Fejfy ♥

Můj literární hrdina nemá držku, jídlo jaksi požírá pouze nitrožilně, je to trošku feťák 👅

Vsaď se, že když tomu dám název Fejfy, konečně to poprvý v životě otevře a nepřečte si jenom náhled. 

Ahojky Blondýno, 

byl tu Ježíšek a za pár týdnů už zase budu chodit v mikině a očekávat jaro a takovou tu druhou (v mém případě už tak desátou) můzu. Hele ale fakt bez srandy.. Čím to, že ten čas tak letí, jako by to bylo včera, jak jsme spolu při teplém letním dni pozorovaly dva zamilovance, kteří si svou schůzku jaksi neplánovaně užili u vody a nebo jak jsme milovaly Vysvlečenej deník Johany, jak jsem si zlámala ruce, přijela za tebou na hory, probírala s tebou tvojí šikanu (jakože tebe šikanovali, chápeš), jak jsem se tě snažila uklidnit, když tě nikdo neměl rád a teď nemá nikdo rád mě, ne, kecám, ty mě máš ráda a taky Ondra, Timmy, Ziky, Fejfy mě nesnáší a tímto je všechny zdravím. A dneska jseš oblíbená, hodně oblíbená. A jak jsi díky mně zhubla, pamatuješ? Na první hodině jsi mě málem zabila, ikdyž já si myslím, žes měla co dělat, abys radši dobrovolně nezabila sebe, aby sis ulevila od tý příšerný bolesti z toho kroku, jakže se to jmenoval? No, netuším, protože jsem s tím taky nakonec sekla, vydrželas to dýl než já, ale to je jedno. Chtěla jsem nostalgicky zavzpomínat na starý časy a pouštěla jsem si video z našeho vyřazení. Já jsem brečela, pak jsem se řechtala jak moje ségra když mi vyleje čaj do šuplíku a neuvěřitelně moc jsem si užila pohled na všechny ty lidi, co mi chybí. Mimochodem třetího se jdu na základku podívat, nepůjdeš se mnou? A to je všechno, protože jsem se chtěla jít koukat na večerníčka a zjistila jsem, že už ho dávali. Jdu to oplakat. 

Jo a očekávám nějakou reakci od těch, co mi chybí, doufám, že taky někomu chybím :DDD Musíme někam zase zajít autisti!! A tohle berte jako můj novoroční projev...

Nemůžu si odpustit tyhlety naše zprávičky... 

PS: Jůli, já mám kamarády..

PPS: Mám skvělej nápad s Pravdomluvkama, ale pššt!!

PPPS: Jestli si Fejfy přečte celej ten článek, tak se snad za něj vožeru! 

PPPPS: A to není tak dlouhej!

PPPPPS: Mám vás ráda, všechny!

Tentokrát vánoční..

Čauký, Bino..

Nemůžu uvěřit tomu,
trvalo to tak krátce,
cukroví cítím na sto honů,
sníh však nepadá prudce.

Já včera byla dárky nakupovat,
v Plaze nemálo bylo lidí,
po dredařích nemohla jsem nepokukovat,
co však vybrat s pílí ?

Mamince svíčku koupím,
tatínek dostane ji též,
babičce vanilkovou podstrčím,
dědeček miluje svíčky více než....

Každý dostane svou svíčku,
nemám totiž peněz tolik,
splácím naši novou myčku,
Matýsek je náročný alkoholik.

Ale já o Vánocích psát chtěla,
necítím tu atmosféru však,
sem tam nějaká ta koleda,
ale ta vytratí se pak.

Poslední fyziku završili jsme testem,
poprvé já věřím v Boha,
doufám, že nezničí mne trestem,
od jednoho svědka Jehovova. (#džastedžouk)

Chybí mi má dětská léta,
to mi není ani šestnáct let,
kdo je to vlastně ta Petra ?
Jo.. zase mi došly rýmy.... bylo nás pět.

Už by nám mohli dát svátek,
pomalu se z toho hroutím,
volno bude až tento pátek,
mezitím někomu hlavu ukroutím.

Těším se, až přiletí Ježíšek,
na svých saních tažených velbloudy,
počkat, tady není zas tolik Muslimek,
eh, autokorekce.... jdu se smočit do vody.

