Vyřazení. Konec

Ahojky Blondýno,
záměrně jsem sem nic nedala ráno, protože bych se mohla vymlouvat, že jsem spala a pak sháněla kytku a... můžu vymyslet cokoliv viď? Tak teda jo, ale já chtěla psát až večer, po všem. Dneska byl totiž náš den D. Den D proto, že jsme se jako deváťáci, absolventi, chcete-li, loučili s do zítřka naší třídou. Bylo to v Alfě a na tohle představení jsme se opravdu připravovali dlouho. Bylo na tom dost dřiny a práce všechno nejdřív vymyslet a nakonec opravdu přijít a ukázat, co jsme se naučili, ale já osobně velký kritik, jsem byla nadšená. Tolik peprných částí se změnilo v něco neuvěřitelnýho. Fakt to bylo úžasný, tento den si budu prostě pamatovat a víš co? Od rána mi zní v hlavě jedna skvělá písnička. Zpívá jí jeden Francouz, Maitre Gims se jmenuje a ta písnička má poněkud prazvláštní název Est-ce que tu m´aimes? Zamilovala jsem se do její  melodie, která mi snad ani nedá spát. Vždycky si podle ní vzpomenu na tenhle den. Chci aspoň takhle, protože jinak to nějak nevyšlo, poděkovat všem, kteří se na našem vyřazení podíleli, kteří přišli a kteří nepřišli, ale aspoň chtěli, děkuju moc za podporu paních učitelek, který nám hrozně pomohly a děkuju vám všem, vy ještě poslední den deváťáci. Hele a teď už to fakt není vtipný, protože mám mokrej noutbuk, a špinavej od řasenky, proč jsi mi sakra nekoupila tu voděodolnou? :D A já ač to tak ty poslední tejdny tak úplně nevypadalo, chci napsat, že mi budete fakt chybět. Dájovo názory a pohled na svět, Fejfyho nekonečný otravování, kdo má svačinu, Milanovo neustále obrovský hlad, Martinovo vyrovnanost a zapálení pro CS-GO, Jeníkovo upřímnost a nadšení a taky pohoštění, Zikyho sebevražedný sklony, Bobinovo nezájem, Lukášovo vyzařování nepřítomnosti, Kubovo nemám rád češtinu, Báry depkování, Miky zadek, Honzovo akčnost, Ondrovo zpívání, Mirky kreslení, Kikyny zapálení pro tělák, Káji konverzace, Jonášovo zlomená ruka, Domčovo humor, Dominikovo chytrost v matice, Timovo styl bez hranic, Simči blbá nálada a Juli, po tvém nekonečném humoru a lidi neberte si to prosím nijak osobně, já to fakt nemyslím ve zlém, vážně se mi po tom všem bude stejskat a pro tohle jsem se nad každým ze třídy zamyslela a napsala, co mě o vás zrovna napadlo, co vás u mě tak nějak vystihuje. A nejvíc se mi bude stýskat po jendé osůbce z osmý BÉ, ahoj Sáry, u nás se ale nic nemění, v kolik u tebe? Nebo u mě? :D Jen spolu nebudem chodit na obědy a na velký přestávky. Musím ještě podotknout, že už fakt nechci nic psát, protože tyhlety kecy si můžu strčit, vím kam, ano já už nebudu otravovat, akorát víte co? Měli bysme si na sebe sehnat adresy a dát to dvoum lidem na starost, dvoum pro případ, že ten jeden se odstěhuje na Novej Zéland nebo do pašeráckýho údolí, to je jedno kam, ale aby jsme se mohli za deset let sejít a říct si, jaký to máme pěkný děti a manželky a manžele, postěžovat si, jak jsme se měli na základce dobře a taky jak nás to v práci štve a jak nemáme peníze a.. Dobře, končím, tohle nemá cenu a teď opravdu prosím, ten kdo tenhle text dočte až do téhle fáze, budu ráda, když se vyjádří do komentářů a napíše jak moc ho to (ne)dojalo. Zítra naposled vkročíme na území ZŠ jako její žáci, proto se jdu na to hezky vyspat do sítě na balkon a chci si číst super knížku "Než jsem tě poznala." Ještě jednou fakt díky všem a skládám poklonu, jak jste to dneska na pódiu všichni zaváleli. Mám vás ráda.

