Podzimní nemoc

Čauky, Sábo !
Proč v poslední době všem říkám "čauky" ? Ne, já fakt nevím.. takže Sabinko, co to jako mělo znamenat ten tvůj minulý článek ? To si jen tak odjedeš do Nepomuka s reprákem připásanym na zadním sedadle auta, které ani není tvoje ? Co si to dovoluješ, sakra ? To je naprosto nepřiměřené tvému věku, měla bys doma sedět na zadku, rodit děti a čekat, až nám přivezou těch padesát knížek, který budeme muset nějakým způsobem dopravit na křest. Jo, mám z toho děsný nervy, protože zaprvý.. nevím, co si obleču. Zadruhý nám zrušili piáno, takže si budeme muset půjčit klávesy, ale buďme optimistické.... ani proslov nemám napsaný, ale něco tam hodím z místa, víš jak. Jo a tohle je VÝZVA PRO VÁS ! Kdybyste někdo chtěl pronést nějakou krátkou řeč, budeme jen rády, viď, Sabinko ? Já vím, že ano..
Ale přesuňme se k dnešnímu tématu. Je tu podzim. Minulý týden byly třicítky ve stínu a dnes musíme mít tričko s dlouhým rukávem, svetr, bundu zapnutou až ke krku a stejně nám bude zima. Což mi připomíná pana učitele fyziky, který nám v počítačové učebně postupně snižoval stupně na klimatizaci za každou špatnou odpověď na otázku, kterou položil.
„Lišková ?"
„Ano ?"
„Ano je špatná odpověď."
*nastavil klimatizaci na 18°C*
*na konci hodiny jsme umrzli*
Jak tedy předejít nemoci na podzim ? Nemějte takového učitele. Ne, dělám si srandu, vlastně je docela fpohodě. Lol.

1) NEVYLEJZEJTE Z DOMU
To je celkem logické. Pokud nechcete mít angínu, zůstaňte v posteli. Navždy. Lidé jsou přenašeči bakterií a občas jsou dost otravní, takže raději se zavrtejte pod peřinu a předstírejte, že jste splynuli s matrací. Časem k ní možná i přirostete a vše bude fajn.

2) VYHNĚTE SE PŘENAŠEČŮM
Pokud se vám nevydařil bod číslo 1 (maminka vás z té postýlky vyhnala) a vy jste ve škole, kde se to hemží bacily, neváhejte, nasaďte si roušku, oblečte chlupatý svetr, mějte stále po ruce antibakteriální gelík a snažte se zamezit kontaktu s nakaženými jedinci. Roušku můžete vyzdobit veselými motivy a připadat si tak méně divnými. Nebo více ?

3) NEJEZTE SLADKÉ
Včera nám paní učitelka tělesné výchovy oznámila, že když už se cítíme tak trochu nakřáplí, nesmíme jíst sladké (konkrétně ukazovala na BéBéčka), protože ty bakterie mají sladké rády a potom v nás zůstanou navždy. Podotkla jsem, že je to stejné s alkoholem, ona přikývla a poté jsme dvě hodiny běhali, skákali přes švihadlo, dělali sedylehy a hráli si na prkna. Ano. Ale ta paní si také spletla menstruaci s operací slepého střeva, takže těžko říci..

4) MYJTE SI RUČIČKY
Nemusím snad podotýkat, že tento bod je velice, ale VELICE důležitý. Nedávno jsem totiž v Nebezpečných vztazích na Barrandově slyšela říkat paní, že její malá Baruška se s Lucinkou kamarádit prostě nebude, protože je to špína. Honza Musil se zeptal, proč si to myslí a ona odvětila, že ji jednou viděla jít ze záchoda kolem umyvadla, ve kterém své ruce ani nesmočila. No.. nevím, jestli je děsivější to, že si Lucinka neumyla ruce, když šla ze záchoda, nebo to, že to ta paní viděla, když se to odehrálo ve škole. Že by také trpěla OCD ? Inu.. pořiďte si antibakteriální gelík a předejděte tak nevrlým matkám šmírujícím na školních záchodech.

A já toho dnes asi víc dohromady nedám, mám totiž naprosto otřesný týden. A to je teprve středa, haha. Ale příští týden bude ještě "lepší", co se týče školy i co se týče křtu. Takže se pro teď loučím a papa !

PS.: jestli tohle čte má nejstarší sestra (a já vím, že ano), Marti, doufám, že ty proslov připravený máš, nebo na něm už pracuješ, protože budeš kmotřička našeho děťátka !
PPS.: myslím knihu, nejsem těhotná..
PPPS.: ale unavená ano

Pojedeme do Nepomuka

Ahojda Bloncko,
tak ti teda povím, že jsem teď úplně nestíhala přečíst si tvůj článek podruhý (vždycky si čtu tvoje články dvakrát, protože jednou proto, abych věděla co krásného mi chceš říct, a podruhé kvůli tomu, že jsem káča pitomá, co zapomněla obsah a nejsem schopná si zapamatovat, na co ti chci odpovědět),  takže jsem došla k tomu, že se ti jen vypíšu ze svých aktuálních (n)emocí, je jich opravdu hodně...

A začneme třeba u toho, jakou mám radost z toho, že nám včera vydali knížku, kterou jsem ještě neviděla, protože není naskladněná a nám domů přijdou až příští tejden, ale to já nevydržim, takže si to dneska půjdu zmrknout (ano, vymyslela jsem si nový slovo) do knihkupectví osobně... Protože už si jí chci sakra prohlídnout...

