Očekávají ode mě..

Ahoj Sabi !
Nedávno jsme se střetly u mne doma, tak doufám, že ti toto setkání alespoň trochu dalo.. například mou lásku a pohled mých očí, když jsi se převlé.... tedy, ano. Přejděme teď rovnou k věci.

Už od plenek od tebe každý něco očekává. Očekávají, že začneš chodit, mluvit a chodit na nočník v přibližně stejném období jako tvoji vrstevníci.
Že budeš papat přesnídávky s dostatkem vitaminů.
Že ve školce nebudeš mlátit ostatní děti a budeš prostě malé hodné dítě.
Že se naučíš vybarvovat omalovánky bez přetahování voskovkami.
Že se naučíš číst a psát v tvém mateřském jazyce (popř. i v jiném).
Že budeš jezdit na kole, brzy bez pomocných koleček a naučíš se i plavat.
Že budeš mít od první třídy samé jedničky.
Že nezačneš kouřit a chlastat ve dvanácti #12yo #znášmoufotkunemoustory #jemi12ajsembiggril #opustilměfrajernevimcomamdělat .
Že se dostaneš na slušnou střední školu.
Že budeš mít nadále konstantně výborné výsledky.
Že půjdeš na vejšku, najdeš si práci, budeš zajištěna, odstěhuješ se do svého.. a mohla bych pokračovat třebo do nekonečna, víš....

A potom je tu TLAK SPOLEČNOSTI. Protože když chceš být v měřítku těch "pěkných a fajn" holek, tak bys měla....
Mít mírně bujnější dekolt, pevnou zadel a být hubená.
Mít úzký obličej.
Mít vlasy nejlépe obarvené tak, aby vypadaly přírodně.
Mít bílé zuby jak sníh a pleť bez jediného beďaru či jiné nedokonalosti.
Být namalovaná asi tak, aby bylo možno 90% tvé krásy odstranit vlhčeným ubrouskem. Takže přiměřeně.
Nosit všechno oblečení top a krásný.

A víš co ? Já se nenarodila s úzkym pasem a ani s předurčením k tomu, že jednou budu chápat matiku. Když řeknu, že to prostě nechápu, tak to nechápu. Já doprčic chodím na doučování z matiky, abych byla alespoň na trojkách. Já měla ještě v devítce z matiky jedničky. Prostě.. ne, nemá cenu se rozčilovat, Sabi. 

To je pořád : ,,Když to nechápete, sežeňte si doučování." ale já to na tom doučování chápu, všechno tam vypočítám a pak to ve škole stejně nedám. Prostě ne. Konec. Finito. The End. Die Ende. Prostě BUM.

A ještě bych chtěla dodat pár pocitů, které mou duši v posledních dnech obklopují. Každé ráno hledím z oken svých, zamýšlím se nad tím, jaký bude mít třeba právě tento den dopad na můj život ve chvíli, kdy budu starší o deset let, jestli by opravdu tolik vadilo, kdybych si opět lehla do postele a ponořila se do svých snů a fantazií.. když jsem byla malá holka (teď nemluvíme o výšce, ok ?), hrála jsem si s Aničkou. Problém je, že Anička neexistovala. Byla to má imaginární kamarádka, v čemž by se dalo celkem psychologicky šťourat, ale co.... byla jsem jen malé děvče. Hrály jsme si s Bárbínama, s plyšákama a spala u mě v posteli (fakt těžký se tam někdy zmáčknout). Jenže potom zmizela. Zmizela pryč. Prostě tam najednou nebyla a já nevěděla proč. A jaký to má dopad na můj život dnes ? Domnívám se, že mi něco chybí. Jako by kus z mého nitra už nebyl. Prostě odplul pryč, když mi byly 4 roky a já na něj pak na dlouhou dobu zapomněla..... Takže si teď půjdu lehnout do postele..

PS.: ano, ta matika s tím možná nesouvisela až natolik, ale já už toho mám UDVARPO dost.
PPS.: už chci být u moře.
PPPS.: ale nesnáším opalování.

