středa 27. prosince 2017

Můj manžel ještě není na scéně, přijde ve třetím dějství

Je to vzrušující, už začínám vlhnout
(Řekl déšť a odešel)

A je po vánocích,
čáuky Blondýno, tak já teda navážu na tvůj minulý článek o Ježíškovi. Samozřejmě, že existuje, nikdo ho nikdy neviděl a má svatozář, teda aspoň tohle všechno musíme říkat před Miou, aby nepřišla o iluze, které děti o Ježíšku mají. Ale s pravdou ven, Ježíšek je buď máma nebo táta podle toho jak moc se kdo předvede u soudu, aby získal děti do péče a pak je dalšího půl roku oblboval dárkama do dalšího soudního stání, kde se to dítě má rozhodnout, ke komu že to vlastně chce. Jo, přesně tak to chodí v rozvádějících se rodinách. A pak jsou tady rodiny, který jsou šťastný nebo si na to alespoň hrajou.. Každopádně z toho vychází, že jsou nakonec děti veselý a je jedno, jestli chodí Ježíšek, Santa Claus nebo Děda Mráz. O těch rozvádějících se rodinách jsem se zmínila pouze proto, že to studuju a vidím, jak to chodí a strašně mě to štve. Hledám jako naivní dítě něco, co možná ani neexistuje, ale do konce života budu alespoň doufat, že to přece existuje a tím myslím pravou lásku. Vadí mi, kam se dostala doba, jak si dnes nikdo ničeho neváží a lidé nežijí jako dřív, jen já si přijdu, jako bych se ztratila v čase a všechno kolem mě si žije čím dál hůř. Nikdo nemá z ničeho radost, v populaci panuje zlo a nenávist a jeden by pro stovku vrtal svý koleno, kdyby v něm byla banka. Zase ze mě promluvila naivita, ale můžu já za to, že chci být obyčejná a nechci si hrát na dnešní pro někoho dokonalý lidi?? Že mi prostě ke šťastnýmu životu stačí být svá a starat se jen o sebe a o lidi, který mám ráda.. a neřídit se dnešními pravidly toho moralně nemorálního světa.. Nepotřebuju si na nic hrát jako ostatní a už nikdy to nejdělám ani s banální věcí.. Mizím ze světa technologií a vracím se k dobrýmu starýmu stylu..

Víš, proč má tenhle článek název tak divadelní?? Protože život je jedno velký divadlo, jehož scénáře si tvoříme v průběhu života sami. Píšeme a utváříme budoucnosti naše i jiných. A já v hloubi duše cítím jak moc v lidech je, ale než se to v nich najde, uplyne čtvrt století a než aby na to člověk čekal, to si radši život ulehčí s lahví vína (viď Juli..). Život je divadelní hra a jednotlivě se nám podle událostí, které se dějou rozděluje na dějství. Jsem na začátku druhýho dějství, co ty??

Moje krátká básnička, začala jsem jich denně psát hromadu. Už namam prázdný papíry.. POMOC!

život jsou divadelní rekvizity
nevidíme v nich žádný mešity
můžeme proplouvat tiše a dál
vymýšlet příběhy
v nich hlavní role hrát
neusneme na vavřínech
raději povečeříme s adélou
romea budem hrát
a s julií spát
budeme ostře sledovat vlaky
a o mášu stát
nikdy si nemyslet
že bysme se mohli bát
třeba libuše
a na labutím jezeře stát
píča kurva rododendron (majetek Anežky)
s hlavní hvězdou spát
nemuset se bát
že nás někdo načapá
šetřit si na malý dron
co lítá jako saxáná
panebože to je ale nána
v hábitech se z rána
míhá bez pelikána
zbavuje se pána
a nemůže jít do kráma
nenajdu dobrýho rýma
jsem na to moc líná

Dialog u svátečního posezení mezi mnou a tatínkem, maminka je kdesi na balkóně a vybírá cukroví, které hladovým krkům přinese:
Já: ,,Tati, já se o tebe opřu jo??''
Táta: ,,Jo, a já se opřu o područku... A područka se opře o zeď.... A pak se o nás opře mamka..''

Myšleno tak, že nás mamka za tu zeď vykostí..

A něco pěknýho ode mě k tomu novýmu roku. Přeju si, aby každá dušička na tomhle světě našla svý štěstí, ať je to cokoliv, nehledejte radost v bohatství nebo ve věcech, ale najděte skutečně to, co vám udělá radost, byť je to jen letmý úsměv neznámé osoby na ulici, srdečná omluva nebo bonbon, který najdete na ulici. Važte si života a zdraví, to vám nikdo ukrást nemůže..

Světlo ve tmě


PS: Úplně ze světa technologií nemizím, ale dost jsem ho omezila, jestli mi něco budeš chtít, zavolej mi, snad nebudu mít zaplej můj oblíbenej režim v letadle..
PPS: U básniček nedodržuju pravidla teček, čárek a velkejch písmen záměrně, užívám si život bez pravidel, jinak bych nemohla naplno žít..