Pak bych se ráda zmínila, o tom, že jsem včera oprášila pingpongovej stůl (dobře, co si budem, jasně že jsem ho neoprášila), ale chtěla jsem tím říct, že jsem asi po roce vlezla do tý prachu plný místnosti, vlastnící tak dvě kila pavouků (tenhle údaj je spíš pro pobavení, ve skutečnosti tam těch pavouků byly snad dvě tuny), a hrála jsem tam s Hobitem asi přes dvě hodiny ping pong, a fakt to umí... Což jsem o moc lidech neřekla. A teď nastává otázka, kdo je Hobit? No... vlastně to není můj další imaginární kamarád, protože z nich už mi hrabalo, víš co, tak jsem na to dostala nějaký prášky a už je mi zase fajn (jo přesně tak, budu teď jako politik a vyhnu se odpovědi)... Mimochodem, právě jsem se tě chtěla zeptat, jestli jdeš v říjnu k volbám a pak mi došlo, že ti není 18. Nicméně (to je hrozný tohle slovo, snad ještě horší než moje notoricky známé očividně, který moje mamka nesnáší, protože jí ho pořád předhazuju, i když ho nemá ráda, jsem hrozná), musím pokračovat ve vykladání mého příběhu. Takže po ping pongu jsme prostě měli jet k Rubovi na chatu do Nepomuka (já už na to kašlu, furt někomu vysvětlovat kdo je kdo, v tý knížce je to hezky vyřešený, tam je na začátku rejstřík osob a nikoho furt neštve kdo je kdo), ale ty víš, že Rub je kovář z Oselců, kterýmu Hobit po příjezdu na chatu spapal jeho omáčku ''na kmínu'' s rejží, vypili jsme mu všechno kafe, otrhali Rubovo babičce rajčata a vzbudili sousedy díky repráku, kterej jsme vezli s sebou (viz foto) a kterej se prostě fakt do kapsy nevejde... No a taky jistě dobře víš, kdo je Plocháč, jo, tak přesně ten tam jel s náma (tomu patří ten reprák), protože jsem se po tom ping pongu potřebovala převlíct a jak na mě Hobit čekal před mým barákem, potkal ho a tak jel Plocháč s náma... No a že to bylo moc fajn, to asi pochopíš z tý fotky, měla jsem i video, ale radši ho sem nebudu dávat, prdnul by ti totiž reprák v mobilu.. Podstata celý tý akce je v tom, že já moc v týdnu nepobíhám po městě, ani po vesnici, když mám druhej den školu a ani nejezdím nikam po nocích a vlastně... Já mám děsně nezajímavej život, teda až na pár výjimečných dní, jako třeba ten včerejší nebo taky v pátek, kdy jsem byla na křtu Robovo knížky v Družbě (no a já se jdu fakt zabít, další vysvětlování kdo je zase Rob), ano ano, přesně ten mami, můj kamarád ze střední co má tak hezký citáty jako třeba ten sprostej co zanechal v tý svý poslední knížce, kterou jsem si stejně koupila jen proto že on tam má asi tak tři stránky svých básniček, a zbytek je jen od dalších plzeňských autorů, který jsou ve výsledku děsně nudný... No a blížím se ke konci ve svým sáhodlouhým vyprávění... Bez odpovědí na tvůj minulý článek...

Těšim se, až uvidim tu nádheru (samozřejmě, že myslím naší knížku)...
Těším se na křest, na kterej ještě nemáme ani pozvánky (Hahaha)...
A těšim se na to, až jednou konecně dospěju (chacha, tak ten byl dobrej)

PS: Takovej ten pocit, když je půl jedný ráno a Sába píše článek (kterej má vyjít za pět a půl hodiny) v posteli a u toho přemejšlí co udělá s tou povinnou četbou, kterou fakt ještě nemá...  (jo, fakt spisovatelka hadr)...
PPS: Psala mi nějaká holčina z Opavy, že miluje náš blog a že si koupí knížku a chtěla by nás vidět, fakt se bojim, že mi teď lidi začnou Stalkovat...
PPPS: Ja vim, že už mi stalkujou...
PPPPS: Jo, opravdu byl ten reprák připoutanej pásem... To je konec prostě.

Jak ušetřit peníze

Ahoj, Sabi !
Dříve, než tobě a všem zde přítomným prozradím tajemství, jak ušetřit mnoho peněz a koupit si za ně například zmrzlinu a novou motorku, musím zareagovat na tvůj předešlý článek.. a to na to, že se bohužel stává skutečností, že naše maturita již není v "nedohlednu", ale je celkem blízko. Podle mě byl nejlepší rok na střední druhák. Protože v prváku jsme přišli, nic jsme neznali, byli jsme ještě vymazlený ze základek a školou jsme bloudili. Starší žáci si nás dobírali a prodávali nám učebnice, které jsme nikdy nevyužili. Třídní učitelé nás zastrašovali a matikáři předstírali, že jsou miloučcí.
Teď jsme ve třeťáku a to už se maturity děsíme. Ve druháku to bylo takové, že jsme si připadali drsně, že jsme překonali prvák a nejsme nejmladší na škole. Orientovali jsme se v tom, z jakých tříd jsou kluci, kteří stojí každou velkou přestávku u bufetu. Většinou to byli pěkní čtvrťáci, jenže uplynul rok a už je na chodbách nepotkáváme.. zkrátka odteď už je to všechno totálně v hajzlu. Řešíme jen autoškolu, maturák a občanskou nauku.