PEKLO

Domnívám se, že se v pekle opravdu sejdeme. Budu se tam smažit, na zápěstích kovový kruhy z ocele a na hlavě nic, ostatně jako doteď, jak by řekla jedna moje paní učitelka. Víš ty nejsi zrovna v takový kaši jako já. Ty teď pravděpodobně nevymýšlíš strategie typu: Když vychytám datumy na ty dvě písemky z matiky a nepůjdu na ně, mám tam dostatek známek, ikdyž jsem teda nepsala poslední čtvrtletku, aby mi mohla dát tu mojí krásnou čyřku, která mi teď vychází. Víš, já jsem prostě hrozná a matiku chápu ve chvíli, když počítám jabka a nebo mi blbě vrátí v obchodě. A neni právě kvůli tomu celá matika stvořená? A kdo je chytrej a chce jí počítat do hloubky, tak ať to dělá, nikomu v tom nebráním, ale proč to musím dělat sakra i já? No a teď k méně bolestivému tématu. Blíží se konec roku, ja vím, že řekneš, ještě ne, ale JO! Ty v tom asi nežiješ, ale my například nesměli včera a ještě dneska prakticky vycházet ze třídy, protože naši čtvrťáci maturujou a co bysme to byli za svině, aby kvůli nám neudělali ústní zkoušku žejo.. Však nás to taky čeká, už za tři roky.

PS: Je ale krásný být zamilovaná ❤
PPS: Taky se můžeme sejít v pekle jakoby na našem maturáku, je to trochu Ironie..

O ničem.

Já jsem nikdy nesledovala přihlouplé televizní soutěže, které byly nahrané a nedávaly mi smysl.. jednou z takovýhle soutěží je Robinsonův ostrov, který mě nikdy nebral ani v jeho americké předloze ,,Kdo přežije". Přesto jsem se před několika málo týdny zažrala do jeho sledování, tudíž jsem znala a znám vlastně jen posledních asi osm lidí, kteří tam zbyli. Když jsem všude prohlašovala, že fandím Nice, protože je prostě hustá, schytala jsem bídu. Ale za jedním svým názorem si stojím, a to za tím, že když chcete takovou "hru" vyhrát, musíte být svině, musíte intrikovat a dělat si tam kamarádíčky, které pak třeba jednou i podrazíte. Proč to asi vyhrál Marek, co ? Snad alespoň potom zatáhl za kluky pivko, když si vyrazili a on měl v kapse 2,5 mega, no :D. Jo a ještě si stojím za tím, že Petra je úplně hloupá dívka. Dovolte mi pár jejích hlášek :

,,No když jsme sem dorazili, tak to vypadalo úplně jako SouthPark....," *6 vteřin odmlka* ,,teda jako Jurskej park."
,,No já se těším, až se jednou taky naučím vařit."
,,Oni jsou tu na mě zlí."
Před soutěží : ,,Dneska jsem rozhodnutá do toho dát všechno a porazit je." *o 3 minuty později vypadla ze soutěže jako první*
,,No já jsem zažívala peklo, protože když jsem chtěla spát na břiše, tak jsem si musela rukama vyhrabat do písku díry na prsa.. takže pokud chcete plastiku, tak až po Robinsonově ostrově, hihi."

Wow, wow.. WOW. A to jsem raději ani nezmínila její polonahý zápas v bahně. Ale víš, co dost silně nechápu ? Jaktože měly holky oholený nohy a neměly chlupatý podpaží.. ? Nebo jsem si jen opravdu nevšimla ? No já nevím.... bylo to moc hezké to sledovat, jak se parta lidí sejde na Filipínách, 44 dní mají hlad a pak jeden vyhraje dva a půl milionu korun ♡.