POSLEDNÍ MOMENTY

Ahoj Sabinko, dnes je 22. června 2016 a nás.. naši 9.B, čekají: Zítra minimatutity V pátek velká generálka na naše slavnostní vyřazení Za týden ve středu to slavnostní vyřazení :D A nakonec, 30. června nás čeká naše poslední "základkové" vysvědčení.. všichni se na většinu těchto událostí navlíkneme do strašnejch hadrů, holky do šatů, které podtrhnou jejich (zatím ještě) pěknou postavu, kluci si vezmou košile a (v lepším případě) černý džíny a nějaké světlé výjimky snad i saka. Napečeme občerstvení, nakoupíme dárečky pro učitelky, zabalíme ten mega obrovskej dárek pro třídní.. Julie se rozbrečí a rozmaže si mejkap, protože je to strašná citlivka a stydí se za to. Já se úplně vidím, jak se mi budou klepat prsty, až na vyřazování zasednu ke klavíru a bude se ode mě očekávat, že naprosto bezchybně zahraji nějakou dojemnou a pomalou skladbu. Budu taaak moc nervózní, že to pokazím ještě víc, než na svém absolventském koncertě. Ale.. ne, to fakt nesmím.... jsem nervní. A jestli tenhle článek čte NĚKDO ZE TŘÍDY, nezapomeňte na středu dotáhnout TŘÍDNÍ MIKINY. Lidi, já vás mám opravdu ráda a budete mi chybět.. dokonce i ten modrookej týpek mi bude možná trošku chybět.... ale jen malinko.

Naše ("moje") budoucí 1.E (na střední škole, kam budu chodit) už má skupinu na Fejzbůku, dokonce i společný čet a píšeme si tam o tom, kdo s kým bude sedět, jaká bude naše nová třídní, jaká je naše dosavadní třídní, jaký jí kupujeme dárek, jaká byla/bude rozlučka.... a další kravinky..... pomalu si začínám uvědomovat, že už opravdu moc nezbývá a já bude středoškolačka. Všichni budeme středoškoláci. Už nebudeme omezováni tou "malou" školou, budeme na STŘEDNÍ škole, bude tam hodně oborů, budeme tam nejmladší.. holky si budou myslet, jaký jsou královny, budou místo batohů nosit velký, nestylový kabelky a kluci se zas budou vytahovat, jací jsou bouráci a jakej sejra si včera dali k svačině. Asi mám depku. Sabinko já tě mám ráda, fakt mám, akorát ti to nestíhám příliš říkat, když furt zapejkáš, že jo.. :/ :D ale mám.... a věřím, že se budeme vídat nadále :) teda.. jestli chceš.
 PS.: děkuji ti, že mi zveřejňuješ články ♡ PPS.: copak upečeš na minimaturity ? PPPS.: učit se na ně nebudu.

