Množte se a užívejte si ❤

Kočko,
jsem na lyžáku, na kterým nemůžu lyžovat, docela fór ne? Teda fór to je jenom pro pár lidí, ostatní tomu fóru nerozumí. Bylo navíc velmi složité se tam nejprve dostat, protože jsem sháněla krosnu na poslední chvíli a balila jsem na dvakrát, pořád jsem měla čas, to víš to jsem celá já. Mám zlomenou ručku, jak jistě víš, proto tady chodím a chodím a moc mě to baví, protože čím víc chodím, tím víc sama sobě slibuju, že už začnu konečně něco dělat. Měla bych začít sportovat, s příchodem mého narození hodného jara totiž přichází elán, který se mi prolil krví a jsem prostě a jednoduše nesnesitelná, když v tom krásným období nic nedělám. Pociťuju to, silně a to je špatný, když to o sobě vím už i já sama. Všichni se mě pořád vyptávají, jestli jako nejsem nějaká divná a jestli vlastně vůbec ještě žiju, když nemám facebook. Sakra lidi, vzkazuju to všem. Divná asi jsem, to nikomu vyvracet nebudu, ale nikdy jsem se necítila líp, když teď facebook nemám. A pro další zvědavce, ani se mi nedostavily abstinenční příznaky, jakože bych snad měla neovladatelnou touhu se zase přihlásit. Mnozí nedokázali pochopit, že mi facebook ani trochu nechybí. A teď lupínek obalenej v polevě nakonec - Klárinka ho taky nemá. Je taky šťastná, jako blecha a je to na ní vidět. Lidi, množte se a užívejte si i bez facebooku. Život je přece krásnej venku, i bez internetu, v přírodě, v lesích a na poli. Jděte a udělejte si radost z okamžiku a ne z mrhání časem na sociální síti. Nejenže je facebook požírač času, on žere lidi, celé, bere jim duši. Přidejte se k nám, děláte to jenom pro sebe. Jůli, to bys normálně nevěřila, ale když jsem nakonec tu krosnu sehnala, tak jsem zjistila, že si vlastně balit vůbec nechci, šla jsem si spinknout a krosnu jsem ládovala mejma ve výsledku nehutně těžkejma věcma až hodinu před srazem. A třikrát jsem se vracela a stejně jsem zapomněla tři věci. To by bylo asi tak všechno, mám tě ráda ❤

PS: Chtěla bych jednou chytit vešky, abych musela s vlasama do hola, když nevyšla ta rakovina..
PPS: Jo, asi bys řekla, že je to trošku víc černý než obvykle, ale já si prostě pořád užívám, že mi nakonec nic nenašli
PPPS: Mám neuvěřitelný plány do budoucnosti, ale učím se milovat přítomnost a je to skvělý ze dvou věcí. Ta první je, že si to mnohem víc užívám a ta druhá, že den je najednou děsně nevyčerpatelně dlouhej.
PPPPS: Hrozně si užívám přírodu a život, zkus to taky.. ❤

Body exhibition|Výstava lidských těl

Maj dárling.. hola hej !
V sobotu jsem měla tu čest zavítat do Prahy na tu slavnou "Výstavu lidských těl". Matýsek dostal k narozeninám dvě vstupenky, tak jsme vyrazili a já již měla nastudováno, co tam asi tak přibližně bude, taky že to není pro slabší povahy a podobně.... takže.. vezmeme to od začátku.

DEN PŘED VÝSTAVOU
,,Páni, přes 300 exponátů ! Všichni vystavení lidé souhlasili před smrtí s tím, že budou vystaveni ! Není to brutální a změní vám to život !" -Julinky myšlenky- ..... skutečně po celém internetě a na všech bilboardech bylo napsáno, že VÁM TO ZMĚNÍ ŽIVOT.. a já se těšila, až se to všechno změní, takžee....