PS.: musím se učit na LITERATURU
PPS.: SAKRA TEST ZE 14TI TEMAT
PPPS.: sejdeme se v pekle, Bino :*

Pitvořit se s životem

Nazdárek,
tak ti Jůli teda povím, že žiju fakt úděsně aktivní život. Někdy je to zmáhavé, ale poslední dobou velmi mile. Stalo se teď tolik věcí a i když to tu poměrně dost zaplním, obsáhnu tak polovinu. Tak prý jdu do tanečních. Věřila bys tomu? Já, která se zapřísáhla, že nic takového se mě v životě týkat nebude.. Ale nakonec to všechno bude ještě trochu jinak..  Dobře, půjdu dál po stopách mého původně nezajímavého života. Víš, že mi ten nezajímavý život vlastně vůbec nechybí? Takže, byla jsem na Finále2017, ejkejej, to je takové to 30.výročí filmů. Plzeň byla plná filmů, herců a postav, které mám ráda a které jsem mohla osobně poznat. Byly jsme například s dívkami z mé třídy v DEPU, na oceňovaném filmu o autistech a hádej, kdo seděl vedle nás. Nevíš? Tereza Voříšková. A kdo je Tereza Voříšková? Takhle nějak ses mi ptala, když jsem se snažila ti o tom vyprávět, že jo?? No, ale to není všechno. Další den, protože nejsme s Anežkou žádní kulturní barbaři a akce vyhledáváme, jsme zavítaly na autorské čtení Sedmilhářek, které proběhlo v Měšťanské besedě. Před tím jsme potkaly Marka Taclíka s růží, na což Anežka podotkla, že asi něco jde žehlit a prádlo to nebude. Poseděly jsme pak na čtení a později jsme si s Marikou a Berenikou krátce pohovořily. Bylo tam tolik vyskytnutých známých tváří, které vídáš v televizi, že jsi nevěděla, jestli nemáš halucinace. Mám teď prostě nakoplý život a nikdo mi nevadí. A další bod bylo tetování. Celkem random akce, ráno na moje narozeniny jsem Anežce jen tak ukázala jeden obrázek a odpoledne už jsme byla u ní doma s jehlou v noze. Později se ukázalo, že věci mají v životě opravdový smysl, skrytý a na první pohled nenápadný. Dostala jsem tiramisový dort (děkuji Aličko) a dárečky (děkuji moc Aličko a Anežko a Jůlinko). Přitom prý svítím jak sluníčko, což je z jednoho důvodu pravda ❤, ale z těch dalších už tak nesvítím..

PS: Ten dort nejdřív zmoknul, pak mi Anežka snědla jednu svíčku, takže to vypadalo, že je mi 16 a nakonec mi Anežky Dorka dort olízala a ještě o víkendu si na něm mamka doma pochutnávala...
PPS: Stala se mi taková jedna věc, o které ti časem povím..
PPPS: Stejně vím, že už to víš

Romeo a Modrá Velryba

Sabinko,
jak jsem ti již sdělila v KrosKafé na našem intimním setkání minulý týden, dočetla jsem Šejkspírovo "Romeo a Julie" a naskočil mi naprosto brilantní nápad a to, napsat podobnou povídku, ale zaměřit se na dění dnešní doby. Jakože prostě zhrzená láska dvou týnejdžrů (jelikož jí bylo 14 tak možná i nějakej ten trestnej čin), nepochopení od rodičů, kteří se hádají kvůli svým stánkům s hot dogy ve stejné ulici a o tom, jak jí ten Romeo bude lézt do okna jako nějakej cizí úchyl, její táta ho sestřelí brokovnicí, ona se oběsí na nabíječce, ale.... no.. jenže potom začaly všude vyskakovat pousty a články o té stupidní sebevražedné hře (o které jsem mimochodem slyšela už před měsícem, mnohem dřív, než ji začala propagovat média a vkládat hesla, jak se dostat k registraci do těch článků a pak se nestačila divit, že to ta děcka zkouší a vyhledávají :)))) ) jménem "Modrá Velryba" a já nevěděla, o čem psát dřív.. tak jsem se rozhodla to nějak šetrně zkombinovat :3


ROMEO A MODRÁ VELRYBA

Byl kdysi jeden mladý chlapec,
on nesl jméno Romeo,
pro vrstevníky byl neznalec,
který styděl se za jméno.

Nechápal smysl svého života,
pak jednou klikl na Fejsbuk,
na první pokus píchl se do oka,
bylo pozdě, začal humbuk.

Hra jmenovala se "Velryba",
jeho začala poměrně baviti,
sedmý den udála se chyba,
jeho Julii stačili ubiti.

,,Byl to ten podlý  kurátor !",
zakřičel náš odvážný hrdina,
jenže zaklel ho programátor,
proto teď také on umírá.

