Déšť

Zdravím Juli,
ano, jsem si vědoma toho, že jsem minule článek nenapsala a omlouvám se, ale nastal v mém životě zvláštní posun, který jsem vstřebávala a na články už nebylo v hlavě místo, potřebovala jsem vypnout a restartovat. Což jsem udělala a myslím, že to zafungovalo. Zařízení je nyní plně funkční. Nicméně bych chtěla reagovat na tvůj minulý článek.

Takže, moc se mi líbí, že plánuješ koupi menstruačního kalíšku, teď už budeme všechny kališnice a bude to skvělý, protože nikde žádnej odpad a prostě ta možnost nahoty u piána... no co si budem...
K řidičáku ti přeji velké štěstí a hodně humoru na silnicích...
Nicméně mě pobavilo, že na dovolené v Egyptě se ti líbilo a našla sis kamarády, ano, považuji za tvho nového kamaráda toho podivného hocha, co ti nosil květiny... No, ale hlavní je, že tě taky nesežral nějakej žralok. Hajzl jeden, vidíš to? A to jsou přesně ty potvory mořský. Fuj! Já bych do toho asi už nevlezla, pokud bych neviděla deseti kilotmetrovou azurovou vodu značící mělčinu, měřící pouhých dvacet až třicet centimetrů nad zem... To já si užívám letos živůtka jenom tady v ČR.

Jak už to tak v životě bývá, věci, lidi i situace si vykreslujeme do našeho vysněného obrazu a nedochází nám, že stejně dojde k prozření. Že časem uvidíme všechno takové, jaké to skutečně je. Já tomu vždycky nalepím obal jak od snickersky a pak se divím, že to chutná jak pasta na boty, divný, když to neni snickerska, je to stejné jako s tou věcí/člověkem, kvůli kterým jsem toto přirovnání vymyslela. Nemá to oříšky, tak to nikdy nebhde snickerska. Nemá to světlounký kenovský vlásky, tak to nikdy nebude Brad Pitt. Atd. Chápem se?

Jde o to, že v životě je to stejné. Se vším. A proto je lepší si nic nemalovat a nechat si sny na noc, s těmi totiž opravdu nic udělat nemůžeme, ty nijak neovlivníme, narozdíl od těch, které si v hlavě tvoříme při plném vědomí.

Zjišťuji, že mě stále obklopují a obklopovali hloupí lidé a pořád jsem nepřišla na žádný babský recept, jak se jich zbavit. Asi nejsem dostatečná čarodějnice, protože se na mě pořád lepí. Ale předpokládám, že za to nemohou, protože jsou prostě hloupí a to bude ono.

Musím dneska zanechat psychologických keců a to z jednho prostého důvodu.. Blíží se nám vydání knížky a z toho plyne, že řešíme křest a s ním spojené zařizování a je toho opravdu hodně. Ačkoli nechápu, jak přibližně 150 lidí narveme do malinké kavárny, tak si myslím, že to bude dokonalý křest, který bude škoda nenavštívit. Toto ale není pozvánka, protože věřte, že bychom vás také rádi pozvali, ale ty ostatní lidi nemůžeme jen tak spálit a hodit do řeky nebo na smetiště, šli by pak po nás policajti, to musíte pochopit.

Jdu si takhle po ulici a najednou se zničehonic začnu smát. Kapky mi totiž omývají celý obličej, a nejsou to kapky, ale záplava vody. Leje jako z konve, no jo.. a já jakožto zapřísáhlý občan nenosíc deštník jsem hrdá na tuto skutečnost. Ale směju se vlastně svojí blbosti, radši zmoknu celá, než abych byla aspoň z poloviny suchá. Kapuca mi dostatečně vlasy nezakryje, teče mi voda do tenisek, kurva, už abych byla doma. V duchu si přitom pořád opakuju, že je to sranda, usmívám se a pak si řeknu, dyť já vlastně miluju déšť. V tom zjišťuju zdroj přísunu další a další vody.. Jdu totiž podél baráku, abych unikla nejsilnějšímu dešti, chůzí pod balkony. Ten zdroj je ovšem a teď se podržte, co chytrého zase Sába vynalezla.. no jo, jdu přímo pod děravým okapem.. vrchol všeho nemožného. Došlo vám někdy jak moc je čas pohyblivý? Že uteče minuta, dvě a najednou jich je deset, pak uteče měsíc, rok, a v mžiku jsou to desetiletí, ba dokonce i padesátiletí.. Jsem člověk přemýšlivý, a pokud zrovna nepřemýšlím nad svou hloupostí, dumám nad hloupostma druhých, nebo nad hloupostma, co pro mě hodně znamenají, jako třeba čas. Tohle všechno mám v hlavě, jak tak jdu tím deštěm a pořád ještě nejsem doma. Přijde mi, že jsou to stovky kilometrů z tý zastávky.. Přitom využívám všech zkratek, jdu tak rychle, že už jsem tak prošlapala několik bot a taky si to dokazuju tím, že každýho předejdu.. A to přitom s nikým nezávodím, ale oni se mnou asi jo.. Magoři.

PS: Tak papa, čau, ahoj
PPS: Ale knížku si kupte!