Zpověď lavičky

Ahoj, jsem Lavička.
Nejsem si naprosto jistá, zda jste můj příběh již někdy slyšeli, je to možné, ale to nevadí.
Jsem Lavička, velmi stará lavička, mé místo je tady v parku. Stojím tu již odnepaměti. Scházejí se kolem mne divní lidé, malé děti, mladé páry i staré páry. Občas si na mě někdo sedne, jsem na to ale už zvyklá, takže policii volat nemusíte (i když mám ráda svůj osobní prostor). Je mi smutno, protože jsem jediná lavička široko daleko. Lidé si na mě chodí i pobrečet, stojím na odlehlém místě.

Jsem ráda, že kolem kolejí byly postaveny vysoké zdi. Okolí vypadá přívětivěji, navíc díky zdem nevidím sebevrahy, alespoň ne přímo při jejich činech. Samozřejmě si jich na mě už také pár posedělo.
Nepochopím, proč si v dnešní době musí za teplých dnů tolik mladých zahulit na mém posvátném místě a pustit si z minireproduktoru hudbu, která mi trhá uši, ačkoli žádné nemám.
Jednou do mě nějaký chlapec vyřezal kapesním nožem jakési znaky, nejspíše písmena, nevidím si na opěradlo.. předpokládám, že to byly iniciály něj a jeho přítelkyně, se kterou na mě často sedávali. Chodili za mnou téměř denně, když bylo teplo. V jejich přítomnosti mi bylo dobře, když zrovna nedělali věci, které se na veřejnosti nesluší, chápete.... pak už ale nepřišli. Nastal zimní měsíc, tak jsem si myslela, že se vrátí, ať se oteplí. Ale nevrátili se.

Čekala jsem dny. Týdny. Měsíce. Bylo léto. Oni nepřišli. Bez nich jsem se cítila tak nějak.... nesvá. Jako bych nebyla ve své kůži (tedy.. kdybych nebyla ze dřeva, ale rozumíme si).
Byl to asi rok, co se ti dva neukázali a nemohla jsem uvěřit, když jsem ho spatřila. Tak pomalu si vykračoval směrem ke mně, pohladil mne po mých zádech a sedl si. Ten chlapec, jenomže vypadal poněkud.. jinak. Seděl na mně sám a do očí se mu začaly hrnout slzy. Bylo mi ho líto. V ruce cosi svíral. Její náhrdelník ? Netuším. Pak se ale usmál a něco málo procedil skrze zuby. A najednou se objevila. Ona.

PS.: neryjte do laviček
PPS.: příště si uvědomte, že dřevo má také city
PPPS.: neposlouchejte ošklivou muziku na veřejnosti, díky

Rozšlápla jsem mrtvou myš

Ahojda Juli,
jak se máš se ani nemusím ptát, protože se teď docela dost často vídáme navzdory našim nabitým diářům, takže vím, že se máš stejně špatně jako posledních sedmnáct let a 41 dní, tedy ode dne tvého příchodu do Čech z daleké Jůlásie. Rodiče tě nekrmí, učitelé tě šikanujou, spolužáci tě učí samý blbosti, a pak máš bejt normální, nezaostálá, svéprávná a sebevědomá bytost.. Cítím z toho hrůzu, děs a křeč v noze, asi si vážně budu muset koupit hořčík, ale neboj, jsem na tom stejně, a nemám kamarády. No a to jsem ti zatím nepopsala mou příšernou zkušnost s mrtvou myší, na kterou jsem šlápla.. ehm, existuje tady i ta možnost, že než jsem na ní šlápla, tak ta myš ještě žila, ale držme se toho, že nejsem vrah hlodavců ani morčat nebo potkanů a dalších ryb a řekněme, že ta myš umřela z jinýho důvodu, který vám teď vysvětlím. Určitě měla rodinu, její bratr měl rozvedený manželství a neplatil alimenty, což nesnesla babička, která z toho zakousla sýr z pasti a to přitom pořád říkala svým vnoučatům, ať to nikdy nedělají, zemřela bolestivou smrtí a její manžel na její památku opustil dům, v jehož sklepě společně žili a vychovávali svá robátka celá léta, a zanechal pro její duši trochu svého pachu (prase jedno). Dědeček po smrti babičky mimochodem zešílel a potom si ho podala parta vymahačských potkanů, protože tam, kde se nově usadil nezvládal platit nájem a tak ho jednoduše vykopli až zahučel do kanálu, ve kterém se utopil, protože ho již život nebavilo prožívat bez jeho milované babičky. A co ten jejich synek neplatič alimentů? Tak na toho přišla exekuce a z té už se nikdy nedostal a děti viděl jen jednou za rok. A myš, ktetou jsem vyšlápla já... Chcete to opravdu vědět? Tak čtěte dál. (Varování: Jestli jste však milovníkem myší, následující řádky čtěte se slepeckou rouškou přes oči, děkuji). Myš, jejíž tělo bylo 8.3.2018 nalezeno nedaleko zastávky Husův park, byla ve třetím měsíci těhotenství, avšak pitva nenašla srdce a žaludek myší matky, oboje se s největší pravděpodobností přilepilo na obuv neznámé bytosti, která tehož dne mířila do školy s blbou náladou, že jede pozdě a ve spěchu si nevšimla, že se tam válí vyvržené vnitřnosti této těhotné myšky. Konec zápisu, případ vyhodnocen jako nešťastná náhoda, příčina úmrtí myši se odhaduje na depresivní stavy po úmrtí nejprve matky, poté otce a nakonec i bratra nalezené, která následně spáchala sebevraždu tak, že okusila ve sklepení jednoho z domů párek, který byl otrávený, nalezená si byla před smrtí vědoma toho, že párek může být otrávený nebo být součástí pasti. Tímto činem vyvrhla své vnitřnosti společně s myším miminem.