Čabajka

Týden s týdnem se sešel a zbývá nám jen pár dní školy. Pár posledních dní na základce. Asi bych kecala, kdybych řekla, že to pro mě nic neznamená, ale rituální tance kolem toho provádět nehodlám. Prostě se jako napůl dospělý lidi sebereme a pokojně opustíme základku. Tak nějak s povzdechem, s pouhým mrknutím oka. Tam kde to před devíti lety začalo, tam to taky skončí. V tý budově, která nás straší ve snech, víš co je úplně zarážející? Jak já si pamatuju ten úplně první den v první třídě. Táta si vzal volno, aby jsme šli jako rodina, pasovali mě na prvňáka. A já jen tak přemýšlela, jaký to bylo ve školce a pak si pamatuju jak jsem jednou měla jít do školky a ležela jsem ještě v posteli, když mamka vešla, aby mě vzbudila. Jeli jsme na keramiku a já tam vůbec nechtěla, ten den jsem ve školce ztropila scénu, hysterák a jak jsem si tak představovala tu scénu, jak ležím v tý posteli, najednou jsem zjistila, že jsem v devítce. Fakt. Každou chvíli jsem si ač nevím proč vybavovala právě tohle a najednou... Strašně rychle to uteklo, ale jsem s tím spokojená. Se vším. Teda jsou i výjimky, to uznávám, ale s většinou jo. Nic bych nezměnila možná jen (ten poslední týden ve škole už je takovej nudnej - jo, zbývá víc než týden), ale stejně, urychlila bych to. A hlavně nedojímej, opovaž se mě snažit rozbrečet, nemám pořád tu voděodolnou řasenku. A navíc, jsem už velká holka, takže nebrečím, máš to stejně marný. A jestli se rozbrečíte s kupou holek na našem vyřazení, tak já tam budu stát s tima borcema, co to daj i bez toho jo?! Počítej s tím. No a co bych asi tak dodala. Sedím teďka pár metrů od tebe. No a já jsem zjistila, že můj imaginární diář se celkem slušně naplnil. Nemám snad volnej den až do prázdnin a prázdniny už se mi taky zaplnily. Těším se na oddych a v září hurá zase do první. Ale pořád mi teď ten život připadá tak nějak nudnej. Splníme si co chceme a můžeme si žít obyčejný život bez akce? A co když chceme něco víc? A co by to mělo být? Taky nevíš? Já vím spoustu věcí. Spoustu věcí, který chci dělat jinak, ale asi toho dosáhnu až v jiném věku. Ten věk přijde, já to vím. Dospěla jsem do takový nicotý doby. Všechno se se*e a když začneš věci řešit, se*ou se ještě víc. Nemůžu o sobě rozhodovat a to mě ničí, svazuje, já jsem prostě nezkrotitelná, ale nikdo to nechápe. Všichni se mě snaží zkrotit, přitom určitě vlastní to stejné přesvědčení jako já, že to se nikdy nepovede. Nejlepší je ten pocit, jak se mám vlastně pořád dobře, nic mi nechybí a přesto mi chybí to nejdůležitější, to co si asi neumím vysvětlit. To nejpodstatnější. A ještě se podívej z okna. Vidíš to co já? Tak přesně takovýhle počasí ti přinese schýzu a hned jak se vzbudíš máš po náladě, ty možná ne, ale já jo. Jsou tady pořád věci na řešení a kdo je má řešit, já? Je to únavný. Některý věci mě pronásledujou už pěkně dlouhou dobu a já jsem v nevýhodě, utíkám před tím a utíkám v kolečku, jiná cesta není, takže mě to pořád dohání. Už aby bylo léto, chci vypnout. Sebe, mobil, lidi.

Čtyři dny "výletění"

Ahojda Sabinko, už déle přemítám o tom, na jaké téma napíšu dnešní článek a najednou jsem si z ničeho nic uvědomila, že nedávné čtyři dny po sobě jsem furt někde lítala.. Započalo to vlastně čtvrtkem, kdy jsme s naší třídou a ještě s několika (méně důležitými) jedinci vyrazili na školní výlet do Lidic. Všichni se těšili z toho, že se ulijí z vyučování a z odpoledky a nijak je nezajímalo, co vlastně taková exkurze obnáší. Jsem fanda černého humoru, takže Dájova hláška, která zazněla při příjezdu na místo mě odrovnala.... ,,Tady je nějak mrtvo.." já vím, je to ošklivý, ale uznej :D ...... docela jsme se tam toho nachodili, dozvěděli se spoustu zajímavých věcí, dokonce nás rozdělili do "rodin", které skutečně v té době v Lidicích žily a četli jsme si například zápisky a dopisy jednoho velmi talentovaného výtečníka, kterého ztvárnil náš oblíbený Andrew, Petra Ginze. Navštívili jsme také muzeum, galerii a pomník.. super výlet, ne ?