úterý 19. prosince 2017

Ježíšek

Šťastné a veselé, Bino !
..... tedy téměř. Již za pár dní, letos v neděli, nás čekají Vánoce. Období klidu a míru, lásky, pohody.. cukroví, kil navíc, vaječňáku, svařáku, medoviny, medoviny, medoviny a tak.
Každý na tento sváteční den/týden nahlíží jinak, ale já bych se dnes chtěla zaobírat tím, jak si kdo představuje Ježíška.
Jak již jistě víte, u nás nemáme Santu. Nemáme Dědu Mráze, nemáme Velblouda nosícího dárky (jo, to fakt "existuje") ani obřího Želváka. V Česku máme malého Ježíška, a na rozdíl od již zmíněného Santy Clause, žádné dítě neví, jak vypadá. Protože jich nevidělo 20 v obchodním centru.
Když jsem byla malá, představovala jsem si ho (i jsem ho tak kreslila) jako miminko s plenkou na velkých saních.. A POZOR ! S budíkem na hlavě. Ano, s budíkem.... protože u nás doma zvonil nikoli zvoneček, na důkaz toho, že jsou dárky pod stromečkem, ale párkrát budík, pokud si to správně pamatuji. Nebo mi to alespoň tak znělo.



Ale nadešel čas na důležité otázky ! Nebyla by mu jen v plence zima ? A zvládlo by mimino rozházet tolik dárků po tolika místech, městech, vesnicích a jeskyních ? Zvládlo by to na saních samotné ? Vždyť ještě nemůže mít ani řidičák !
Možná má kolem celého těla svatozář, létá a ty dárky dokáže vykouzlit, aby se s nima nemusel tahat.. protože ty saně už tak jsou těžké, že....

PS.: jak jste si představovali jako malí Ježíška vy ?
PPS.: nebo snad představujete.. ?
PPPS.: těšíte se na Vánoce a máte zabalené dárky ?? Protože já ano.

středa 13. prosince 2017

Dala bych si..

Nazdárek Julinko.
Tak abych nedělala drahoty jako vždycky, nevím, co ti mám dnes říct. Jestli snad chceš slyšet o mých nových výhrách a prohrách. Nebo snad o mých myšlenkách, kreré mi poslední dobou začaly i strašit.. Asi se nedočkáš.. Jen ti vylíčím jak žiju. Opět nenormálně, ale to asi čekáš..

Abych uvedla naše chození na Čerty na pravou míru..
Bylo to tak, že nám u cizích vrat nalili hned několikrát, začalo to becherem  a šlo to přes vodku, rum, něco, co neznam, ale dávalo to nejvíc. A nakonec jsme přijeli pekelným vozem (měli jsme vlastního řidiče, díky Jirko), k tobě domů, promrzlý a někdo vyslovil větu: ,,Dáme si čaj s rumem..''
Čaj ale došel a tak jsme si Jagermeistera dolili troškou vody a jeden by řekl, že budu K.O. a ono to nakonec bylo docela O.K.. No a co se dělo ten týden pak, je asi tak zajímavý jako výměna žárovky na policejní stanici (nebylo to vůbec zajímavý).. Lehla jsem s agresivní angínou a penicilínem, kterej se nekamarádí s euthyroxem, takže musím těmhle dvoum práškům přesně a složitě počítat, jak budou spolknutý.. Ta zasraná angína mi totálně překazila všechny moje plány na ten tejden - a že jich bylo, a ještě navíc to byla moje nejhorší angína v životě. A to jsem jich prodělala strašně jako malá, dokonce mi jednou vezli jako malou sanitkou na Mallorce do špitálu, páč jsem se živila jenom zmrzlinama a odmítala jsem normální potravu a vyklubalo se z toho cosi, co dodneška neni jasný co to bylo, Angína je prej jedna z adeptů.. Ale pro jistotu nesmim darovat krev, možná to byla mononukleóza.. Takhle blbě mi ještě v životě, V ŽIVOTĚ nebylo !! Zvracela jsem, bylo mi neustále špatně z penicilínu, poblila jsem si i čistý pyžamo, nemohla jsem ani jíst bolestí v krku, nemohla jsem dva dny vůbec vstát z postele, třásly se mi ruce, neměla jsem sílu udržet ani hrnek... A dneska jsem si udělala ,,výlet'' do nemocnice v Písku na kardio a endokrinologii, protože když máte agresivní verzi angíny, zprvu nechápete proč to tak nazývají, a až v takových chvílích v kterých jsem byla já pochopíte, co to znamená. Když porovnam mojí nejhorší kocovinu s angínou, byla to kocovinka, která nestojí ani za zmíňku a to jsem při ní málem skončila na záchytce a potom mi bylo taky tak blbě, že jsem ve slabý chvilce volala Panenku Marii, ale pořád to nic nebylo oproti týhle angíně..

A víš co z toho vyplývá.. ??

Dala bych si karamel.
Dala bych si ještě prázdniny.
Dala bych si nějakej novej hadřík na sebe.
Dala bych si další karamel...
Dala bych si svobodu volby, jestli ještě do tý školy půjdu.

PS: Bůh s náma !
PPS: Ale jinak jsem šťastná !!



úterý 5. prosince 2017

Mikulášujeme..

