Nazdárek Juli,
jsem pobavena a zároveň potěšena tvým minulým článkem a především tvým infem o nové braletce. Já jsem si takhle před měsícem taky jednu koupila, je nevycpaná, protože proč vycpávat něco, co tam stejně nebude, a je černá s kraječkou a úplně jí žeru, asi jako kornflejky.. Líbí se mi tvůj názor na neholení si nohou. Kdybych byla feministka, taky bych si je neholila, ale já feministka nejsem a tak holím, holím.. a nadávám a nadávám, protože žiletky lezou do peněz a rozřezávají ti nohy. Ale protože jsem pozitivní Sába, nebudu to tak moc řešit, klidně půjdu na rande s neoholenejma nohama, je to moje věc. Dělejte si co chcete. Jak bylo pod stanama?
Asi půjdu rovnou k věci (haha, nemůžu uvěřit - vážně to nebudu zas dvě hodiny okecávat, abych odlákala i tu hrstku zájemců, kteří si to nepochybně chtěli přečíst?). Dnešním tématem jsou mé čekací schopnosti, asi nevíte co si o tom máte myslet, nebojte, já taky ne. Jela jsem takhle do školy, pozdě, jak jinak, a čekám na tý zastávce na tu debilní třicítku, a abych aspoň trochu přestala pořád dokola myslet na to, jak jsem pitomá, protože odložit čtyřikrát budík je prostě fakt blbost a dělat si potom ještě obří misku neskviků s mlíkem, je ještě větši pitomost. Vracet se pro deštník je pitomost, pouštět lidi ve dveřích je pitomost (nevýhoda bydlení v džinžáku), táhnout do školy plnej batoh jídla a jiných věcí, které nejsou určené k výuce je pitomost, z těchto drobných nedostatků se dá jednoduše usoudit, že osoba, která tyhle věci dělá nepochybně bude pitomá. Tak vás všechny zdraví pitomá holka. No nic, jdeme dál, chtěla jsem psát o mých schopnostech a ne se tady jako obvykle totálně shodit. A zas to nevyšlo. Tak nic. Pravda je, že pořád čekám až se ke mně svět zachová stejně dobře, jak já se chovám k němu, ale výsledkem je jen to, že na mě jakási paní v metru křičí, ať jí pustím sednout, přestože jsme v metru jen my dvě a její pes. Potom napíšu do organizace, pro kterou chci něco udělat, odkud mi přijde bouřlivá odpověď, že takto se pomoc nenabízí. V obchodě, kde denně utrácím peníze za jídlo na mě nejmenovaný Antonín spustí řeči o tom, jak chrání majetek firmy a že mu mám ukázat obsah tašky. Když jsem v práci na kase, lidé na mě zkouší poměrně novou taktiku jak mě okrást, protože na mě mluví anglicky a myslí si, že mě převezou, když mi dají vysokou částku a já jim nebudu umět vrátit, ale nedochází jim, že já sice anglicky dobře neumím, co si budem, ale o to víc si v hlavě srovnám jak jim to anglicky řeknu se správnou výslovností a vrátím jim one thousand three hundred sixty eight. A že to skutečně bude 1368,-. A že následná hádka v angličtině proběhne úplně stejně, protože já budu v klidu, jelikož jsem si jistá, že jsem chybu neudělala a jsem tedy v právu. A oni se po chvilce také vzdají, protože si při tom rozhovoru uvědomí, že nejsem tak blbá jak doufali a že narazili na asertivní holku, co chce taky tak nějak bránit majetek firmy a hlavně zastává ve všem spravedlnost..
Došlo mi, že dva roky na střední utekly jako voda a že ta voda se nedá vrátit a běží furt dál a dál. A že už jsem téměř za půlkou, protože za dva roky maturuju a že teď byly ty dva pocitově delší roky a teď už to poběží neuvěřitelnou rychlostí.. a že se budu neustále potýkat s konfliktama.. a konečně jsem se rozhodla se jim postavit. Prostě budu jen hájit to, jak to je a nebudu poslouchat pitomý kecy o tom, že je něco jinak než to skutečně je. A nebudu reagovat na hloupý lidi, takže docela hodně reakcí si ušetřim.. a budu žít šťastně a spokojeně až do smrti.
No ale co pak? Za ty dva roky? Co budu dělat. Uvědomuješ si, že budeme muset jít na nějakou vejšku viď? A já si tak řikam, že chci furt to samý, ale nechci to studovat v týhle zemi..
Jo a až si jednou koupim to dítě, tak ho naučim v roce číst, a dám mu přečíst naší knížku, aby se odmala naučilo, jak to v životě chodí a velkou debatu mu věnuju až tak v šestnácti o sexu. No a... teď si zase dělám legraci, samozřejmě, že si s ním budu povídat pořád o všem, a nechám toho, až mi ve třinácti pošle do p*dele a bouchne mi dveřma svýho pokoje před nosem. Toť vše od mateřsky založené Sáby.
PS: Jsem ráda, že mám spoustu starostí, protože pak ani nemám čas řešit sama sebe, svoje problémy..
PPS: Těším se až jednou dojde na budoucnost..
Žádné komentáře:
Okomentovat