Výpadek facebooku 2015 - krev, pot, slzy, utrpení......

Nazdárek, Sabinko
No jo, mononukleóza je svině, ale hlavně je dobře, že ty tvoje testy ji neprokázaly. Co bych bez tebe dělala ve škole tak dlouho ?? Zmeškala bys úplně všechny testy a to bych ti nenechala projít. Každopádně já tak nějak vůbec netušim, o čem mám dnes psát. Můj život není až tak zajímavý, jak jsem si myslela, séd fejs. No nic, něco vymyslím z fleku..... Pojďme se třeba bavit o bramborech, máš ráda brambory ? A jo, vlastně.. ty mi nemůžeš odpovědět...... Ale teď vážně. Jak mělo být ze soboty na neděli to zatmění měsíce a rudej úplněk, viděla si to ? Já ne. A víš proč ? PROTOŽE BYLY MRAKY ! Jasně, nevstala jsem kvůli tomu, tak si nemám na co stěžovat, ale i tak..... čekalo na to opravdu spoustu lidí a pak zrovna v naší..... jak to říct, “oblasti“ budou mraky. Prostě naštve, no. Nejdřív jsem si nařídila asi tří budíky, abych to viděla celý. Od zčervenání měsíce, po zatmění až do východu Slunce, ale pak jsem se na to tak nějak vykašlala a rozhodně to nebylo kvůli tomu, že bych se večer koukala na horor a bála se, že až sama uprostřed noci vstanu, tak vyleze něco ze skříně. To opravdu ne, já přece nejsem vůbec bojácná, ani lekavá.....

 No, pokračujme dál. Včera byl takový normální, již už podzimní večer, já si jen tak ležím v posteli, v televizi běží můj oblíbený seriál, popíjím čajíček a píšu si s Tedem a dalšími, nejmenovannými lidmi. No a najednou se stane ta strašná věc !! Chci poslat fotky účesů, podle kterých by se měl Ted ostříhat a ono se to neodesílá..... uběhne deset minut, stále neodesláno..... uběhne dvacet minut, tak se rozhodnu restartovat mobil. Když ani to nepomůže, ujdu těch asi sedm metrů z pokoje do obývací místnosti a sednu si k počítači. Napíšu do Gůglu xichtbuk (to jsou názvy, co ?) a čekám a čekám. Hm, stránka momentálně není dostupná. Tady něco není v pořádku. Jdu zavolat Tedovi, aby si alespoň nemyslel, že ho ignoruju. Od toho se dozvím skutečně zajímavou informaci : „No, mně to taky nejde....“ takže chyba tentokrát není v mym úžasnym Samsungu, ani počítači, kterej už máme nevim jak dlouho, ale prostě opravdu spadl facebook. Tak se jdu podívat na Ask a tam taky hrozně lidí píše, že jim to spadlo a takovýto “komu taky, dejte lajk“...... No, super. Jak dlouho to sakuva potrvá ? Mám se jít zabít, když nejde facebook ? Zásadní to otázka...... Nějak jsem to přežila jen na smskách a Tedem a nakonec se mi to zas nahodilo asi až v půl jedenáctý a to už jsem chtěla jít zalehnout, protože po tom prodlouženym víkendu se mi fakt ráno vstávat nechtělo (to jsem věděla předem, ano).

Dneska za mnou přišla třídní s tim, že já ...... pojďme ji nazývat třeba.. třeba Tágem. Že já a Tágo bychom měly být ve školním parlamentu, tak, jako jsme byly minulý školní rok. Jenže v devátém ročníku je s tím strašně moc starostí a ani jedna z nás jsme tam prostě nechtěly a snažily jsme se to odmítnout. No, já marně, Tágo se z toho nějak vykroutila..... tak ke mně učitelka přiřadila jednoho z těch.. Chytřejších hochů a když Tágo zjistila, že dnes místo angličtiny bude první schůze onoho ďábelského parlamentu, začala naříkat, že tam radši bude, že ájinu nechce a tak dál, a tak dál...... Čímž mě docela naštvala, jakože.... jít do parlamentu jenom kvůli tomu, že ti jednou odpadne neoblíbenej předmět ? To fakt.. ? Ale nebudeme se stresíkovat..... :D Jo a strašně ti závidím, že teď nemusíš dva týdny cvičit a jsi uvolněná z těláku, taky bych to potřebovala...... Jelikož blondýna se odstěhovala a bruneta má naraženou ruku, tak nemá tělocvikářka koho peskovat a všechno si vybíjí no hádej na kom ? Přesně tak, na tý momentálně úplně nejhorší a nejménně sportovně nadanné z naší holčičí skupiny (kterou báj d vej tvoří jen osm dívek). Na Liškový. Začalo to tím, že jsem měla údajně “flákat“ rozcvičku a podle její teorie si potom kvůli tomu něco natáhnout, něco zas zlomit a byla by to moje chyba a ona by chudinka “zas“ musela běžet pro knihu úrazů, aby to zapsala a já dostala od školy peníze..... No, okay, přiznávám, že ten den jsem při rozcvičce nedělala kliky, ale já klik prostě neudělam a nebyla jsem jediná !! Další hodinu jsem ale vážně poctivě cvičila. Jenže to jsme měli začátek hodiny spojenej s klukama a jejich rozcvička je stylu “zakruťte hlavou, jo, dobrý, teď zápěstím, nohou, pár poskoků a konec“..... Dělala jsem všechno, co ostatní, ale paní učitelka mě zas ..... “sprdla“, že to nedělam pořádně. To už se mě holky zastaly, že jsem cvičila stejně jako ostatní, jenže to ji akorát vytočilo a byla celou hodinu ještě nepříjemnější. Když viděla, jak je mi z toho všeho na nic, přišla ke mně, podívala se mi do očí a řekla : „Jestli budeš takhle citově založená, tak to v životě nikam nedotáhneš.“ a odešla. Jo, možná jsem citlivější než ostatní lidi, ale co ? Zatím mi to neublížilo a ona pro změnu nemá srdce žádný :D. Jo a dala mi čtyřku ze sprintů, čtyřku ze skoku do dálky a pětku z vytrvalosti. Vytrvalost jsme běžely čtyři..... dohromady je nás osm holek, dvě chybí, dvě necvičí a ona nás to šminga nechá běžet ve čtyřech !! Jako to mi nepřijde moc normální..... docela mě ale dojalo, že se mě chtěl zastat i jeden spolužák (vlasy ve tvaru houby, má rád lívance.. každý má rád lívance) a slíbil mi “pomoc“ přístě, kdyby byla furt taková..... No nic, moje výlevy zoufalství tě asi nezajímají, co ? :D Tak já to tady ukončím a těším se na tvůj další článek :).