Ale dost o škole, prosím ! Pojďme si společně povědět, jak si naspořit nějaké ty korunky !
Bůh (i moje máma) ví, že jsem shopaholic. Ahoj, jmenuju se Juliet a jsem závislá (nejen) na nakupování oblečení. Rozhodla jsem se s tím něco udělat, inspirovala jsem se jinými články a videi a vytvořila jsem pro vás tento seznam.

1) NENOSTE U SEBE VELKÉ ČÁSTKY
Když si řeknete, že se jdete PODÍVAT do obchodu s oblečením, protože máte například čas nazbyt a jste v obchodním centru, ale nesmíte utratit, prostě si s sebou neberte velké peníze. Potom vás to bude akorát tak svádět k nákupu několika kusů oblečení. Takhle se jen hezky podíváte, to, co se vám zalíbí si můžete například vyfotit, jít domů a během pár dnů přehodnotit, zda danou věc opravdu potřebujete. Pokud vás touha po ní opustí, pak gratuluju, právě jste ušetřili. Dost často to totiž bývá jen chvilkové okouzlení zlevněnou sukní z H&Mka. Specifický.

2) NEUNÁHLIT SE
To v podstatě souvisí s bodem číslo 1, ale tentokrát bych zde chtěla zmínit, že pokud si šetříte nějaké ty peníze bokem a plánujete, že si za ně koupíte něco dražšího (např.: notebook, značkové boty/kabelku, zájezd někam), neutrácejte za blbůstky, které doopravdy nepotřebujete.
Je to vcelku jednoduché. Půjdete kolem svého oblíbeného obchodu a uvidíte docela pěkné tričko za 130 korun. Není úplně extra, ale řeknete si, že za tu cenu to stojí. A co takhle se zastavit a zeptat se sami sebe, jestli by nebylo užitečnější těch 130 korun hodit do prasátka a šetřit si je (například) na ten nový notebook ? I to jsou přeci peníze. Je možné, že to tričko by vás za pár týdnů omrzelo, ale to vám peníze nevrátí.

3) UDĚLEJTE SI SEZNAM
Tohle souvisí spíše s nakupováním jídla/bytových doplňků. Když jdete na nákup, sepište si seznam věcí, které potřebujete. Došlo mléko ? Napište tam mléko. Došlo pečivo ? Napište tam pečivo. Protože to vás v obchodě donutí jít jen do oddělení s věcmi, které opravdu potřebujete. Nebudete se dívat na čokolády a brambůrky ve slevě, které za cenu třiceti korun spořádáte za pár minut, ale nic z toho nebudete mít. Hoďte těch 30 korun do prasátka ! A hlavně NIKDY nechoďte na nákup potravin hladoví.

4) NEKUPUJTE NIC V NEJISTOTĚ
Zkoušíte si v kabince docela pěkné černé šaty za 800 korun, ale nejste si jisti, zda vám opravdu sedí a stojí za tu cenu ? Nekupujte je jen proto, abyste si udělali radost. Pokud si nejste opravdu jistí, jako "bomba šaty, musím je hned mít", pověste je zpět na ramínko a opět počkejte, zda budete mít i po několika dnech nutkání si je jít koupit. A stejně.. nemáte už ve skříni troje takové podobné černé šaty ?

5) KUPTE SI MENSTRUAČNÍ KALÍŠEK
Ano, Sabinko, navazuji na tvůj článek o kalíšku. Protože jsem si ho také pořídila a je to naprosto super ! Dovolila jsem si trochu pohrát s počítáním.. jedno balení vložek Always seženete v akci za asi 50 korun, obsahuje 8 vložek (v tamponech se nevyznam :D). Jiné značky stojí někdy i více, někdy méně, obsahují například 10 kusů, ale počítejme tedy s Alwayskama. Jedno takové balení stačí na dva dny silnější menstruace. Potřebujeme tedy minimálně dvě taková balení na cyklus. Takže za měsíc spotřebujeme vložky za přibližně 100 korun (liší se značka od značky). Za rok tedy utratíme za vložky asi 1200 korun. Menstruační kalíšek stojí většinou něco mezi čtyřmi sty a osmi sty korunami. Pokud se o něj staráte dobře, můžete ho bez obav používat i 10 let. Což znamená, že už za půl roku se vám investice do kalíšku začne vyplácet. A věděli jste například to, že jedna žena za život spotřebuje asi 150 kilogramů vložek/tamponů ? Což je asi 15 000 kusů ? Přitom můžete používat menstruační kalíšek, prospět přírodě a zároveň své peněžence.

6) STAŇTE SE POLITIKEM
Je to v podstatě to samé, jako krást cigára ve večerce, ale naprosto bez rizika a vyděláte ještě víc peněz. Ne, to byl džouk.

7) MYSLETE DO BUDOUCNA
V tomhle bodě trochu peněz utratíme. Představte si situaci, že potřebujete nový kabát na zimu. Zalíbil se vám takový, do kterého jste se na první pohled zamilovali, ale stojí 1799 korun ? Tak jste šli do Terranovy, kde mají docela podobný, ale značně nekvalitní za třetinu výše uvedené ceny ? Tentokrát opravdu zainvestujte to možnosti číslo jedna, protože je pravděpodobné, že kabát vydrží o mnoho déle a tak rychle se neponičí, než ten, který stál sice pár slupek, ale už po jedné sezóně se ošoupe a je to na něm vidět. Dražší kabát vám vydrží i několik let (pokud se k němu budete chovat láskyplně a s pochopením, ovšem). To samé platí například i i botách.