DEN VÝSTAVY
,,Ale vaše vstupenky platí až od půl jedenácté.. tak si jděte na půl hodiny sednout do bufetu." okaay, tak jsme si sedli a koupili jsme si Kolu.... za krásných 39 korun.
Bylo tam strašně lidí (a to nepočítám ty mrtvé), ale alespoň jsme v zácpě měli čas si přečíst zajímavosti na zdech kolem.. jako například, že když spolkneš žvejkačku, nic to s tebou neudělá a vyjde z tebe neporušená, nebo třeba že tvoje sliny, které "vyslintáš" za celý život by naplnily dva velké plavecké bazény.. jeeej ♡
,,Ten batůžek poprosím do ručičky, abyste neshodila nějaké exponáty.." řekl mi holohlavý sekjůriťák a usmál se. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo : ,,Ono to neni za sklem ?" a ještě jsem se chviličku pozastavila nad tím, jaké krásné zdrobnělinky použil. Připomněl mi jednu naši učitelku ^-^
Vešli jsme tam.. malá postava z vysušeného masa, které ještě neslezly nehty, na mě zírala těma (doufám) skleněnýma očima a probodávala mě pohledem. V každé místnosti nějaká byla.. ať už s vnitřnostmi, nebo jen se svaly, nebo třeba jen kostlivec.... stály tam na těch podstavcích, kolem nich byl kruh lidí a prohlíželi si je. Představovala jsem si, že zrovna tohle byl třeba nějaký George, pracoval v obchodě s elektronikou a co když vlastně vůbec nevěděl, že jednou bude stát tady, v ruce svírajích tenisovou raketu a v zajímavé pozici. Co když se k tomu neupsal a je tam neprávem ? Ale to jsem zatím nastudovat nestihla.
Další, co jsem úplně tak nepochopila.. jak SAKRA dokázali z člověka vyjmout JENOM nervovej systém !? Kterej.. byl ve tvaru toho člověka.... i nohy a prsty to mělo, fakt.
Potom jsme se ocitli před nápisem, který říkal, že pokud nechceme vidět jakási.. no, prostě mrtvá miminka, ať pokračujeme raději doprava, tak jsme zabočili doleva a nestačili se divit nad potraty ve sklenicích, ano, přesně to jsem napsala. Potom jsme viděli třeba týpka kompletně a to sakra KOMPLETNĚ celýho staženýho z kůže a podobné lahůdky :3. Nechci to tu nijak rozvádět, bylo to moc zajímavé a co mě pobavilo asi nejvíc, tak jak je na konci výstav vždycky taková ta kniha, kam napíšeš svoje jméno, datum dne, kdy jsi tam byla a třeba to, co se ti líbilo nejvíc.. no a byl tam zápis z předchozího dne, zřejmě od nějakýho kida a stálo tam : ,,Nej byli ty mimina." proč tam sakra chodí negramotný děti, koukat se na něco, co by vidět ještě asi ani neměli ? :( :D

DEN PO VÝSTAVĚ
Stále se na sobě snažím pozorovat to, jak mi to změnilo život a furt nic :( jo a nepřišlo mi to sice jako 320 exponátů, ale jak už jsem podotkla mnohokrát.. je možné, že počítali každý obratel zvlášť ^-^

PS.: stále čekááám
PPS.: změny bohužel nepozoruji :(
PPPS.: ale bylo to faajn ♡
PPPPS.: nesmělo se tam fotit, samozřejmě, tak tu máš alespoň nějaké fotky jen tak kolem z Prahy :D