V pátek jsme šli na 3 hodiny do DEPA.. také se školou. Ani nevím, zda se to dá považovat za výlet, ale.... jelikož to bylo OPĚT místo učení, nijak to neřeším :D byla tam jakási výstava dronů a různé přednášky.. ani moc netuším, o co se tam jednalo, hlavně, že se tam dalo sednout a mohli jsme si tam koupit občerstvení + byla tam wifina zdarma, takže pro většinu z nás to byl ráj :D

Nyní přichází sobota.. dloouho jsem přemítala o tom, jestli sem mám o sobotním dni psát, protože jsem si vědoma toho, kdo si tyto články čte, ale.. jelikož se dnes kluci při jedné super hodině ve škole stejně prokecli, asi už je to jedno :D byla to naše "minirozlučka"..... konalo se to na odlehlém místě a největší překvapení bylo to, že jsme tam (jen polovina z nás) dorazili a zjistili, že už tam někdo kempí.. dětská oslava v plném proudu, všude balónky, psi, dospělí a jeden, velkej ananas. Optali jsme se jich, kdy to jako hodlají zabalit a oni nám odvětili, že okolo deváté (nebylo ani šest večer). Nijak zvlášť nám to nevadilo a po chvíli dohadování se jsme se posadili pod strom a čekali na zbytek naší.. eh.... skvadry. Pak jsme si začali stavět stany a to bylo taky něco.. nikdy jsem netušila, že to může být sakra tak složitý :D asi třikrát jsme to předělávali.. pořád bylo něco špatně..... ale nakonec jsme to společnými silami zvládli, ale bylo to téměř k ničemu.. skoro nikdo tam totiž nakonec neusnul, já osobně jen tak na 15 - 20 minut. Okolo v jednom kuse projížděly vlaky (chytrý dělat rozlučku u tratě, že ??) a řval repráček :D samozřejmě jsme pili jen Birelly, džus bez přidaných umělých.. barviv a kolu (ahoj mami). Teď si dovolím napsat pár (ne)faktů o tomto večeru/ránu.... 1) NIKDO nezvracel.... tedy.. ne víc, jak osmkrát 2) NEDĚLALI jsme tam bordel 3) NEZATEKLO nám do stanů 4) OHEŇ jsme pořádně uhasili 5) NIKDO nebyl mimo 6) VŠICHNI si vše pamatují

..... a mohla bych pokračovat :D ale raději to zde ukončím.. asi v šest ráno začalo pršet a všichni se rozprchli do svých domovů.... já probudila tatínka, aby si pro mě přijel a to už se dostáváme k neděli..... V neděli jsem byla se svým otcem, sestrami a jejich ratolestmi v ZOO. Víš, jaké to je, když musíš dávat pozor, aby se ty tři děti nerozutekly každé někam jinam ?? Já to sice vím, ale o tohle jsem se v těchto chvílích příliš nezajímala :)) ...... skoro šestihodinové výletění v zoologické zahradě po několikahodinovém "flámu" nebylo zrovna příjemné.. ale tak.... samozřejmě si to Lišková užila, že jo.. tady bych to asi už vážně utla, ať ze mě nevypadne nic jiného, než.. povídka o pářících se žirafách..... nikdy nebudu mít žirafátka. Fuj.

PS.: totálně jsem si předělala nástěnku a stěnu fotografií v pokojíčku ♡♡♡♡
PPS.: nyní mám spoustu času na hraní na klavír, lakování si nehtů a nakupování nového oblečení PPPS.: můžeme nějaký den někam zajít :3 ale.. neopaluji se. :) :D
PPPPS.: Ziky už bydlí vedle nás.. je zvláštní mu napsat "za dvě minuty vzadu" a vědět, že tam fakt přijde a nemusí jet turboautobusem ^-^ :D