8) ZKUSTE SECOND HANDY
Pořád byste si kupovali nějaká trička, tílka, kraťasy, ale nechcete tolik utrácet ? A přesto máte potřebu ? Vyhlídněte si second handy ve vašem městě a podívejte se po levných, originálních kouscích, které by mohly obohatit váš šatník. Často zde naleznete například oblečení z Anglie či jiné země, které je v dobrém stavu, za nízkou cenu a hlavně v něm někoho na ulici jen tak nepotkáte.

9) PROBERTE SVOU SKŘÍŇ
Často v ní totiž najdete oblečení, na které jste už úplně zapomněli. To se mi stává dost často. Minulý týden jsem si všimla modrého svetru, o kterém absolutně netuším, kde a kdy jsem si ho koupila. Nejspíš to ale bylo minulý podzim. A pak jsem na něj zapomněla, byl totiž spadlý z ramínka mezi pyžama. Věci, o kterých víte, že už je pravděpodobně nikdy nevezmete na sebe, nebo vám nesedí, hoďte na internet a prodejte je za poloviční cenu, než za kterou jste je koupili. Pokud jsou ve výborném stavu, tak i za plnou cenu. Uvolní se vám místo v šatníku a nějaká ta korunka přibude. Nebo si pozvěte kamarádku na limonádu a nějaké oblečení jí nabídněte (ahoj, Klárko !). Pokud od vás oblečení nikdo nechce, darujte ho na charitu.

10) PŘETVOŘTE SI STARÉ OBLEČENÍ
Přáli byste si nové originální šortky, nemůžete je nikde sehnat a leží vám v šatníku staré džíny, které už nosit nebudete ? Vytáhněte nůžky, šicí stroj a může začít přetváření. Užijete si u toho zábavu a zároveň budete mít dobrý pocit z ušetřených peněz a práce, kterou jste tomu věnovali.

PS.: doufám, že vám můj článek něco dal a budu ráda, když mi do komentáře napíšete, jak šetříte peníze vy :)
PPS.: potřebuju nové šaty, abych mohla vymetat maturáky, lol
PPPS.: to aby mě na nějaký nejdřív někdo pozval

Prostě článek o dveřích!!!

Ahojda Blondýno,
úplně tě vidím, jak si tancuješ a u toho uklízíš studentský koleje, ale mrzí mi, že jsem nemohla být nějaká moucha, co by to pozorovala, když sis myslela, že se nikdo nedívá... Nicméně, když jsi mi o tom vyprávěla, na našem dostaveníčku v kavárně, já jsem teď totiž skoro pořád v nějaký kavárně, a kamarádi mi začínají říkat kavárenský povaleč... ehm.. Cože?! Jo, to je fakt, já vlastně nemám kamarády... (Teď to sem prostě musím napsat, úplně vidím lidi z nakladatelství, jak by u toho teď seděli a opravovali mi počet teček za větou a taky ty velký písmena a interpunkci...) No, a tak jsem závislá na kapučínu a na jednom člověkovi (ano, vím, že se to takhle nepíše), protože ten člověk je moc hodný a mám ho ráda a jsem ráda, že ho můžu mít ráda a on může mít rád mě... A tak...

Jo a taky nechápu ty dementy, co tě sledujou na instagramu a klikají na tvém stories na ANO nebo NE, u tvé otázky mířící na POZVANÉ HOSTY našeho křtu, a ti hlupáci, aniž by byli pozvaní, neustále klikají na ANO nebo NE a myslí si, že jsou vtipní a pokud si to nemyslí, tak je mi jich líto, protože jsou ještě k tomu úplně vypatlaní, a pravděpodobně v životě nedokončili ani jednu školu, ani tu mateřskou, což už je fakt průser a jenom známka toho, že jejich rodiče asi taky budou úplně vypatlaní...

Tak a je to tu, horor, který každoročně zasáhne většinu národa a letos to pohltilo dalších 10 000 nešťastníků (dětí), což je hrozný... Ano, bavíme se o škole. Tolik bezesných nocí, tolik ranního vstávání, tolik nadávajících řidičů na tento režim... No prostě děs a my tomu musíme také čelit. Sice už jako třeťáci, načež nám naše učitelka řekla, že jsme nejdrzejší a nejvíc drsný na škole, ale příliš toho respektu jsme zase nepobrali Juli, co si budem povídat. Ona sice řekla, že už máme zaběhlý režim, víme jak co funguje, takže jsme "profíci" a matura je v nedohlednu, ale asi jí nedošlo, že to nedohledno už je celkem dost ostře vidět.

Ve škole mě prakticky nerespektuje nic. Už ani ty dveře, ne že bych se motala vlivem alkoholu nebo nízkým tlakem, ale skoro se nevejdu do dveří, ano já. Náš školní kryt byl odkryt, z čehož plyne, jak řekla má spolužačka Barča, že až se budeme potřebovat schovat do krytu, tak budeme v prdeli. Ano, doslova. Ale že nebudeme moct využít kryt za těmito účely, je stejnak celé škole putna, protože v tom krytu teď máme všichni skříňky, každý svou, a to chceš!!! A abych se vrátila k těm dveřím, od onoho krytu, musím se zmínit o tom, že to jsou dveře poněkud zvláštnějšího rázu a připomínají spíše dveře do rakety, nebo tak něco.