Jsme velký holky

Nazdárek kočko,

nejdřív bych ráda odpověděla na tvoje minulé výplody mozku, takže k té paní, ta s největší pravděpodobností nežije v domově důchodců, protože tam nemají moc vycházky, a proto by bylo zvláštní, kdybys jí potkala. Ale tím ti samozřejmě chci jen říct, že tě mám ráda a vůbec nechápu, proč jsme se tak dlouho neviděly. Taky bych ti ráda připomněla, že si nijak veřejně neokomentovala mojí snahu o vylepšení našich stránek, podle mě jsou dokonalý, strávila jsem na tom asi pět hodin, vstávala jsem kvůli tomu ve tři ráno, a ne, nebudu tady tvrdit, že jsem jenom nemohla spát, protože jsem nakonec po té mučící práci u noťasu spala dalších osm hodin, normálka. Tvé kuchařské dílo, které bylo samozřejmě i dílem tvého přítele, mého kamaráda, ahoj Ziky, špagety, musel být extra kousek, jinak by ses s tím určitě tak  nevytahovala, chápeš to? Já se nedostanu do třeťáku, jestli neudělám zkoušku z vaření před obrovskou komisí, takže.. kde jsem to skončila? Jo, jasně, špagety, chceš vidět naše špagety? Taky jsem ti chtěla říct, že chápu tvé nadšení BÝT CELÝ VÍKEND U MATESE, já jsem měla takovou radost, když jsem poprvý dojela sama trolejbusem do města, bylo mi deset, no co, cesta domů už se snad nepočítá ne? Už asi týden, ano, celý týden, možná i dýl, čtu jednu knížku, napsala ji Adina Mandlová a jmenuje se Dneska už se tomu směju. Je fakt moc pěkná, ale odpověď na tvou následující otázku, jestli je to k maturitní četbě zní NE. Chtěla jsem ti taky říct, že nemám ráda lidi, co kopírujou jeden druhýho, setkávám se s tím čím dál víc, a čím dál víc mi to ty víš co. Sere. Ale nebudu přece sprostá ne? Vůbec jsi neocenila to, že už nejsi jen připisovatel článků na tenhle blog, ale že jsi už na stejný linii jako já SPRÁVCE BLOGU, což tě mnohem víc povyšuje. Můžeš dělat úplně všechno, dokonce ho můžeš i zrušit, což doufám, že neuděláš, když nám to tak hezky jde. Udělala jsem si poznámky k dnešnímu článku do sešítku na základě tvého minulého článku, abych ti dokázala odpovědět. To jsem co? A abych to završila a lidi zase nenadávali, že je to tak dlouhý, ukončím to jednoduchou větou. Koncert, Anežka, Evina, čajovna, dýmka, chlast, drogy, nečekej rock´n´roll a ten poslední bod nenapíšu.

PS: .. Nenapíšu ho, protože je to ošklivý..

PPS: Samozřejmě, že jsem nepila ani nekouřila..

PPPS: Vzhledem k tý zlomený ruce jsem teda ani nepogovala

Čas..

Jsem zdrcena z toho, co jsem si před pár dny tak živě uvědomila.. znáš TEN POCIT, kdy si něco užíváš, trvá to jen nějakou chvíli, je to strašně  krásné, baví tě to, ale ať chceš nebo ne, zanedlouho to skončí a ty si pak říkáš : ,,Kéž by byl zase začátek," nebo ,,Kéž bych si to byla víc užívala a vychutnávala.." no a přesně tohle se mi minulý víkend stalo.

Pátek byl pro mě naprosto hektický den.. měli jsme školu do půl třetí (z toho matika, chemie, fyzika, dvě hodiny tělocviku = gymnastiky a já tělák prostě nesnáším.. a další), v půl čtvrtý jsem už musela sedět v hudebce v Lobzích a čekat na hodinu a půl ,,hudebních dílen" (což je absolutně k ničemu, ale byla jsem tam od září asi čtyřikrát a musím to prej dohnat.. a ne, ten název nevychází z toho, že bychom tam vyráběli klavíry a hoboje, je to čistě teorie.... škoda), takže jsem k obědu byla nucena si sníst dva studené řízky o přestávce ve škole, jelikož domů bych to nestihla a všechno to bylo časově hrozně vypjaté....

Na hudebních dílnách nám učitelka řekla 10 minut před oficiálním koncem, že můžeme odcházet a já, celá nadšená že stihnu autobus, oblékajíc si kabát jsem se ohlédla, když jsem zaslechla své jméno....
,,Julie ? Mohla bys tu ještě chvíli zůstat ?" a tak jsem tam SAMA s učitelkou stála dalších 12 a půl minuty u klavíru, ona mi ukazovala ,,pěvecká cvičení" a osvětlila mi to tak, že asi do třinácti let ,,taky neuměla zpívat" a pak to zkusila prostě ,,hodit hloubš" a šlo to.. ale Sabi, já zpívám sakra falešně, pokud nejde o určité písně od Landy, které jedu odmala, ale.. to je tak všechno.

A tak jsem po páté hodině vyrazila domů, za ten den od rána poprvé, s úmyslem, že si budu muset rychle zabalit věci a stihnout 28ku, protože jsem jela na víkend POPRVÉ k Matesovi.... no, na přechodu mi nadávala nějaká bába, že jsem nestiskla tlačítko pro zelenou na semaforu.. jako by jí snad něco mohlo utéct.... já bych si s ní i popovídala, ale :

1) šla přes přechod proti mně
2) telefonovala jsem.