Zdravím, milá Sábo..
Včera jsme se vydali na dlooouhou a náročnou cestou za penězi. Eh, pardon. Automatická oprava textu. Dělali jsme to pro úsměvy a slzičky malých dětí, které celý rok zlobily a myslí si, že to nějakou básničkou, písničkou nebo životním moudrem vysloveným před Čerty odčiní. Dostává mě, že je někdo schopen zavolat v den, kdy Mikuláš chodí, ale ty jsi to vyřešila a nastavila si v mobilu režim letadlo. Děkuji ti. Dále mne zarazilo, že několik rodin si nás jen tak stoplo na ulici a ať jim uděláme "za dukáty" divadýlko, tak jsme tak učinili.. ale nadílku jsme dětem nenadělili. S ostatními Mikuláši, Čerty a Anděly se nekamarádíme, protože nám sprostě ukradli kšeft u jedné rodiny. Prostě.. opozdíš se o 8 minut a už si tam ta paní vzala nějaký random jiný lidi z ulice a ještě nám řekla, ať si to s nimi vyřídíme. Oni byli jen tři a Mikuláš byla holka, takže jako hodně trapný. Jo a když jdeš k někomu, koho znáš a jeho děti znáš a ty děti tě znají.. neber si boty, které na tobě již mohli spatřit. Poznají to. Ale hlavní je, že jsme si to krásně užili, dostali jsme pití zadarmo a poznali spoustu nových lidí a dětiček, které třeba zas za rok vystrašíme. Mám vás ráda ♡



PS.: jo a Mikuláše miluju ^-^
PPS.: zkazili jsme dětem sny, pokud zahlédli z okna Mikuláše s Andělem držící se za ruce ? Nebo i hůř ?
PPPS.: a dnes zase hned do školy ? To bych zakázala..
PPPPS.: děkuji svému tatínkovi, že to s námi přežil a dělal nám "pekelnej vůz" :D

středa 29. listopadu 2017

Proletěl se u nás doma Amor

Ahojda Julinko,
vždycky jsem si myslela, že kdybych měla kluka na vojně, že na něj počkám, když tam ty dva roky bude, jenže jedna věc je si to myslet a druhá věc to udělat. Asi teď nechápeš, proč píšu o tomhle a ať nad tím přemejšlíš jak chceš, nemá to logiku a možná jen lehce tušíš, kam tim směřuju. Jestli aspoň tušíš, tak jsi na tom líp než já, já totiž ani netuším. Vím jen, že jsem se chytla jedné takové myšlenky, kterých mám plnou hlavu a které se týkají jak jinak než chlapů a když vidím ty dnešní, vracím se alespoň v myšlení ke starým časům, kdy chlap byl chlap a nemusel se jako dnes neúspěšně pokoušet jím být a ve výsledku jím nebýt. Prostě dřív to tak fungovalo. A vojna byla jakýsi symbol mužství. Dneska bych ty bábovky chtěla vidět, nakonec by tam stejně musely poslat nás, aby jsme je zachránily (a to nesnášim feministky, protože i když to nechceme slyšet, ty chlapy prostě potřebujeme). Dnešní doba si totiž zvykla na pohodlnost a nic nedělání a populace jako taková si to velmi ráda vzala za své. Co bys ale tenkrát dělala ty? Sáhni si do svědomí, kdybys měla kluka, co by ti šel na dva roky na vojnu, čekala bys ty dva roky v celibátu, o žádnýho jinýho bys ani očkem nezavadila a hrdě bys pak na něj čekala u toho vlaku?? Dobře, tak je tu teoretická možnost, že jo. Spíš by záleželo na tom, do jaký míry je to kretén a jak moc sis toho byla vědomá ještě před tím než ti na tu vojnu šel. Ale nalejme si čistého vína.. Nečekala bys na něj. Možná by tě to tak dvakrát napadlo, že by to teda asi jako bylo dobrý udělat, ale nakonec by stejně vyhrála ta druhá možnost. Vykašlat se na něj.. Běhá a i tehdy běhalo po světě tolik chlapů, že by ses zamilovala možná za tejden. Ovšem teď tady nehodnotím, jestli je to dobře. Jasně že neni. Dávám do světa názornou ukázku toho, že nic není tak, jak si myslíme, že je.. Takhle by to bylo, kdyby jsi se nezamilovala, vykašlala by ses na něj bez mrknutí oka, protože by ti to bylo úplně ukradený, že tě támhle nějakej Eman miluje. A on by tě naoplátku nazval kurvou ve chvíli, kdybys na něj u toho vlaku nepočkala a mezitím randila s jiným. Jenže víš co se za ty roky stalo?? Chlapečci narostli jak je dub velkej a teď vrací údery dvojnásob. Takže až tě jednou bude tvůj starej podvádět, říkat ti, že jsi přibrala a že už neumíš vařit jako dřív.. všechno to bude právě kvůli těm kurvám, co tenkát ty kluky opustili kvůli jinejm, když ti jejich kluci zatím barvili trávu na zelenou, pod vedením podplukovníka Červeňáka. Romantická láska žije jenom ve filmu. Nikdo jí nemůže spatřit a nikdo jí nemůže dát název.. myslíš, že jsou to kecy?? To asi jsou, ale víš co mě dojímá?? Jak se Lennon vyjádřil, že než potkal Yoko Ono, kterou si později vzal za ženu, do tý doby nezažil tu pravou lásku.. Potom společně bojovali za světový mír, a osm dní nevylezli z postele, nepřijde ti to taky tak čistý?? Tak moc plný všech emocí, co láska obsahuje, až se mi z toho dostává pocitu, že jsem totálně selhala. A došlo mi, že jsem tu lásku asi takhle neprožila, protože ten někdo to nikdy nechtěl, a když to chtěl někdo jinej, tak jsem to zase nechtěla já.. #složitostiživota2017. Dyť já už neumím ani nabalovat...