Díky tomu krytu jsem si ale uvědomila následující. Za prvé, nebudu už vůbec stíhat osmou, protože i kdy jsme měli staré skříňky, které nebyly natolik vzdálené a tedy po ruce, prakticky cestou do těch tří pater, když počítám "zajížďku" do podzemí a následný výšlap čtyř pater. A za druhé... To je ale dneska krásně, viď Juli? Jo? Opravdu skvělý co dokážu... Psát článek o krytu a divnejch dveřích, to se mi zas povedlo... Ale jelikož psaní článku je velmi náročné, zvlášť když se mám místo toho učit na test z psychologie (ano, první týden v září píšeme testy), tak už nemám dál o čem psát a má fantazie opět utne tento květnatý strom plný hovadin a toto téma opustí a i já vás opustím...

PS: Jedu do Polska!!!
PPS: A fakt se tam těšim!!!

Návrat do pekel a vydařená brigáda

Ahojky, Bino !
Na tvůj dotaz ohledně minulého článku.. pod stanama jsme se měli suprově, pomineme-li fakt, že jsme chodili spát dříve, než pětileté děti, protože Julince byla venku zima a bála se sama chodit čůrat na společné záchody v kempu, protože cesta k nim vedla křovím, tmou a musela jsi projít kolem opilého pana Milana, který byl opravdu.. zvláštní. Jako nejvtipnější věc z tohoto klíšťaty prolezlého týdne bych zhodnotila to, že jsme v bufetu měli účet nazvaný "Plzeň" (protože to bylo na Moravě, chápeš) a Matýsek si občas koupil Kozla. Ta paní se nám smála. Jo a taky mě samotnou poslali s pětiletou holčičkou (kterou jsem do té doby nikdy neviděla) na asi tří kilometrovou cestu lesem, která vedla ke zřícenině nějakého hradu. Došly jsme tam. Ta pětiletá mě utěšovala, když jsem se bála, že jdeme špatnou cestou.
Jinak bych dnes chtěla psát o něčem, co je velice smutné, deprimující a k sebevraždě vedoucí, ale je to bohužel pravda. Ano. Ne, Sabi, já to napsat musím. Sabi přestaň mi tou zbraní mířit na hlavu a uklidni se, já to napíšu. Sabi, stejně je to kuličkovka, polož ji na zem. Okay ? Okay. Za pět dní jdeme do školy. Sabi, proč jsi mě střelila tou kuličkovkou ?
*zavírání psychicky labilní brunety do klece*
Inu je tady téměř září a my všichni se musíme smířit s tím, že to co nevidět zase všechno započne. Zase od začátku.... ranní vstávání, přehnaná péče o to, co si vzít na sebe (alespoň já to tak mám), stresování z toho, že matikářka hned v úterý přinese vstupní test (a já si fakt myslím, že přinese), stresování z jiných testů, znovusbírání známek nanovo, první pětka z matiky (ze vstupního testu), utrácení peněz z letní brigády za doučování (matiky), plnění domácích úkolů.. a tak dále, a tak dále.
Doufám, že jsem vás na to pondělí pěkně naladila.

Ale je mi jasné, že někteří z vás jdou (nebo už byli ?) ještě tenhle týden na reparát, tak už to pro vás vlastně začalo.
Jinak ano, dávám ti za pravdu v tom, že ty první dva roky na střední utekly jako voda a vem si, že teď to pro nás bude ještě horší ! Probojovat se třeťákem, nacvičovat na maturák a odmaturovat. Ale hele, já nám věřím, my to dáme !
Jinak všem za nás obě musím sdělit fakt, že jsme v pondělí navštívily Schovanou kavárnu, která je schovaná v srdci Plzně, že to tam je krásné a právě tam se taky bude odehrávat křest naší novopečené knížky. Jsem z toho úplně odvařená !

A zas z trochu jiného soudku. Tohle léto (vlastně jen v srpnu) jsem brigádila na kolejích vysokoškoláků. Bavilo mě to ? No.. bavilo mě tančit při mytí oken na štaflích za poslechu starých hitů, které mi v uklízení pomáhaly. Bavilo mě vysávat a u toho tančit bez hudby (než jsem zjistila, že v chodbě, kde jsem tančila nejvíce, je kamera :)). Bavilo mě vytírat tam, kde bylo čisto. Bavilo mě se naučit prát v pračce. Bavilo mě poznávat nové lidi. Bavilo mě mít pocit, že jsem hezky uklidila nějaký pokoj. Nebavilo mě vyhazovat jídlo z ledničky. Nebavilo mě mýt ledničku. Nebavilo mě dívat se na to, co už jsem umyla, znovu opatlané (myslím třeba okna v chodbě). Nebavilo mě, když bylo moc brzy ráno a nemohla jsem (z vlastního zájmu) pouštět písničky, abych nikoho nevzbudila. Nebavilo mě omylem vyhodit hadr z okna na střechu jiného domu. Nebavilo mě, když tam pařilo sluníčko natolik, že když jsem namokřila okno a otočila se pro stěrku, okno bylo suché. Nebavilo mě, když jsem měla krásně dlouhé a nalakované nehty a zničily se mi tam. Ale vcelku mě to tam bavilo. Občas. Mám ráda vůni mycích prostředků a vůni pánských sprchových gelů. Nejsem úchyl. Bylo to tam prostě cítit všude (kromě ledničky), fakt, věř mi, prosím tě.

