asi ti nemusím říkat kde teď jsem, protože jistě sama dobře víš, že jsem od tebe vzdálená od jednoho do dvaceti metrů a tedy že jsme na chatě Godlhof, kde si užíváme zimních radovánek. Jestli jsi četla nadpis tohoto článku, tak pravděpodobně i víš, jakým stylem psaní dnes pojmu. A jestli to víš, tak jsi zase o krok napřed, protože já to nevím. Jak jinak, opět (ne)připravená Sába. Jediné čeho se budu držet, je napsat článek s Kubou, což tady ještě nebylo, aby Pravdomluvky psaly článek s někým jiným, takže taková malá premiéra. A když jsme tu tak hezky všichni a ještě se speciálním hostem, rozhodly jsme se, že našim čtenářům řekneme tu velkou novinu, o které jsme se již s vámi chtěly podělit, ale nebyl na to vhodný čas. Takže naši milí čtenáři, co si jednou týdně přečtete trochu toho sladkého, ale snad ne až tak přeslazeného čtení z Pravdomluvčích hlav, i ti, co vidíte nás blog poprvé, i ti, co jste získali vir do vašeho zařízení po otevření našeho blogu, a teď nadáváte na zku*vený Pravdomluvky, prostě všichni, kdo to právě čtete, jsme u velkého kroku v našich životech, protože jsme se dohodly se známým nakladatelstvím, které schválilo vydání našeho blogu v knižní podobě, což je pro nás něco nepopsatelně skvělýho a dlouho z toho žijeme. Naši knihu Pravdomluvky si tedy budete moci pravděpodobně již v roce 2018 zakoupit v knihkupectvích a k této události samozřejmě nebude chybět křest, o kterém vás budeme na našem blogu včas informovat.
Dost bylo oficiálních keců o tom, jak jsme skvělý a teď už k mému dnešnímu tématu na článek. Ležím s Kubou v posteli na pokoji číslo 7. Julinka pobíhá kolem a shání uhlí, neptejte se. Dnešní článek je zvláštní tím, že ho nepíšu sama, ale to už jsem napsala asi třikrát. Kubu jsem poprosila, aby se toho dnešního psaní ujal se mnou a on souhlasil. Kuba: ,,Nesouhlasil.'' Sába: ,,Ale souhlasil a ticho buď.''
Dnešní téma jsme nemohli nikdo vymyslet, a najednou nás osvítil duch svatej a sklenka Šumavského zabijáku (teda jenom mě). Veškerý nápady, který mě napadly se vypařily a místo nich naskočily myšlenky na úplně jiné (nepřístupné) věci. Když jsem se o tom svěřila Kubovi, prohlásil, že stejné věci ho napadají už od úterního rána, kdy jsem přijela. Tak jsme se oba na sebe podívali a bylo jasný, co se bude dít. Tajně jsme se v soukromí dohodli, jak a kde to provedeme. Jediná volná chvíle, kterou jsme na provedení celé věci oba měli, byla v za pět minut čtvrt na pět ranního SEČ času, přesně v době začátku olympijského hokejového zápasu Česko - Amerika, který dopadl nakonec stejně dobře jako naše aktivity. Bylo nutné k tomu připravit různé pomůcky, bez kterých by to mohlo být nebezpečné (a to hodně), a každá chyba by byla fatální. Vzali jsme všechny pomůcky a vyrazili ven, abychom na to byli sami. Všude byla tma a jen já, on a... všichni zde přítomní by očekávali, že napíšu ŠŠ, ale víte co?? Fascinujou mě ty dvě zářivky značky Philips, co mám zrovna nad hlavou.. A pak jsme sedli na podprdelníky a tiše se nechávali unášet nocí, zimou, prázdnou sjezdovkou a naschlými broskvemi a květáky.
PS: Sice článek odpovídá stavům opitých duší i těl, ale jsme naprosto střízliví..
PPS: ...až na plnoleté výjimky....
PPPS: kuba teď pije rum
Žádné komentáře:
Okomentovat