Tímto završím svou báseň,
už mi palce bolí,
mám tě ráda jako plíseň,
a tyhle Vánoce si fuckt užij ! ♡

PS.: dneska končím po čtvrté hodině ^-^
PPS.: ale máme matiku i chemii :(
PPPS.: nechce se mi k té spodině
PPPPS.: ale nezapejkam jako Matýsek.

V penny nemají slevy

Víš, co se stane jednoročnímu chlapečkovi po sedmi letech? Bude mu osum!

IOKASTÉ:
Můj vlastní syn zabil mého chotě a pak se se mnou sám oženil, jak pravily Delfy. Delfy se nepletou ani tehdy se nepletly. My opatření učinili po jeho narození a synáček měl být zabit, však byl ušetřen. Přežil, zůstal žít s opuchlýma nohama, vyhnul se přichystané smrti.Daleko pak vyrůstal v cizích zemích. Nebyl nám na očích a osud ho přivedl zpět. Byla to náhoda, ne velký omyl. Stalo se jak mělo. Oidipus na cest zabil Láia, nepoznal v něm krále, svého otce, jak by také mohl, sem se vydal pro trůn a pro mne. Získal oboje i dítě jsem mu porodila, vlastnímu synovi, co já to udělala, že vlastního syna jsem nepoznala. Vdala jsem se za něj a žila s ním. Co já jsem to za matku. Jak špatné bylo chtít se zbavit jeho.

Nemám čas psát sáhodlouhý romány Jůlinko, tak ti píšu mou tvorbu ze školy, doufám, že jsem tě natolik tím vyprávěním z pohledu Iokasté navnadila, že si ještě dneska Krále Oidipa přečteš...

Zamilovanáá ?

Čúz, Sábino..
Poslední dobou si začínám stále více uvědomovat, že jsem asi opravdu (jakože.. opravdu opravdu) zamilovaná a tentokrát ne do Johnnyho Deppa ztvárňujícího Sweeneyho Todda (ikdyž ten je taky dost dobrej), ale do mého téměř půlročního přítele.. a ano, já moc dobře vím, že půl rok je v životě jen střípek času, ale proč si tenhle střípek neužít ? Je to naprosto jiný, je to.. cítím se jinak, celým dnem se na něj těším, když jedu ze školy, nahlas doufám (Verču to už asi celkem sere), že se potkáme v trolejbuse, nemůžu se dočkat pokaždé, když mi napíše, že za mnou přijde.. miluju středeční večery, kreré trávíme spolu například.... učením se matiky, správně, mami ! :33 :D občas mě štvou jeho názory, které se přou s mými, ale pak si prostě upečeme pizzu a je to zase v pohodě.. když byly letní prázdniny a on za mnou chodil už časně zrána, nestihla jsem se nijak upravit a on mi prostě jen tak řekl, že jsem krásná.... zachraňujeme společně stromy !

Strašně ráda vzpomínám na to, jak mi třeba na můj svátek v osmé třídě dal první pusu.. byla u toho i naše oblíbená učitelka, bohužel to nejspíš nezaznamenala :D .. jak před Vánoci nakráčel do třídy a v ruce držel toho obrovskýho medvěda, kterýho mám na posteli do teď.... jak si u nás vždycky společně vaříme čaj a on si dá zelenej bez cukru, protože je za****á bulimička a já si uvařím černej a moooc si ho osladím, protože.. chci mít sladkej život, jo.... jak mi jednou chtěl běžet utrhnout růži, ale musel přelézt plot, tak si jen natrhl tričko a vrátil se bez růže.. jak mi jednou bylo smutno a on mi v dešti běžel koupit brambůrky a přinesl mi je k oknu ♡ .. jak 11. září hrála na Óčku písnička "Sofia" a nebo "Tell me Rosie" .... jak mě vždycky pevně obejme a dá mi pusu na čelo.. a jak si ladíme oblečení do veselé černé barvy ^-^ jo a abych nezapomněla.... POSLOUCHÁ LANDUU ! JOOO ! Konečně někdo ! :33 :D

Jak jsme chodívali ráno ještě před vyučováním (ke konci základky) do parku, chodili si lehnout k "našemu" stromečku a koukali do nebe.. já jsem si položila hlavu na jeho hrudník a přivřela oči.... od sedmé třídy se mi líbil, byla jsem do něj "zbláněná" a jsem ráda za to, jak to dopadlo.... ♡ všechny moje deníky jsou z velký části o něm.... jo a.. tahle fotka asi nebude úplně korespondovat s fotkou v první části článku, ale.. no co :3 :D