Děti, nevěřte hloupým hrám,
může se stát téměř cokoli,
donutí vás k blbejm výzvám,
ve kterých držíte pistoli.

Romeo měl také mladé sny,
vzorným otcem chtěl se stát..
Jeho dcery byly by princezny,
o tom bude jen vítr vát.


Já vím, měli by mě za mého básnického ducha zavřít. Jen tak mimochodem, stala se mi taková zvláštní věc. Představ si, že jedeš domů ze školy a od zastávky jde za tebou skoro až ke tvému příbytku (uznávám, že bydlím skoro vedle té zastávky) chlapec, jenž s tebou kdysi sdílel prostory základní školy, zřejmě si tě ani moc nepamatuje a jen tak na tebe začne mluvit, lichotit ti a tuhle supr-balící-chvilku (nechám si to patentovat) zakončí slovy, že si tě přidá na Fejsbuku a napíše ti. Nu, nenapsal, nejspíše se zalekl. Čeho ? To nevím, Bino....

PS.: tulipány jsem ti nakreslila
PPS.: abys mi, má milá, nesmutnila
PPPS.: jenomže ještě nemáš narozeniny
PPPPS.: bylo to tvý přání jediný.. ?

V Praze blaze

Ahoj Jůlinko,
zprvu bych ti chtěla říct, že tě mám ráda, protože jsem zjistila, že na tyhle slůvka lidi dost rádi zapomínají a není to dobře, protože kromě odcizení u nich dochází k sobeckosti, která jim nesluší. Kromě toho mi začínají docházet dost závažné životní problémy, respektive jejich následky. Ukázka na příkladu, jestli konečně nezačnu něco dělat s tou angličtinou, neudělám maturitu. Jestli něco nezačnu dělat s tou matikou, ani se k tý maturitě nedostanu. Jestli se nenaučím prát, budu muset ponožky vyhazovat. (Víš kolik stojí jeden balíček ponožek? Pálku, tak mi řekni, co mám sakra dělat). Vlastně o tomhle jsem vůbec nechtěla psát, ale už o tom píšu, tak to nebudu mazat. Dneska mi nějak nejdou slova do huby, krom toho jsem zjistila,že mm hlad a asi začnu hledat něco k jídlu. A to znamená, že i když psaní článku miluju, vždycky dám přednost jídlu. Vždycky. No, v nadpise je vyjádřen název jednoho města, není to tam zbytečně ani náhodou. V tom městě jsem minulou středu byla, celkem random akce, kterou jsem domluvila s tvojí sestřenicí den před. Ujel nám vlak, což se dalo čekat, Anežka není zrovna dochvilná. A tak jsme se nakonec kolem jedný opravdu vyskytly na hlavním nádraží v Praze. Procouraly jsme jí jak jinak, jsme celkem kavárenský typy, takže jsme z Náplavky vyrazily podle mých instrukcí do nejlepší kavárny. A ano, jsem si vědoma toho, že tady zrovna vychvaluju svoje schopnosti, které poukazují na mou znalost map nebo spíš na dobrý datový připojení a sdílení datového balíčku tvé sestřenice. Píšu jak kokot, promiňte, asi bych toho měla dneska už nechat, ale když to přejdeme, možná se i něco dozvíte. Prostě jsem se cejtila jak velká holka, co si splnila sen, teda z části, dostala se do Prahy, ještě tam teda nebydlím jo, ale stejně, aspoň to tam mám prošlý. A chci bydlet (ale to bych asi neměla říkat co?) na Praze 4. Což jsem uznala za nejlepší volbu, protože je v blízkosti nemocnice, škola, jídlo a .. víc nepotřebuju. Shodou okolností souhlasila i Anežka, navíc se pořád přibližuje ta doba, kdy si tam spolu s Anežkou zařídíme hnízdečko lásky. A to sice znělo dost blbě, ale je mi to ukradený. Teď něco málo k mému šatníku. Většina mých kousků oblečení má svou minulost a je to tak správné, protože já jí mám taky, nemůžeme si nic vyčítat a tak spolu žijem. A tím bych to ukončila, jistě ti to hodně dalo, mně taky, mám velkej hlad. A teď ti tady ukážu miliony dosud nezveřejněných fotek. Važ si toho!