Chim Chim

Ahojky,
tak je zase má oblíbená středa a já můžu vypsat svoje krajní pocity. V neděli, jsem se se Sárou domluvila, že navštívíme jeden festival. Název zněl dobře, nějaký bubliny nebo co, ať to bude cokoliv, jdeme tam, říkaly jsme si. Já tedy popadla nejdřív líčidla, abych vůbec mohla na ulici a pak berle a pajdavě jsem zamířila na schůzku. Trmácely jsme se na autobus, ale to by bylo ještě dobrý, asi už vidíš, že to skončí fiaskem a taky že jo. Vystoupíme z autobusu, jdeme na náměstí a najednou to vidíme, ta obří show, takovou Plzeň ještě nikdy nezažila. Všude lítají bubliny obřích rozměrů, tancujou tam barevný klauni s červenejma nosama, lidí je tam jak mraků a hlavně, celej tenhle program je doprovázanej hudebním představením, který se podobá minimálně Třem žížalkám (něco jako ti "úžasní" zpěváci, co doprovázej každou akci, kde jsou děti - jinými slovy, rychle pryč)... Už sis myslela, že tohle všechno tam doopravdy bylo? Vážně? Tak teď tě teda ubezpečím, že ne. Na náměstí jsme skutečně dorazily, jdeme a jdeme, pořád si tak říkáme, že nic neslyšíme, žádný davy lidí, stánky nebo dokonce pódium, prostě tam nic takovýho neni. A jsme tam. Rozhlížíme se kolem sebe. Kousek od nás stojí asi tak pět rodinek s dětma, v ruce drží bublifuk a nadšeně foukají. Těch pár bublinek, co bublifuk vytroubí se ztratí jak nic a výsledkem toho všeho je asi jen ten pocit tam stát a dívat se na ně. Na šťastný rodiče a šťastný děti, který ve skutečnosti nejsou šťastný. Kam se v neděli hneš, tam jsou děti. Jelikož jsme si se Sárou myslely a naivně se domnívaly, že to je opravdu festival, jak se psalo na internetu, očekávaly jsme daleko víc. A pak vlastně dost s nechutí náměstí opouštěly. Dostaly jsme se do mekáče, kde jsme skončily beztak jen z toho divnýho a prázdnýho pocitu, že Plzeň je divná a že lidi v ní jsou divný a my jsme divný a neděle je divná, protože kam se hneš jsou prostě děti a jejich rodinky. I ten zatracenej mekáč byl přeplněnej šťastnejma rodinkama, co se cpou na úkor svýho zdraví. Hele já proti rodinkám a dětem nic neměla, ale v neděli to na mě nějak padlo. Kde je místo, kam oni nemůžou, a je vůbec nějaký? Pokud se teda nebavíme o technopárty za rohem, večírku v paneláku nebo třeba o rozlučce devátý bé... Trošku jsem si postěžovala a klidně bych pokračovala.. Ale víš co? Vůbec si teďka nějak připadám jak v jednom zastavenym čase. Všechno kolem utíká, jenom já jsem od času odproštěná, ikdyž to není tak úplně pravda.

PS: Jestlipa víš, co znamená Chim Chim?

Před spaním....

!! UPOZORNĚNÍ !! Pokud jste úchyl, který jen omylem narazil na tento článek pod domněnkou, že se v něm bude jednat o něco jiného, než o mé myšlenky před spaním, ať ihned pokračuje chodbu rovně a na konci doprava. Dostane se do spalovny. Milá Sabinko, přemýšlela jsem, co jsme tady tak ještě úplné nerozebíraly a napadla mě jedna věc. Když jsme byli malí, nesnášeli jsme to, naopak nyní, když už jsme starší a ROZUMNĚJŠÍ, dali bychom skoro cokoliv za to, abychom touto.. činností mohli trávit více, než jen pár hodin denně. Ano, jak již mnozí pochopili, jedná se tu o spánek. Každý z nás ho vnímá jinak, někdo si možná říká, že těch.. 6 - 8 hodin by mohl věnovat užitečnějším věcem, jiní by zas klidně prospali celý den. Ale já bych se tu dnes chtěla zabývat tím, kudy se ubírají mé myšlenky (myš Lenky), když se mi zrovna nedaří usnout, nebo už usínám a.. no nic, přečtěte si sami.