PS.: I want to break free
PPS.: na to jsem taky tančila
PPPS.: když jsem myla ta okna, koukala jsem na svou školu a v duchu ji proklínala

Koutek samotářství a stížností o životě

Nazdárek Juli,

jsem pobavena a zároveň potěšena tvým minulým článkem a především tvým infem o nové braletce. Já jsem si takhle před měsícem taky jednu koupila, je nevycpaná, protože proč vycpávat něco, co tam stejně nebude, a je černá s kraječkou a úplně jí žeru, asi jako kornflejky.. Líbí se mi tvůj názor na neholení si nohou. Kdybych byla feministka, taky bych si je neholila, ale já feministka nejsem a tak holím, holím.. a nadávám a nadávám, protože žiletky lezou do peněz a rozřezávají ti nohy. Ale protože jsem pozitivní Sába, nebudu to tak moc řešit, klidně půjdu na rande s neoholenejma nohama, je to moje věc. Dělejte si co chcete. Jak bylo pod stanama? 

Asi půjdu rovnou k věci (haha, nemůžu uvěřit - vážně to nebudu zas dvě hodiny okecávat, abych odlákala i tu hrstku zájemců, kteří si to nepochybně chtěli přečíst?). Dnešním tématem jsou mé čekací schopnosti, asi nevíte co si o tom máte myslet, nebojte, já taky ne. Jela jsem takhle do školy, pozdě, jak jinak, a čekám na tý zastávce na tu debilní třicítku, a abych aspoň trochu přestala pořád dokola myslet na to, jak jsem pitomá, protože odložit čtyřikrát budík je prostě fakt blbost a dělat si potom ještě obří misku neskviků s mlíkem, je ještě větši pitomost. Vracet se pro deštník je pitomost, pouštět lidi ve dveřích je pitomost (nevýhoda bydlení v džinžáku), táhnout do školy plnej batoh jídla a jiných věcí, které nejsou určené k výuce je pitomost, z těchto drobných nedostatků se dá jednoduše usoudit, že osoba, která tyhle věci dělá nepochybně bude pitomá. Tak vás všechny zdraví pitomá holka. No nic, jdeme dál, chtěla jsem psát o mých schopnostech a ne se tady jako obvykle totálně shodit. A zas to nevyšlo. Tak nic. Pravda je, že pořád čekám až se ke mně svět zachová stejně dobře, jak já se chovám k němu, ale výsledkem je jen to, že na mě jakási paní v metru křičí, ať jí pustím sednout, přestože jsme v metru jen my dvě a její pes. Potom napíšu do organizace, pro kterou chci něco udělat, odkud mi přijde bouřlivá odpověď, že takto se pomoc nenabízí. V obchodě, kde denně utrácím peníze za jídlo na mě nejmenovaný Antonín spustí řeči o tom, jak chrání majetek firmy a že mu mám ukázat obsah tašky. Když jsem v práci na kase, lidé na mě zkouší poměrně novou taktiku jak mě okrást, protože na mě mluví anglicky a myslí si, že mě převezou, když mi dají vysokou částku a já jim nebudu umět vrátit, ale nedochází jim, že já sice anglicky dobře neumím, co si budem, ale o to víc si v hlavě srovnám jak jim to anglicky řeknu se správnou výslovností a vrátím jim one thousand three hundred sixty eight. A že to skutečně bude 1368,-. A že následná hádka v angličtině proběhne úplně stejně, protože já budu v klidu, jelikož jsem si jistá, že jsem chybu neudělala a jsem tedy v právu. A oni se po chvilce také vzdají, protože si při tom rozhovoru uvědomí, že nejsem tak blbá jak doufali a že narazili na asertivní holku, co chce taky tak nějak bránit majetek firmy a hlavně zastává ve všem spravedlnost.. 

Došlo mi, že dva roky na střední utekly jako voda a že ta voda se nedá vrátit a běží furt dál a dál. A že už jsem téměř za půlkou, protože za dva roky maturuju a že teď byly ty dva pocitově delší roky a teď už to poběží neuvěřitelnou rychlostí.. a že se budu neustále potýkat s konfliktama.. a konečně jsem se rozhodla se jim postavit. Prostě budu jen hájit to, jak to je a nebudu poslouchat pitomý kecy o tom, že je něco jinak než to skutečně je. A nebudu reagovat na hloupý lidi, takže docela hodně reakcí si ušetřim.. a budu žít šťastně a spokojeně až do smrti. 

No ale co pak? Za ty dva roky? Co budu dělat. Uvědomuješ si, že budeme muset jít na nějakou vejšku viď? A já si tak řikam, že chci furt to samý, ale nechci to studovat v týhle zemi.. 

Jo a až si jednou koupim to dítě, tak ho naučim v roce číst, a dám mu přečíst naší knížku, aby se odmala naučilo, jak to v životě chodí a velkou debatu mu věnuju až tak v šestnácti o sexu. No a... teď si zase dělám legraci, samozřejmě, že si s ním budu povídat pořád o všem, a nechám toho, až mi ve třinácti pošle do p*dele a bouchne mi dveřma svýho pokoje před nosem. Toť vše od mateřsky založené Sáby.

PS: Jsem ráda, že mám spoustu starostí, protože pak ani nemám čas řešit sama sebe, svoje problémy..

PPS: Těším se až jednou dojde na budoucnost..

Sebeláska ?