Takže co z toho plyne?? Hned několik věcí. Nevstávejte v 7:15, když vám v 7:35 jede autobus a ten musíte stihnout, abyste byli ve škole na osmou, nespětě ještě cestou, koukejte se pod nohy a jednoduše nešlapte na mrtvý myši a jiné zvěrstvo, nejde to totiž z bot dolů..

Jedna fotka z plesu...

PS: Uvědomuju si, že předešlý text mohl slabším povahám zanechat doživotní trauma.
PPS: Ale varování tam někde bylo..
PPPS: Berte to tak, že každý jednou umírá..(znáte moje srandy - asi proto nemam kamarády)
PPPPS: Rozbrečela jsem se radostí, když moje kolegyně přímo předemnou zjistila, že je těhotná (ještě jednou gratuluju Týnko!! ❤)

Deprese.

Zdravím, milí lidé !
Dnes tu chci rozebrat poněkud citlivé téma.. a tím jsou, jak už jste jistě z názvu článku vyvodili, banány. Totiž ne, deprese. Ano, jsou to deprese. Pardón, příliš jsem nespala.
Jsou tu s námi odjakživa a každý s IQ minimálně 55 se s nimi alespoň jednou v životě setká. Ti s IQ nižším jsou optimisté, kteří soustředí svou mysl na malá roztomilá koťátka, štěňátka či krysátka, chcete-li.
S depresí se může setkat i malé děcko, žijeme přeci v době těch internetů, aplikací na podvádění při matematice a podobně. Například, když mu rodiče seberou dudlík. Nebo když na začátku prosince přijde k němu do pokojíčku ta parta úchylů, přičemž jeden má velkou divnou hůl, druhý křídla a třetí pytel s jeho vrstevníky a hrozí mu, že jestli bude zlobit, přijdou si pro něj kterýkoli jiný den v roce. No, a co teprve, když mu ten dudlík seberou ti úchylové ?? To je pak ta pravá deprese. To pak vysvětlujte psychiatrovi, milí rodičové.

Takže.. jak tedy léčit depresi ? Je to jednoduché !
1) zakryjte si oči tak, aby Vás nikdo neviděl
2) přestaňte poslouchat chlapecké hudební skupiny
3) alkohol
4) obmotejte si kolem krku provaz a podkopněte stoličku, na které stojíte
5) více alkoholu

Jak se chovat k lidem v depresi ?
1) ignorujte je
2) zablokujte si je na sociálních sítích
3) neptejte se jich, jak se mají rodiče, když víte, že žádné nemají
4) dohoďte jim jiné kamarády, než jste vy (nejlépe také nějaké s depresí !)
5) případně jim ukažte vysoký most nedaleko jejich bydliště

Rada nakonec ?
Nebuďte tak chytří a neuvědomujte si, co se děje kolem Vás.
Je Vám dobře ? Sedněte si, uklidněte se, ono to za chvíli přejde.

PS.: mějte hezký den !
PPS.: každý, kdo tenhle článek dočetl až sem, je nezvratně dotčen Satanem a odsouzen ke shoření v ohni pekelném

Co je dneska pravda ?