PS.: držim dietu a snažím se cvičit :3

PPS.: šminga mi to vůbec nejde a nebaví mi to :D

PPPS.: nevím, co už bych napsala.....

PPPPS.: tak si užij ponemoční proces a pa :33

Pravdomluvka se nechce setkat s mononukleózou!!

Ahoj Jůli,

tyjo Landa.. Taky si pamatuju, že jsem ho pár dní poslouchala, ale ty časy nějak zmizely, dneska se o něm mluví jako o nějakým žitu a tomu fakt nerozumim.. ale tak, já nerozumím spoustě věcím.

To byl teda tejden, to ti fakt povim, tohle můžu zase zažít jenom já.. Takže nějakou dobu mi není tak úplně dobře, bolelo mi v krku a pořád hlava. Poslední tejden jsem usínal běžně v devět, včera jsem spala od sedmi do desíti a samozřejmě jsem byla unavená, mně přeci nestačí jen 15hodin spánku.. O víkendu se mi udělalo echt blbě, horečka, každejch pět minut dušení, bolely mi a to fakt doslova nekecám svaly, takže to v jednu chvíli vypadalo i tak, že jsem držela čaj, a najednou se ten krásnej červenej výbornej čaj ocitl na mým županu a peřince, prostě ruka selhala a bylo to... No a v pondělí jsem mazala k doktorce.. Já být chytrá, že?? Pěkně jsem posnídala piškoty a pak se z nich asi půl hodiny dusila a prostě mi nemohla nabrat krev pro zjištění mononukleózy, když už jsem nebyla na lačno... Takže aspoň výtěry a rychle domu, protože by stačilo, abych prskla na nějakýho ošklivýho člověka a už to má taky,... Teda vlastně to já ještě nevím, jestli mám v sobě viry Epsteina a Baarové, neboli mononukleózu, protože na krvi jsem byla teprve včera,... Ale všechny příznaky bohužel odpovídají.. A můj včerejší kolaps, kdy jsem jakože fakt hodila hubu u mě v pokoji, zrovna taky nebyl úplně příjemnej, protože pomalu si rozseknout hlavu o stůl není zrovna skvělý a když se vám u toho směje čtyřměsíční ségra... Momentálně se mi tady maminka směje, že vypadám jak terorista z afghánistánu, protože jsem si kvůli prevenci nasadila mou originální roušku z šátku a koukají mi jen oči... Takže připomínam teroristu a nebo nyndžu.. CHACHA Všechny sesekám a né, nebude tam hrát Brus Li (už nežije) a ano, asi ti přijde, že blouzním a mám halušky... Ale jo, za to může ta horečka a ta euforie, jestli to tak fakt je tak mám prý vážnou nemoc jater a sleziny a přísnou dietu už mám určitě, no chápeš to?? Takže asi nebylo dobrý, když jsem se o víkendu přecpala všelijakejma čokoládama a sušenkama, možná to bylo naposled, tak na půl roku dopředu.. Takže takhle to teď se mnou je, ale ještě jsem chtěla mluvit o zážitku tak dva týdny starým, pokračuj ve čtení..

.