Ahojky, Sabinko !
Na začátek bych ráda podotkla, že nechápu, proč protestuješ proti deštníkům. Jasně, je to tvoje věc, kdyby sis neholila nohy, tak to taky respektuju, ale když si představím, jak kráčíš tím letním deštěm, jen v balerínkách, sukni a přiléhavém tílku, kapky ti stékají všude možně, tvé kudrnaté vlasy se mokrem kroutí ještě víc.. no zkrátka, pořiď si deštník. Kapuca nestačí. Né, dělám si srandu, dělej jen to, co uznáš za vhodné, ostatně i o tom bude můj dnešní článek.
Selflove, sebeláska, milování vlastního těla i duše a tak dál. To všechno je naprosto nezbytné k životu, pokud chcete být maximálně sebevědomí a jen se nelitovat, že jste moc tlustí, hubení, vysocí, malí, máte pihy, nemáte pihy, máte chlupy na zádech, mezeru mezi předními zuby, vybočenej palec na noze, krepatý vlasy, splihlý vlasy.. zkrátka znáte to.
Ale je to skutečně tak jednoduché, přijmout se takoví, jací jsme ? Já osobně si myslím, že hlavně MY sami se musíme ve svém těle cítit pohodlně. Pokud máme pár kilo navíc a nelíbí se nám to, ačkoli okolí nám stále říká věci jako : ,,Nejsi tlustá, prosím tě.", nebo : ,,Jsi jen prostorově výraznější, alespoň tě nikdo nepřehlédne !", tak s tím něco udělejme. Je to naše tělo, my se v něm musíme cítit co nejpříjemněji, i kdyby se z toho ostatní měli víte co.... a i naopak, pokud máme pár kilo navíc, okolí se to třeba nelíbí, ale my se cítíme komfortně, proč bychom měli hubnout ? Někomu se to třeba líbí. I mně se líbí slečny/ženy s křivkami. Je to naprosto individuální.
Samozřejmě neříkám, že když je někdo obézní nebo vychrtlý tak, že ho to ohrožuje na životě, ať s tím nic nedělá, pokud s tím něco dělat jde.

Nejhorší na tomhle všem je, že lidé se srovnávají s jinými lidmi. Kdybychom neviděli těla/tváře/vlasy jiných lidí, třeba bychom si nikdy neuvědomili, že to naše tělo/tvář/vlasy nevyhovuje stereotypům, kterých se poměrně dost lidí ve světě drží.
V každé zemi byl, je a bude nějaký ideál krásy. Hodně hodně dříve to byla například Věstonická Venuše (nehleďme na chybějící končetiny, prosím) se svým oplácaným tělem, poté také Kleopatra s malým "knírkem" pod nosem, kterým se pyšnila.. celkem nedávno to byla slavná Marilyn Monroe s ladnými křivkami a dnes to jsou různé zpěvačky, herečky nebo hvězdy sociálních sítí, které se ženy snaží napodobovat.
Já bych třeba strašně chtěla mít dlouhý nehty. Buď svoje nebo i umělý, jako má dnes dost holek i v mém okolí. Je pravdou, že teď v létě jsem už ty své dost dlouhé měla, narostly mi na dovolené v Egyptě, ale jakmile jsem se vrátila do běžného života, tři se zlomily, tak jsem to ostříhala všechno. Nemůžu je mít kvůli klavíru. Hraje se s nimi na něj špatně, klape to a ty na palcích se většinou po jedné rychlejší skladbě zlomí. Ale to je cena za to, že miluju hudbu a moc ráda ji "vytvářím".
Dříve se většina žen neholila. Dnes se většině žen hnusí v podstatě jakékoli ochlupení na jejich těle, pokud se nejedná o vlasy, obočí nebo řasy. Já nejsem výjimkou, taky se holím, ale mám to štěstí, že nemusím tak často, protože jsem přírodní blondýna (lol) a moc rychle mi chloupky nerostou. Takže ne, neholím si v létě nohy každý den, ani obden, ani každý třetí den. A když se nějaká dívka/žena neholí vůbec, tak co. Asi nám z nějakého důvodu ty chloupky rostou, ne ? Kdyby to bylo opravdu tak moc nechutné a nehygienické, tak by nám asi nerostly, ne ?

Ostatně dnes jsou takové malé nedostatky spíše přednostmi. Dřív by bylo nemyslitelné, aby modelka měla nějaký takový nedostatek. Třeba tu mezeru mezi zuby, veliký nos, pihy po celém těle, každé oko jiné barvy, vitiligo (onemocnění pigmentu v kůži), plochý hrudník, cokoli..
Teď poněkud odbočím od tématu, ale Sabi, hádej co, já si koupila novou podprsenku. A je fakt moc pěkná, taková bílá s černou krajkou kolem, nemá kostice, možná je to spíš taková bralletka a už se nemůžu dočkat, až ji budu nosit. A proč je to tak překvapivá zpráva ? Protože (jako dost často) jsi na mě měla silný vliv, tentokrát v hnutí #bezpodprsenek, #zahoďmepodprdy, #svoboda🐐🐐 pokud chcete.. a já ji opravdu dost zřídka obleču. Hrozně lidí se tomu diví a mají řeči jako : ,,Nezapomněla sis dnes něco ? Hahaha.", nebo : ,,Nestydíš se trochu ? K tomu bych se teda neodvážila." a tak podobně, no. A ne, nezapomněla a ne, nestydím. Dřív jsem v podprsence skoro i spala a to jsem na tom hrudníku měla ještě 3x míň (ano, to jde) prsou, než mám v dnešní době. A cítím se takhle fajn. Přece.. kdybys neměla nohy, tak taky nenosíš boty, ne ?

Ale ta bralletka je skvělá. Je pohodlná, lehká, roztomilá, nikde neškrtí ani netáhne a je to 75A. Chápeš !!? 75 ! Já mam normálně větší, takže tuhle krásku jsem tam fakt nemohla nechat. A ne, fotku v ní sem dávat nebudu. Vím, že bys chtěla, Sabi, ale bohužel kdyžtak budeš muset přijít ke mně domů a pokochat se naživo.
Takže tímhle bych to asi tak ukončila.. mějte se rádi takoví, jací jste. Život je krátký, tak ho nepromrhejte myšlenkami na to, že se sami sobě nelíbíte.