Ahojda Zlondýno,
nevím jak ty, ale já mám tý školy už slušně plný kecky. A to letos nematuruju, dokonce nematuruju ani příští rok, ale i tak si myslím, že to už rychle uteče, jak nám od prvního dne prváku tvrdí i naše angličtinářka, která tehdy řekla něco jako: Holky, maturita je za dveřma, ode dneška se začínáme učit na didakťáky.. maturita se teď už skoro o půlku (ty vogo o půlku?? Tak tohle moje matika nedává) přiblížila a o to víc mám strach, že selžu. Jsem sice motor a jedu na 120%, ale taky někdy potřebuju nabít baterky a na to není moc čas, navíc i nabíječce dojde jednou síla předávat tu energii dál, vezme si dovolenou a půjde spát jako Medvěd z Máši, ale pořád ho budou rušit vnější vlivy (lidé), kteří budou chtít nabít svoje ajfouny už asi po třetí ten den, aby zkontrolovali nové příspěvky na twitteru. Chtěla bych konečně udělat ten řidičák, vydělat nějaký love (=v našem anežkovskym slovníku peníze), a potom bych někam jela. Ať už autem nebo letadlem, ne že bych ho řídila, ale vím, jaký máš nápady.. Strašně se chci podívat do Amsterdamu, do Norska nebo do Irska a taky do Skotska. A teď k dnešnímu tématu.. Já nevím jak to pojmu, asi jako vždy, ale chce to nějaký téma. Tak teda dobře. Co je dneska pravda?? Lžou ti v médiích, lžou ti v knížkách, lžou ti ve škole, lžou ti na úřadech, lže ti prodavačka v supermarketu, lže ti sousedka, lže ti kamarádka, lže ti svědomí, lžou ti revizoři, lže ti zrcadlo, lžou ti fotky, lže ti mobil, lže ti člověk, kterýho jsi v životě neviděla, lže ti tvoje halucinace, lže ti halucinace tvojí kamarádky, lže ti jeho halucinace, lžou ti etikety na zboží, lžou ti letáky o slevovejch akcích, lžou ti lidi na benzínce, lže ti člověk, kterýho jsi viděla podruhý v životě, lžou ti lidi v tramvaji, lžou ti školní kuchařky, lže ti vrátná, lže ti školník, lže ti i učitel na křesťanku, tak mi sakra řekni, komu mám dneska věřit. Vlastně nemám kamarády.. No a vlastně po kamarádech ani netoužím, jsem samotář, co sem tam hledá společnost, ale často si vystačím sama i několik dní. Nakonec teda ty lidi vyhledám jo, protože třeba dostanu hlad a u tý ledničky furt někdo je, takže se s někým potkám, a víš proč je u tý ledničky pořád tolik lidí? Protože je v ní světlo a ty lidi, co do ní pořád lezou mají asi pocit, že kromě světla vydává ta lednice i teplo, což je mylná představa, ale nebudu jim to říkat.. protože to už bych fakt neměla žádný kamarády... dobře, taťka se mnou asi stejně nebude kamarádit, takže jsem na tom fakt špatně.. Nedávno jsem mu řekla, že jsem mu fakt podobná a jeho tátovi taky a že jsem nedávno viděla u babi (jeho mámy) video právě jeho táty, jak staví barák a že mi přijde, že mám podobný pohyby a postoje jako měl on... A že mam radost z toho, jak se takový věci dědí a... úplně jsem se rozplývala nad tou dědičností a vůbec, nad tím, že jsem ráda, že ho mám a že jsem po něm mohla zdědit aspoň pár dobrejch věcí a a asi třikrát jsem zdůraznila, že ho mam fakt ráda a víš co mi řekl on?? Fakt to chceš vědět? Otočil se, otevřel lednici a hladově vyhlížel asi kus hovězího a v tu chvíli se mi zeptal, jestli nevím, kam mamka dala tu makrelu co koupila ve čtvrtek.. Chápeš to?? Tak já si mu tam vylívám srdíčko a říkala jsem si, jak si po dlouhý době zase hezky povídáme (než mi došlo, že zase trpím samomluvou) a on se mi po mým dlouhým monologu zeptá na nějakou přiblblou mrtvou rybu... Stěhuju se normálně!