Většinou mám tak do dvaadvacáté hodiny večerní puštěnou televizi a v ruce samozřejmě svůj věrný mobil. Poté televizor vypnu, mobil.. samozřejmě odložíím (ahoj mami), lehnu si obličejem ke zdi a snažím se usnout. Ale v tu ránu to najednou absolutně nejde. Ještě před chvílí jsem byla unavena k smrti a teď se mi vůbec nedaří vypnout a spát. Tohle se mi stává sakra často a nyní ti objasním, co se mi v těchto těžkých chvílích honí hlavou.....

1) chce se mi čůrat, ale nechci vzbudit polovinu bytu 2) ten samý problém mám se smrkáním.. měla bych si pořídit pokoj v jiné části.... Plzně. 3) mám žízeň 4) nařídila jsem si na mobilu budík ? 5) mám připravené věci do školy ? Nepíšeme test z matiky !? 6) hodí se k sobě ty džíny a to tričko, které mám naplánované si vzít ? 7) co si ráno udělám s vlasama a srihnu si udělat linky ? 8) co je za den ? Nemám psát článek na Blog, nebo scénář na video ? 9) proč jsem si nesundala ponožky ? 10) je mi horko, ale když půjdu k oknu, určitě mě pod postel zatáhnou ty příšery, co tam bydlí..... A tohle jsou takové ty "fajn" problémky. Pak přicházejí ty závažnější..... například : 1) určitě nestihneme všechno nacvičit na vyřazení.. a měla jsem přinést ty peníze, co se vybírají.... nemám jít ráno nacvičovat na drumbeny ? 2) co když na střední nebudu oblíbená, nikdo si mě nebude všímat a budou se mi smát ? Co když si ke mně nikdo nesedne na obědě ? 3) jaký je smysl života ? Proč tady vlastně jsme ? K čemu je nám ta mizerná existence !? 4) co když se ztratím, až pojedu autobusem na rozlučku ? Co když nevystoupím na správně zas.... SAKRA ! Nemám nabitou plzeňskou !! 5) ve čtvrtek mám na přehrávce hrát zpaměti Rockovou baladu a já to neumím.... hmm......

Ale dost o takovýhlech věcech.... tím si přeci nenecháme pokazit večer, no ne ? Abych ale pravdu řekla, obvykle se mi hlavou honì u takové blbosti, jako třeba.. jestli může jednorukej hrát nějak na kytaru, jestli dokáže člověk na vozíku lyžovat, a tak dál, a tak dál.... ale tím tě už nebudu zatěžovat, jelikož ty máš teď berle a jsi tím pádem zatěžená dostatečně.... opravdu už nevím, co psát.. ale jsem nehorázně ráda, že díky návštěvě u doktorky se uleju z těláku.. snad přežiji vážení a to šťourání v krku takovym tim hnusnym dřevem od Algidy....
PS.: pojď taky na ten rozlučáák :(
PPS.: doufám, že se ti ta noha zahojí :*
PPPS.: jsem ospalá.

Jsem pizzový šnek!

Jejda, a už je to tu zase.. Ahojky Zlondýno. Tak já se mám zase chytit slova a něco sem napsat, tak já tak trochu shrnu to, co se dělo minulý týden jo?. Byla jsem na fotbale, vlastně ne že bych byla nějaký fanda zrovna fotbalu, ale prostě jsem dostala lístky a tak jsem pozvala jednu moc supr bytost (ahoj Anežko). A musím teda říct, že by nás měli zaměstnat do fotbalový asociace, protože to, jak jsme se pořád bouřily nejdřív na rozhodčího, pak na hráče a nakonec na malýho kluka sedícího přímo před námi, co si nedal pokoj s otravným troubením, to teda fakt říkám, nám z toho málem kleplo a taky nás málem odváděli s želízkama, protože už to v jednu chvíli vypadalo, že dojde k napadení nezletilého a k následné rvačce s jeho otcem, který mimochodem taky byl celkem na facku, ke konci dělal větší bordel než ten malej. No, a vzhledem k tomu, že můj život je jinak prakticky nudnej, já teda vím, že není, ale nemůžu sem psát úplně všechno žejo... Tak je to asi všechno důležitý. Vlastně jsem si uvědomila, jak mi devítka utekla před očima. To byl vážně fofr, ještě teď si pamatuju první září, začátek devítky a dneska? Zbývá nám pár nudnejch týdnů základky, chaos, minimaturity, vyřazení a pak konec. Všichni se rozutečou na střední a po nás nastoupí osmáci a i oni to budou mít strašně rychlý. Znovu už bych devítku prožít nechtěla a to říkám, protože vidím jen asi ten smutnej konec. Ale zase smutnej jak pro koho. Já to beru sportovně, nastoupím na střední a poznám nový lidi, starý budu pořád potkávat a zase se někam posunu. Hele, já vůbec nevím co sem mám teď psát. Chceš sem třeba hodit mou poslední práci ze slohu? Cože? NE? No tak ne no... Ale víc ti toho asi fakt nepovím. Jo a promiň, nejsem ve škole no... Ségra má narozky, bude mega párty, ale pozvat už tě nemůžu, tolik trávy a chlastu nemáme, sorry... A to bude asi tak nějak všechno, fakt nemám dneska úplně inspiraci a témata jsem vyčerpala, příště se zase něčeho chytnu, ale dneska to po mně nechtěj...

