Ahojky,
tak je zase má oblíbená středa a já můžu vypsat svoje krajní pocity. V neděli, jsem se se Sárou domluvila, že navštívíme jeden festival. Název zněl dobře, nějaký bubliny nebo co, ať to bude cokoliv, jdeme tam, říkaly jsme si. Já tedy popadla nejdřív líčidla, abych vůbec mohla na ulici a pak berle a pajdavě jsem zamířila na schůzku. Trmácely jsme se na autobus, ale to by bylo ještě dobrý, asi už vidíš, že to skončí fiaskem a taky že jo. Vystoupíme z autobusu, jdeme na náměstí a najednou to vidíme, ta obří show, takovou Plzeň ještě nikdy nezažila. Všude lítají bubliny obřích rozměrů, tancujou tam barevný klauni s červenejma nosama, lidí je tam jak mraků a hlavně, celej tenhle program je doprovázanej hudebním představením, který se podobá minimálně Třem žížalkám (něco jako ti "úžasní" zpěváci, co doprovázej každou akci, kde jsou děti - jinými slovy, rychle pryč)... Už sis myslela, že tohle všechno tam doopravdy bylo? Vážně? Tak teď tě teda ubezpečím, že ne. Na náměstí jsme skutečně dorazily, jdeme a jdeme, pořád si tak říkáme, že nic neslyšíme, žádný davy lidí, stánky nebo dokonce pódium, prostě tam nic takovýho neni. A jsme tam. Rozhlížíme se kolem sebe. Kousek od nás stojí asi tak pět rodinek s dětma, v ruce drží bublifuk a nadšeně foukají. Těch pár bublinek, co bublifuk vytroubí se ztratí jak nic a výsledkem toho všeho je asi jen ten pocit tam stát a dívat se na ně. Na šťastný rodiče a šťastný děti, který ve skutečnosti nejsou šťastný. Kam se v neděli hneš, tam jsou děti. Jelikož jsme si se Sárou myslely a naivně se domnívaly, že to je opravdu festival, jak se psalo na internetu, očekávaly jsme daleko víc. A pak vlastně dost s nechutí náměstí opouštěly. Dostaly jsme se do mekáče, kde jsme skončily beztak jen z toho divnýho a prázdnýho pocitu, že Plzeň je divná a že lidi v ní jsou divný a my jsme divný a neděle je divná, protože kam se hneš jsou prostě děti a jejich rodinky. I ten zatracenej mekáč byl přeplněnej šťastnejma rodinkama, co se cpou na úkor svýho zdraví. Hele já proti rodinkám a dětem nic neměla, ale v neděli to na mě nějak padlo. Kde je místo, kam oni nemůžou, a je vůbec nějaký? Pokud se teda nebavíme o technopárty za rohem, večírku v paneláku nebo třeba o rozlučce devátý bé... Trošku jsem si postěžovala a klidně bych pokračovala.. Ale víš co? Vůbec si teďka nějak připadám jak v jednom zastavenym čase. Všechno kolem utíká, jenom já jsem od času odproštěná, ikdyž to není tak úplně pravda.
PS: Jestlipa víš, co znamená Chim Chim?
Žádné komentáře:
Okomentovat