PS: Nemám kamarády..
PPS: No a?
PPPS: Jo a ta ryba v lednici nakonec nebyla.. asi jí sežrala kočka, žádnou nemáme, ale to je jedno..

Hepy článek

Good morning, Sába.
Nemám ráda angličtinu. Vlastně v poslední době nemám ráda moc nic. Dostala jsem čtyřku z češtiny (od osmičky jsem neměla horší známku, než 2-) a jedničku z matiky (první jednička za moooc dlouhou dobu). Nevím, co se to se mnou děje. Za prvák jsem přečetla 12 knížek a za tento školní rok nejsem ani v půlce knihy třinácté. Druhák dává zabrat, no. Dejme tomu....
Ráno je brzy světlo, dny jsou dlouhé. Nelíbí se mi to. Proč po "útoku" v naší škole začaly ráno kontrolovat studentské průkazky a po týdnu to vzdali ? (aktualizace, v úterý ráno je paní vrátná opět vyžadovala.. jedna paní na 1200 žáků. :) ) A stejně.. útočit na lidi může i člověk, který vleze dovnitř s tím, že si průkazku zapomněl.... nebo to prostě může provést nějaký student, lol.

Nerada zvedám mobil. Jako.. nemám na mysli zvedání mobilního aparátu ze země, ale jako.... když Ti někdo volá. Bojím se, kdo je ten na druhé straně, jak mám reagovat a o čem mluvit.
Nenávidím, když si někdo chce vykonturovat obličej a má tam ve finále jen nesymetrický tmavý fleky, nedejbudho.. když někdo konturuje tvářenkou a ty fleky jsou pak červený :).

Nemohu vystát hloupé řeči ještě hloupějších lidí, kteří si o sobě myslí tak strašně moc. Proč řešíte věci, do kterých vám nic není ? Ať už jde o vzhled lidí, jejich oblečení, styl hudby, mobil, jejich kamarády.... na světě jsou horší věci, než když má někdo pár kil navíc, nebo když kluk líbá kluka.
Nesnáším závist, která je velmi hlasitě projevována. A přetvářku. Ach, jak já ji nenávidím..
Ale co na světě nemohu vystát ze všeho NEJVÍC.... je špatně udělaný obočí. Nikdo ho nemá dokonalé. Nikdo nemá každé stejné.. ale sakra. Prosím, nepatlejme si hromadně na místo, kde má být obočí, nutellu. Děkuji.

PS.: vtípek.
PPS.: dala bych si sýr
PPPS.: všude kolem nás jen rekvizity

Napíšeme to spolu, Kubí...

Nazdárek Jůlinko,
asi ti nemusím říkat kde teď jsem, protože jistě sama dobře víš, že jsem od tebe vzdálená od jednoho do dvaceti metrů a tedy že jsme na chatě Godlhof, kde si užíváme zimních radovánek. Jestli jsi četla nadpis tohoto článku, tak pravděpodobně i víš, jakým stylem psaní dnes pojmu. A jestli to víš, tak jsi zase o krok napřed, protože já to nevím. Jak jinak, opět (ne)připravená Sába. Jediné čeho se budu držet, je napsat článek s Kubou, což tady ještě nebylo, aby Pravdomluvky psaly článek s někým jiným, takže taková malá premiéra. A když jsme tu tak hezky všichni a ještě se speciálním hostem, rozhodly jsme se, že našim čtenářům řekneme tu velkou novinu, o které jsme se již s vámi chtěly podělit, ale nebyl na to vhodný čas. Takže naši milí čtenáři, co si jednou týdně přečtete trochu toho sladkého, ale snad ne až tak přeslazeného čtení z Pravdomluvčích hlav, i ti, co vidíte nás blog poprvé, i ti, co jste získali vir do vašeho zařízení po otevření našeho blogu, a teď nadáváte na zku*vený Pravdomluvky, prostě všichni, kdo to právě čtete, jsme u velkého kroku v našich životech, protože jsme se dohodly se známým nakladatelstvím, které schválilo vydání našeho blogu v knižní podobě, což je pro nás něco nepopsatelně skvělýho a dlouho z toho žijeme. Naši knihu Pravdomluvky si tedy budete moci pravděpodobně již v roce 2018 zakoupit v knihkupectvích a k této události samozřejmě nebude chybět křest, o kterém vás budeme na našem blogu včas informovat.