Tak jsem si sbalila a společně s Matesem jsme doběhli autobus. Večer jsme si udělali špagety s kečupem a párkem, vyčistili jsme si zoubky, pustili jsme si animovanej hit jménem ,,Trollové" (největší drama, co jsem kdy viděla) a já strašně brzo usnula.. byla jsem tak vyčerpaná.... v sobotu večer tak nějak taky a v neděli, když už jsem přijela k nám domů na oběd, sama, byla jsem tak smutná z toho, že jsem si říkala, jak to bude úžasný, což sice bylo, ale uteklo to tak rychle, já jsem zase v realitě, neumim matiku, neumim fyziku, nemám hotovej úkol na ájinu.... a jsme U TOHO !

Takhle to je i se životem, víš ? Možná ta bába na tom přechodu byla tak nevrlá, protože si zrovna vzpomněla na to, jak promrhala celé své mládí, jak tomu vysněnýmu klukovi tehdy ve dvaapadesátym nedala pusu, jak odmítla pomoci své mamince s šitím, ale neuvědomovala si, že se jí při tom klepou ruce a.... jak to všechno uteklo, příliš rychle a teď je stará, zchřadlá, žije sama v domově důchodců a nemá nikoho, kdo by s ní luštil křížovky, nebo jí pomohl navléct nit.

Já nemám tolik ráda cestování.. nepotřebuju vidět Afriku a krmit ty podvyživený děti, ani nesním o tom, že bych jednou letěla do Japonska a ochutnala nějakou chobotnici.... přesto vím, že až budu stará, budu si to vyčítat, protože.. tak to prostě je, názory se v určitých věcech začínají věkem lišit.. ale to už je na mě až moc filosofické téma, tak ti sem hodím špagety ,,Co dům dal" ála Mistr Ziky a Blondýna a půjdu se učit.... už jsem ti říkala, jak mi to nebaví a nemůžu z toho spát ?

PS.: ten víkend u Matese raději nerozvádím, informace ti poskytnu maximálně tak ve zpovědnici 3:)
PPS.: Dante Alighieri napsal Božskou komedii, což je alegorický epos a popisuje putování smrtelníka životem :))))
PPPS.: text je prokládán nesouvisejícími fotkami, protože prostě chci.

Poličky života

Ahoj!
Životní filozofie mě stále nutí hrát si s velkýma slovama, který mají význam na vysokých školách, ve vzdělaných kruzích a u snobů, kteří neznají jejich význam, ale s jejich používáním vypadají ještě víc snobsky. Možná to bude znít jako klišé, ale zjistila jsem, že je tolik slov, kterým nerozumím, tolik pravopisně rozdělených škatulí, do kterých jsem ještě ani neměla možnost nahlédnout, protože jsem teprve šestnáctiletá holka, co si doteď život představovala, jako všem stejně nalinkovaný scénář. Narodíš se, rodiče tě buď milují (jako mě) a nebo tě nemají rádi, podle toho vyrůstáš, buď šťastně nebo nešťastně. Jako malé dítě ničemu nerozumíš, pomalu ale s přibývajícími svíčkami na dortu začínáš chápat, o čem život je. Představy o životě jsou mnohdy zkreslené a ukazující jen to, co je pomíjivé. Pomíjivý dokáže být i fakt, že jsem si doteď život představovala až moc pohádkově. Už jsem si zvykla, že představy jsou výplody chorého mozku a že se nikdy nesplní, ale zarazila jsem se až ve chvíli, kdy jsem si to konečně uvědomila. Stalo se to nedávno. Ve svém volném čase hodně čtu a stávám se tak terčem výsměchu (věříš, že je mi to úplně ukradené?), protože už mám ale na prvák splněny tituly jako Obsluhoval jsem anglického krále, Žert, Ostře sledované vlaky, Šmídovu Ofélii a zbytek četby k maturitě, začala jsem v knihovně vymetat poličky s psychologickou tématikou, hledání sama sebe, umění milovat a všechny takovýhle nádhery, který ti otevřou oči, který jsi ač nechtěně měla celý život zavřené právě důsledkem všech vnějších vlivů, počínajících v tramvaji a končících doma na pohovce. Nebudu teď ani tebe ani tu malou hrstku našich čtenářů zahlcovat kecama o tom, jaký další to na mě mělo vlivy, protože za prvý už jsem pochopila, že říkat všem všechno se prostě nevyplácí, za druhý jsem pochopila, že s láskou je to taky celý jinak a za třetí ještě by to začali číst taky a nebyla bych jediná, kdo si pro pravidelnou dávku této literatury do knihovny chodí. Během života je nutný uvědomit si několik věcí. Že nikdy nebudu mít vlasy jako Hazel Grace, že spálenina ze sporáku sama nezmizí, že vylitý kafe je vždycky vylitý kafe, že když ti chybí přečíst 314 stránek, určitě to nedočteš za hodinu, že křivě ušitý kalhoty, budou vždycky špatně sedět, že mokrá voda není metafora, ale fakt, že spánek na levém boku je lepší, že k snídani je nejlepší čaj, že i když nebudeš kouřit, stejně umřeš, že mokrý ponožky je lepší sundat, že když někam jedeš, je fajn zabalit si minimálně den předem, že přítomnost je krásná,.. Když si takovýhle věci uvědomíš, musíš si je taky připustit. A aby sis je mohla připustit, musíš je umět dostatečně prožívat. Neříkej kdyby, protože když si budeš říkat kdyby, stane se to tvojí rutinou jako se slovy "Ano, udělám to." (Všichni ví dopředu, že to neuděláš). Kdyby mluví o minulosti a ta už byla, nad tou nepřemejšlej.. Musím říct, že se mi opravdu líbí tvůj poslední článek. Blues pro bláznivou holku je neuvěřitelně plnej lásky a dojmů z tehdejší doby, četla jsem to dvakrát, protože jsem si na poezii v tý době ulítávala. Nedávej Zikymu v letadle pusu, točí se z toho hlava.