Na chemických pokusech není do určité doby nic špatného, do doby kdy se zapojí dvě pravdomluvky, který mají o chemických laborkách pouze milné iluze...Jo, tak před dvěma týdny jsme chemické laboratoře měli navštívit (a navštívili) Takže hele, já si to představovala asi takhle. Přijedeme tam jako kdyby jsme byli za školou (my jsme nebyli za školou, ale prostě jsme se neučili a někdo z naší třídy takový štěstí neměl a vesele dřepěl ve třídě na hodině matiky), sedneme si někam do kouta tmavé místnosti, kde bude svítit pouze jedna zářivka, která nakonec taky zhasne (to bude znamení, že máme rychle vypadnout) a kde bude topení studený jako u nás ve škole (takže s sebou pro jistotu tři vlněný svetry a teplý fusekle), neměla bych s tím problém, hlavně, kdyby tam byla wifina a žádný zvířata, respektive by na dveřích museli mít napsáno ,,Jsme po deratizaci´´, pak bych možná věřila, že tam budu těch pár hodin existovat pouze s lidma nikoli i se zvířaty, ikdyž jak se to vezme, někteří naši spolužáci zvířata připomínali... Doufala jsem, že když jsou to nějaký Dny vědy a techniky, že se tam teda maximalně porozhlídnem po nějaký exkurzi, zatleskáme klaunovi, který bude zpívat a tančit na nějakou vědeckou písničku pro malé děti, vyzkoušíme si nějakou předváděcí akci typu malý parní stroj, nebo vědecká vodováha (stejně bych netušila co to je a k čemu vlastně), napadneme automaty s pitím a sladkostma někde na chodbě a vytřískáme z nich všechno a nakonec sebereme naše spolužáky pohozený před záchody z přejedení a půjdem domů... Hezká představa...  Místo toho jsme ale seděli asi půl hodiny na chodbě v nějaký asi vzdělávací budově, aby nás pak vpustili do ohrádky označené jako chemická laboratoř, kde nám nějaké studentky pedagogické fakulty ukazovaly pokusy s vodíkem, ohněm a bůhví čím... Když jsme tam vešli, tak se v tý místnosti nedalo dýchat (možná proto nám daly ty plynový masky, ba ne, jen tam byl cítit plyn a to je v pohodě u nás doma je cítit vždycky, když blbě pustím teplou),  Víš co, můj nejvíc nejmíň oblíbenej předmět je chemie, sotva umím značky prvků, sloučeniny už fakt nedávám, dyť já ani netuším co je vodík, doteď jsem si myslela, že se to dá zkoumat pod mikroskopem, ale prej ne... Takže už ve chvíli, kdy jsme vešli do té divné budovy s malými okny připomínající vězeňskou celu, jsem měla stísněný pocit, který mi říkal jak bych teď ráda měla to štěstí abych mohla vesele dřepět ve třídě na hodině matiky (to je mimochodem můj druhý nejvíc nejmíň oblíbenej předmět, oni vůbec předměty, kde se něco počítá nejsou zrovna mojí parketou)... Ale nakonec to až tak špatný nebylo... Automat jsme teda nenapadli ani neokradli a vlastně jsem tam automat ani neviděla, a zářivky svítily všude asi všechny... a o wifině radši ani nebudu mluvit, stejně jsem zapomněla mobil někde ve škole... Takže ,,den podle mých představ´´... A jelikož jsme pak šli ještě na náměstí, kde jsme se sešli ještě s šesťákama, dozvěděli jsme se, že místo prohlížení stánků si celá třída užila hledání ztraceného vjetnámka (což byl jakýsi jejich nový žák), kterému všichni říkali Davide, i když on se David nejmenoval, neumí česky a vlastně ani anglicky, protože, když tam ze sebe všichni dělali blbce a snažili se mu primitivní větu vecpat do čtyř, jakože fakt umíme anglicky... On se jen radostně smál a pořád křičel ,,čtyři´´, jediný slovo, který česky zvládal. Ten rozkošný chlapec přitom asi vůbec nepatří do šesté třídy, ale má s tím někdo problém?? Byl to fajn den...

PS: Není mi dobře, tohle byl vrchol mého počínání a pravděpodobně sebou šlehnu do postele

PPS: Dobrou, a promiň ty máš asi matiku viď??!

Velekoncert

No ahojda....
To už je zase sakuva středa ? Nechápu, jak dokážeš psát tak dlouhý články a vypsat úplně všechno, co se ti v poslední době stalo. Já si nepamatuju ani, co bylo včera k obědu. Každopádně jsem chtěla zmínit, že v sobotu jsem byla na “Velekoncertě Daniela Landy“ a bylo to naprosto boží !!

Sice už ho teď nijak intenzivně neposlouchám, ale tak co.... na jeho hudbě jsem vyrostla. Když jsem byla malá, vždycky nám to hrálo celou cestu do Chorvatska, nebo třeba když jsme jeli na hory.
Takže..... cestou do Prahy jsme strávili nějakou tu hodinku a čtvrt a než švagr, který řídil našel parkoviště, to zabralo asi deset minut. Pak jsme jeli metrem (mimochodem, jela jsem poprvé a žádný extra zážitek to nebyl) a vystoupili až na poslední zastávce. Bylo tam tolik lidí, že jsme se absolutně nemohli prorvat dopředu. Po asi půl hodině jsme to vzdali a šli čekat frontu na burgry (jelikož jsme od oběda nic nejedli a bylo po šesté). Nekecam, fakt ne, dostalo se na nás až po čtyřiceti-pěti minutách. Když už jsme stáli u “výdeje“, napravo od nás se objevili dva kluci\muži (netušim, jak to nazvat :D), tak okolo dvaceti až dvaceti-pěti let. Na něco se ptali mýho táty a jeden z nich (samozřejmě ten s těma hezkýma očima) na mě potom mrknul. Já se jen otočila a snažila se nezasmát. Jenže po celou dobu koncertu stáli vedle nás a posléze se přemístili přímo vedle mě. Jako.. nevadilo mi to, ale bylo to.... zaujímavý. Navíc na mě furt koukal a smál se. Docela milý :D. Ale byla jsem ráda, že tam stáli. Mnohem lepší, než ty ožralí..... ehm.. individua. Navíc měl úplně úžasnej chraplák, že byl slyšet určitě až na pódium. Tak dál. Když jsme odcházeli, poměrně rychle se to tam vylidnilo a já jenom čuměla, kolik tam bylo po temi poházených kelímků, tácků a ubrousků.

Když jsme vlezli do podzemí a chtěli vejít do dvěří, které vedli do “místnosti“, kde nás mělo naložit metro, zřeli jsme něco OPRAVDU strašného.