PS: Mám tě fakt ráda ♥

  

Náplavka ↑

Kavárenské záchody ↑

Obraz ↑

Bezdomovec, co toho dokázal víc než já ↑

Kampa ↑

Vlak ↑

Kaktusárna 🌵💚

Ahoj Sábo..
Víš, když jsem byla malá, hodně malá, když mi byly asi 4 roky, měli jsme doma osmáka, jmenoval se Štístko. Měla jsem ho moc ráda, ale jednou jsem ho zatáhla za ocas a on mu upadl a už mu nenarostl.... potom si jen pamatuji, jak mi maminka řekla, že Štístka viděla brzy ráno s batůžkem a že říkal něco o Halivůdu, takže jsem si celkem jistá, že tehdy započal svou hereckou kariéru a proto jsem ho už nikdy nespatřila.
O králíčkovi Ušáčkovi se snad ani zmínot nedokážu, aniž by mi tekly slzy z očí. Byl to ten nejlepší králík na světě. Brala jsem si ho večer do postele a on pak sám odešel do klece, no fakt ! Ale měl rád jenom mě a na všechny ostatní útočil, mámě prokousl lýtko a.. no, to se králíkům v pubertě prostě občas stává, ne ? Jenže když jsme ho dali na letní pobyt k babičce na chatu, tak utekl. Brečím.
Potom tu byl Kryšák, můj potkan, který byl chytřejší než kočka, ale jednou mi okousal mého nejoblíbenějšího LitlsPetŠopáka (jenom toho jednoho, ty ostatní, méněcenné nechal na pokoji). To mi tolik nevadilo, protože Kryšák byl super, ale pak se mu udělaly nějaké malé nádory na chodidlech (mají vůbec krysy chodidla ?) a on také opustil tento svět. Pamatuji si to přesně, ten den jsem byla na pouti, přišla jsem domů a chtěla jsem si ho jít pohladit. Jen tam tak ležel a nehýbal se....
To už tu ale byl náš pejsek Džek, který je tu se mnou dodnes a to mě velice těší.
Mezitím jsem měla hrozně moc křečků (Piškota, Karkulku, eh.. #nepamatujisijejichjména) a tři malé myšky (Judy, Jeny a Jerryho (Jerry přežil 4 dny)). Je to smutné.. ale jakmile jeden tento hlodavec zemřel, táta mi koupil za 39 korun nového a tak to šlo dál a dál, až jsem při mém posledním hlodavci (při obézní Karkulince) řekla ,,STOP !", vždyť ty chudáci myšky mají tak jednotvárný život.. jsou v té malé kleci, samy, mazlit se se mnou nechtějí, jen tam tak leží nebo běhají v kolečku. Nechtěla už jsem se na to dál dívat. A KONEČNĚ se dostáváme ke stěžejnímu tématu.

KAKTUSÁRNA !
Zjistila jsem, že kaktusy jsou takové docela nenáročné květiny, které se zalévají jen jednou do týdne, vyžadují sluneční světlo a šetrné zacházení. A když umřou, tak.. jim nebudeme muset dělat hrobečky na zahrádce (je tam fakt zvířecí hřbitov, je to až děsivý, vždycky jsem těm křečkům dělala dřevěnný kříže se jménem.. některejm i dopředu #malácitliváJulča). Tak jsem si nedávno pořídila tři malé kaktusy a teď ti je předvedu :

Tohle je ŠALÍNA

Šalína je židovského původu, má ráda dlouhé procházky po pláži a její nejoblíbenější příchuť zmrzliny je limetková. Poslouchá spíše klasickou hudbu a nejraději ma Chopina. Tvrdí, že její ideální partner by měl mít dlouhé bodliny a velké srdce.

Tady máme IGORA

Igor sedí na poličce uprostřed, je narozený ve znamení vodnáře, a proto se snaží být odlišný a přebývá v černém květníčku. Udržuje přátelské vztahy mezi svými sousedy a miluje pohodové neděle. Rád si čte satirické články v novinách.