..... podporujeme se v každodenním životě, když má kocovinu, přinesu mu cukroví až domů.. jo.... :)) :D dneska jsou to přesně dva roky ode dne, co jsme spolu poprvé někam pořádně šli a to do kina.. jo, sice tam byla i Miky (nesnáším tě, Puso :* :D), ale seděla jsem vedle něj a celou dobu jsem se k němu chtěla přimáčknout, ale.. bylo nám 13 a já se styděla.... každý ráno, kdy jsme společně chodívali do školy, jsem se nejvíc těšila na tu chvíli, kdy mě obejme a já budu mít zas ten krásný pocit bezpečí, štěstí a.. nevím, asi tepla ? :D ♡
Má ty nejkrásnější modrý oči a špinavý blonďatý vláskyy (jestli budeme mít děti, bude to prostě ta nejsilnější armáda. Jo a stále platí, že prvorozenec bude pokřtěn po tobě, takže "Kevin Sabina Zikmund".), křivej malíček na pravé ruce s kloubem navíc, super bráchy a bratrance.. třetí bradavku (a to fakt.. bleh) a přední zuby trošku od sebe, po tátovi :333 :D ..... úplně nejradši mám, když je venku ošklivě (nebo prostě zima), tak jen ležíme u mě na posteli, pouštíme si film a on mě drží u sebee.. a jeden takovej super skrýn na konec.... byli jsme mladí a neuměli jsme vyjadřovat své city :

PS.: MATES KUP SI UŽ KONEČNĚ TO KVÁDRO A BOTY DO TANEČNÍÍCH
PPS.: jsem asi dost ukecaná, co ?
PPPS.: M I L U J U ♡
PPPPS.: ..... jo a ty svaly taky celkem ujdou

Svět je zkaženej!

Ahojda Blondýno, 

už je zase středa a já si marně lámu hlavu nad tím, co ti sem teď napíšu. Je libo můj článek o psychologii? Určitě jo, ikdyž zrovna asi ještě spíš a pravděpodobně ani nevíš, co psychologie je.V dnešní době moderní se psychologie velmi zapotí. Všechno je totiž moderní. Ne jen doba, ale i lidé. Považují například svou práci za velmi důležitou, proto se z ní prakticky nehnou. Domů přicházejí (zda-li vůbec přicházejí) velmi pozdě a nestíhají praktický život, který by se v druhé polovině 20.století považoval za naprosto normální a očekávaný. Tato doba je nastavena jaksi bez manuálu. Lidé se z nedostatku času hroutí. Hroutí se také ze vztahů ve společnosti, které se mediálním světem pohoršily. Neví, že je to kvůli tomu, ale existují praktické důkazy, které tvrdí následující. Tato doba není nastavena správně. Nemá vymyšlené detailní propracování průběhu a pouze jí proplouváme. Bez povšimnutí se ocitáme na samém břehu, nemůžeme vyplout a ztrácíme se v pobřežní mlze. Práce psychologů se za posledních deset let výrazně zařadila do každodenních potřeb populace. Je to jednoduché. Z nedostatku vztahů, času a naopak z velkého dostatku práce a mediálních zařízení se lidé odcizili sami sobě. Zní to trošku překrouceně, ale přečtěte si výše uvedené víckrát, abyste to pochopili. Svět žije tak nějak napřed. Ani ne v minulosti ani ne v přítomnosti. Přehoupli jsme se do budoucnosti, ve které neumíme žít. Spíš kterou neumíme žít. Jak bychom také mohli, když žijeme v přítomnosti? Možná jsem Vám teď zamotala hlavu, ale celková podstata věci je velmi jednoduchá. Chtěla jsem říct, že abnormální se zdá být to, čemu nevěříme, pokud nebudeme věřit této době, budeme se i v příštích letech dále ve velmi početných houfech scházet s našimi psychology, kteří nám každé úterý poskytnou od 16:00 hodinku, možná dvě. A i nadále budeme probírat náš život jako urputné trápení, bez uvědomění si, že si celou situaci způsobujeme sami. 