P.S. Takže jsem si ujasnila priority a začala jsem víc číst..
P.P.S. No bože tak se nezblázni, to přece vím, že nikdo víc než já nečte..
P.P.P.S. Nevěřila bys, jak moc uklidňuje věta - Dnes jsem odhodlána žít bez myšlenek na minulost i na budoucnost..
P.P.P.P.S. Nebo taky používám tuhle - Mír je jediný cíl, odprostím se od nenávisti a budu rozdávat lásku..
P.P.P.P.P.S. Tu lásku rozdávám, ale ne jak si myslíš...
P.P.P.P.P.P.S. Trpím sebekontrolou, nosím havlovky a mám nutkání pořád si žehlit vlasy

Maturitní četba.. ?

Olá, Bina !
Je dosti, možné, že tě poněkud zaskočil název tohoto článku (nebo snad, že zaskočil i někoho jiného).. ale já ti to ihned objasním ! Jde totiž o to, ano, jo.. jsem v prváku. Ale já ti to povím.... naše třída chytla výbornou češtinářku, která nás opravdu skvěle připravuje na maturitu už v takhke útlém věku, taky nás známkuje dost přísně, prý ,,podle Cermatu" (proto mi jednička na vysvígo utekla asi o 9 setin) a neustále nám připomíná, že pro naše vlastní dobro bychom měli za první ročník + letní prádniny přečíst kolem osmi/deseti knih.. že jí možná nevěříme, ale bude to náročnější a náročnější a nakonec budeme mít dost málo času a budeme nuceni se učit zas jiné věci.. takže Lišková se do toho opřela.
Stále jen malé úzké knížečky, asi dvě jsem dokonce četla v PéDéeFku a říkala jsem si : ,,Jo ! To bude super ! Jde mi to rychle !" jenže hned po druhý knížce jsem se vykašlala na dělání si "zápisů" a brzo to všechno na sto procent zapomenu.. takže bombový ♡
Ale co jsem četla ?

