Slavnostně všem mohu oznámit, že dnes je první srpen, což znamená, že je půlka prázdnin za námi. Není JEŠTĚ půlka před námi, ale je UŽ půlka za námi. Deprese incoming. A mohu Ti říct, že se toho třeťáku fakt docela bojím. V březnu si budu dělat řidičák s Matesem a prý i možná s jeho mamkou, tak uvidíme, jak to půjde.. to už máš za sebou.
V neděli jsem se vrátila z Egypta, živá a zdravá, bohatší o nové zážitky a suvenýry, chudší o několik dolarů, které nebyly mé. Ráda bych Ti sdělila ten snad nejvíc creepy zážitek, který se tam odehrál.. dovol mi Tě uvést do té pravé egyptské atmosféry.... je asi tak 16.30 egyptského i místního času (protože tam prostě bylo stejně hodin jako tady v Česku), nacházíme se s mou dlouholetou kamarádkou Eliškou v našem útulném bungalově s malou sprchou, po pár dnech špatně fungující klimatizací, postelema a gaučem ze zdiva (plus matrace, samozřejmě) a díváme se na animovaný film "Lorax". Nutno podotknout, že již pár dní předtím nás kolem hotelu zastavoval člověk s modrým tričkem, kšiltovkou, nechutně zapáchající cigaretami a neustále žádající o fotku na jeho Samsung s námi.. nejdříve jsme si mysleli, že je to plavčík. Poté, že pracuje na recepci. Ale když přišel na náš pokoj a odsával odpad, došlo nám, že je to jakýsi údržbář. No nicy takže.. chtěl se s námi pořád fotit, pověsil nám na dveře od pokoje žluté a růžové květiny, náhrdelník, přinesl nám tři ČESKÉ knihy z osmdesátých let, který sakra nevím, kde vzal a byly strašně nudný a o ničem a stříkal nám v pokoji nějakou vůni. Také nám přinesl lahev vody, kterou následně chtěl zpátky.. jenže tenhle chlapec handyman neuměl téměř ani slovo anglicky, takže jsme se nedokázali na ničem domluvit. Vracíme se tedy k onomu osudnému odpoledni. *Ťuk ťuk*, ozvalo se na naše vrátka. My, ležící v tom vedru na postelích, koukající se na Loraxe a hledající nějaké oblečení, protože jsme byly dost obnažené (to horko bylo úmorné), jsme se zalekly, ale šly otevřít. Stál tam, v rukou měl další lahve s vodou, sám se pozval dál (my žily v domnění, že jde zas odsávat odpad nebo něco), sedl si do pokoje a snažil se s námi trávit svůj čas. Snažila jsem se s ním mluvit, ale on anglicky, rusky, ani česky neuměl. Poté nám ukázal, jak upravil naše společné fotografie. Nasadil mi klobouček, Elišce brýle a bylo to vskutku vtipné. Ne. Potom začal pouštět písničky ze svého mobilního telefonu a stále tam.. prostě byl ! Snažila jsem se ho nějak vyhnat, ale nerozuměl mi. Tak jsem předstírala, že s někým telefonuju (ačkoli by to ani nebylo možné, neměla jsem v mobilu svou SIMku, ale nějakou egyptskou s internetem, na které mě ošidili o 3GB a několik dolarů), a pak jsem mu nohama a rukama řekla, že to byla moje máma a musíme někam jít, tak ať se laskavě zvedne a vypadne. Ano, jsem v pantomimě skvělá. Tak tedy odešel a snad i pochopil, že otravovat už nemá. Mám takové podezření, že v tom hotelu ani nepracoval, protože kdykoli jsme ho potkaly (ráno, odpoledne, večer), tak buď seděl na zemi vedle hotelu nebo seděl u nás v pokoji. Nebo před pokojem. Prostě to bylo divný.
Takže toť má asi nejdivnější historka z dovolené.. ještě sem hodím pár hezkých náhodných fotek. Všichni tam byli moc milí, snad kromě dnes již několikrát zmíněného hocha v modrém tričku a jednoho prodavače šperků, který pořád říkal : ,,My name is Mustafa, not Mafia."
Já, Mando, Koko (skvělí animátoři, kteří nás tahali na veškerý programy, tancování a i tanečky s dětma ve věkovém rozmezí asi 3 - 10 let) a Eliška
Balkónovka
Ty kytky od Handymana..
PS.: nepřežrala jsem se tolik, jako loni, předpředloni atd..
PPS.: máš ráda kečupový Pringlesky ?
PPPS.: já jo
Žádné komentáře:
Okomentovat