Já totiž po ránu plodím jedině takovýhle příšernosti, abych už mohla ve škole jen tupě sedět a zírat na Káju sedící předemnou, respektive na její záda, nikoli na tabuli nebo dokonce na učitelku přednášející látku u tabule. To bych byla moc trapná víš? A taky že budu, protože to takhle ukončím, abych se stihla ještě oblíct a tak. 

PS: Nalejou nám v Crazy baru? 

Z R C A D L A A L D A C R Z

Drahá Bino a všichni příznivci, kteří si toto právě teď čtete.. nejprve bych vás chtěla varovat…. je dost možné, že po přečtení tohoto článku budete i VY minimálně pociťovat jemné mrazení z pohledu do zrcadla a ne proto, že by vám to zrovna dnes neslušelo. Než začnete (obdobně jako můj přítel) tyto myšlenky odsuzovat, zamyslete se nad tím z hlediska ne fyzikálního, ale.. prostě se nad tím pořádně zamyslete. Začněme Alenkou v říši divů.. V příběhu se objevuje určitý "svět za zrcadlem". Svět, skoro na chlup podobný tomu našemu, ale celý zrcadlově otočený. Dejme tomu, že když v běžném životě budete chtít někam odejít, třeba jen do školy/do práce…. co k tomu použijete ? Správně, okno (ti znalejší dveře).

Teď si představte naprosto jinou a při tom naprosto stejnou dimenzi, kde k tomu lidé používají orámované plochy odrážející obraz. Možná v jejich světě slouží k něčemu jinému, možná je jinak vnímají, ale jsou to jednodušše naše zrcadla. Každý z nás máme doma zrcadlo, a to minimálně v koupelně. Když se do něj díváte, zkuste si chvíli nesoustředit jen na vaši problémovou pleť, postavte se před něj a zadívejte se "sami sobě" do očí. Jste to skutečně vy ? Není to jen jakýsi váš dvojník, který má pihu na opačné straně obličeje, než na jaké ji máte vy ? Nestalo se vám někdy, že by zrcadlo zrcadlilo nějaký "blud" ? Ať už nepatrně rozdílnou mimiku ve vašem obličeji či předmět v místnosti ? Nebo když jste si jako malí hráli, vzali si zrcátko doprostřed místnosti a přiložili tvář až těsně blízko k odrazové ploše ? V této chvíli se totiž může stát, že uvidíte i věci mimo běžné vnímání z tohoto úhlu (teď mám na mysli například předmět, který je třeba i metr od vás a zrcadlo by ho nemělo odrážet, třeba i na opačné straně, než je odrážecí plocha). Upřeně se někdy zadívejte na svůj odraz a popřemýšlejte. Jste v životě dobrým člověkem ? Tak váš "dvojník" v zrcadle není. Je to zrůda, která prahne po tom, aby vás zlikvidovala.

Přijde vám to celé jako kravina ? A co například pověra, která říká, že když rozbijete zrcadlo, čeká vás 7 let smůly ? Také odvozena od tohoto. Čím starší je ono zrcadlo, tím je to také horší. A to z toho důvodu, že za dobu svého bytí na Zemi se do něj mohlo dostat nespočet duší, které kolem něj za svého života prošly a následné zemřely. Když se zrcadlo rozbije, všechna energie se uvolní, duše "vyletí" ven a neznačí to, myslím, nic dobrého. Na závěr bych chtěla zmínit, že je opravdu dost špatné mít zrcadlo v ložnici (jo.. taky tam mám 4, to je v pohodě….), už jen kvůli tomu, že vám bere energii a můžete díky tomu mít noční múry a problémové spaní. Stačí ho na noc něčím přikrýt, položit před něj ochranný předmět (křišťál, ..), nebo ho jednodušše alespoň přemístit do jiné místnosti. Také není moc dobré mít zrcadlo přímo naproti vchodovým dveřím (u nás také vedeme.. :D), protože to všem, kteří do vašeho bydlení vkročí seberou určitou energii a mohou pak mít skutečně špatnou náladu. Zkrátka, čím míň zrcadel budete doma mít, tím líp pro vás. A jestli tomu nevěříte, tak nevěřte (ale až vaše zrcadlo bude ukazovat bludy a vy budete vyděšení, tak za mnou nelezte :3 :D)…. Takže.. zrcadla jsou zlo a hezky si užijte zbytek dne :).