..Love is free, free is love..

Vsadila bych se, že tu písničku neznáš.. ale je dokonalá..

Tak moc jsem se snažila o to, aby se nic neposralo, až se posralo úplně všechno.. Jak jinak, já to nějak přitahuju. No a abych ukončila tu myšlenku, seděla jsem takhle s mamkou asi po třech letech večer v kuchyni, pily jsme červený víno a já řvala jak želva, jak je ten svět zkurvenej. A mamka mě poprvý v životě nezačala brzdit ať nebrečim a jen kejvala na to, co jsem jí říkala. Třeba jsem se ptala, k čemu ti chlapi jsou a proč nemůžeme bejt bez nich.. nebo k čemu jsou ty pitomý vztahy, když všechny končí stejně.. A ona mi řekla, že prej musim počkat na toho pravýho.. A tak jsem se jí zase zeptala, jak se to pozná, to má jako zlomenej pravej malíček nebo co?? Když je pravej?? A ona na to, že prej ne, že jenom poznám, že už nechci bejt bez něj.. A tak jí zase řikám, že to nechceš bejt vždycky než tě začne srát. A ona koukla na prázdnou lahev vína, pak na mě a řekla otevřem svařák?? Pak ti má v životě pomoct máma..

To se mi zrovna nedávno stalo, že jsem jela z práce totálně vyšťavená ( a vidíte, kam nás zavedl feminismus, makáme víc jak ty bábovky, máme si nestěžovat a dál žít, role se vyměnily), a najednou nastoupil kluk, tyjo ten byl ale fakt krásnej, blonďák jo.. ale to podstatný na co tady čekáš... A to si povíme po reklamě.. Ne kecam.. no prostě byl celej v obleku a měl na hlavě takovou tu čepici (a lá razor blade Tomma Shelbyho), no prostě byl do puntíku oblečenej jak chlap z roku 1918, bez srandy a já se zamilovala. No, asi tak na tu dobu, co byl v tý třináctce... Ale tohle je to, co dnešní doba postrádá, aby se chlap oblíkal pěkně do saka a nosil košile pořád. Já se aspoň snažim ty hadry v tom stylu nosit, ale oni?? Mají problém vzít si blbou košili, i tu blbou košili... Třeba táta, když si veme košili, tak mu to neskutečně sekne, ale pak ho vidíš, jak se celej večer vošívá a nakonec se třeba po štědrovečerní večeři protáhne, a protože za posledních pár let narostl v oblastech pupku, ještě se mu roztrhne.. A takhle to dopadá, když si v dnešní době veme chlap košili, kdyby se mu aspoň roztrhla z rěch svalů, který nemá, ale on se prostě přežere a pak si diví. Tyjo, já jsem dneska ale zlá. Cejtíš tu nenávist k tý rase z Marsu? Ne, už toho nechám, jen mám prostě problém a ten problém si řiká CHLAPI a tím bych to ukončila..

To jsme si letos s Aličkou užívaly vánoční trhy.. 


tak co je dalšího novýho?? Už jsem ti řikala, jak budou mít naši v dubnu 20 let výročí od svatby, a jak jim připravuju mega velký překvapení?? Dokonce tak velký, že neprojde ani dveřma?? Ne?? No tak to poslouchej, protože kvůli tomu teď furt makam jak šroub, aby se taky jednou trochu utrhli ze řetězu a měli od těch svejch dvou holek na pár dní pokoj!! (Jo a víš co mi otec teď řekl?? Že prej chodim do tý práce jenom proto, abych nemusela bejt doma a hlídat Amčelu.. Málem jsem po něm skočila, vydrápala byvh mu voči nejradši!!) Nejenže jim totiž koupim wellness drahej jak kráva, dokonce je zbavim sviště a tři dny o nás neuslyší. To jsem dcera viď?? Jenom se bojim, aby po tý romanťárně zase mamka nepřišla s těhotenskym testem, to už tady taky bylo. A taky se bojim, abych ségru někde neztraila. A protože jsem moc líná sebe a ségru spakovat a jít na ty tři dny někam pryč, zůstaneme spolu v domácím prostředí, jak Rusáci, když na ně táhnul Napoleon.. Víš jak to tehdy bylo ne?? Napoleon byl blboun a nevzal si oteplováky a pak nastyd a Rusáci ho porazili, protože měli kulichy.. No a aby to bylo dokonalý, budu muset ségru naládovat nějakejma práškama a sebe taky, abysme jedna druhý nepily krev a mohly spolu vegetit. Ještě mi v tom dokonalym plánu ale trochu hapruje babička, u který mam obavy, že se bude nudit a celou situaci u nás bude chtít kontrolovat. Ona asi ví, že neumim udělat kaši víš co, takže si to bude chtít přijít vošéfovat, co s ní jsem ještě nevymyslela, každopádně se nesmí nic pokonit a už vůbec ne na takovýhle banalitě. Já si tady sice už tak rok tlacham do prázdna, že chci někam jet a nakonec sama pojedu tak maximálně na záchytku (haha, samozřejmě sranda žejo), ale co bych těm našim stvořitelskejm staříkům nedopřála žejo.. Tím ti samozřejmě chci navrhnout, že se k naší sesterský dvojici můžeš přidat, pokud si přineseš ochranný brýle, diazepan a dvd s českou Mášou, nebo se Amčela fakt naučí mluvit jenom rusky.. jakože už se o to minimálně pokouší..