Jo.... asi takhle nějak to tam vypadá po podobných akcích. Předběhli jsme, koho jse mohli a vecpali se až k...... jak se tomu sakra říká ? Troleje ? Ne.... koleje ? Pochybuji.... prostě k těm “metrolejím“ :D. Když se na protější straně metro otáčelo, zatroubilo a všichni z toho koncertu začali křičet, jakože nadšením. Ale nevešli jsme se tam.... Čekali jsme tedy na další, které přijelo záhy. Pak jsem poznala, co to znamená, cítit se jako sardinka. Jedna fakt dost ožralá holka zakřičela na celý metro: ,,Nemáte někdo pivo ? Mam žízeň !“ o kousek dál se ozvalo: ,,Podejte jí to někdo.“ tak se k ní dostal očekávaný nápoj a ironickým hlasem odněkud z houfu lidí jsem zaslechla: ,,A nemáte někdo svíčkovou ?“ musela jsem se smát. Ale tím to nekončilo. Ta samá děvčica se nejprve všech zeptala, jestli nepůjdou všichni někam hromadně pařit a poté začala bouchat rukou do stropu (dá se to tak nazvat ??) metra a zpívat písničku od Landy: ,,Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ ! .....“ a postupně se k ní lidé přidávali. Byla jsem opravdu ráda, když jsme vystoupili a jeli domů. Než jsme našli auto, trvalo to jen chvíli, což jsem se divila. Domů jsme dorazili okolo půlnoci a to je z tohoto dne asi tak vše.
Dále jsem chtěla napsat, že tím způsobem, kterým na tom děláme, si ve škole respekt fakt nezřídíme !! Hlavně nejmenovanný Američan nám to kazí :D, se všema se kamarádí :(. Hele.. nás starší ročníky vždycky děsili, psychicky týrali (ač si to dost možná neuvědomovali) a jednodušše tyranizovali. Nedovolila jsem si ráno jít ke škole dřív, protože tam většinou někdo z nich seděl a já se ani nepřiblížila. Ani když pršelo, jsem se nešla schovat k nim pod tu velmi praktickou stříšku. No a oni si klidně na začátku přestávky naběhnou na “naší“ lavičku skoro vedle naší třídy a posedaj si tam, jakoby byli největší kingové !! Hlavně teda ty holky..... Normálně jsem jednu z šesťaček ráno slyšela říct: ,,Támhle je ta malá štětka !“ a pak k tý “kamarádce“ přišla a objala ji..... Fakt inteligence. Tyhle slova já ani neznám, samozřejmě. No nic. Prostě jim musíme dát najevo, že škole teď prostě vládneme my !! :D Alespoň na záchody už tolik nelezou, když tam jsme my..... Nedovolí si soupnout před zrcadlo, když se tam “zkrášlujeme“ my. Což je super. No nic, já asi budu končit, k delším článkům hold nejsem předurčena. Tak si užij zbytek středy a za týden se těším na tvůj článek :).

PS.: jo, píšu smajlíky. Co s tim uděláš, hm ?!! :) :DDD

PPS.: prosím tě nezlob se, mám tě ráda :3

PPPS.: byli vaši na aktívu ?? Táta mi přinesl dost informací, ale hlavně by mě zajímalo, jestli Američanovo mamce vrátili zabavenej mobil :D

Podepíšete se mi na prsa??

Dobré ranko,
tak druhej den ve škole byl bombovej, ačkoli jsem si od toho moc neslibovala, splnilo se mi přání a vstala jsem do školního života včas.. Hned v kuchyni mě ale vyděsil flek na zemi, který byl... od melouna, neptej se... Pak jsem málem trefila dveře od koupelny, když jsem se ještě rozespalým krokem šinula trochu upravit a konečně jsem došla až do pokoje, kde jsem otevřela skříň a vytáhla žaluzie, čímž jsem vzbudila mojí sestřičku a ta na protest tak brzkému vstávání dala řevem jasně najevo svůj nesouhlas.. Maminka mě za to nemilosrdně napomenula a snažila se znovu usnout, to ji ale moje milovaná srdečná sestřička nedopřála.. Ve třídě panovala opět nálada minulých let, hlavně těch posledních. Humor byl neustále na prvním místě a zaměstnankyně školy na postu učitelek byly neustále v rozpacích z hlášek některých chlapců z naší deváté bé!! No to ti teda povím, že být učitelkou, tak si to radši hodim dřív, než bych začala vůbec učit (dává to logiku žejo, celej život budu studovat, abych si to pak hodila), ale vážně já bych do školství jít fakt nemohla.. Ale i další dny ve škole byly fajn, jedna učitelka se nás fakt bojí, druhá nám vyhrožuje a... však ty víš.. Když nás přišli navštívit fotbalisté z Viktorky, nejeden z našich spolužáků využil možností barviček na obličej a už byla červená s modrou pryč. To se učitelkám moc nezamlouvalo. Stejně tak otázky deváťáků na fotbalisty typu: ,,Jestli máte přítelkyni, je to modelka? A máte jen jednu??´´ A proč si nenechat podepsat slavný fotbalisty přímo na prsa??! (Teda když nejsi kluk no)... Takže pozdější pohovor už nebyl  takový jako s deváťáky... Na češtině jsme měli vybrat v ETYMOLOGICKÉM slovníku slovo, které nikdo nezná a napsat ho na tabuli. Chopila jsem se toho (tys mi řekla, ať jdu, když spolu sedíme v první lavici na češtinu) a na tabuli se po chvilce blýskalo slovo poluce. Nebudu tady psát co to znamená, už jen proto, že podle paní učitelky to prý ví každý, ale nevěděl a tak mám první jedničku, ale od tý doby se s náma žádná učitelka nebaví o sexuální výchově... Nová učitelka na zemák je z nás ,,DEVÁŤÁKŮ´´ tak na zádech, že už jak nás na chodbě vidí, červená se.. A co potom v hodině, když chlapec deváté třídy v nepřiměřené blízkosti prosí o návštěvu toalet, načež mu je návštěva zamítnuta, ale on se nevzdá a začne bloudivým pohledem zkoumat učitelčiny oči a líbeznými slovy jí je chválí a tím ji dostává do rozpaků. Návštěva je tedy povolena (výjimečně) a náš spolužák odchází. Když se ale do deseti minut nevrací, je vyslán jiný žák, aby ho přivedl.. ,,Už ho bolí ruka´´, vysloví potom několikrát ještě další žák a učitelka se už celá třese z (ne)vyslovených vulgarit v naší třídě (a v duchu jistě prosí, ať už sem nikdy nemusí)... A věř mi, že si vyčítá, že kdy vůbec dostala myšlenku, že bude učit ty parchanty nevychovaný napadený pubertou... Též chci takhle milovat svoji práci.. Taky jsem poslední dobou zjistila, že se moje lavice záhadně plní odpadky, ono to asi nebude tak záhadné, když k nám vždycky přijdou kluci a jakože nenápadně si tam odloží nějaké (pravděpodobně) suvenýry (asi mě mají rádi)... Tak, jo, víc toho asi k dnešku nemám, však ono se něco zase stane (obzvlášť v mém pestrém životě)..