PS.: a pozor na škrkny PPS.: nezapomeň.. čím míň doma zrcadel, tím líp PPPS.: platí to i pro výlohy, některá okna, nikoli však pro vodní hladiny a tak dále a tak dále…. PPPPS.: při astrálním cestování do zrcadla NEVSTUPOVAT, ještě lépe, ani se do něj raději nedívat.

Ta správná vánoční atmoška

Ahojda Zlondýno,
zrovna jsem prožila víkend, kdy jsem si uvědomila, že se blíží Vánoce (takový ty svátky klidu a pohody). Taky se o nich občas říká, že dělají zázraky a spojujou lidi ve společnosti. Na takový kraviny já už nevěřím, ale přesto je mám ráda. To že jsou za rohem mi připomněla mamka, když mi vrazila do ruky oboustranný seznam věcí pro Ježíška a Ježíšek (já) se v tom hnusným marastu vydal pěšky do obchoďáku, protože ve zdravém těle je zdravý duch, že ano. A taky jsem byla podruhé na hřbitově (za poslední měsíc), páč jsem tam naposledy nezapálila svíčky, protože nekouřím a proto nenosím zapalovač, jenže jsem při vstupu na hřbitov i tentokrát zjistila, že jsem hloupej nekuřák, co si nic nepamatuje a zapalovač jsem opět neměla. Stejně jsem si tam postěžovala, omluvila se a pak jsem šla jako správnej Ježíšek s obří seznamem nakupovat. Lidi se na mě koukali divně, patrně proto, že jsem měla tenisky a naproti tomu ten nejteplejší kabát co doma mám a tu největší a nejdelší šálu, kterou kdo kdy vyrobil. Jenže já jsem se rozhodla tyhle tenisky nosit celou zimu, protože se v nich dobře chodí a zima v nich není, když mám jinak perfektní zimní výbavu. Navíc mi názory lidí nezajímají, takže jsem si ještě vyndala brejle a byla jsem dokonalá. Dvě hodiny jsem strávila v obchodě s knížkama, protože mi mamka dala úkol, ať si vyberu knížku, jenže já jsem absolutně nevěděla jakou a tak jsem si přečetla půlku toho obchodu než jsem dospěla k závěru, že mi to tam vlastně baví, protože tam pobíhaj nerozhodný lidi sem a tam a jsou tak zaujatý vánočním nakupováním v listopadu, že je jen já vytrhávám z jejich ideálního plánu rychle nakoupit, protože jsem tam absolutně všude překážela a to mi bavilo. V hračkářství byla jedna moc fajn paní. Miluju ironii. Taková ochotná príma ženská, co se tvářila, jako by si zrovna čuchla k pytlíku mochovský zeleniny a u toho stačila pálkovat všechny akční rodiče, co chtějí pro své děti to nejlepší a zároveň chtějí ty svý dětičky co nejdřív dostat domů, aby neotravovaly. Chvilku jsem jí pozorovala a nakonec jsem usoudila, že její trpělivost vyzkouším. Šla jsem se jí teda zeptat, jestli mají takovej ten dětskej kočárek pro dvouletý dítě. Prohlídla si mě od hlavy až k patě, což byla celkem očekávaná reakce a nakonec řekla: "To vám bylo třináct, když se narodilo ne?" A já jsem se jen v duchu pousmála nad její myšlenkou a řekla jsem si, že jí pokoj nedám. "Ne, bylo mi patnáct, máte teda ten kočárek? Já jen, že na mě to dítě čeká v autě." A ona se vyděšeně podívala směrem k jiné prodavačce a řekla. "Jarko, přines prosimtě ze skladu ten poslední kočárek." Ještě jsem si chvilku prohlížela regály s chrastítkama a pak jsem šla ke kase. Ta ženská už se na mě nedívala jako před tím, dívala se ještě hůř. "Děkujeme za nákup." Snažila se znít přátelsky a já jí řekla: "Děkuji a kdyžtak jsem slečna, hezký den." A odcházela jsem s takovým zvláštním pocitem, že ta ženská ten den neusne, protože jí bude vrtat hlavou, jestli jsem si z ní dělala legraci a nebo jsem opravdu matkou skoro dvouletýho dítěte. A aby toho nebylo málo, pak jsem stála v sámošce ve frontě, kde se přímo předemnou pohádala nějaká velmi početná rodina, přišlo mi to, jako rodina Homolkova na nákupu a já jsem nakonec frontu s radostí opustila, protože už to vypadalo na rodinnou rvačku, kvůli salámu a utopencům. A den poté jsem doma uviděla mamky šťastný výraz nad hrajícími koledami, které jindy pouští už mnohem dřív, ale letos na to nějak nebyla nálada. Poznala jsem, že vánoce jsou za dveřma. Všechno tomu nasvědčovalo a bylo to tak. Seznam jsem splnila z půlky, tu druhou půlku neměli.