A víš co? Potom se na to vykašlu a pojedu na ten wellness taky, stejně jsem chtěla jet na Moravu, tak prostě pojedu.. Dyť nikdo neví co bude zejtra..

PS: Nechci jet sama, co mam dělat??
PPS: O těch chlapech nemluvím nijak konkrétně, i když se to možná zdá..
PPPS: Celý článek je brán lehce s nadsázkou, dělám si srandu nejen ze životů ostatních, ale i z toho mého, tak si to nikdo neberte osobně..

úterý 21. listopadu 2017

Nenormálnosti

Hola hej, Bina !
Víš, tohle je celkem vážné téma, proto chci, aby si teď VŠICHNI, kteří čtou tento článek, teď vduchu hezky představovali vážnou hudbu. Ano, tak je to správně.
Inu v posledních asi dvou týdnech jsem zjistila, že se mi tu u mě v pokojíčku dějí divné věci. Nechci zacházet do detailů, protože by to mohlo někoho třeba urazit a já bych také nemusela do dne vydání dalšího článku přežít.



Přejděme rovnou k té osudové noci. Byla sobota večer, nemohla jsem až do 00:30 nedělního brzkého rána usnout, a tak jsem klasicky promazávala fotky v mobilu, aby se mi uvolnilo místo v paměti. Když jsem konečně usnula, netrvalo to ani hodinu a probudilo mě vibrování telefonu. Na noc si totiž vypínám zvuky, kdyby se zas nějaký učitel třeba rozhodl známkovat testy z fyziky nebo tak a házet to do Bakalářů. Ale počkat, my už fyziku nemáme ! Ha ! .... probudily mne tedy vibrace mobilu. Zvedla jsem hlavu, mobil ležel vedle polštáře. Podívala jsem se na něj. Uvědomila jsem si kolik je a řekla si : ,,Nebudu to přece zvedat, vzbudila bych celej barák." položila jsem hlavu opět na polštář a tiše čekala, až vibrace ustanou. A ustaly. Ten hovor se sám zvedl. Nedokážu to vysvětlit, ani jsem se toho mobilu nedotkla, jen jsem se podívala na displej, ruce i nohy jsem měla pod peřinou. Přejel mi mráz po zádech, když nejmenovaná osoba na druhém konci začala mluvit. Hrozně jsem se lekla a i když hovor nebyl "na reprák", slyšela jsem zřetelně, v bytě bylo totiž ticho. Není podstatné, kdo v tom mobilu vedl asi tří minutový monolog a proč, ale zavěsil to. Nakonec to zavěsil. Já, sice mírně vyděšena, ale velmi unavena, překlopila jsem se na bok a chtěla spát.
*strašidelný zvuk*
Co to sakra bylo !? Bylo to v bytě. Nebylo to u sousedů ani na chodbě. Bylo to v bytě. Schovala jsem se celá pod peřinu.
*intenzivnější strašidelný zvuk*
Je asi 02:37 ráno a já se bojím. V bytě jsem jen já a máma. Opravdu usilovně jsem se to snažila ignorovat a vysvětlila si to tak, že asi jen přišel brácha domů. Že to byl zvuk kliky. Byla jsem strašně unavená, chtěla jsem spát, ale z nějakého důvodu mi trvalo hodinu, než jsem usla. Hodinu jsem měla hlavu pod peřinou a se zavřenýma očima se snažila spát, ale prostě to nešlo. Usnula jsem tedy někdy kolem 03:23 a spala asi 5 hodin. Ráno jsem se zeptala mámy, kdy se vrátil brácha.
,,Asi ve 4 ráno."
Okay, tohle mě neuklidnilo. Ani trochu.
Bylo nedělní dopoledne a já hrála na klavír. Vždy, když hraju na klavír, mám v jeho levém rohu položený mobil, abych na něj viděla. Hraju nějakou nezáživnou skladbu a vduchu si říkám : ,,Napíšu Verče, co se stalo v noci."
*v tu stejnou vteřinu cinkání Mesendžru*
*beru do ruky mobil*
Jee, asi telepatie. Verča mi píše.. sakra, co !? Ve zprávě stojí : ,,V noci se mi o tobě zdálo." a já si jen vzpomněla na to, jak se říká "když nemůžeš v noci spát, znamená to, že jsi vzhůru ve snu někoho jiného". Ale to nevysvětlilo ty divné zvuky a to, že si můj mobil dělal, co chtěl.
Vzápětí si všimnu, že se mi pohybuje má provázková záclona. Hýbe se jen jedna určitá část nalevo. Jen pár provázků. Průvan. Ne, je zavřené okno. Zavřu dveře, nespouštím oči ze záclony. Pořád se pohupuje. Jdu k ní a osahávám rámy okna, jestli tam neprofukuje. Neprofukuje. Topení netopí, nemůže to být nějakej přiblblej fyzikální zákon o proudění tepla. Koukám jako idiot na tu záclonu a najednou se vypne televize. Jen tak, sama od sebe. Pohodka. Tak ji zase zapínám a mohu zde poznamenat, že záclona se pořád hýbe, téměř každým dnem, ale vždy jen po určitou dobu. Jen chvíli. Nechápu proč. A když jsem si jednou položila mobil pod tu záclonu na stůl, prostě jen tak a za 10 minut ho zas vzala do ruky, z 19ti % baterky bylo najednou 8% a to mám docela funkční baterii, která se vybíjí pomalu a když na mobilu nejsem, nevybíjí se vůbec.
Toť historie mých elektronických problémků a hýbajících se provázků. Doufám, že se Vám líbila.