PS: Úmyslně nezmiňuji jména, pro zachování lidských práv..

PPS: Věřím, že jsou ti lidská práva ukradená

PPPS: Tohle je poslední září na základce, tak si ho užíváme, že??

PPPPS: A to nás ještě neviděl zbytek nového pedagogického sboru (aby z nás nedostaly osypky, nebo tak něco)

PPPPPS: Moje sestřička už umí první slovo: Eubůbů, měla jsem z toho takovou radost, že jsem si zarazila hřebík do ruky, když jsem věšela obraz na zeď...

První školní den - v devítce ♡ !

Co je to 1. září ? Já ti to povím, Sabinko..... to je přesně ten den, kdy je před tebou 10 měsíců školy. Někdo řeší, co si oblíkne, jiný zas, jak se z tohohle dne vykroutit. No a holka, co k nám měla přijít neudělala opravky a propadla, že ?? Hele ale vůbec mi to nevadí.....
Poměrně jsem se těšila. Ale ne na učitelky, testy a zkoušky..... jen na ty lidi. Přes prázdniny mi docela dost chyběli. Ke škole jsem přišla hodně brzo, takže jsem tam tak seděla s klukama a okolo šla třídní s ještě jednou učitelkou a sdělily nám, že místo hodiny (nebo.. místo většiny času z hodiny) budeme my tři (já a klucí) stát u pasování prvňáčků a držet cedule...... bylo to fakt super, no. Hlavně jak starosta četl básničku. Po té zdlouhavé hodině nás docela hodně šlo společně do Crossu (což mě překvapilo) a pak ještě na hřiště. Jak jsi odešla, tak jsme tam trčeli ještě skoro 3 hodiny. Maminka už se o mě strachovala..... odešli od nás dva lidé, což mi nějak nevadí, spíš naopak..... a je sice super, že v pátek budeme mít jen 5 hodin, ale mně na to samozřejmě připadne hodina klavíru.....
Uvědomuješ si, že už jsme v devítce ?!! To je megadivný ! Děsivý, ale zároveň strašně super.. můžeme tyranizovat ty mladší (neříkej mi, že o tom nesníš už 8 let.....), stejně tak, jako jsme si to museli vytrpět my. Už na tom pomalu pracuju, budeme chodit po chodbách a nahlas křičet, ovládneme záchody a ráno si před školou sedneme na jediný místo, kde se dá sedět a neprší tam !! Naprosto luskusní. Na nějaký kamarádíčkování se s osmákama ani nemysli.
Báj d vej, strašně se mi líbil outfit mého spolusedícího a ty jeho vlasy, super !! A jak vyrostl.... proč ty kluci vždycky přes léto tak vyrostou a já jsem furt stejná ?? Teda.. ne, že bych chtěla růst, upřímně bych chtěla mít asi ještě míň, než těch mých originálních 165 centimetrů..... hrozně se mi líbí, když je holka drobná a její kluk megavysokej. Tak na co že si to tu vlastně stěžuju ? Měla bych si přestat protiřečit.
Toť ode mě asi vše, Puso.

PS.: můj outfit pro první den (mimo ty sexy ponožky :D) :

PPS.: jsme deváťáci !!

PPPS.: musíme něco začít nacvičovat na vyřazování na konci školního roku

PPPPS.: my jsme VÁŽNĚ v devítce !!!!