PS.: milujte se a množte se !
PPS.: jsem s Matesem pod stanama a je to veeeeliká zábava
PPPS.: snad tu bralletku budu nosit, už jsem si odvykla si pod triko ráno něco oblékat

Déšť

Zdravím Juli,
ano, jsem si vědoma toho, že jsem minule článek nenapsala a omlouvám se, ale nastal v mém životě zvláštní posun, který jsem vstřebávala a na články už nebylo v hlavě místo, potřebovala jsem vypnout a restartovat. Což jsem udělala a myslím, že to zafungovalo. Zařízení je nyní plně funkční. Nicméně bych chtěla reagovat na tvůj minulý článek.

Takže, moc se mi líbí, že plánuješ koupi menstruačního kalíšku, teď už budeme všechny kališnice a bude to skvělý, protože nikde žádnej odpad a prostě ta možnost nahoty u piána... no co si budem...
K řidičáku ti přeji velké štěstí a hodně humoru na silnicích...
Nicméně mě pobavilo, že na dovolené v Egyptě se ti líbilo a našla sis kamarády, ano, považuji za tvho nového kamaráda toho podivného hocha, co ti nosil květiny... No, ale hlavní je, že tě taky nesežral nějakej žralok. Hajzl jeden, vidíš to? A to jsou přesně ty potvory mořský. Fuj! Já bych do toho asi už nevlezla, pokud bych neviděla deseti kilotmetrovou azurovou vodu značící mělčinu, měřící pouhých dvacet až třicet centimetrů nad zem... To já si užívám letos živůtka jenom tady v ČR.

Jak už to tak v životě bývá, věci, lidi i situace si vykreslujeme do našeho vysněného obrazu a nedochází nám, že stejně dojde k prozření. Že časem uvidíme všechno takové, jaké to skutečně je. Já tomu vždycky nalepím obal jak od snickersky a pak se divím, že to chutná jak pasta na boty, divný, když to neni snickerska, je to stejné jako s tou věcí/člověkem, kvůli kterým jsem toto přirovnání vymyslela. Nemá to oříšky, tak to nikdy nebhde snickerska. Nemá to světlounký kenovský vlásky, tak to nikdy nebude Brad Pitt. Atd. Chápem se?

Jde o to, že v životě je to stejné. Se vším. A proto je lepší si nic nemalovat a nechat si sny na noc, s těmi totiž opravdu nic udělat nemůžeme, ty nijak neovlivníme, narozdíl od těch, které si v hlavě tvoříme při plném vědomí.

Zjišťuji, že mě stále obklopují a obklopovali hloupí lidé a pořád jsem nepřišla na žádný babský recept, jak se jich zbavit. Asi nejsem dostatečná čarodějnice, protože se na mě pořád lepí. Ale předpokládám, že za to nemohou, protože jsou prostě hloupí a to bude ono.

Musím dneska zanechat psychologických keců a to z jednho prostého důvodu.. Blíží se nám vydání knížky a z toho plyne, že řešíme křest a s ním spojené zařizování a je toho opravdu hodně. Ačkoli nechápu, jak přibližně 150 lidí narveme do malinké kavárny, tak si myslím, že to bude dokonalý křest, který bude škoda nenavštívit. Toto ale není pozvánka, protože věřte, že bychom vás také rádi pozvali, ale ty ostatní lidi nemůžeme jen tak spálit a hodit do řeky nebo na smetiště, šli by pak po nás policajti, to musíte pochopit.

Jdu si takhle po ulici a najednou se zničehonic začnu smát. Kapky mi totiž omývají celý obličej, a nejsou to kapky, ale záplava vody. Leje jako z konve, no jo.. a já jakožto zapřísáhlý občan nenosíc deštník jsem hrdá na tuto skutečnost. Ale směju se vlastně svojí blbosti, radši zmoknu celá, než abych byla aspoň z poloviny suchá. Kapuca mi dostatečně vlasy nezakryje, teče mi voda do tenisek, kurva, už abych byla doma. V duchu si přitom pořád opakuju, že je to sranda, usmívám se a pak si řeknu, dyť já vlastně miluju déšť. V tom zjišťuju zdroj přísunu další a další vody.. Jdu totiž podél baráku, abych unikla nejsilnějšímu dešti, chůzí pod balkony. Ten zdroj je ovšem a teď se podržte, co chytrého zase Sába vynalezla.. no jo, jdu přímo pod děravým okapem.. vrchol všeho nemožného. Došlo vám někdy jak moc je čas pohyblivý? Že uteče minuta, dvě a najednou jich je deset, pak uteče měsíc, rok, a v mžiku jsou to desetiletí, ba dokonce i padesátiletí.. Jsem člověk přemýšlivý, a pokud zrovna nepřemýšlím nad svou hloupostí, dumám nad hloupostma druhých, nebo nad hloupostma, co pro mě hodně znamenají, jako třeba čas. Tohle všechno mám v hlavě, jak tak jdu tím deštěm a pořád ještě nejsem doma. Přijde mi, že jsou to stovky kilometrů z tý zastávky.. Přitom využívám všech zkratek, jdu tak rychle, že už jsem tak prošlapala několik bot a taky si to dokazuju tím, že každýho předejdu.. A to přitom s nikým nezávodím, ale oni se mnou asi jo.. Magoři.

PS: Tak papa, čau, ahoj
PPS: Ale knížku si kupte!