A tramtadadáá.. BORIS IVÁNOVIČ

Boris je rodilý Rus, moc toho nenamluví, ale je to hodný kaktusák. Většinou se tváří docela melancholicky, ale prý to je osobní problém a již to řeší se svým psychiatrem. S rodiči neměl nikdy dobré vztahy a dnes se už bohužel nestýkaji.

Jo a málem bych zapomněla.... tady je jejich soused ze třetího patra, který jim nikdy oficiálně neprozradil své jméno, ale všichni mu již po dlouhá léta přezdívají ,,KRIPLÍN", protože nemá trny a přesto o sobě říká, že je  a vždycky byl kaktusem. Igor se jednou zmínil, že je to možná plastickou operací, kterou Kriplín podstoupil a ona se nezdařila. Takhle nyní vypadá :

PS.: o prázdninách někam zajdeme, jasný ?
PPS.: mohla bych jim založit deníčky, jako se dělají novorozeňatům, nemyslíš ?
PPPS.: snad tě má litl-story příliš neunavila
PPPPS.: NEMUSÍ SE VENČIT !!

Život v báglu.

Ahojda Zlondýnko,
dnes zrovna nemám moc věcí na srdíčku, které bych ti ráda řekla. Asi je to tím, že jsme se za poslední týden viděly hned třikrát, což je třikrát víc než jindy. Já mezitím naučila ségru jezdit autobusem a dobře, jedno téma bych měla. Jedna moje dobrá kamarádka, která čte naše články, nechápe moje články. Ahoj Kristýnko ♥
Tak jsem si řekla, že napíšu něco, co pochopí víc lidí. A jen pro urovnání, já taky většinu svých článků nechápu.
Otázka je, o čem bych jako měla psát? No, nejradši bych se svezla po naší sousedce, která je teď zrovna nalepená na našich dveřích a poslouchá, jestli tady někoho nemám. No, jedna nejmenovaná osoba mi poradila (ahoj tati), že mám zkusit sebrat někde psí víte co, zabalit to do ubrousku, vzít další ubrousky a ty pak zapálit na rohožce dotyčné osoby, zazvonit a utéct. Neberte to prosím jako návod, i když to je návod, protože kdyby vás pak mučili, vím, že byste řekli kdo vám to poradil. No, kdo to nepochopil, dotyčná osoba pravděpodobně po kratší chvíli otevře dveře (když ne, tak raději neutíkejte tak daleko a zalarmujte hasiče), a uvidí, že mu hoří jakási věc na rohožce. Bude mít na nohou domácí papuče a aby zabránil vznikajícímu požáru, obětuje je a vši silou bude dupat a skákat, aby požár zastavil. Pořád tady mluvím o požáru, bavíme se o pár kapesníčcích 20x20cm ano? No a kdo stále nepochopil, to hovínko, které je na tom celé nejpodstatnější je velmi příjemné na noze. Víc bych to asi raději nerozpatlávala, jakože chápeme se, už nemluvím o hovínku, ale o tomto návodu, který není návodem a raději změním téma.  Co třeba počasí? Vyhovuje? Já mám hrozně šťastný období a už mi nenaštve ani déšť, prostě prší a já se směju jak zfetovaná koza. No a když je sluníčko, tak si ho taky užívám, hodně. Plánuju léto strávit u vody a budu pak černá jak bota, protože se budu smažit jak karbanátek ve friťáku. Píšu ve friťáku, protože mi to chutná líp než na pánvi. Plánuju teď velký věci, koupím si velkou osušku a velkej bágl, když nebudu u vody, pojedu asi do Budapešti, vlakem, vyjde to levně a za noc tam jsem. Hlavně že nebudu v Plzni. Nemám ráda Plzeň. No řekni, jakej na ní máš názor ty? (Kdyžtak čet, ať nejsme sprostý takhle na veřejnosti). Hele už nemám co psát, jakože mám, ale jsem líná a mám rozkoukaný Upíří deníky, tak já jdu zase koukat jo..

PS: Nevěřila bys, že Daemon nakonec bude lepší než Stefan!
PPS: Jo, nezblnu z toho neboj..
PPPS: Psala jsem test z ájiny a vůbec jsem se na něj neučila, to já nedělám, ale vůbec si nemyslím, že dopadne nějak blbě.