PS.: třeba se nic z toho nestalo a já vlastně ani neexistuju
PPS.: lol
PPPS.: stejně by mě zajímalo, kdo to četl celý

středa 15. listopadu 2017

Dysblbci

Ahoj kočko,
řeknu ti, že ta moje závislost na karamelu je čím dál horší, něco mě štve dám si prostě karamelu, štve mě učitelka dám si karamelu, štve mě mamka, dám si karamelu, štve mě ségra, dám si deset karamel a štve mě ještě víc a k tomu mi začne tikat levý oko. Můžeš mi říct, proč miluju všechno s karamelem, kde se to bere? Nechám si to někam vytetovat. Něco málo ke zdravýmu životnímu stylu, dej si karamel. Mám pocit, že jsem před dvouma tejdnama dospěla, nevím čím to je, nevím proč to je...Fakt, prostě to cejtím. Sice se chovám jako ještě větší naivka než jindy, dělám větší kraviny než jindy, ale vidim to tak, že to není jen tak pro nic za moc. Ale aby sis zase moc nemyslela, k dospění patří i zápory jo, o těch si teď říkat nebudem, má to bejt optimistickej článek. Myslim. Ale když si tak pročítám dosavadní slova, jsem nějaká moc důležitá ne?? Flákni mi jednu. Nebo dvě. V nadpise je slovíčko, které mělo původně vysvětlovat svůj význam v celém textu, ovšem to bych nesměla vymýšlet nejdříve nadpisy a pak až psát články, žejo?! Takže z toho vyplývá jen to, že dysblblec jsem tady já a zahrnuje to úplně všechno. Někde jsem nedávno četla, že i ADHD, se počítá do dys. poruch, ADHD se projevuje především u dětí a divila bych se kdyby to nevlastnila i moje sličná sestřička. Zmiňovala jsem se ti s tím, jak mi ukradla flashku a pak si ji strkala do pusy a nakonec si svlíkla plenku a zkoušela i řiťku?? Myslím, že letos k nám přijdou dva zlý, dva fakt hodně zlý Čerti a Anděl s Mikulášem zůstanou na chodbě.. Vyřiď to Zikymu a Honza ať sežene zase to uhlí Barbecue, to pak zase budu mít celej večer chuť a hlavně hlad na nějakou dobrou papu, protože jak máš opatlanej obličej a fouká ten prosincovej vzduch, tak ti to zavání hodně intenzivně a po pár panácích si i začneš to uhlí olizovat... A to ti řikám, že ještě jednou mi ségra vytočí, a fakt jí ten čert odnese a bude to muset udělat Honza, protože Amélie kouše, to mu neříkej.. ale já už jsem prostě pokousaná dost a tahat se s ní nebudu, víš jak přibrala?!.. Takže kromě toho, že jsem vyspělej dysblbec, se o mně novýho můžeš dozvědět třeba to, že. jsem začala shánět kapelu, kde bych mohla hrát na klávesy a zpívat. Taky jsem se zařekla, že si koupím další šaty a půjdu ještě na jeden maturák. Naučim se kreslit a možná začnu někdy nosit podprsenku. FAKT, SLIBUJU! A nebo víš co?? Ne!! Já jí nosit prostě nebudu, i kdyby se měl svět zbláznit, stejně do ní nemám co dát a je to strašně otravný.. A v práci si asi postavím opičí dráhu, protože už mi nepřijde normální, abych za jednu směnu musela v obchodě s oblečením hned dvakrát skákat na jeden regál a z toho hned na druhej, abych z něj shodila boty a pak kabelku, protože to nějaká paní chtěla. A to jsem měla přistavěnou stoličku, ale asi nemusím zmiňovat, že s mojí vejškou jsem i na stoličce hodně vtipná, nepraktická a tak stejně velká jako ostatní opicovití dýchači vzduchu. No a když hodinu po téhle akci přišla do krámu další ženská, která chtěla pro změnu sundat celou půlku pany, která je úplně u stropu, šla jsem radši na pauzu.