PS: Příště pošlu tátu s autem.
PPS: Tvůj kluk je taky dobrej týpek, když si zlomí ruku před vánocema, aspoň nemusí nic dělat.
PPPS: Do obchoďáku už mě nikdo nedostane.

BlackBook

Ahojda Sabinko.. 
Mám asi problém, jelikož jsem si dopředu tak úplně nepromyslela, o čem budu dnes psát (ostatně jako vždy, že..), tento článek bude mít s trochou štěstí tak 37 zhlédnutí. Jo. Dokonalý. 
Takže co bych ti sdělila.. mám totiž nový mobil a za Budhu mi nešlo se přihlásit na Blogger, změnila jsem si totiž gmail, pak zase našla heslo k tomu starýmu, no.. tak nakonec jsem si Blogger stáhla jako aplikaci a je to asi mnohem lepší.... takže tak. 
Dále bych ti chtěla říci, že jsi mi inspirovala svým "notesem básní" a založila jsem si "BlackBook", pokud už jsi viděla na Instáči � je to vlastně místo, kam si zapisuji své "černé myšlenky", dále plánuji tam udělat špecijální stránečku o něčem/někom/klobása, co fakt nemám ráda a "vyřvat" si tam všechnu svou zlost.. myslím, že je to docela dobrý nápad, nebudu tak nikoho obtěžovat svými problémy a jen je napíšu do toho černého sešitu.. prostě nádhera. 

Včera jsem si nechutně spálila jazyk o polévku, ale ona byla tak dobrá.... nemohla jsem jí odolat. Jako by nestačilo, že už mám téměř dva týdny popálenou levou ruku, protože neumím nalévat čaj.... šikovná Julinkaaa.
Už plácám docela nonsensy, viď ? Tak co třeba todhleto.. : 
V pondělí večer jsem měla slabou chvilku, nemohla jsem usnout a přehrála jsem si skoro všechna videa z našeho vyřazení.. kdo by řekl, že mi nakonec budou ty lidi fakt chybět.... jako.. jo, myslela jsem si to, ale nečekala jsem, že na to budu koukat se slzami v očích, a pak se rozhodnu alespoň třem těm lidem napsat.... tímto zdravím Honzu, který mi byl v tento večer oporou a hezky jsme si popsali, Miky, se kterou jdu dnes na kafííčko a Ondřeje, kterej mi druhý den poslal sněhuláka. Jsi krutý člověk, Ondro. Fuj. Každopádně příští pondělí končím ve škole ve 12.45 a dle mých výpočtů dorazím domů kolem 13.15, takže se ptám naší bývalé paní učitelky třídní (Verčo ?? Ne.. Sabi, jak jí můžete tykat ? Je to hrozný.), zda nebude mít volnou hodinu, kterou by si na mě mohla udělat ? Nebo alespoň přestávku ? � vsadím se, že bych se tam potkala i s Timíkem.... a protože vím, že to čtete, paní učitelko.. svým lajkem k příspěvku potvrdíte, že se mohu stavit. Děkuji. Cítím se opravdu trapně �� .. tenhle mobil má smajlíky, vidíš to !? Dokonalý.... dokonalý. 
Tak si užij dnešek ve škole, drž mi ploutve při čtvrtletce z matiky (učila jsem se na ni celých dloouhých 17 minut) a měj se famfárově.. ♡ 


PS.: mám tě moc ráda
PPS.: v pondělí jdeme na pedagogickou fakultu
PPPS.: ten jazyk pořád pálíí
PPPPS.: po napsání tohoto článku technici zjistili, že Blog smajlíky nepříjmá a považuje je za vetřelce, které je nutno proměnit v otazníky.