Návrat do pekel a vydařená brigáda

Ahojky, Bino !
Na tvůj dotaz ohledně minulého článku.. pod stanama jsme se měli suprově, pomineme-li fakt, že jsme chodili spát dříve, než pětileté děti, protože Julince byla venku zima a bála se sama chodit čůrat na společné záchody v kempu, protože cesta k nim vedla křovím, tmou a musela jsi projít kolem opilého pana Milana, který byl opravdu.. zvláštní. Jako nejvtipnější věc z tohoto klíšťaty prolezlého týdne bych zhodnotila to, že jsme v bufetu měli účet nazvaný "Plzeň" (protože to bylo na Moravě, chápeš) a Matýsek si občas koupil Kozla. Ta paní se nám smála. Jo a taky mě samotnou poslali s pětiletou holčičkou (kterou jsem do té doby nikdy neviděla) na asi tří kilometrovou cestu lesem, která vedla ke zřícenině nějakého hradu. Došly jsme tam. Ta pětiletá mě utěšovala, když jsem se bála, že jdeme špatnou cestou.
Jinak bych dnes chtěla psát o něčem, co je velice smutné, deprimující a k sebevraždě vedoucí, ale je to bohužel pravda. Ano. Ne, Sabi, já to napsat musím. Sabi přestaň mi tou zbraní mířit na hlavu a uklidni se, já to napíšu. Sabi, stejně je to kuličkovka, polož ji na zem. Okay ? Okay. Za pět dní jdeme do školy. Sabi, proč jsi mě střelila tou kuličkovkou ?
*zavírání psychicky labilní brunety do klece*
Inu je tady téměř září a my všichni se musíme smířit s tím, že to co nevidět zase všechno započne. Zase od začátku.... ranní vstávání, přehnaná péče o to, co si vzít na sebe (alespoň já to tak mám), stresování z toho, že matikářka hned v úterý přinese vstupní test (a já si fakt myslím, že přinese), stresování z jiných testů, znovusbírání známek nanovo, první pětka z matiky (ze vstupního testu), utrácení peněz z letní brigády za doučování (matiky), plnění domácích úkolů.. a tak dále, a tak dále.
Doufám, že jsem vás na to pondělí pěkně naladila.

Ale je mi jasné, že někteří z vás jdou (nebo už byli ?) ještě tenhle týden na reparát, tak už to pro vás vlastně začalo.
Jinak ano, dávám ti za pravdu v tom, že ty první dva roky na střední utekly jako voda a vem si, že teď to pro nás bude ještě horší ! Probojovat se třeťákem, nacvičovat na maturák a odmaturovat. Ale hele, já nám věřím, my to dáme !
Jinak všem za nás obě musím sdělit fakt, že jsme v pondělí navštívily Schovanou kavárnu, která je schovaná v srdci Plzně, že to tam je krásné a právě tam se taky bude odehrávat křest naší novopečené knížky. Jsem z toho úplně odvařená !

A zas z trochu jiného soudku. Tohle léto (vlastně jen v srpnu) jsem brigádila na kolejích vysokoškoláků. Bavilo mě to ? No.. bavilo mě tančit při mytí oken na štaflích za poslechu starých hitů, které mi v uklízení pomáhaly. Bavilo mě vysávat a u toho tančit bez hudby (než jsem zjistila, že v chodbě, kde jsem tančila nejvíce, je kamera :)). Bavilo mě vytírat tam, kde bylo čisto. Bavilo mě se naučit prát v pračce. Bavilo mě poznávat nové lidi. Bavilo mě mít pocit, že jsem hezky uklidila nějaký pokoj. Nebavilo mě vyhazovat jídlo z ledničky. Nebavilo mě mýt ledničku. Nebavilo mě dívat se na to, co už jsem umyla, znovu opatlané (myslím třeba okna v chodbě). Nebavilo mě, když bylo moc brzy ráno a nemohla jsem (z vlastního zájmu) pouštět písničky, abych nikoho nevzbudila. Nebavilo mě omylem vyhodit hadr z okna na střechu jiného domu. Nebavilo mě, když tam pařilo sluníčko natolik, že když jsem namokřila okno a otočila se pro stěrku, okno bylo suché. Nebavilo mě, když jsem měla krásně dlouhé a nalakované nehty a zničily se mi tam. Ale vcelku mě to tam bavilo. Občas. Mám ráda vůni mycích prostředků a vůni pánských sprchových gelů. Nejsem úchyl. Bylo to tam prostě cítit všude (kromě ledničky), fakt, věř mi, prosím tě.

PS.: I want to break free
PPS.: na to jsem taky tančila
PPPS.: když jsem myla ta okna, koukala jsem na svou školu a v duchu ji proklínala