Za tu dobu, co žiju, mi došlo, že vždycky nemám to, co chci, vlastně spíš nikdy. A přesně ve chvíli, kdy jsem si tu větu důkladně uvědomila, jsem se jako správnej bezďák málem poblila, protože se mi ve změti slz udělalo tak blbě z těch bonbonů, co jsem zrovna sežrala, jako nikdy. Byl jich celej pytlík a pár hodin před tím jsem měla v práci druhej, protože Sába. Byly tři hodiny ráno a já poslouchala písničku Rain od Charlieho Straighta furt dokola a přemejšlela jsem nad celým životem. A když už je to můj článek, tak si to můžu dovolit napsat, dysblbci jsou všichni. Do jednoho. Člověk se kolikrát trápí s tím, jak se vyjadřovat než si všimne, že jiný lidi to neřeší, a chvíli trvá než to konečně přestane řešit taky. A kromě toho jsem si všimla, že dřív jsem řešila vážně všechno a to teď vymizelo jako vedlejší účinky nějaké nemoci. (Smích). Když totiž přestaneš život řešit a začneš ho žít a užívat si ten pocit jen z toho žití, z okamžiků, kdy netušíš, co bude následovat, teprve pochopíš, o čem život je. Vím, že jsem to možná už psala, ale tak pro jednou si to můžeme zopakovat, abych to tak posléze začala dělat i já sama. (Další smích). Po třech sklenkách kvalitního bílýho vína už začínám mít trochu stavy, vymýšlím různý věci, třeba že si koupím auto hned, jak udělám řidičák, že poletím do Norska za medvědama a že si skočím padákem. Vtipné na tom zůstává, že i když vystřízlivým, ty nápady jen dostanou další náboj k tomu, abych to fakt udělala. V pondělí jsem byla s Anežkou shánět sponzory na maturák a nechaly jsme toho hned poté, co jsme vlezly a zase hned vylezly z toho pohřebního ústavu, víš co.. připadá ti to blbý propagovat pohřební službu na maturáku?? Protože mně ne!! Co by se jim stalo, kdyby nám darovali jednu rakvičku do tomboly?? Ani to neberu jako černej humor, smrt přece patří k životu, tak nevím, co ten děda mektal. Kdyby vás taky napadlo jít shánět sponzory do pohřebního ústavu, rovnou vynechte ten v Pražskej!! A v úterý jsme s Nežou vytunily odpoledne ve wellnessu.. Takový srandy jsem si neužila několik let, ne-li desetiletí. (Už třetí smích). Prej: ,,Jak se zapíná ten fen ??" ,,Dyť už je zaplej !!" ,,Aha. No jo.." Nebo se nám povedlo udělat jednu velkou vlnu ve vířivce, voda udělala hups na zem a když jsme odcházely, ještě si vážily toho, že jsme tam vůbec byly.. Včera večer jsem mimochodem přišla až dneska, ale já na ten koncert jít musela, stihla jsem předposlední trolejbus a naštěstí jsem nedopadla jako Apolenka, která tu tramvaj nestihla a volala si tágo. A tak jsem zase jednou pochopila, že jakej si život udělám, takovej ho mám. A šla jsem spát. A asi někdy půjdu zkusit rogalo. Taky na střelnici chci jít. A někam si trochu bouchnout, do nějakýho figurína, vybít se, víš jak... A víš co?? S*át na ně!! Na všechny!! A k tomu si pusť CeeLo Green F*ck you ❤ (- Ta cenzura je tu jenom proto, že se mi líbí ty hvězdičky, navíc budou vánoce, tak ať je to tématický !!).

Všichni jednou půjdem, tak ať to do tý doby stojí za to !! 

PS: Začínám zase pociťovat příchod jara a je mi úplně jedno, že je listopad..
PPS: Plánuju oslavit osmnáctiny někde s váma, tak snad se toho dožiju..
PPPS: Zlejem se jak koťata !! ♥
PPPPS: A na Mikuláše taky !!
PPPPPS: A půjdem do Saloonu na pivko...
PPPPPPS: Kdybys věděla o nějaký kapele, kde shánějí klavesistu popř. někoho na zpěv, dej vědět !!

úterý 7. listopadu 2017

Individua kolem nás

Nazdar, nazdar !
O čem bys dnes chtěla hovořit ? Já Ti to povím.. život je nespravedlivej a všichni lidé jsou stejní. Cože ? Ne ? No, možná máš projednou i pravdu. Dnes si probereme různé typy lidí, kteří nás všechny obklopují a pojďme to brát co nejvíc obecně a formálně, prosím. Nikdo nebuďte vztahovačný.

1) KAMARÁD DO DEŠTĚ
Je to ta osoba, se kterou rádi trávíte čas. Pro Tebe, Sabinko, to mohu být já, Aněžda nebo Tvá malá sestřička (..možná).
Jedná se o člověka, který Vám nádherně projasní i ten nejhorší den, můžete se mu svěřit absolutně se vším a nemusíte se bát, že to zanedlouho budou vědět všichni třeba až někde v Německu.
Povídáte si společně o Vašich zážitcích, o Vašem strachu, o nepříjemnostech, které se Vám přihodily, o klucích/holkách, kteří/které se Vám líbí a pomlouváte spolu individua, která si to zaslouží.