Dost bylo oficiálních keců o tom, jak jsme skvělý a teď už k mému dnešnímu tématu na článek. Ležím s Kubou v posteli na pokoji číslo 7. Julinka pobíhá kolem a shání uhlí, neptejte se. Dnešní článek je zvláštní tím, že ho nepíšu sama, ale to už jsem napsala asi třikrát. Kubu jsem poprosila, aby se toho dnešního psaní ujal se mnou a on souhlasil. Kuba: ,,Nesouhlasil.'' Sába: ,,Ale souhlasil a ticho buď.''

Dnešní téma jsme nemohli nikdo vymyslet, a najednou nás osvítil duch svatej a sklenka Šumavského zabijáku (teda jenom mě). Veškerý nápady, který mě napadly se vypařily a místo nich naskočily myšlenky na úplně jiné (nepřístupné) věci. Když jsem se o tom svěřila Kubovi, prohlásil, že stejné věci ho napadají už od úterního rána, kdy jsem přijela. Tak jsme se oba na sebe podívali a bylo jasný, co se bude dít. Tajně jsme se v soukromí dohodli, jak a kde to provedeme. Jediná volná chvíle, kterou jsme na provedení celé věci oba měli, byla v za pět minut čtvrt na pět ranního SEČ času, přesně v době začátku olympijského hokejového zápasu Česko - Amerika, který dopadl nakonec stejně dobře jako naše aktivity. Bylo nutné k tomu připravit různé pomůcky, bez kterých by to mohlo být nebezpečné (a to hodně), a každá chyba by byla fatální. Vzali jsme všechny pomůcky a vyrazili ven, abychom na to byli sami. Všude byla tma a jen já, on a... všichni zde přítomní by očekávali, že napíšu ŠŠ, ale víte co?? Fascinujou mě ty dvě zářivky značky Philips, co mám zrovna nad hlavou.. A pak jsme sedli na podprdelníky a tiše se nechávali unášet nocí, zimou, prázdnou sjezdovkou a naschlými broskvemi a květáky.

PS: Sice článek odpovídá stavům opitých duší i těl, ale jsme naprosto střízliví..
PPS: ...až na plnoleté výjimky....
PPPS: kuba teď pije rum

Stárnem

Zdravím, Sábo !
Za chvíli už zase prázdniny, co ? Sice jen týden, ale všichni se na ně těší. Já teda moc ne, ale to není podstatné. Ptáš se proč ? Protože úplně vidím, jak dostaneme na ten týden tolik úkolů a budu se muset učit na tooolik věcí, že si je stejně neužiju. Na horách. Jako každý rok. Ale dnes tady nejsme kvůli tomu.... měla jsem v plánu psát o mých depresích z toho, jak stárnu.
Není tomu tak dávno, kdy mi bylo 13 let a myslela jsem si, jak jsem "velká holka". Potom mi bylo 14, následně 15, otevřel se mi svět středních škol, pak najednou 16 a než jsem se nadála, je mi 17 let. Je to tak, minulý týden jsem měla narozeniny. Je mi 17, za rok mi bude 18, budu dospělá (sice jen papírově, mentálně ne, ale počítá se to) a všechno to bude v háji.

Když si tak uvědomím, že někteří naši spolužáci ze základky už za rok budou končit učňáky a půjdou pracovat.... je mi z toho tak nějak špatně. Uteklo to příšerně rychle. Budeme dospělí, budeme se o sebe muset starat naprosto sami, naučit se vařit, řídit, prát, budeme se stěhovat od rodičů (to sice jak kdo, že..), zanedlouho se najde určitě i někdo, kdo (navážu na tvůj poslední článek) založí rodinu.... a my, Sabi, my budeme nejspíš tvrdnout na vejšce a makat. A tím "makáním" myslím učení se po nocích. Zábava.
Nemáš někdy strach, jak se tvůj život v osmnácti vyvine ? A že to máš za pár, už jen asi deset týdnů.. je mi to jasné, nic se pro tebe nezmění, jen všechny ty věci, co teď děláš, budeš moct dělat legálně. Takže lepší pocit ?

PS.: nechci dospět
PPS.: nechci být nezávislá mladá žena
PPPS.: a nechci sama chodit k doktoru :D

Těhotný

Ahoj Jůlinko,
uklidním tě, nejsem těhotná, ani neplánuji být těhotná, ani moje mamka není zase těhotná (teda snad, mami!?), ani žádná moje kamarádka není těhotná (nemám kamarády), ani kamarádi mejch kamarádů, dobře tak Anežka neni těhotná, ty snad taky ne, čímž chci říct, že se mi to těhotenství nijak netýká, ale přesto o něm budu psát. Všimla sis, že u žen, který jsou těhotný si většina lidí velmi nahlas uvědomuje, že musely mít nějaký styk?? Jakože chápeš?? Vidí těhotnou a hned si představí bůhví co nedělala a prostě to komentujou debilové, přitom budoucí matka je to nejčistší nepřijde ti?? Ta doba poté, co se v ní usadí dítě je přece tak čistá, jako by z ní smyla všechno co kdy dělala i nedělala, co bylo i nebylo dovolený, prostě kompletní dylít. Víš proč jsem si toho všimla?? Protože jsem zase jednou pozorovala lidi a jejich reakce, když se v jejich okruhu pohybujou těhule a co myslíš?? No, prostě to bylo jak říkám. Když žena není těhotná, jako by nic hříšnýho nedělala, jako by byla čistá jako anděl, jako holubička, jako jeptiška v klášteře, co si za svůj nejhorší hřích v životě počítá ten moment, když se místo do knihovny vydala do opodál debatujícího kroužku sester z kláštera, kde společně pomlouvaly ošklivého mnicha Bedřicha. A co myslíš, můžou mniši uctívat a uspokojovat ženský tělo?? Co myslíš?? Můžou?? Já to vim, a taky vim, jestli to dodržujou, ale tady ti to říkat nebudu. Každopádně, kdyby byla jeptiška těhotná, měla by průser a to fakt velkej, co by se s ní stalo nevím, pravděpodobně by musela zbytek života sloužit zaplešatělejm mnichům, s velkejma dědkovskýma pupkama, co neustále kouří jak fabrika, dělají ze sebe chytrý, čůrají do umyvadla a na Silvestra si připíjejí rumem smíchaným s alpou, ano, pár mnichů znám... Já ale prostě vidim těhotný normálně. Jako ženský, co chtěly nebo nechtěly dítě, ale ať to bylo jakkoli, prostě už ho v sobě mají. Nejde vyndat, a nejde to proto, že ho prostě mít mají. Nejde volit mezi pohlavím, co je, to je, ale pamatuju si, že jsem asi ve třetí třídě na základce říkala, že až jednou budu chtít dítě já, budeb už existovat obchod, kam přijdeš a řekneš, jestli chceš do toho břicha dát holku nebo kluka. Ten sen se mi asi nesplní, ale vzpomínka je ro vtipná. No a jak vidíš těhotný ty?? Měříš si je a napadají tě různý věci jak k tomu přišly?? Funguje ti fantazie?? Teď už ale fakt nevim, jak to dovysvětlit. A těch pět lidí, který to pravidelně čtou si teď o mně budou myslet, že jsem úchylná. No a?? Mně se těhotenství líbí, pokud zapomenu na to, jak ho prožívala mamka se ségrou, jak jsme se museli na dovolený vzbudit v šest, protože MAMKA měla hlad a kdyby jsme nešli jako jediný z hotelu na takzvanou brzkou snídani, kde se mamka nakrmila, teda na moje poměry spíš extrémně přežrala, poblila by se od hlavy až k patě. A když budu dělat, že celou součástí těhotenství je jenom to břicho, co devět měsíců roste, a taky blbý kecy okolí o tom, jestli ti je dobře, kdy už budeš konečně rodit nebo jakou zvolíš značku plenek... Pak by taky nebyla úplně špatná větší pozornost toho partnera, ne že bych byla rozmazlená, ale přece jenom je to dřina a taky jeho dítě. Víš co ale už je z mojí strany dost sobecký.. že než máš dítě, stará se ten chlap jenom o tebe a pak najednou přijde dítě a už se ta jeho láska musí dělit mezi dva lidi. Pobíráš to?? Co když budu na to dítě žárlit? Ježiš to jsou fakt myšlenky viď. Taky nevim kam na ně chodim.

Víš co vím?? Můj druhý přítel je prvním mým přítelem, se kterým to všechno myslím vážně. Všechno.

PS: Tak kdy budem těhotný??
PPS: Založíme si školku jenom z našich dětí??
PPPS: Tak kdy lidem řeknem tu obří zprávu?? Určíme si datum?? A napíšeme to společně??
PPPPS: Asi jsem od tebe chytla tu tvou obsedantně kompulzivní poruchu... Vidíš všude ty otazníky?? A to byly nejdřív všude jen po jednom než jsem je tam nutně potřebovala dopsat..