tak, že tohle nakonec bude středoškolskej blog...