Vlez mi do postele, ať to má grády

Dobré ranko,

tak jsem teda zase tady.. Budu ti nutit mý nudný dlouhý povídání o tom, jak jsem všude, nic nestíhám a lidi se mě bojí... Začnu samozřejmě od zadu, takže to poslední je jednoduchá pravda. Lidi se mě fakt bojí, to má totiž příběh (ostatně jako všechno v mým životě). Byl poklidný srpnový podvečer a já si jela s mamkou naším originálním stokrát opravovaným seátkem odpočinout do TESCA (jo, už teď si říkáš - jak si sakra může odpočinout v tescu?).. No, dobře, nejedu si tam odpočinout, ale jako vždycky se tam jedu pohádat a poprat s lidma o brambory...No, tak to taky zrovna ne (dneska), ale jelikož nás za pár dní volá škola (víš co, už to úplně slyším, vždycky v rádiu ta stupidní reklama ,,Hurá jdeme do školy´´ už mi dost vytáčí), musela jsem si jet konečně pořídit nějaký sešity, obaly a takový ty kravinky co vyluxujou všem rodičům kasičky i zásoby na vánoce... Bylo tam teda neskutečně moc lidí. Všichni pomateně běhali, to bylo jak z Apokalypsy, nebo snad čekali třetí světovou (spíš to vypadalo jako by už začla).. Děti tam křičely na rodiče a rodiče tam křičeli na své ratolesti blouznící po pomůckách do školních lavic. ,,A kolik mám vzít těch pětsetdvacetčtyřek??´´... ,,Mami, Voni už to nemaj!!´´... ,,A už to máš všechno??´´... Panebože, nesnáším obchoďáky, ale pořád tam lezu, asi mě tam táhne vůně sýrů (no, ikdyž).. Lezu tam, protože tam vždycky něco seženu, ale kdyby tam nebylo tolik lidí!! Já tam teda strávila dobrou půlhodinku přebíráním a hledáním sešitů a když jsem měla pocit, že mám všechno, začala jsem hledat maminku, ta měla být někde úplně jinde, než nakonec byla.. No jasně, že byla u chlastu.. Ale ne, tam jsem šla já, než se na mě ta prodavačka začala divně koukat (jako fakt divně, nevíš proč?).. Mamka byla u pracích prásků (nepochopím),.. Cestou mezi regály (no prostě v labyrintu supermarketu) jsem jedný holce fakt omylem vyrazila něco z ruky a ona se na mě podívala jako bych jí vylila dítě i s vaničkou.. Dneska se ani omluvou nikomu nezavděčíš, probodla mě pohledem a nakvašeně pokračovala dál mezi regály... To ale nebyla jediná moje patálie tenhle den. To ráno jsem byla na ledovým kafi s maminkou, piju, piju a najednou rána, BUM, stalo se to tak rychle (skoro jako vražda v afektu) a kafé bylo vylitý (teda směs kávy, vanilky, zmrzliny, mlíka, ledu a tříště). Já se samozřejmě nepolila, jen zem byla jak vyschlej Bolevák. Tak jsem to začala utírat papírovejma ubrouskama a po chvilce se nademnou smilovala uklízečka, přinesla hadr a kýbl a asi musela vidět můj vyděšenej výraz, kterej jasně říkal (snad nechceš, abych si tu klekla na kolena a vytřela to) však už je to skoro suchý, jen to lepí, tak mě docela nevybíravým pohledem zkoukla a když viděla, že jsem patrně líp oblečená než ona a že ona je tam dokonce od toho, řekla jsem jí vybíravým a slušným a vysoce inteligentním tónem: ,,Můžu Vás tady už nechat?´´ A ona se tak podívala a představ si, nejvíc přátelsky řekla: ,,Jo, jděte se umejt.´´ (Umejt? No tak v plánu jsem to měla, ale teda že bych na to úplně vypadala?!).. Tak jsem se zakřenila a rychle utíkala na záchody. ona pak popadla hadr a utírala... Vidíš, když jsem u těch hadrů... Koupila jsem si tyhle skvělý boty na klínu.. Teda vlastně maminka koupila..

Přitom se v nich vůbec nezabiju, protože a to si představ, já se to docela naučila, chodit (ne úplně na jehlách) na podpatcích... Víš co je teď skvělý? Já ti tady vyprávím co se tak nějak odehrálo, u toho mi už asi po čtvrtý pípá mobil, že se mám sebrat a jít, protože mám být v sedum u doktora a to je tak za,.. půl hodiny, ale musím se tam ještě dostat, žejo?! Takže ještě jsem ti chtěla říct že když teda zejtra jdeme tak urputně shoppovat, musím si vybojovat nějaký peníze, jinak budu mít po hehe ještě než tam vůbec vlezem... Tak já jdu na autobus..

Takhle mimochodem vypadá pravdomluvka, která chodí veřejně s velkým pupkem a kočárkem, v tom malé mimčo a naše spolužačka na mě v centráči křičí: ,,S kým to máš??´´ Načež já jí odpovím: ,,Toho neznáš´´...

Takže až mi někdy někdo někde vyfotí u někoho v posteli a dá to na sociální sítě, tímhle svinstvem nabouchané... Začnou se tvořit pomluvy, jestli to náhodou není třeba...  Třeba Julinky

A dostávám se k závěru

PS: Zavřeli nám naší oblíbenou kavárnu (ty víš kde), takže vůbec nevím, kam se zašijem před nákupním šílenstvím až nás přestane bavit a bez sladký záplaty to asi nezvládnu - IKDYŽ

PPS: Začala jsem s posilováním břišních svalů, protože když jsem se na sebe včera ráno koukala do zrcadla, přemejšlela jsem, jestli jsem ve třetím nebo už v šestym..

PPPS: Svatební píseň? No přece New Soul - Yael Naim

PPPPS: Já jsem ráda, že je po horkách, ale prý se to má zase vrátit,...

PPPPPS: Teď už fakt musím, protože socka se do města táhne přes dvacet minut a teď ráno budou zácpy (jako v dopravě)

Nestíhám !! Chceš mě zabít ?