1) Máj (po tom, co jsem pochopila, kdo je kdo, se to docela pochopit dalo)
2) O myších a lidech (strašně mě to zaujalo, hned jsem si šla pustit i film a slzička ukápla)
3) Divá Bára (tady jsem výtah z textu vzdala, tam toho bylo toolik.. a uvědomila jsem si, že příběh znám z Adaptačního kurzu, jde nám ho jednou vyprávěla tehdejší češtinářka, tvá oblíbená :D)
4) Blues pro bláznivou holku (netuším, o co tam šlo.)
5) Krysař (úplně dokonalý, nejenom proto, že si to spojuju s muzikálem od Landy)
6) R.U.R (o tomhle bych chtěla psát první písemku na knížku, je to výbornej příběh)
7) Sophiina volba

Tak.. po tom, co jsem četla všechny ty knížky, který měly sto stráneček, je pro mě tahle sedmi set stránková bichle  P E K L O  . Jedna kapitola má vždycky kolem čtyřiceti stran a to já čtu mnohdy i přes hodinu.. to se fakt nedá, navíc je to trú story a mně se z toho v lecjakých pasážích dělá fakt trochu blbě. Ale zvládnu to.. jen si to asi budu muset prodloužit, zbývá mi asi týden :D

PS.: jsme na horách a už mi z toho ****, pomalej internet, příšerná voda ve sprše, zima.. smrad z kamen.... jo, jsem na to už ŠESTNÁCT let zvyklá, ale.. eeee :( :D
PPS.: hádej, kdo letí v červenci do Řecka ? S Matýskem ? ^-^
PPPS.: musím se učit. Zachraňte Julinku

Nepochopený feminismus

Ahoj Blondýnko,
dneškem bych se ráda rozpovídala o dokonalém filmu La La Land. Jelikož zrovna neoplývám penězi, musela jsem ho na černo stáhnout z internetu a to ho přitom ještě stále promítají za nehorázné peníze v kinech. Pointa toho příběhu je zajímavá už tím, že je podána v muzikálové formě. Popravdě mě ten konec rozsekal. Chápeš to? Oni se tak strašně milujou, že si řeknou pá a každej jde radši upřednostnit svojí práci před osudem. Přišlo mi to na druhou stranu strašně blbý, protože teď ti řeknu, jak to celé vidím já. On byl pro ní až moc dobrej, ona ho nikdy nemilovala naplno a on jí miloval tak moc, že tím zničil sám sebe. Přitom ona neměla po rozchodu absolutně žádný problém s tím nabrnknout si hollywoodskýho frajera a upíchnout si s ním dítě. Podle mě ten příběh byl celej jako ukázka o ní, měl ukázat, jak si dneska vedou život ženy. Jak se systém milování otočil a podle mě tím špatným směrem. Chlapi v dnešní době milují své ženy mnohem víc než ony je. Je to důsledek feminismu, který podle mě jako úplně bezcenná složka dnešní generaci zasáhl životy všech. Muži podporují své ženy, aniž by si všimli, že dříve tomu bylo jinak. A právě ženy tímto způsobem víc a víc získávají. Stávají se z nich ještě větší kariéristky a ohledy na své muže neberou. S jídlem roste chuť, tudíž čím víc vidí snahu svého partnera, tím víc chtějí od svého partnera získat. On se jim tak prakticky úplně oddá a je nemyslitelné, aby si jen pomyslel na to, že se podřizuje. Dělá to přece pro sebe. Možná že jsem to trošku přehnala a ve filmové verzi La La Landu to nebylo až tak vidět, nicméně jsem se takto na příkladu názorně vyjádřila k problematice feminismu. Jednoduše řečeno, je to podle mě největší hloupost v dějinách lidstva. Samozřejmě až po Hitlerovi a komunistech. Stojím si za tím, že feminismus vznikl na nepodložených základech a pokud někdy někdo vyslovil slovo feminismus, důkladně mu nerozuměl. Feminismus je totiž něco, co se v lidské populaci přeměňuje na základě potřeb žen. Jejich potřeby totiž stále rostou a ony samy už nevědí kdy přestat s nároky, které kladou. Ženy by přitom bez mužů žít nemohly, je to tak nastavené, vždycky bylo a vždycky bude. Ve vztazích mezi mužem a ženou by měl panovat váhový systém, který si je roven.

PS: Ale jinak je La La Land pěknej..
PPS: Jen mi namíchl ten sobecký konec...

A co bude dál.. ?

Privjať, Bina !
Ano, dneska píšeme důležitý test z jazyka ruského a ano.. tohle bylo pa-rusky. Takže Sabinko má jediná, dnes jsem se rozhodla psát o tom, co "bude dál".... jelikož asi úplně přesně nevíš, co tím myslím (nu a já se ti nedivím), ráda ti to objasním.
Na Mesendžr storýs jsem zjistila, že se všechny děti tipu "12yo/PlazaGeng/opustilměfrajer/kouřímabychzapomněla" rozhodly, že se budou milovat.. vkládají tam fotky svých přátel (dost možná také obětí), pod kterýmiž je psáno například ,,Myluju Aničku", nebo ,,Mám rát Vojtu".. no a já se tě ptám.... KAM TEN SVĚT SPĚJE !?
Vlastně ne, chtěla jsem řešit otázku posmrtného života.. nevadí, na tyto autistické existence se podíváme raději až příště....

CO BUDE, AŽ TU NEBUDU ?
Představ si to, fakt si to živě představuj ! Jdeš do školy, srazí tě autobus a na místě skonáš.. nyní pro tebe není nic. Tvá duše opustila tvé tělo, srdce nebije, plíce nepumpují dovnitř a ven vzduch, končetiny se nehýbají.... a pro tebe už prostě neexistuje nic. Svět se může rozvíjet, mohou být rozpoutány války, nebo se třeba mohou k moci dostat feministky, zničit všechny žiletky na světě a vyvraždit muže, ale.. ty o tom prostě nevíš, ty spíš a už se to nikdy nedozvíš.... ale vždyť to je celkem nemožný, ne ? Zamyslela ses nad tím ? Však.. já musím vědět o všem, neexistuje, aby se něco odehrávalo a já byla přepnuta v módu "dédgirl", to prostě sprostě a jednoduše NE !
A tak se vás všech ptám.... CO je po smrti ?

1) dle mne nejlepšejší varianta a to REINKARNACE
Převtělíš se prostě.. buď do nově narozeného člověka, úplně v jiných končinách světa, absolutně nic netušícího o tom, že jako nějaká "Bina" kdysi někde existoval/a a všechno půjde zase od začátku.... nebo do zvířátka, třeba do šneka.. jo, šneci jsou prostě borci. Nebo se z tebe stane kytka, někdo ti otrhá okvětní lístečky za účelem zjistit, zda ho jeho IDOL♡ z béčka páté třídy prvního stupně má rád, či nemá rád a.. zase umřeš. Ha, stává se.

2) vejdeš do NEBE a zříš svatého Prokopa s výčitkami svědomí, že jsi celý svůj život věřila mylně v Džedájismus, Kántr Strajky a YZO.... fuj. Teď už jen doufat, zda tě tam přijmou, že.. když jsi takový zlobidlo a neučíš se na testy z matiky.

3) někde v podvědomí tvého mrtvého mozku se ZASEKNEŠ a budeš prožívat ty nejhezčejší okamžiky svého života dokola a dokola.. a když se ti něco nebude líbit, budeš to moci změnit.... nebo kdyby tě třeba zajímalo, jak by to dopadlo, kdybys tý krávě tehdy rozmlátila housle o hlavu, tak bys to prostě udělala a nebyly by z toho žádné následky.... to by se mi taky docela líbilo.. ačkoli nejsem příznivcem takýchto nástrojů

4) nebude už NIC.... a z toho mám docela strach, protože to je něco nepředstavitelnýho (já toto slovo neberu do pusy nadarmo, tak bacha, jo) a tak moc děsivýho, že abych nad tím přestala přemýšlet, tak možná i půjdu panu sousedovi ze základky rozmlátit tu jeho "sněžnou pevnost" pod MOU kuchyní, kde každý den se svými kamarády mlátí lopatou do našeho paneláku, polejvají to vodou, aby se to třeba neroztálo nebo cojávim a vyztužili to i nějakýma klackama, aby to SAKRA NESPADLO !? ..... eh, pardon.. zotavuji se z přechodného stavu epilepsie.... ahoj.

Jo a báj d vej, půjčila jsem si Sophiinu volbu, která má přes 700 stránek a to jsem taky nevěděla.. spolužačka to prý po dvou kapitolách vzdala, že to byl jen životopis nějakýho úředníka a o žádnou Sophii se tam zatím nejednalo, ale.. já se hecnu a přes jarňáky to třeba i přelouskam....

PS.: NEMÁM
PPS.: RÁD
PPPS.:  M A T I K U  ! !
PPPPS.: za týden mi začínají tanyny, drž mi grešli !
PPPPPS.: mám tě ráda, Puso :*
PPPPPPS.: jo, vlastně se jenom nudím v buse.. tak čaaau !