2) MILÁČEK
To je někdo, kdo ve Vašem životě obsazuje pozici partnera. Někoho, ke komu cítíte tzv. "něco více", můžete se na něj kdykoli obrátit, opřít se o něj v nejhorších chvílích, důvěřovat mu a měli byste s ním mít ještě hlubší vztah, než s "kamarádem do deště". Ne vždy to tak bývá, ovšem. Za svůj život jich většina z nás má několik a vybíráme si toho, který nám nejvíce "vyhovuje", na kterého se usmějeme, když ho po dlouhém, těžkém dni uvidíme a na kterém nám prostě nejvíc záleží.

3) PAN/Í DOKO
Je to člověk, který Vás dokáže naštvat vlastně už jen tím, že mluví, dýchá, existuje. Občas je složité nevybouchnout nad jeho výlevy, kdy si stěžuje na naprosto neopodstatněné věci, nadává, je drzý na někoho, kdo mu vlastně nikdy nic neudělal, nezaslouží si to a podobně.. nemusíme více rozvádět.

4) ŠÉFIS
Vše musí být podle něj a když se to jen malinko vymkne jeho kontrole, je to hned špatně, vyřve Vás do světa, trochu si zanadává na Váš účet, ukáže Vám, kdo je tu "pán" a završí to tím, že to ON je tu ten nejlepší. Samozřejmě si dovolí poznamenat, že je ve všem perfektní, zvládá matiku, ájinu, vlastně i několikrát za život zdolal nejvyšší hory a nejdivočejší řeky světa a tak vůbec.. nemůžete se s ním měřit.

5) NESMĚLÝ OLEG
Použila jsem pojmenování "OLEG", protože se mi toto jméno líbí (s trochou ruského přízvuku) a nevím, jak jinak bych tento typ osoby popsala. Je to někdo, s kým je Vám moc dobře, krásně se Vám s ním povídá, ale občas máte po rozhovoru s ním smíšené pocity. Někdy si na něj dlouho nevzpomenete, jindy v naprosto směšné situaci ano. Například při tělocviku, ve sprše, když na sebe napatláte sprchový gel, který voní jako tento člověk či při zalévání květin.

6) PŘÍZRAK
Je někdo, kdo se ve Vaší přítomnosti zjeví jen málokdy a Vy nevíte, zda je to dobře či ne. Občas zanechá vzkaz, který může být tak moc jasný, až je nejasný. Nejste si jisti, jak se v jeho přítomnosti chovat, protože sebemenší chybička může vést k záhubě. Je zkrátka tajemný. Nezajímá Vás, jaký ve skutečnosti je, protože Vy ho ve skutečnosti neznáte. Ne v reálném životě. Když s ním nějakým způsobem komunikujete, nemáte ponětí o okolním světě. Je Vám všechno jedno. Srdce tluče, ale kůže chladne.


7) SPORTOVEC
Kdokoli, kdo si o sobě myslí, že když je dobrý třeba v tenise/v golfu/v bobování má vlastně nadosmrti vystaráno. Talent obstará i peníze, ale dokud se kariéra nerozjede, peníze obstarají rodiče. Nemusí nikdy nic dělat, vše je mu servírováno na stříbrném podnose až pod nos a neví, co je to práce.

8) UMĚLEC
Nepotkáte ho, aniž by si zrovna neprozpěvoval, netancoval zhulený kolem nic netušícího davu lidí nebo aby si při hodině fyziky nekreslil do sešitu zvláštní malůvky, připomínající vady na lidské duši, psy a tak.. když pronese náhodná slova, je to většinou něco opravdu hlubokého, co Vás donutí zamyslet se nad pravými hodnotami lidského života. Tito lidé jsou skvělí a je škoda, že dle statistik umírají brzy.


9) MODELKA
Zde se výjimečně jedná hlavně o kategorii dívek, ale nemusí tomu být vždy nutně tak.. no. Osoba, která váží 40 kilo i s postelí a vychloubá se s rychlým metabolismem a s tím, že to má v genech, je taková odjakživa a navždycky bude. Může jíst, co chce, ale v soukromí si počítá každou kalorii, jí jenom bílý jogurty, sladkýho ani mastnýho se nedotkne a na Vánoce odmítne sníst večeři se slovy : ,,Ale vždyť ten kapr měl rodinu, mami ! Jo, my máme řízek ? Ale ten taky mohl mít rodinu.. bramborovej salát, žertuješ ? Ani náhodou ! I zelenina má city !"

10) TICHÝ BROUK
Drží se při zemi, neodváží se nic okomentovat příliš nahlas, ale vždy nasadí určitý výraz, známou grimasu a i tím dokážou vytočit pár lidí, je to až neuvěřitelné. Tito lidé nedělají nic špatného, mají jen svůj vlastní názor. Ovšem když se opijí či mají jen slabou chvilku a vyjádří se hlasitě a ještě dost odvážně a urážlivě, není to nic hezkého.

PS.: pokud jste se jen trošku našli, hoďte tam lajk !
PPS.: nevztahujte na sebe, ani na osoby Vám blízké
PPPS.: pokud jste to dočetli až do konce, gratuluji Vám ! Nemáte nic lepšího na práci, než číst výlevy 16ti leté slečny, která si myslí, že by jednou mohla psát profesionálně, hh
PPPPS.: milujte se a chtějte se