Prostě článek o dveřích!!!

Ahojda Blondýno,
úplně tě vidím, jak si tancuješ a u toho uklízíš studentský koleje, ale mrzí mi, že jsem nemohla být nějaká moucha, co by to pozorovala, když sis myslela, že se nikdo nedívá... Nicméně, když jsi mi o tom vyprávěla, na našem dostaveníčku v kavárně, já jsem teď totiž skoro pořád v nějaký kavárně, a kamarádi mi začínají říkat kavárenský povaleč... ehm.. Cože?! Jo, to je fakt, já vlastně nemám kamarády... (Teď to sem prostě musím napsat, úplně vidím lidi z nakladatelství, jak by u toho teď seděli a opravovali mi počet teček za větou a taky ty velký písmena a interpunkci...) No, a tak jsem závislá na kapučínu a na jednom člověkovi (ano, vím, že se to takhle nepíše), protože ten člověk je moc hodný a mám ho ráda a jsem ráda, že ho můžu mít ráda a on může mít rád mě... A tak...

Jo a taky nechápu ty dementy, co tě sledujou na instagramu a klikají na tvém stories na ANO nebo NE, u tvé otázky mířící na POZVANÉ HOSTY našeho křtu, a ti hlupáci, aniž by byli pozvaní, neustále klikají na ANO nebo NE a myslí si, že jsou vtipní a pokud si to nemyslí, tak je mi jich líto, protože jsou ještě k tomu úplně vypatlaní, a pravděpodobně v životě nedokončili ani jednu školu, ani tu mateřskou, což už je fakt průser a jenom známka toho, že jejich rodiče asi taky budou úplně vypatlaní...

Tak a je to tu, horor, který každoročně zasáhne většinu národa a letos to pohltilo dalších 10 000 nešťastníků (dětí), což je hrozný... Ano, bavíme se o škole. Tolik bezesných nocí, tolik ranního vstávání, tolik nadávajících řidičů na tento režim... No prostě děs a my tomu musíme také čelit. Sice už jako třeťáci, načež nám naše učitelka řekla, že jsme nejdrzejší a nejvíc drsný na škole, ale příliš toho respektu jsme zase nepobrali Juli, co si budem povídat. Ona sice řekla, že už máme zaběhlý režim, víme jak co funguje, takže jsme "profíci" a matura je v nedohlednu, ale asi jí nedošlo, že to nedohledno už je celkem dost ostře vidět.

Ve škole mě prakticky nerespektuje nic. Už ani ty dveře, ne že bych se motala vlivem alkoholu nebo nízkým tlakem, ale skoro se nevejdu do dveří, ano já. Náš školní kryt byl odkryt, z čehož plyne, jak řekla má spolužačka Barča, že až se budeme potřebovat schovat do krytu, tak budeme v prdeli. Ano, doslova. Ale že nebudeme moct využít kryt za těmito účely, je stejnak celé škole putna, protože v tom krytu teď máme všichni skříňky, každý svou, a to chceš!!! A abych se vrátila k těm dveřím, od onoho krytu, musím se zmínit o tom, že to jsou dveře poněkud zvláštnějšího rázu a připomínají spíše dveře do rakety, nebo tak něco.

Díky tomu krytu jsem si ale uvědomila následující. Za prvé, nebudu už vůbec stíhat osmou, protože i kdy jsme měli staré skříňky, které nebyly natolik vzdálené a tedy po ruce, prakticky cestou do těch tří pater, když počítám "zajížďku" do podzemí a následný výšlap čtyř pater. A za druhé... To je ale dneska krásně, viď Juli? Jo? Opravdu skvělý co dokážu... Psát článek o krytu a divnejch dveřích, to se mi zas povedlo... Ale jelikož psaní článku je velmi náročné, zvlášť když se mám místo toho učit na test z psychologie (ano, první týden v září píšeme testy), tak už nemám dál o čem psát a má fantazie opět utne tento květnatý strom plný hovadin a toto téma opustí a i já vás opustím...

PS: Jedu do Polska!!!
PPS: A fakt se tam těšim!!!