věděla jsi, že v dnešní době se nevyrábějí boty na chození. Respektive když si koupíte boty, v kterých chcete chodit, později zjistíte, že se vám víc vyplatí chodit naboso. Já jsem to zrovna testovala jo, já teda nevim jak chodí jiný lidi, ale já si kvůli tomu dokonce stáhla do mobilu krokoměr, abych věděla kolik tak za den ujdu a v průměru jsou to tak čtyři kilometry. Pak mi někdy hrábne žejo a jdu se jen tak sama projít a vyčistit si hlavu, jenže to si můžu připočítat dalších šest kilometrů, protože se mi procházení prostě líbí a hlavu potřebuju vyčistit komplet, ne že bych v ní něco měla. Tak fajn, koupila jsem si nový boty od Vans, sneakersy s aloha tanečnicema. Fakt vypadaly stabilně, takže by mohly něco vydržet. Pro upřesnění, nešmajdam, nechodím křivě ani netrpím jinýma vadama chůze, skoliosu mám vážně malou..(a few years later).. jinými slovy moje tělo a způsob chůze je nijak extra nehuntuje. Jenomže za pár měsíců v botách něco ujdete a ty boty to nedaj. Sice mi zůstaly docela hezky bílý (až na to koní lejno, ne tak sranda), ale nějak se jim zničila ta stavba paty, to držení, chápete? A prostě to v ní popraskalo a není to úplně příjemný.. Co tohle je vlastně za výraz, ''není to úplně příjemný'', když všichni ví a vytuší že je to úplně na p***. No, řeknu to takhle, když si koupím boty v polovině července, neočekávala bych, že se mi na konci září prostě zapíšou na dovolenou, z který už se jako většina nikdy nevrátí. Ale pak jsem tady já, a ještě další dva roky je budu nosit až do dezolátního stavu (kompletního roztrhání), protože na jiný nebudu mít. Nepřijde mi normální, aby ty boty nesnesly pár kiláků denně (a to jsem jim někdy sama napsala tu dovolenou, třeba že jsem si vzala jiný a nebo jsem prostě líně ležela doma a nebo jsem taky chodila po Plzni bosa), sakra dyť ty boty nic nevydrží a když říkám nic, tak prostě fakt nic. Ani trávu, ani hlínu, ani krásnej chodník, ani štěrk,.. Nic! Jsem zoufalá a jdu si dát karamel, ten vždycky pomůže a pustím si k tomu Nirvánu..
Víš co udělala ségra?? Důsledkem toho, že začala mluvit, si začala vymýšlet. Při jejím nedávném zlobení jí táta s nervama v kýblu strčil do ohrádky, kde se milostivá vzteky hryzla do ruky a potom celý večer mamce tvrdila, že jsem jí bouchla do ručičky já. No chápeš to?? Parchant mrňavej, nakonec se teda přiznala podtlakem a teď naopak všem hrdě předvádí, jak se sama kousla.
A teď bych ráda pár slov k tomu, jak jsem přeplněná štěstím, že můžu víkendy trávit s váma na Šumavě, kam jsem začala jezdit nejen proto, abych se naučila jezdit na snowboardu, ale protože s tebou koneckonců kamkoli ráda jezdím. Úplně cítím a sama čtu, jak jsou ty řádky prkenný, ale nějak prostě poslední dobou nejsem schopná vyplodit smysluplný texty a píšu hrozně stroze. To ale nic nemění na tom, že jsem moc vděčná tvojí rodině a samozřejmě všem, kteří mě tak hezky na horský chatě přijali.
A poslední věc, včera jsme si musely kvůli tý novině zavolat a obě jsme radostí a vůbec překvapením, chodily po předsíni sem a tam. Našim čtenářům to ale řekneme až někdy jindy, nějak víc oficiálně, těšte se.
PS: Kdybys třeba nevěděla co s penězma, můžeš mi koupit nový boty..
PPS: Asi napíšu závěť, od patnácti můžu někomu odkázat třeba ty boty, nebo dluhy, nebo cokoliv co mi patří..
PPPS: Já nemam dluhy, ale víš jak..
PPPPS: Miluju víkendy na horách..