Takže Sabinko,
já si tak vegetím v Krušnejch na chatě u kamarádky, ležím na hezké matraci v útulném koutě a najednou mi pod rukou zavibruje mobil. Hlavou mi prolétne: ,,Jéé, Ted mi konečně napsal.“ ale ne, ona je to Sabinka.... a píše mi, že mám ve středu vydat nový článek na blogu. Tak hele, odjížděly jsme odtamtud v půl čtvrté a dorazila jsem domů asi před hodinou. Chceš mě zabít ?! Vůbec nestíhám. Ale.. že jsi to ty...... Znovu jsem si několikrát pročetla tvůj poslední příspěvek a ráda bych odpověděla a okomentovala pár tvých.... eh.. poznámek. Takže, tvé vzpomínky z dětství jsou velmi děsivé, možná proto jsi tak zakomplexovaná a chceš být psycholožkou :D. Dál, používáš smajlíky ikdyž jsme si jasně řekly, že je používat nebudeme !! Takže je budu psát i já :). Nechápu, že řešíš svatbu, teda.. chápu, že dívky v našem věku si vytvářejí představy o tom, jestli jejich svatební obřad proběhne v kostele či na nějaké “zahrádce“, jaká píseň bude hrát při jejich prvním novomanželském tanci, jaké květiny budou držet v rukou družičky, ale brouzdat tak dlouho po internetu, než nenajdeš své vysněné šaty ? :D okay..... víš, že se ani v patnácti vdát nemůžeš ? Navíc stále hledáš toho “levého“, no ne ? A takovéhle ošacení bych na sebe třeba já asi nenavlékla. Vypadají zajímavě, tudíž k tobě (podle mě) patří, ale můj styl rozhodně ne :D. Hold jsme každá jiná..... a báj d vej.. já v textu slovo “jakoby“ nepoužívám, pouze ve verbální komunikaci, když někomu něco popisuji :D. Ale ty máš s tím tvým “že“ asi opravdu problém, že ? Jinak, když už si mě donutila, jsem ti chtěla popsat, co se mi přihodilo dnes v autobuse, když jsme s Erikou jely do zpátky do Plzně. Pustily jsme si film na tabletu a ani né ve čtvrtině toho filmu se mi najednou začalo dělat hrozně špatně. Víš, že mám problém s tím nízkým tlakem, ne ? Tak jak se mi občas při těláku zatmí a musím si hačnout, tak přesně tohle se mi stalo. Většinou to trvá tak 5 vteřin, ale teď to nějak nechtělo přestat. Ale bylo to horší, nic jsem neslyšela. Přisla jsem si opravdu jako na pokraji omdlení, Erika na mě mluvila a já slyšela jen nesrozumitelné mumlání, jakobych spala a nechtěla se probudit. Ani jedna z nás u sebe neměla pití a když se mi asi po minutě udělalo líp (no, líp.. začala jsem vidět a trochu i slyšet :D), jen jsem přemýšlela, jestli je mi i špatně od žaludku, nebo mám jen (mo)mentálně blbej pocit. Film Erika vypnula a zbytek cesty jsme obě jen unaveně zíraly z okna a pozorovaly spolujezdící, kteří zrovna spali a měli velmi “pěkné“ grimasy. No nic, přijela jsem tedy domů a v mém pokojíčku byla hromada věcí. Před skříní mi navíc ležel cestovní kufr, až jsem se na chvíli zamyslela, zda se mě naši konečně nerozhodli vystěhovat :D. Ale ne, brácha dobaloval věci do Egypta. Letí tam s přítelkyní (Paříž jim letos nestačila :D) dneska večer. Za chvíli už bych se s ním měla jít rozloučit. Budou v tomtéž městě, jako jsme přebývali my, ale v jiném hotelu. Což je škoda, protože Taha (číšník odtamtud) mi psal na fejsbůku, že mi chtěl předat dárek, ale nestihl to :D. Ale v čem je jejich hotel lepší.. Wifina zdarma (žádná na pokoji s Jirkou.....) a tobogány přímo do bazénu. Protože bráška prý nevydrží chvíli ležet. Taky jsme měli letět do tohohle resortu, bylo by to VŠECHNO mnohem lepší..... nějak se mi pořád vybavuje Jirka. Docela na nic. Proto nerada chodim na koupáky, jakmile vidím kluka v oranžových bermudách, vzpomenu si..... Ale dost o něm, už na to nemám náladu !! Skoro celé léto jsem nehrála na klavír, učitelka asi nebude mít radost :D. A to mám šest nových skladeb !! No aaa...... co bych ještě napsala ?? Opravdu nic nestíhám a pořád mi je strašně špatně :(. Promiň, že ti tolik nepíšu, nemám vůbec čas ikdyž netuším proč :D. Zítra k nám nejspíš pojede Marky (nejvyšší z nejvyšších dívek ze třídy :D), tak uvidím, jestli mi bude vyprávět, co se jí přihodilo v Chorvatsku. Tak tady to asi zakončím, promiň, že je to dnes tak krátké, ale za ty čtyři dny co jsem sem nepsala, se mi opravdu nic nestalo :D.

PS.: líbí se mi, že budeme každá psát články obtýden ve středu, ale nemusela jsem začínat já :D

PPS.: 3 týdny byly neskutečný horka a když 3 dny prší, všichni si najednou stěžují.....

PPPS.: jdu si lehnout, jinak se poblinkám :D

PPPPS.: na kafe můžeme kdykoli, mimo zítřka a dvou dnů, kdy budu s Tedem :D (ještě nevím, které dny to budou..)

Svatební manévry a nesnášenlivost....!!

