Za chvíli už zase prázdniny, co ? Sice jen týden, ale všichni se na ně těší. Já teda moc ne, ale to není podstatné. Ptáš se proč ? Protože úplně vidím, jak dostaneme na ten týden tolik úkolů a budu se muset učit na tooolik věcí, že si je stejně neužiju. Na horách. Jako každý rok. Ale dnes tady nejsme kvůli tomu.... měla jsem v plánu psát o mých depresích z toho, jak stárnu.
Není tomu tak dávno, kdy mi bylo 13 let a myslela jsem si, jak jsem "velká holka". Potom mi bylo 14, následně 15, otevřel se mi svět středních škol, pak najednou 16 a než jsem se nadála, je mi 17 let. Je to tak, minulý týden jsem měla narozeniny. Je mi 17, za rok mi bude 18, budu dospělá (sice jen papírově, mentálně ne, ale počítá se to) a všechno to bude v háji.
Když si tak uvědomím, že někteří naši spolužáci ze základky už za rok budou končit učňáky a půjdou pracovat.... je mi z toho tak nějak špatně. Uteklo to příšerně rychle. Budeme dospělí, budeme se o sebe muset starat naprosto sami, naučit se vařit, řídit, prát, budeme se stěhovat od rodičů (to sice jak kdo, že..), zanedlouho se najde určitě i někdo, kdo (navážu na tvůj poslední článek) založí rodinu.... a my, Sabi, my budeme nejspíš tvrdnout na vejšce a makat. A tím "makáním" myslím učení se po nocích. Zábava.
Nemáš někdy strach, jak se tvůj život v osmnácti vyvine ? A že to máš za pár, už jen asi deset týdnů.. je mi to jasné, nic se pro tebe nezmění, jen všechny ty věci, co teď děláš, budeš moct dělat legálně. Takže lepší pocit ?
PS.: nechci dospět
PPS.: nechci být nezávislá mladá žena
PPPS.: a nechci sama chodit k doktoru :D
Žádné komentáře:
Okomentovat