PS: Pizzoví šneci jsou perfektní, děkuji za recept.. :)

Konečně "LÉTO" !?

Drahá Bino, nedávno mě napadlo, že venku už se začíná konečně oteplovat. Už to není takové to aprílové počasí, kdy jeden den je 23 stupňů a další dva dny prší a tobě se nechce vylézt z baráku ani na to ledový kafe. Někdy minulý týden KONEČNĚ vysvitlo sluníčko a díky Bohu, prozatím svítí a hřeje pořád.

Koukala jsem na své staré fotky (osypky mě ještě neopustily), které byly vyfocené před rokem, dvěma až třemi.. ve stejné době, co je teď. Například fotka z poutě. Na pouť jsem chodívala i v tílku a kraťasech.... no a letos ? Musela jsem mít džíny, mikinu a bundu a k tomu všemu začalo pršet, že jo..... Pak taky tohleto.. jeden velmi slunný den nás potkal už minulý měsíc, byl to čtvrtek.. to si pamatuju podle toho, že jsme vylezli ze školy a čekali na odpoledku. Všichni jsme byli nabalený a ono bylo takový horko, že i TY jsi si sundala svůj kabátek. No a jasně, že šesťačky, sedmačky a MOŽNÁ i někdo z osmaček (těmy si teď nejsu jistá) si hned musely oblíknout kraťasy, protože byl přece už asi i duben, bylo hrozný vedro, že joo.... no a za dva dny docela koukaly, když odcházely v půl druhý domů a venku slejvák a chladno.

Ale co tady tím vším chci říct.. teď už asi konečně to teplo OPRAVDU bude, doufejme, tak i já si možná troufnu si ty kraťasy po třičtvrtě roce znovu oblíct. Ale léto pro nás přináší i spoustu nekalých nástrah..... a to třeba plavky. Ptáte se, jak vypracovat břicho do plavek za tak krátkou dobu ? My Vám to prozradí.... ne, tenhle blog opravdu není o metodách cvičení a hubnutí, ačkoli by to nebylo špatný.... ale tudle jsem na Fejsbůku narazila na video + článek, ve kterém se psalo, že ti stačí řídit se podle videonávodu a již za deset dní budou vidět změny.. a že na to stačí 7 minut denně..... řeknu ti.. byla jsem líná to video i dokoukat. Ale abych se tu nevykecávala do nekonečna.... užij si dnešní krásný a sluneční den a vykašli se na učení na testy. Už je to fakt jedno a spíš si pořádně užívej ty poslední dny před koncem devítky.....

PS.: jak se těšíš na rozlučku ? Odvlečeš mě pak domů ?? Ne, to byl vtip, mami.. já pít nebudu..... :3 PPS.: chutnaly ti mafíny a pizzoví šneci, na který jsem ti poslala ten recept ? :D PPPS.: TY už hlavně do plavek NEHUBNI !! PPPPS.: tohle je strašná písnička, ale hodí se sem a já ji MILUJU ♡ ..... https://youtu.be/weWsxR6P1Iw