Ahojí Jůlí,
tak já teda začnu... Ano, ten dědek měl chlupy i v uších a divím se, že si ve svém věku ještě barví hlavu na takovou tu ,,kávově´´ hnědou, ale já přeci nebudu nikoho pomlouvat.. Mariánky, ano, tam jsem taky byla asi v pěti letech. Pamatuju si, že jsme byli v jedný moc fajn restauraci a já si tam hrála s jedním chlapečkem, kterej na mě byl moc ošklivej. A když už jsme u toho, jednou jsem dokonce byla v Mekáči s babi a s tátou a to si ani nedovedeš představit, co se mi tam stalo. Tak já si chtěla dopřát trochu toho dětského smíchu a užít si v dětském koutku radovánek. Dloooouhým tunelem jsem se protáhla, pak skočila do balonků a po maličkých schodech vylezla do auta. Bylo opravdu velmi luxusní (z plastu) a mělo i volant. Sedla jsem si za něj a koukala jsem přes ten úžasný volant ven na nějaký parkoviště (samozřejmě, že mi nevadilo, že to ,,plastový´´ auto nejede). A najednou jsem cítila za zády vetřelce. Mé dětské myšlení si ihned myslelo, že mi musel někdo vypáčit kufr (to auto kufr nemělo) a vlezl mi do auťáku... Tsss, chápeš? Taková drzost. Ale to by se ještě dalo pochopit, ten dětskej koutek byl veřejnej,... Ale ta holka co tam vlezla byla divná, ani nevím, jestli jsme si spolu povídaly, myslím si, že šla rovnou na věc. No světe div se, ta příšerná holka ke mně přišla a napadla mě ze zadu. Začala mě tahat za mé copánky a nakonec z nich po tvrdém boji zbylo jen chomáč vlasů v ,,mém" autíčku a jakmile držela ta harpie dvě gumičky v ruce asi si myslela, že vyhrála.... Ale víš co jsem udělala já?? Vzala jsem jí rychle ty gumičky a s brekem utekla.. A to bylo zase moje vítězství, možná že to byl ten první impuls pro to, že chci chodit na sebeobranu... Kdybych já tenkrát věděla co je pepřák a vlastnila ho, asi bych jí ho chlemstla do ksichtu. Jedinou věc jsem na tom napadení nepochopila. Co ji k tomu vedlo?? Taková agrese, nepopřená a výrazně eliminovaná do vzduchu. Ta by si zasloužila psychologa a fakt pořádnýho (vím, vím, už zase melu o psycholozích a možná že bych začala i o anamnéze, ale neboj, už končim). Takže tahle hypotéza mě teda neopustila, nicméně jsem to přežila a mé vlasy nakonec taky. Takže Mariánky, ty sis užila (osobní zpověď byla i detailnější) :DDD ale to, že Ted právě tráví dny na táboře je přeci taky velká kapitola, možná i proto, že tam je se svým velkým kamarádem, ještě tam ani nebyli a ty už jsi věděla, že chtějí ,,upravit´´ letadlo a konkrétně sedačky, ale myslím si, že jestli letěli s Travel Servisem nebo Smart Wingsem, došla jim chuť ještě před nástupem do letadla, protože český aerolinky jsou světoznámí tím, že neustále a pořád oznamují že: ,,Dámy a pánové let QS1102 od společnosti Travel Servis bude dvě hodiny opožděn´´ pak to ještě zopakují třikrát takovýto: ,,Ladies and Gentleman´´...blablabla... Sorry za mou angličtinu, jsem na tom fakt bídně, doufám, že budem mít dost peněz na ten můj jazykový pobyt v Anglii (a že i Vaši se uskromní a budeš moct jet taky).. No a tím opožděním je přeci napadne únava a stres (aspoň teda mě vždycky jo).. Já se teda zařekla, že autobusem už nikdy přes noc nepojedu, ale se školou se holt do Londýna nelítá, že?? Jo a to s tím tvým ,,jakoby´´, to asi neřeš, já stále a pořád říkám ,,že´´, žejo?? A teď k té tvé váze!! Julinko, TY NEJSI ANI TLUSTÁ A ANI NE ANOREKTIČKA!! Jsi prostě akorát a to že jsi zhubla ti pomohlo,.. Ano, mluvila jsi o nejmenované a ta patrně s anorexií problém má a nebo brzo mít bude. Takže (pozdravuj maminku) :D, ale vážně! Už víc nehubni ani nepřibírej...

To já byla včera na oslavě babiččiných narozenin. Bylo tam lidí víc a jako vždycky se slavilo na dvakrát, protože naše rodiny se prostě nevyhledávají (není to tak jak si myslíš, je to složitější)... Každopádně jsem viděla milí lidi, sestřenky a panovala dobrá atmoška... Ony vyprávěly o svatbě, na které zrovna byly a já samozřejmě taková akční už jsem pak doma vybírala svatební šaty, protože nechci ty, který nosí všichni, žejo... No řekni, tobě by se nelíbily třeba tyhle...?

Populární značka Berta Bridals, jsem se do nich zamilovala, ale dobře, už mlčím... Chybí mi chalan a taky nemám na vdávání teďko čas... To že mi půjdeš za svědka už jsme řešily, žejo? Ale teda nechápu, jak mi může maminka tvrdit, že je lepší mít svatební noc doma a pak jet na svatební cestu... Ale do háje, já přeci nechci čekat až na nějakou svatební cestu a ten luxus chci zažít už dřív ne?? Ale maminka má vždy odlišný názor (Vodnář) :D Najdi si to... Jo, to je totiž další moje činnost, která probíhá v době prázdnin. Já se totiž učím, učím se atrologii a hvězdná znamení, teď už vím, že milostný vztah bude pro mě Býka nejlepší navázat s Kozorohem, Rybou, Pannou... a já vím, tebe to nebaví, ale já už fakt končím... Takže doufám, že stíháš číst a ještě obývat Krušné hory, ale i kdyby ne, někdy si to přečteš... 

PS: Ano ten duch na tom obrázku opravdu byl, jsem svědek (a mimochodem, taky miluju paranormální jevy)

PPS: Takže ještě radši jednou, NEJSI VYCHRTLÁ!! 

PPPS: Ten tvůj orientační smysl mě fakt někdy děsí... Ale hlavně že trefíš do CT, že?

PPPPS: Já jsem naprosto příšerná, už zase utrácím za hadry, ale PŠŠT!!

PPPPPS: Tak si to užívej na horách, až tu zase budeš dáme kafé, a tentokrát klidně v centrumu, i když UŽ KONEČNĚ OPADLY TY VEDRA a cestování MHD není tak strašný...

PPPPPPS: A označila jsem ti svá ŽE, tak mi ukaž, kde ty máš JAKOBY??

PPPPPPPS: Nezapoměň si přečíst PPS: